Moravská Amazonie bude nadále bez ochrany

Ministr Chalupa ustoupil od příprav chráněné krajinné oblasti v lužních lesích na soutoku Moravy a Dyje pod tlakem místních samospráv.

Na soutoku Moravy a Dyje jsou největší, nejbohatší a nejrozmanitější lužní lesy, jaké v zemi máme. foto: © ČTKČeská pozice

Na soutoku Moravy a Dyje jsou největší, nejbohatší a nejrozmanitější lužní lesy, jaké v zemi máme.

Přírodovědně rozmanité území na soutoku Moravy a Dyje, jež nemá ve střední Evropě konkurenci, bylo už několik let připravováno na vyhlášení chráněné krajinné oblasti (CHKO). Samosprávy dotčených obcí se však proti tomuto záměru postavily, což spolu s vnějšími podnikatelskými tlaky (na území jsou například dvě obory, jedna soukromá, druhá státního podniku Lesy ČR) vedlo k tomu, že ministr životního prostředí Tomáš Chalupova od důslednějšího konceptu ochrany přírody na „soutoku“ ustoupil.

Oficiálně se má za to, že ochrana přírody je v oblasti zajištěna dostatečně. Území patří do soustavy Natura 2000 a je zde i památková zóna Lednicko-valtického areálu, zařazená do světového kulturního dědictví UNESCO.

Nebude-li Soutok zařazen do systému státní ochrany přírody, bude muset být mezi státem a vlastníky pozemků uzavřena smluvní ochrana

Tak jednoduché to s tou ochranou přírody ovšem není. Evropsky významná lokalita Natura 2000 předpokládá i vyhlášení ochranného režimu státem. Nebude-li Soutok, jak se měla CHKO jmenovat, zařazen do systému státní ochrany přírody, bude muset být mezi státem a vlastníky pozemků uzavřena smluvní ochrana. Jejím hlavním bodem bude závazek, že se na území bude šetrně hospodařit, aby se zachovaly přírodní hodnoty zdejších lesů. A ten by neměl být o nic méně náročný než v podmínkách CHKO.

Neprobendit poklad lužních lesů

Na soutoku Moravy a Dyje jsou největší, nejbohatší a nejrozmanitější lužní lesy, jaké v zemi máme. Jedny z největších v Evropě. Dvě největší moravské řeky u svého soutoku utvářejí devět kilometrů širokou údolní nivu s řadou mrtvých ramen, kterou pokrývá lesní porost. Rostou zde nejstarší duby, jilmy a habry. Často na úplném okraji svého rozšíření zde žije nebývalé množství rostlinných a živočišných druhů. Mnohé z nich jsou ohroženy vyhubením.

Soutok Moravy a Dyje je nejjižnější, nejteplejší a druhé nejníže položené místo republiky. Stýkají se tu hranice tří států: Slovenska, Rakouska a Česka.

Názory na způsob obhospodařování oblasti se různí. Lesy České republiky vnímají Soutok jako výstavní výlohu svého hospodaření, které ochránilo zdejší hodnoty a zachovalo je v současném obdivovaném stavu. Kritici se však domnívají, že je šlo ochránit ještě mnohem, mnohem víc.

Zdejší lužní lesy byly odedávna hospodářsky využívány. Přesto si zachovaly druhové bohatství a místy dokonce pralesní charakter. Biolog Zdeněk Poštulka to vysvětluje, že se v části lesů dříve hospodařilo formou takzvaného středního lesa. Což znamená, že se horní patro stromů dožívalo sto dvacíti, často i více let a spodní se těžilo častěji. „Výsledkem byl les s pestrými stanovišti, v němž rostli staletí velikáni, hustý výmladkový les v nižší úrovni i bohaté bylinné společenstvo. Dutiny a tlející dřevo ve starých stromech i pařezech hostily výjimečně bohaté spektrum hmyzu a hub,“ zdůrazňuje Poštulka.

Není divu, že nejvíc smutní entomologové. Nelíbí se jim, že lesní hospodáři kácí nejstarší stromy, s nimiž mizí velké bohatství hmyzí říše.

Méně dostupné části lesa si po dlouhá léta zachovávaly pralesní charakter s velkým množstvím stojícího tlejícího dřeva, které poskytovalo útočiště vzácným živočichům a rostlinám. „Oba dva biotopy – střední les a prales – rostly na soutoku Moravy a Dyje po staletí a zajišťovaly blahobyt rozsáhlého území i velkého množství obyvatel,“ uzavírá Poštulka.

Sofistikovaná mechanizace či nájezd barbarů?

Soutok Moravy a Dyje je nejjižnější, nejteplejší a druhé nejníže položené místo republiky

Soudobí hospodáři z Lesů ČR se v těchto lesích uchýlili k holosečné těžbě a vytvářeli až dvouhektarové holiny. Během posledního desetiletí tu zmizelo 650 hektarů starých lesů. Lesníci se navíc začali opírat o mechanizaci a modernizaci přípravy půd, již můžeme směle přirovnat ke kontraproduktivnímu rozorávání mezí či zatrubňování potoků v éře socialistických JZD.

Při takzvané celoplošné přípravě lesní půdy soudobí lesníci nejprve vytěženou plochu těžkou mechanizací přeorali, frézami rozemleli pařezy a pak teprve sázeli mladé stromky. Zahubilo se při tom všechno živé, co má svou niku ve dřevě pařezů a co žije do hloubi dvaceti centimetrů lesní půdy. Vyhubeni na této ploše byli jak vzácní roháči, tak celá populace bledule letní, která je v červené knize kriticky ohrožených druhů. Zásah nemohli přežít ani populární sněženky a ladoňky, ani čolci.

