Mladší generace snáší nová pravidla mnohem hůř než senioři

„Pro seniory je současný stav nepříjemná reminiscence, ale nic ,nového‘,“ říká v rozhovoru gerontoložka Iva Holmerová.

Iva Holmerová, gerontoložka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Iva Holmerová, gerontoložka. | foto: rozhlas.cz
Iva Holmerová, gerontoložka.

Gerontoložka Iva Holmerová v rozhovoru mimo jiné říká: „Neexistuje univerzální recept, jak oslovit nejstarší generaci. Senioři nejsou homogenní skupina. Určitě ale mělo a stále má smysl poskytnout stručné a praktické informace, co je kde za možnosti. Kam zavolat a kde nabídnou radu či pomoc. První zprávy z médií byly hodně znepokojivé a na starší generaci mohly působit hrůzostrašně. Naštěstí se brzy situace změnila a média publikovala spoustu pozitivních příběhů o vzájemné pomoci. Obrovskou roli na zklidnění situace mezi seniory měly sociální sítě.“

LIDOVÉ NOVINY: Jak reagují gerontologové na současnou situaci?

HOLMEROVÁ: V březnu jsme vyzvali vládu, aby primární ochranu zaměřila na seniory, jimž hrozí největší nebezpečí. Žádali jsme její představitele, aby si vyslechli názory odborníků na stárnutí, a pak teprve komunikovali informace veřejnosti. Bez spolupráce jednotlivých složek totiž vzniká přesně to, co vidíme ve zprávách – nekonzistentní postup při řešení krize. Někoho něco napadne – a vzápětí přijde odlišný návrh. Je to z extrému do extrému.

LIDOVÉ NOVINY: První vlna informací byla cílená všeobecně na veřejnost, ale záhy se začaly objevovat letáčky či televizní spoty přímo pro seniory. Jak tyto snahy hodnotíte?

Už před epidemií bylo několik kauz, kdy média upozornila na řadu problémů v seniorských domovech, a ty tak se díky nim dostaly k široké veřejnosti. Přinášejí leckdy šokující zprávy, tak to alespoň působí, když čtu titulky. Většinou když se dostanete ke druhému nebo třetímu odstavci, prvotní šok pomine.

HOLMEROVÁ: Neexistuje univerzální recept, jak oslovit nejstarší generaci. Senioři nejsou homogenní skupina. Určitě ale mělo a stále má smysl poskytnout stručné a praktické informace, co je kde za možnosti. Kam zavolat a kde nabídnou radu či pomoc. První zprávy z médií byly hodně znepokojivé a na starší generaci mohly působit hrůzostrašně.

Naštěstí se brzy situace změnila a média publikovala spoustu pozitivních příběhů o vzájemné pomoci. Obrovskou roli na zklidnění situace mezi seniory měly sociální sítě. Díky nim se daly dohromady desítky dobrovolníků. Někdo sháněl roušky, jiný psal nebo natáčel vzkazy pro seniory, aby je povzbudil. Celkově to byla velká vzpruha pro nejstarší generaci, která má teď minimální kontakt s nejbližšími.

LIDOVÉ NOVINY: Média informují o komplikacích v seniorských domovech. Bylo to pro vás něco nového?

HOLMEROVÁ: Už před epidemií bylo několik kauz, kdy média upozornila na řadu problémů v seniorských domovech, a ty tak se díky nim dostaly k široké veřejnosti. Přinášejí leckdy šokující zprávy, tak to alespoň působí, když čtu titulky. Většinou když se dostanete ke druhému nebo třetímu odstavci, prvotní šok pomine.

LIDOVÉ NOVINY: Podle médií jsou senioři často paralyzovaní strachem a nevědí si rady. Dle vás je ale nejstarší generace mnohem klidnější než mladší ročníky. Čím si to vysvětlujete?

Seniora definujeme jako člověka, kterému je více než 65 let. V této komunitě jsou lidé se zkušeností z komunismu, ale také starší, kteří pamatují i předválečnou dobu. Zažili tedy několikrát situace, kdy museli na dlouhou dobu omezit každodenní návyky. Přešli na úsporný režim, kdy se šetřilo na všech frontách.

