Mohou WikiLeaks pomoci v kauze Litviněnko?

Dle zveřejněných dokumentů mohl Litviněnko zemřít vinou neopatrné manipulace s radioaktivní látkou, na jejímž pašování se podílel.

Server WikiLeaks uveřejnil exemplární ukázku politicky předpojatého myšlení. V americké depeši z Moskvy se píše, že je „vysoce nepravděpodobné“, že by Rusko vyhovělo britské žádosti o vydání zpravodajského důstojníka Andreje Lugového, podezřelého z vraždy bývalého agenta KGB Alexandra Litviněnka. Důvodem podle depeše je, že prý „požívá ochrany nejvyšších míst, včetně Putina“. V depeši však není ani zmínka o tom, že vydání prostě brání ruský zákon. A Rusko není jediná země na světě, která takový zákon má, to by zejména Američané mohli vědět.

Obchod s těžkými kovy se táhl celým Litviněnkovým životem, a nelze proto vyloučit, že skončil „na druhé straně barikády“

WikiLeaks poskytly i zajímavé vodítko k další možné interpretaci Litviněnkova úmrtí. Jde o zveřejněnou depeši z 26. prosince 2006 o schůzce na americké ambasádě v Paříži. Zvláštní vyslanec ruského prezidenta Anatolij Safonov hovořil s americkým velvyslancem pro boj proti terorismu Henrym Crumptonem o společném postupu proti terorismu. Jako důkaz trvání teroristické hrozby uvedl Safonov vraždu radioaktivním materiálem bývalého ruského špiona v Londýně. Přitom tvrdil, že Rusové měli informace o pašerácích radioaktivního materiálu, avšak Britové ještě před Litviněnkovou otravou převzali odpovědnost tvrzením, že celou věc mají pod kontrolou.

V souvislosti s problematikou pašování radioaktivního materiálu je nutno říci, že není pravda, že by jediné Rusko disponovalo poloniem. Většinu své produkce vyváží do USA, kde se kontrolní režim týká pouze obchodů s nadlimitním množstvím. Navíc polonium jako jed je neskutečně drahé, a není neodhalitelné (má poločas rozpadu 138 dnů). Nadto tehdejší načasování „vraždy“ před summit NATO v Rize téměř snímá z Rusů podezření.

Významné je také, že k žádosti o vydání Lugového Britové nepřiložili pitevní zprávu Litviněnka, proto nebylo možné určit, zda jedovatou látku vypil nebo vdechl. Údajně nejsou k dispozici ani kamerové záznamy z hotelové lobby, kde si údajně Litviněnko objednal čaj, v němž mělo být polonium. Podle jiných svědků si však na této schůzce nikdo nic neobjednával.

Tyto náznaky ukazují k dosud poměrně opomíjené možnosti, že totiž Litviněnko nebyl zavražděn, ale zemřel vinou neopatrné manipulace s radioaktivní, vysoce toxickou látkou, na jejímž pašování se podílel. Litviněnko se v prostředí terorismu a organizovaného zločinu pohyboval. Sporná „bezpečnostní integrita“ bývalého agenta mohla být příčinou jeho neúspěšné žádosti o americký azyl. Oligarcha a exulant Boris Berezovskij se o něj sice zkraje postaral, ale v posledním období života Litviněnko neustále mluvil o tom, že má nedostatek peněz. Obchod s těžkými kovy se fatálně táhl celým Litviněnkovým životem, a nelze proto vyloučit, že skončil „na druhé straně barikády“.

Často bývají prostá vysvětlení pravdě nejblíže, protože kauzy bývají zpětně obtěžkávány politickými interpretacemi. Proto mohou být odhalení WikiLeaks významná i ve zdánlivých detailech.

Kauza Litviněnko

Alexandr Litviněnko byl ruským zpravodajským důstojníkem od roku 1988, kdy nastoupil do KGB. Ve funkci zástupce náčelníka oddělení pro rozpracovávání zločineckých organizací zveřejnil v listopadu 1998 na tiskové konferenci, že dostával rozkazy v rozporu se zákony. Byl proto vyšetřován, nikoliv však odsouzen. Z vazby byl propuštěn, když se zavázal, že neopustí zemi. Přesto v roce 2000 ilegálně odjel. Politický azyl v USA mu byl odmítnut. Usadil se ve Velké Británii, kde politický azyl získal (2001) a posléze i britské občanství (2006). V listopadu 2006 náhle onemocněl, údajně po setkání s bývalými kolegy z KGB Andrejem Lugovojem a Dmitrijem Kovtunem. Zemřel 23. listopadu 2006 na následky otravy poloniem. Ze své smrti obvinil ruského prezidenta Putina.

V případu plném dohadů je snad nepochybná pouze Litviněnkova smrt; u bývalého špióna ani jméno není jisté. Komplikované předivo vzájemných vazeb dává prostor nejrůznějším kombinacím, často i protichůdným, přesto svým způsobem logickým. Dodnes se například neví, jestli zjištěné stopy polonia vedly z Moskvy do Londýna, nebo obráceně. V kauze je mnoho hluchých míst a politických zájmů.