Na demolice budov v havarijním stavu nemají obce peníze

Chátrající domy, o něž se majitelé se nestarají, hyzdí města a ohrožují lidi. Obce je nemají jak přinutit, a proto opravy či demolice musejí podle zákona a kvůli veřejnému zájmu zaplatit samy. Jenomže to nedělají, i když to stavební úřad nařídí, neboť jim scházejí peníze.

Ruina. Na snímku je patrné, jak vypadal objekt ještě nedávno. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ruina. Na snímku je patrné, jak vypadal objekt ještě nedávno. | foto: Pavel Prouza
Ruina. Na snímku je patrné, jak vypadal objekt ještě nedávno.

Ve vybydleném domě v Ústí nad Labem se před čtyřmi lety zřítil více než pětitunový strop. Pod sutinami zemřela mladá žena, třem dalším lidem se podařilo uniknout. Nikdo z nich neměl v chátrající ruině co pohledávat, ale stejně důležité je, že takto nebezpečné budovy by ve městech vůbec neměly být. Je navíc mnoho případů, kdy v domech hrůzy lidé legálně žijí.

Jenomže majitelé se často nestarají a obce je nemají jak přinutit. Opravy či demolice potom musejí podle zákona a kvůli veřejnému zájmu zaplatit samy. Jenomže to nedělají, protože na tyto účely scházejí peníze – po celé republice se nedostává odhadem až několik stovek milionů korun. Tristní situace, kdy v každém kraji jsou nebezpečné domy, trvá minimálně od roku 2004 a zhoršuje se.

Neshoda na správném řešení

Stavební úřad sice demolici či opravu nařídí, ale nepřikročí k ní, protože dané město nebo vesnice by utratily prostředky za něco, co způsobil někdo jiný a co patří někomu jinému. Ve zmíněném ústeckém případě je smutné, že ani ne měsíc předtím budovu prohlédl statik a nařídil demolici, protože viděl, jak vážná situace je.

O problému se ví, v roce 2014 kvůli němu vznikla pracovní skupina, v níž sedí zástupci ministerstva pro místní rozvoj a financí, Svazu měst a obcí, Asociace krajů a ombudsmanky. Zásadně se ale rozcházejí v tom, jak má vypadat správné řešení.

„Zkušenost je taková, že obce využívají rozhodnutí ve veřejném zájmu pouze v krajním případě. Takto vynaložené peníze mohou dosahovat až řádu milionů v jednotlivých případech, investují se do cizího majetku a nemusejí se městu nikdy vrátit. Vymáhat je po majiteli je složité, zdlouhavé, až skoro nemožné,“ říká František Lukl, starosta Kyjova a předseda Svazu měst a obcí.

O problému se ví, v roce 2014 kvůli němu vznikla pracovní skupina, v níž sedí zástupci ministerstva pro místní rozvoj a financí, Svazu měst a obcí, Asociace krajů a ombudsmanky. Zásadně se ale rozcházejí v tom, jak má vypadat správné řešení. Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová si kvůli tomu oficiálně postěžovala vládě – podle ní ministerstvo pro místní rozvoj systémově nepracuje, aby se neutěšený stav odstranil. Šabatová a samosprávy chtějí, aby opravy nebo odstranění nebezpečných staveb platilo ministerstvo z průtokového dotačního programu.

To znamená, že by se měl ustavit permanentní zásobník peněz na státní úrovni, odkud by obce čerpaly na zchátralé domy, které patří soukromníkovi. „V některých takových nemovitostech často pořád bydlí lidé a v důsledku neřešeného havarijního stavu je velmi vážně ohroženo jejich zdraví i životy. Z našich poznatků také plyne, že stavební úřady fakticky realizují jen méně rozsáhlé, a tedy méně nákladné práce, jako jsou oplocené nebo opěrné zdi,“ popisuje mluvčí ombudsmanky Iva Hrazdílková.