HOLMEROVÁ: Ukázalo se, jak nejstarší populaci ovlivňuje životní zkušenost. Seniora definujeme jako člověka, kterému je více než 65 let. V této komunitě jsou lidé se zkušeností z komunismu, ale také starší, kteří pamatují i předválečnou dobu. Zažili tedy několikrát situace, kdy museli na dlouhou dobu omezit každodenní návyky. Přešli na úsporný režim, kdy se šetřilo na všech frontách. Pro seniory je současný stav sice nepříjemná reminiscence, ale nic „nového“, vědí, jak se zachovat.Jediné, co naší generaci vadí asi víc než mladým, je papalášství, které známe z komunismu.

Nedávno zveřejněná fotka z papalášské žranice v Lánech mi připomněla, co se dělo za války v Leningradě. V době hladomoru se tam konaly výstavy nazdobených dortů… Tato nadřazenost i tu starší generaci zlobí. Pořád se lišíme od zemí, kde mají demokracii mnohem déle. Před pár týdny odstoupila šéfka skotské zdravotní služby Catherine Calderwoodová, protože navzdory zákazu cestování odjela s rodinou do svého druhého domu a šli na vycházku na pláž. Nikoho neohrozila, ale bylo to nepřijatelné. Z obdobných důvodů nabídl rezignaci novozélandský ministr zdravotnictví.

LIDOVÉ NOVINY: Jak nouzový stav na seniory působí?

HOLMEROVÁ: Zpočátku měli obavy a potřebovali se zorientovat, co se děje a proč. Záhy ale omezení akceptovali a přistupovali k nim pragmaticky. Vnímají, že problém je vážný, ale bude trvat vymezenou dobu. Mluvila jsem o aktuální situaci s kolegy sociology a také ti potvrzují, že mladší generace snáší nová pravidla mnohem hůř než senioři. Lidé, kteří nezažili dobu komunismu nebo jen v raném věku, proto nemají přímou zkušenost s materiálním nedostatkem jako moje generace. Netuší, jaké to bylo, když jste nemohli sehnat potraviny či nesměli cestovat.

LIDOVÉ NOVINY: Pandemie přinesla do života seniorů i řadu pozitivních novinek. Za pochodu se naučili pracovat s technologií, kterou dříve nepoužívali. Co dalšího se mění?

Pořád se lišíme od zemí, kde mají demokracii mnohem déle. Před pár týdny odstoupila šéfka skotské zdravotní služby Catherine Calderwoodová, protože navzdory zákazu cestování odjela s rodinou do svého druhého domu a šli na vycházku na pláž. Nikoho neohrozila, ale bylo to nepřijatelné. Z obdobných důvodů nabídl rezignaci novozélandský ministr zdravotnictví.

HOLMEROVÁ: Hlavní je motivace zůstat v kontaktu s rodinou a kamarády. Takže i ten, kdo donedávna nechtěl počítač nebo tablet, protože mu připadal příliš složitý, je vzal na milost. A je úžasné sledovat, co všechno se senioři učí, protože chtějí zavolat nebo napsat svým blízkým. Je to také důležité ponaučení pro výrobce mobilů nebo počítačů, aby si už uvědomili, že technologie nejsou jen pro mladé. Proč musí mít telefon či tablet spoustu funkcí, když je ani nevyužíváte? Já třeba velmi oceňuji jednoduché používání aplikací pro webovou kameru.

Moje dcera žije s rodinou v Londýně a s vnučkami jsme v kontaktu denně. Ta nejmladší je ještě batole a já ji vlastně někdy „hlídám na dálku“. Ukazuju vnučce naše nové štěně, ona mi něco brebentí do kamery – a tím se na chvíli zabaví a její maminka má pár minut, aby zvládla něco sama pro sebe. Jindy vnučkám čtu pohádky nebo si zpíváme. Jsou to nové možnosti, které se najednou otevírají.

LIDOVÉ NOVINY: Mezigenerační vztahy pandemie zlepšila. Bude to pokračovat i po jejím skončení?

HOLMEROVÁ: Starší lidé situaci zvládli většinou velmi dobře. Nehroutili se, nedělalo jim problém, že se musejí uskromnit. Chovají se rozumně a ukázněně, protože nechtějí ohrozit okolí. Jsem celoživotní optimistka a myslím si, že dobré mezigenerační vztahy stále jsou, i když to někdy vypadá, že si spolu mladí a senioři moc nerozumějí. Teď se naopak ukázalo, že ta snaha o kontakt rozhodně existuje.

Je úžasné sledovat, co všechno se senioři učí, protože chtějí zavolat nebo napsat svým blízkým. Je to také důležité ponaučení pro výrobce mobilů nebo počítačů, aby si už uvědomili, že technologie nejsou jen pro mladé. Proč musí mít telefon či tablet spoustu funkcí, když je ani nevyužíváte?

