Módní kazisvěti bojovníky za lepší život na Zemi

Nike, Adidas a spol. založily koalici, jejímž cílem je snížit negativní dopady textilního průmyslu na životní prostředí a společnost.

Textilní průmysl je jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí na světě. Po dobu života jediného trička vznikne až deset kilogramů skleníkových plynů. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Textilní průmysl je jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí na světě. Po dobu života jediného trička vznikne až deset kilogramů skleníkových plynů.

Dánský filozof Soren Kierkegaard kdysi prohlásil, že všechno je otázka módy: bohabojnost, láska, krinolína a samozřejmě i kroužek v nose. Víte, co je nejvíc „in“ v roce 2011? Starost o zdraví naší planety. Ta se dnes ve světě nosí víc než jehlové podpatky od Blahnika a kabelky od Vuittona. A kdo jiný by na takový trend měl reagovat hbitěji než textilní průmysl, jeden z největších znečišťovatelů životního prostředí na světě? Rozhodnutí špiček v oboru založit alianci pro ochranu životního prostředí a trvale udržitelný rozvoj vůbec tedy není až tak překvapivé jako spíš dlouho očekávané.

Nové seskupení, které vzniklo na přelomu února a března, si říká Sustainable Apparel Coalition (SAC) a bude se snažit omezit negativní dopady mezinárodního textilního, oděvního, kožedělného a obuvního průmyslu na životní prostředí i společnost. Jásat tedy mohou nejen kapři v Aralském jezeře (pokud tam ještě nějací zbyli), ale i statisíce dětí, které průmysl stále ještě „zaměstnává“.

Již v příštím měsíci by koalice, úzce spolupracující s americkým úřadem pro ochranu životního prostředí, měla zahájit testování nového indexu. Bude vycházet z nástroje Nike Environmental Design Tool, který největší výrobce sportovního oblečení na světě zveřejnil koncem minulého roku. Na základě indexu později vzniknou cedulky na oblečení, díky nimž by zákazníci měli být informováni nejen o tom, kolik emisí vznikne za dobu života jejich oblíbeného kusu oblečení, ale zároveň kolik se během výroby (počínaje pěstováním bavlny) spotřebovalo vody, kolik chemie a jaké byly podmínky v továrnách, ve kterých se oblečení šilo.

Současně by nový ukazatel měl pomoci výrobcům identifikovat příležitosti pro zlepšení současné praxe v rámci celého dodavatelského řetězce. Bohulibý záměr bude v první fázi financován především z členských příspěvků. Mezi 32 zakládajícími členy SAC jsou giganti jako Adidas, Nike, Levi Strauss & Co., Gap a Hennes & Mauritz, C&A, Marks & Spencer či třeba německá Otto Group, druhý největší on-line obchodník na světě.

„Naším úkolem je pokusit se omezit ekologické škody a bojovat za lepší sociální poměry,“ uvedl v tiskovém prohlášení předseda představenstva Otto Group Hans-Otto Schrader. „Poskytneme přehled dopadu produkce oblečení a bot na lidi a přírodu. Doufáme, že naše iniciativa povede ke globální změně myšlení jak u konzumentů, tak u producentů a k zodpovědnému zacházení s přírodními zdroji,“ dodal Schrader.

Cesta trička kolem světa

Z nedávné studie, kterou Otto Group realizovala společně s německým ministerstvem životního prostředí, vyplývá, že od „narození“ trička na některé z bavlníkových plantáží ve střední Asii, přes přebývání ve vaší skříni až po posmrtný život na trhu se starým oblečením ve východní Africe vznikne přes deset kilogramů skleníkových plynů typu CO2, metanu či rajského plynu (oxidu dusného). Skleníkové plyny však nejsou jediným problémem, kvůli kterému se textilní průmysl zařazuje k největším znečišťovatelům životního prostředí na světě.

Zastavení 1.: Bavlna pro budoucí tričko rostla a zrála pravděpodobně na některé z gigantických plantáží v Kazachstánu či Uzbekistánu. Tam ji malá letadla ostřikovala celý den ze vzduchu pesticidy. Zvláště v rozvojových zemích bez dostatku ochranných pomůcek často dochází během aplikace ke smrtelným otravám.

Náročná rostlina navíc vysává ze země veškeré živiny, proto se musí pravidelně ošetřovat umělým hnojivem, a navíc intenzivně zavlažovat. Jeden kilogram bavlny spotřebuje do sklizně zhruba osm tisíc litrů vody. To se vůbec nelíbí Aralskému jezeru, které s plantážemi sousedí. Přezdívka Aralské moře už dávno neplatí. Jeho dřívější rozloha činila 70 tisíc kilometrů čtverečních. Dnes solná poušť obklopuje pouhých 17 tisíc kilometrů čtverečních vodní plochy.

Aby mohly obrovské kombajny sklidit plody bavlníku, musejí se keře nejdříve zbavit listí. Používají se na to vysoce jedovaté prostředky, podobné směsi herbicidů Agent Orange. Tu používaly USA během vietnamské války s cílem zničit rostlinstvo v rozsáhlých oblastech tak, aby mohly být snáze bombardovány základny a zásobovací trasy nepřátelského Vietkongu. Dnes kvůli celoplošnému používání chemikálií ročně onemocní tisíce lidí. Obyvatelé plantáží mají v krvi stokrát více dioxinů než Středoevropané, kteří si tričko nakonec koupí. Trvale se poškodí i jejich genotyp a zamoří se půda.

Zastavení 2.: Neopracovaná bavlna se obvykle převeze do Turecka, Bulharska nebo Číny, kde se z ní vyrobí příze.

Zastavení 3.: Příze pokračuje lodí do Maroka, Thajska nebo na Tchaj-wan. Tam z ní ve velkých tkalcovnách zpracují látku. Koupel v polyakrylátu pomůže vlákno připravit na útrapy, jež budou následovat na mechanických tkalcovských stavech. Pak se látka důkladně vypere. Jedovaté zbytky se nekontrolovatelně vsáknou do země.

Zastavení 4.: Kvůli dlouhým přepravním cestám se balíky látky ošetří u nás zakázanými insekticidy a prostředky proti plísni. Pak pokračují do Francie, kde se textilie obarví barvivem z Číny nebo Polska, které často obsahuje těžké kovy a je pravděpodobně rakovinotvorné. Navíc na obarvení jednoho kila bavlny padnou další stovky litrů vody.

Zastavení 5.: Z Francie látka putuje do Bangladéše, kde v textilním průmyslu pracuje přes 50 tisíc dětí. Nebo do Vietnamu, Kambodže a Laosu. Šedesát procent celosvětové výroby oblečení pochází z těchto zemí.

Zastavení 6.: Hotová trička se transportují do Německa a tady jsou ještě „zušlechtěna“. Formaldehyd zajistí, aby se oblečení nemačkalo a při praní nesráželo. V běžném tričku je dnes deset procent chemie, jež trápí alergiky, lidi s ekzémem, lupenkou a dalšími nemocemi.

Zastavení 7.: Jedovaté látky, které se nestačily vyprat ve Francii, vypařit při transportu anebo vsáknout do kůže při nošení, skončí na skládce nebo ve spalovně odpadků a zatěžují i ve svém posledním stadiu zem a ovzduší.

Oscar Wild tvrdil, že móda je forma ošklivosti, která je tak nesnesitelná, že se musí každých pár měsíců vyměnit. Pokud to textilní průmysl myslí s nastoleným trendem větší ohleduplnosti nejen vůči životnímu prostředí vážně, dovolil bych si s ním nesouhlasit.