Každá druhá obec

Úřad veřejného ochránce práv před třemi lety obeslal všechny kraje a Prahu, aby zjistil, kolik nařízených demolic a oprav, u nichž majitel není známý nebo nespolupracuje, se opravdu udělalo. Za rok 2012 se takhle „nechalo plavat“ pět procent případů, v dalším roce už to bylo osm procent. Číslo vypadá nízké, ale jsou to ty nejhorší a nejdražší případy, do kterých obce nechtějí dávat své peníze. Navíc v roce 2015 už to byla každá druhá obec v zemi, která na svém území řešila havarijní stavbu. Některé patří jí, některé soukromníkům.

V roce 2015 už to byla každá druhá obec v zemi, která na svém území řešila havarijní stavbu. Některé patří jí, některé soukromníkům.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO) loni vyhlásila program podpory na demolice, jenomže obce na subvenci dosáhnou jen tehdy, když jim padající dům patří. Až do roku 2018 je takhle na každých 365 dní vyčleněno sto milionů. Ale když obce nejsou majitelem a nemají plán, jak pozemek efektivně využít, nic nedostanou.

„Jenomže právě pro případy, kdy budova nepatří obci, by měl být vyhlášen samostatný program, protože chybějící částky na neodkladné odstranění soukromé stavby v havarijním stavu se rok od roku zvyšují. Kraje to nemohou financovat z příspěvku státu na přenesenou působnost, protože dostávají každý ročně dva miliony, ale zapotřebí jsou až stovky milionů,“ namítá proti plánu ministerstva pro místní rozvoj Jana Vildumetzová (ANO), karlovarská hejtmanka a předsedkyně Asociace krajů.

Problémy starostů

Úřad Karly Šlechtové totiž zdůrazňuje, že samosprávy jsou autonomní a že pokud trvají na nedotknutelnosti své nezávislosti v otázce práv, musejí stejně přistupovat i k povinnostem. Ministerstvo se nebrání tomu, aby stát přispěl, ale chce, aby to bylo jen v těch nejvážnějších případech, nikoli celoplošně. „Návrh ombudsmanky na průtokový dotační program je nepřijatelný. Bylo by nesystémovým krokem, aby stát dával dotace na výkony rozhodnutí územních samospráv. Není to logické, to pak nemusíme mít obce ani kraje,“ uvádí Šlechtová.

Zvýhodněné půjčky dávají smysl, protože starosta by si náklady rozložil v čase a získal prostor, aby zvládl vymoci peníze od skutečného vlastníka. Pochopitelná však je i obava starostů, že dají část rozpočtu na stržení padající ruiny a nezbude jim na zateplení školky.

Proto v pracovní skupině navrhla, aby se na strašidelné ruiny nezodpovědných a zmizelých vlastníků udělal systém zvýhodněných půjček. Ministryně na takovém modelu začala pracovat začátkem loňského roku. Starostové by měli lepší podmínky, než kdyby si vzali úvěr u banky, ale zachoval by se princip, že zodpovědnost zůstává samosprávám. Ostatní členové skupiny ale nápad nepřijali. „To by problém neřešilo, kdyby musela obec třeba za pět let peníze vrátit. Když na demolici či opravu nemá dnes, těžko bude mít za pět let,“ zdůvodňuje odmítavé stanovisko Hradílková.

Debata se zacyklila, zatímco chátrání domů pokračuje. Na jedné straně dávají smysl zvýhodněné půjčky, protože starosta by si náklady rozložil v čase a získal prostor, aby zvládl vymoci peníze od skutečného vlastníka. To se sice pokaždé nepovede, ale vidina špatného výsledku by neměla veřejné správě bránit v dodržování zákona. Na druhé straně je pochopitelná obava starostů, že dají část rozpočtu na stržení padající ruiny a nezbude jim na zateplení školky.

Jasněji o tom, jak se situace rozsekne, bude na konci března. Po stížnosti ombudsmanky vláda ministryni Šlechtové nařídila, aby do té doby vytvořila návrh zmíněného dotačního programu. Tak jednoduché to ale nebude, protože je možné, že ministryně přinese jiný materiál, než ostatní očekávají. Chystá si analýzu zákonů, vyhlášek a struktury státního rozpočtu, jejímž výsledkem nutně nemusí být dotační „průtokový“ program. „Navrhneme koncepční řešení,“ dodává Šlechtová.

Počet příspěvků: 2, poslední 1.3.2017 02:31 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.