Věřím, že v mnoha případech bude komunikace pokračovat i po skončení pandemie. Něco jsme společně objevili a snad to udržíme. Moc bych si přála, aby se ponaučila i odborná veřejnost a uvědomila si, proč je ke starším lidem nutný specifický přístup. Senioři jsou normální dospělí, ale mají přece jen jiné potřeby než ostatní. Však žena je taky normální člověk, a někdy potřebuje gynekologa – a nikdo se nad tím nepozastavuje.

LIDOVÉ NOVINY: K pozitivním aspektům epidemie také patří, že se začalo mluvit o personálu pečovatelských domů. Dříve jako by byla jejich práce neviditelná…

HOLMEROVÁ: To je další důležitý fenomén. Novináři psali primárně o kauzách, kdy pečovatelé nezvládali svou práci nebo se k seniorům špatně chovali. Tyto články nebo reportáže vyznívaly, jako kdyby veškerý personál byl špatný, jenže tak to není. Naprostá většina zaměstnanců v seniorských domovech nebo v domácí péči má svou práci moc ráda a vykonává ji v podmínkách minimální podpory. Je to extrémně náročné po všech stránkách.

Málokdy se zmiňuje genderová korektnost v tomto oboru. Připadá mi zvláštní, jak někteří ředitelé domovů hovoří o svých podřízených jako o „děvčatech“. To mi zní, jako by je ani nebrali jako rovnocenné.

LIDOVÉ NOVINY: Celá naše společnost se mění a často musíme přijmout i něco, co nám před pár týdny připadalo nesmyslné. Co je pro vás nejdůležitější ponaučení z krize?

Starší lidé situaci zvládli většinou velmi dobře. Nehroutili se, nedělalo jim problém, že se musejí uskromnit. Chovají se rozumně a ukázněně, protože nechtějí ohrozit okolí. Jsem celoživotní optimistka a myslím si, že dobré mezigenerační vztahy stále jsou, i když to někdy vypadá, že si spolu mladí a senioři moc nerozumějí. Teď se naopak ukázalo, že ta snaha o kontakt rozhodně existuje.

HOLMEROVÁ: Zas a znovu mi dochází, jak důležité je předávání příběhů v rodinách. Narodila jsem se v padesátých letech a znám prvorepublikovou dobu z vyprávění svých babiček. I když je to zprostředkovaná zkušenost, díky prarodičům vím, jak se žilo mezi válkami. Byla svoboda a demokracie. Většinu svého života jsem pak žila v komunismu – a vždy touto dobou na jaře chodily negativní odpovědi na naše žádosti o devizový příslib. Kvůli své práci často jezdím po celém světě, a pokaždé když jdu přes čáru na letišti, mám pořád krásný pocit, že „už“ můžeme svobodně cestovat.

Teď výlety za hranice nejsou možné, ale chápu, proč tomu tak je, a vím, že tohle snad brzy pomine. Hodně mě těší, že se v naší společnosti „nezhaslo“. Můžeme v médiích i na veřejnosti mluvit o aktuální situaci. Všude je dost prostoru pro hlavní aktéry a každý může zhodnotit jejich vystupování a pochopit kontext. Jak asi vnímat někoho, kdo jednou prosazuje tvrdá opatření, a vzápětí zase radí promoření nebo propuštění seniorů z domovů?

Kdo se diví, že ve vlastním resortu sociálních věcí jsou v ústavech nemocní lidé, a zjevně ani nechápe dosah celého problému, a navíc uráží ty, kteří se z pozice své těžké práce v terénu snaží pomoci konkrétním situacím a konkrétním lidem. Kdo se distancuje od řešení tohoto problému na úrovni státu. To se myslím teď velice hezky ukazuje – a je to dobře.

Iva Holmerová (64)

  • Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství a habilitovala na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.
  • Od roku 1992 je ředitelkou Gerontologického centra v Praze.
  • Vyučuje na Univerzitě Karlově, Donau Universität Krems a je hostující profesorkou na University of the West of Scotland.
  • Od roku 2016 je předsedkyní Alzheimer Europe.
  • Působí jako vedoucí Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče na Fakultě humanitních studií UK.

Počet příspěvků: 1, poslední 10.5.2020 05:02 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Autor

Judita Matyášová

Judita Matyášová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články

Dobře utajený Terezín

11.9.2016 - 8.26

Jak napsat bibli přes noc

30.3.2016 - 17.03