Motivace k založení vlastního státu bývá vždy jiná. A co globalizace?

Co když je někdo natolik idealistický vizionář, že bojuje za své přesvědčení? Hledání absolutní svobody v roce 1967 přivedlo italského inženýra Giorgia Rosu k rozhodnutí postavit si vlastní ostrov – Republiku ostrova Růží – mimo teritoriální vody.

Republika ostrova Růží. foto: Alchetron.com

Republika ostrova Růží.

Jak nejen historie, ale také psychologie a filozofie dokládají, že absolutní svoboda a priori neexistuje. Byrokracie, morální závazky, živobytí – to vše je součástí aparátu, aby se člověk musel zpovídat. Když ne státní moci, pak minimálně sám sobě. Ale co když je někdo natolik idealistický vizionář, že si nedá pomoct a bojuje za své přesvědčení? Inženýr Giorgio Rosa (1925–2017) byl zapálený do objevů a vynálezů a jako každý jemu podobný nechápal, proč by se musel zatěžovat byrokratickými postupy, které znepříjemňují proces tvorby.

Černá ovce rodiny, která nestojí o solidní práci, nevhodný přítel pro seriózní právničku, člověk, jenž žije ve svém světě a zapomíná, že jeho světu je nadřazen reálný – tím vším byl také. A tento neúnavný „blázen“ už toho měl dost, a jak si nemohl najít místo v životě, který Itálie na konci šedesátých let nabízela, rozhodl se pro radikální krok – vlastní ostrov v Jaderském moři 11 kilometrů od provincie Rimini. Na necelých 400 metrech čtverečních 1. května 1968 vytvořil vlastní vládu, poštu, pasy a úřední jazyk.

Odstřel plošiny

Rosův pokus o nabourání konzervatismu nesl název Respubliko de la Insulo de la Rozoj, což se dá přeložit jako Republika ostrova Růží, neměl ale dlouhé trvání – italská vláda si nenechala líbit samozvaného prezidenta v mezinárodních vodách, a když se Rosa vypravil do Štrasburku, aby status svého nezávislého státu potvrdil mezinárodně, Itálie jeho nadvodní plošinu obsadila a následně odstřelila. Záminkou pro likvidaci se stalo podezření, že se Rosa snaží vyhnout placení daní v Itálii, zatímco vydělává na turistech z celého světa.

Zfilmovaný příběh italského odhodlání pohaněného idealismem v kontrastu s upjatou vládou přinesl na konci loňského roku Netflix pod názvem Rose Island. Snímek režíroval Sydney Sibilia, který se s Francescou Manieriovou podílel i na scénáři, a Rosu ztvárnil římský rodák a obsazovaný herec Elio Germano, který si v roce 2010 za ztvárnění Claudia ve snímku La nostra vita odnesl cenu pro nejlepšího herce filmového festivalu v Cannes. Jinak byl rok 1968 na události ve světě bohatý.

Italská vláda si nenechala líbit samozvaného prezidenta v mezinárodních vodách, a když se Rosa vypravil do Štrasburku, aby status svého nezávislého státu potvrdil mezinárodně, Itálie jeho nadvodní plošinu obsadila a následně odstřelila. Záminkou pro likvidaci se stalo podezření, že se Rosa snaží vyhnout placení daní v Itálii, zatímco vydělává na turistech z celého světa.

Ve Francii se odehrává pařížský květen, který vedl k reformám v celé zemi v kultuře a v ekonomice. Nepokoje odstartovali studenti s požadavky na zlepšení studijních podmínek, na začátku všeho ale stála nespokojenost s konzervatismem tamní společnosti. Přes oceán mířil do Evropy vliv hnutí hippies, poprvé od druhé světové války vzrostla nezaměstnanost.

Do toho ministr kultury André Malraux (1901–1976) odvolal ředitele muzea věnovaného kinematografii Henriho Langloise (1914–1977), což do ulic vyhnalo řadu umělců, mezi nimiž nechyběl komik Charlie Chaplin (1889–1977). Latinská čtvrť se změnila v bitevní pole.

V srpnu téhož roku do Československa vstupují vojska Varšavské smlouvy, protestovalo se i v Itálii, kde studenti podporovaní uměleckým světem obsadili univerzity a vyzývali ke změně tradičního kapitalismu a patriarchální společnosti. První zapálenou sirkou nepokojů se stala nová transformace ekonomiky, jež usilovala o růst industrializace a budování moderní kultury. I proto sílila potřeba řídit vlastní život, aby do něj, pokud možno, nikdo nezasahoval.

