Morous Nečas. Kdyby šel raději vítat jaro!

Před důležitými problémy premiér raději strká hlavu do písku, zato banality zveličuje do apokalyptických rozměrů.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ReutersČeská pozice

Nedá se nezačít zase tím „ÚSTRem“, i když věc je mnohem vážnější. Kolikrát byl Ústav pro studium totalitních režimů tak velkým tématem, aby se dostal na přední stránky novin? Jednou, když se řešila minulost Milana Kundery. Jinak je zmíněn obvykle jen v případě, že dochází ke změně v jeho vedení – což v jeho pětileté historii sice není zas tak zřídka, ale přesto to není dost na to, aby měl běžný občan povědomí o tom, co se zde skutečně dělá.

Z poslední změny ve vedení se však stalo téma, které jakoby zásadně ovlivňovalo budoucnost celé naší republiky, našich dětí, a dětí našich dětí, ale premiér Petr Nečas bdí. Vystupuje po boku odvolaného ředitele Daniela Hermana s plamennými projevy o „dubnových pučích“ a „nebývale skandálních rozměrech“ těchto pučů.

Kdyby se věci s podobnou vervou chytil třeba Marek Benda, sotva by kdo mohl být překvapen – pro šéfa poslanců ODS je antikomunismus dlouholetým tématem. Ale proč se kvůli ÚSTR tolik rozčiluje premiér?

Premiér se chytá sebemenší příležitosti, jak se vymezit vůči politické konkurenci. Náhlý zápal mu nejde věřit ani trochu.

Vysvětlení je nabíledni – Petr Nečas jednoduše nenalézá jiné téma, a tak se chytá sebemenší příležitosti, jak se vymezit vůči politické konkurenci. V rámci souboje na pravici s TOP 09 se tak jako nejzásadnější záležitost vytáhnou sKarty, protože momentální ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová je naprosto neschopná se bránit (a protože na ministra financí Miroslava Kalouska si Nečas netroufne). V rámci souboje na levici to bude zase karta antikomunismu, a volič má být přesvědčen, že Ústav, o kterém slyší jednou za rok, je div ne jedinou hrází, která zamezí nové vlně znárodňování.

Kde byl antikomunista Nečas při prezidentské kampani?

Nečasovi tento náhlý zápal o věc nejde věřit ani trochu. Pokud by měl skutečně starost o to, jací vysocí funkcionáři KSČ a spolupracovníci StB se mohou dostat do vysokých funkcí, měl jedinečnou příležitost ozvat se během prezidentské kampaně. Okolí Miloše Zemana v čele se Zdeňkem Zbytkem a Miroslavem Šloufem nabízí pro přesvědčeného antikomunistu ideální munici. Vyslanec předlistopadových struktur na Hradě se dokonce zdá být větším nebezpečím než vyslanec předlistopadových struktur v krajské radě. Ovšem Nečas mlčel.

Stejně tak se ostatně ministerský předseda ze strachu před novým prezidentem příliš nepouští ani do jeho sporu s Karlem Schwarzenbergem o nové velvyslance. Na téže tiskové konferenci, kde zásadový premiér hovořil o „znásilnění vědy“ v ÚSTR, na otázku k ambasadorům jen neadresně zmínil, že spolu Zeman a Schwarzenberg mají vést dialog. Vskutku mužné stanovisko premiéra, který chce hájit autonomii svého kabinetu vůči expanzivnímu prezidentovi.

Ostatně ani strach o znásilněnou vědu Nečasovi nelze dvakrát věřit. Ministra školství Josefa Dobeše, vůči jehož krokům protestovali studenti, učitelé i vědecká obec, nechal premiér na přání exprezidenta Václava Klause klidně rok přesluhovat. Opravdu si Nečas myslí, že pro budoucnost české vědy je jeden ústav podstatnější než celé vysoké školství?

Čili – před důležitými problémy Nečas raději strká hlavu do písku, zato banality zveličuje do apokalyptických rozměrů ve víře, že na nich vyrobí politické body.

Pokud premiérovi tak strašně záleží na tom, aby si zvýšil popularitu a byl pro občany také poslem dobrých zpráv, jeden nápad bychom měli. Místo strašení bolševiky by mohl využít náhlého oteplení a v rámci „Vítání jara“ vyrazit na kole mezi prostý lid, pohovořit s ním o tom, co ho trápí (ÚSTR to jistě nebude), a přivlastnit si kousek z toho jarního osvěžení. A pokud by se chtěl obyčejným lidem přiblížit ještě víc, může na projížďku vzít klidně i Janu Nagyovou.

Počet příspěvků: 2, poslední 17.4.2013 06:15 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.