Na podnět Hnutí Duha zasáhla proti této metodě Česká inspekce životního prostředí. Nepřijala argumentaci Lesů ČR, že musí spornou techniku nezbytně používat, protože je mnohem levnější než ohleduplná těžba. Aby Lesy ČR svoje tvrzení opravdu dobře „vyargumentovaly“, podhodnotily vynaložené náklady. Čísla, jež předložily, jsou podle inspekce o 45 procent nižší než v oficiální vyhlášce ministerstva financí. Inspektoři se nedali účetními kousky Lesů ČR odbýt a zaujali postoj, že lze těžit stromy, aniž by musely hynout vzácné rostliny a zvířata. Metoda je v tomto území zakázána.

Nekácejte dubové mladíky!

Velkoplošná těžba může probíhat dál. A v mladých lesích. Takový dub může žít několik staletí. V holosečích však padají i staletí mladíci. Inventura ukázala, že v polesí Soutok je už jen omezené množství opravdu starých dubů a jilmů, z nichž je polovina už mrtvá a třetina proschlá nebo odumírající. Střední generace stárnoucích, ale ještě zdravých velikánů takřka schází. Až ty nejstarší padnou, budou chybět staré stromy jako vhodné prostředí pro přežívání vzácných druhů dřevokazného hmyzu.

Historická metoda středního lesa nestála zatím moravským lesním hospodářům za pozornost

Historická metoda středního lesa nestála zatím moravským lesním hospodářům za pozornost. Přestože k plné spokojenosti přežívá na rakouském břehu dolní Moravy. Ani výběrné hospodaření pomocí skupinového výběru se v této oblasti neujalo, přestože se úspěšně používá na středním toku v přírodní rezervaci Litovelské luhy. Větší vzájemná vazba lesníků a přírodovědců, která je vlastní každé dobře spravované CHKO, by Soutoku velice prospěla.

Vždyť i alma mater zdejších lesníků, Lesnická fakulta Mendelovy univerzity v Brně, konkrétně tým profesora Ilji Vyskota, usiloval o vyloučení těžby ze 750 hektarů za účelem pozorování přirozeného vývoje lužního lesa. S výjimečnou možností těžby jednotlivých stromů či malých skupin.

Kde povodeň je darem

Lesníkům je třeba přiznat obrovskou zásluhu na hospodaření s vodou. Bez záplav by lužní lesy nebyly tím, čím jsou. Po výstavbě Novomlýnských nádrží a v důsledku regulování řek byl přirozený vodní režim na Soutoku značně narušen. Systémem stavítek a rozvodem vody do různých koutů lesa simulují lesníci přirozené záplavy. Blahodárné povodně, skutečné i simulované, zásobují lužní lesy vláhou a živinami. Po jarních záplavách se z nich stává džungle plná života a ptačího zpěvu. Ale taky močálů a tůní. Změna vlhkostních podmínek by mohla mít za následek přeměnu lužních lesů na jiný ekosystém. Proto vyžadují stálou péči.

Příroda Soutoku se odmění nevídanou pestrostí. A nejen nejčastěji citovanou plejádou dřevokazného hmyzu, s mnoha druhy na okraji svého vyhubení. Kromě ní David Horal z Agentury ochrany přírody a krajiny upozornil na bezkonkurenční množství ptačích druhů. Jako na jediném místě v Česku zde hnízdí orel královský. Žijí tu i další velcí dravci jako orel mořský, raroh velký, dva druhy luňáků či včelojed. Poštulka výčet doplňuje o výjimečné lesní hnízdní kolonie čápa bílého s volavkou popelavou a na ptáky žijící v dutinách stromových stařešinů, jako je žluna, strakapoud či lejsek. A vrchol barevnosti? Ledňáček.

To vše je potřeba nejen chránit, ale i ukazovat stále počítačovější veřejnosti. Pomoc by mohla být vzájemná – turisté se nechtějí dívat na holiny skrápěné postřiky, ale na vyjmenované přírodní krásy.

K čemu ten odpor regionu?

Turisté do oblasti přinášejí peníze. Musejí se však o její atraktivitě něco dovědět a nalézt vhodnou infrastrukturu k pozorování přírody. To by z obcí sejmulo zřízení CHKO. Plán péče vytvářený společně s lesníky by zabezpečil vhodnější způsoby obhospodařování lesa. Kromě příjmů z turistického ruchu si obce mohou dělat naději na nějakou dotaci. Obvyklý konflikt mezi obcemi a ochranáři kvůli omezení výstavby nehrozí – výstavba v záplavovém územíje vyloučena už nyní.

Avšak ani ministr životního prostředí Tomáš Chalupa při návštěvě oblasti koncem minulého měsíce nenabídl koncepci. Šlo mu prý hlavně o komunikaci a nalezení kompromisů. „To je teď klíčová věc. Dnešní rozpravu chápu tak, že si musíme vyjasnit postupy a nalézt společnou řeč, abychom se o problematice mohli bavit. Rád budu v debatě pokračovat,“ rozloučil se ministr se zástupci regionu přesně podle učebnice funkcionářské řeči „ptydepe“.

Počet příspěvků: 1, poslední 14.7.2011 06:19 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.