Konec národních států

Rosa nebyl jediný. kdo se pokusil vybudovat nový stát. V samotné Itálii na něho navázala Kalábrie. Chudý region s vysokou nezaměstnaností na jihu země s výraznými protikomunistickými, antiliberálními a antibyrokratickými náladami způsobenými snahou Říma přenést administrativní centrum z Regio di Calabria do města Catanzaro, zareagoval vznikem Centrální republiky Sbarre (Repubblica di Sbarre Centrali). Přemístění centra by totiž regionu způsobilo výrazné sociální a ekonomické ztráty.

Povstání přerostlo do protivládních nepokojů vedených krajní pravicí a za účasti mladých neofašistů. Mikrostát existoval pár měsíců mezi lety 1970 a 1971, odvolán byl se zánikem celé vzpoury s názvem Reggio, mimo jiné díky státním obrněným vozům. K založení či vyhlášení vlastní země není pokaždé nutné být inženýrem nebo neofašistou, dokáže to i obyčejný teenager. Empire of Atlantium zabírá necelý kilometr čtvereční, jež se nachází v australském New South Wales.

Empire of Atlantium zabírá necelý kilometr čtvereční, jež se nachází v australském New South Wales. Základními kameny položenými v listopadu 1981 jsou pluralismus a progresivismus. Jak se mikronárod popisuje, jde o globální suverénní stát, jenž vychází z uvědomění, že dny národních států založených na pevných geografických polohách jsou sečteny.

Základními kameny položenými v listopadu 1981 jsou pluralismus a progresivismus. Jak se mikronárod popisuje, jde o globální suverénní stát, jenž vychází z uvědomění, že dny národních států založených na pevných geografických polohách jsou sečteny a globální mobilita, kulturní vývoj a elektronická komunikace činí staré modely uspořádání společností zastaralými. Odkaz na tradice a uchopení národů jako identity, již spojuje jazyk, tu sice chybí, ale aspoň se rozený George Francis Cruickshank mohl prohlásit za Jeho imperátorské Veličenstvo George II.

Otázka ilegálních imigrantů je pro ostrovy Florida Keys na jihu USA citlivá. Tradiční zábavou tamějších obyvatel bylo pašeráctví a převod přistěhovalců, což se nezamlouvalo tehdejšímu prezidentovi Ronaldu Reaganovi (1911–2004). Proto se v dubnu 1982 zavedly kontroly na silnici, jež spojovala nechvalně proslulé ostrovy s pevninou. Nejjižnější floridské město Key West v zastoupení tehdejšího starosty Dennise Wardlowa si ale podobné zásahy líbit nenechalo.

Absence možnosti bezproblémové cesty z ostrovů naštvala Wardlowa natolik, že se nechal slyšet, že nehodlá být cizincem ve vlastní zemi, a rozhodl se pro město, jehož řízení měl v kompetenci, vyhlásit nezávislost. V dubnu 1982 vyhlásil Lasturovou republiku, lámáním kubánského chleba o hlavu muže v uniformě amerického mariňáka vstoupil do války s USA, po minutě oznámil kapitulaci a požádal o pomoc ve výši miliardy dolarů.

Vygumování kulturních rozdílů

Šlo o skvělý marketingový tah, mezinárodní uznání totiž nikdo nepožadoval a po urovnání sporu byla celá věc uzavřena jako turistická atrakce. Kdo ale neusiloval o hrdost či přilákání turistů a také se pustil do vyhlašování nezávislého státu pro dobrou věc, byla environmentální organizace Greenpeace – 5. května 2014 v rámci reklamní kampaně, jež měla za účel připoutat pozornost k ledovcům, vyhlásila vznik fiktivního mikronároda Ledovcové republiky (República Glaciar).

Vyvolá vygumování kulturních rozdílů potřebu se vůči tomuto dlouhodobému trendu stále víc vymezovat? Najdou se jednotlivci, kteří na tuto otázku mají odpověď už teď.

Hlavním cílem kampaně bylo upozornit na škody, které způsobují těžební společnosti. Na území Chile se totiž nachází 82 procent všech jihoamerických ledovců, ale lokální zákony je nijak nechrání a zásahy v jejich okolí nenapravitelně poškozují životní prostředí. Až se nutný zákon objeví, organizace Greenpeace území ledovců vrátí. Jak je vidět, motivace k vytvoření vlastního státu bývá pokaždé trochu jiná.

Jednou jde o recesi, jindy o snahu postavit se zavedeným úřadům, a někdy dokonce o pokus donutit vládu k ochraně mizejících tun ledové plochy. Svět je různorodý, ale co na to globalizace? Vyvolá vygumování kulturních rozdílů potřebu se vůči tomuto dlouhodobému trendu stále víc vymezovat? Najdou se jednotlivci, kteří na tuto otázku mají odpověď už teď.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.