Neobyčejně potřebný článek plný racionálních pohledů. Osobně bych si dovolil k onomu rozdělení národa podotknout, že záležitost vidím jako jednoduchou. Národ se rozdělil na hlídače demokracie a na ty,, kteří se starají o rozvoj a úspěchy demokratického státu. Hlídači demokracie se hodlají živit třímáním praporů demokracie a vymýšlením nebezpečí, které ji hrozí. Neboli se hodlají živit ideologií uplatňovanou jako demagogie. Když o to, aby neměli hlad se stará ta druhá část společnosti. Ve smyslu Masarykova sdělení: demokracie máme dost, jen demokratů máme málo.

Nemáte pravdu, pane Zapletale. "Národ" je rozdělen na ovčany jednotlivých politických stran a hnutí, kteří hýkají tak jak jim tyto káží. Na druhou stranu existuje většina lidí, kterým je toto a celý náš systém (nejedná se o skutečnou demokracii) cizí. Tato většina lidí nepodporuje žádnou z politických stran ale ne proto, že existují, ale proto, že systém jejich vůli staví nad vůli občanů. Skutečné demokracie nemáme dost, nemáme totiž žádnou. Celý náš politický a společenský systém lze nazvat reálným socialismem, opepřeným notně mnoha prvky anarchie. Jediné, co jsme z demokracie přejali je jistá větší míra svobody. Ta je však hrubě zneužívána zejména novináři a politiky politických stran k nastolování jejich nízkých, nedemokratických cílů. K uplatňování jejich ústavní moci. A v tom to všechno vězí.

Napsal jste to jasně, srozumitelně, prostě tak nějak po "lidsku". Ale jak z toho ven ?

Lidé se nepotřebují rozdělovat, lidé potřebují nepřítele-hromosvod, na kterého svádějí všechny problémy minulosti a nad kterým v duchu soustavně vítězí. Za 1. republiky to byli Habsburkové a čeští Němci, za vlády komunistů američtí imperialisté a jejich vnitřní přisluhovači. Dnes se nedaří takového společného nepřítele najít, proto tolik nervozity.

Ale daří se, pane Tomáši, daří. Toho našeho společného nepřítele pojmenovávají občanská hnutí, zejména ANO 2011, SPD a Trikolóra. Tím naším společným nepřítelem je náš politický a společenský systém, oficielně drze vydávaný za nějakou demokracii. Systém, který dává moc nad občany do rukou politických stran a hnutí a přitom se cynicky tváří, že si to tito přejí. Tady je zakopaný pec nefunkčnosti nejen našeho systému. Zištně tomu napomáhají mnohé neziskové organizace,které v žoldu politických stran vyvolávají mezi lidmi nepokoje a pomáhají tak těmto rozdělovat tyto na ovčany politických satran a hnutí. Bohudík se tento politický systém hroutí na celém světě a jde jen o to, zda a čím bude v dohledné době nahražen. Více či méně funkčních systémů v historii zažili lidé mnoho a zatím se z nich jeví jako nejlepší skutečná zastupitelská demokracie. Taková, jaká je již více než 200 let uplatňována ve Švýcarsku. Všechy ostatní, včetně té naší jsou pouhými pseudodemokraciemi a to zejména proto, ž

že nejsou vládami občanů, ale vládami politických stran.

"Již v té době a krátce poté se však začalo Občanské fórum názorově dělit, což vyústilo v průběhu několika měsíců ve vznik stran ODS a ODA a revitalizovaly se tradiční strany ČSSD a ČSL".

To není pravda, pane Václave Makrlíku. Občanské fórum bylo záměrně a promyšleně rozbito jeho předsedou Václavem Klausem, jehož rozbíječské vlastnosti potom pokračovaly rozbitím ČSFR. Bez existence Václava Klause v čele OF by asi žádné názorové dělení nenastalo. Naopak. Občanské fórum zde bylo od toho, aby názorové rozdíly sjednocovalo. To se mu i docela dařilo až do doby, kdy do svých řad připustilo "bývalé" a i tehdejší komunisty a do doby, kdy svým předsedou zvolilo jmenovaného Václava Klause. Právě ten inicioval vznik politických stran ODS, ODA ČSSD a ČSL a tím i návrat k politice moci politických stran nad občany. Nad občany, kteří byli tímto způsobem rozděleni na příznivce jednotlivých politických stran. Tento trend rozdělování občanů (rozděl a panuj) pokračoval až do dnešní doby, kdy máme více n

než 150 politických stran a hnutí. Občané jsou názorově zcela rozděleni a snáze se jim vládne. To vše probíhá až do roku 2011, kdy vzniká občanské hnutí ANO 2011, které vyvíjí snahu občany opět sjednotit. Zatím se mu to daří.