Milosrdné zvýšení daně z přidané hodnoty

Jednotná DPH 19 procent dopadne na příjmové skupiny rovnoměrně, s výjimkou nejchudších a nejbohatších lidí, tvrdí nová studie.

Vládní komise, která vypracovala podklady pro penzijní reformu, navrhuje, aby se výpadek způsobený přechodem na nový systém částečně financoval sjednocením současných dvou sazeb DPH do jedné ve výši 19 procent. Institut pro demokratickou a ekonomickou analýzu (IDEA), projekt ekonoma Jana Švejnara, nyní vypracoval studii, podle níž by tento krok dopadl téměř rovnoměrně na jednotlivé příjmové skupiny a typy domácností. Výjimkou jsou zcela nejchudší, a naopak nejbohatší.

Analýza nepočítá se souběžným snížením sociálního pojistného ani s valorizacemi státem vyplácených dávek. Je tedy jakousi nejhorší možnou variantou z hlediska domácností. „Úpravy pojistného či valorizace dávek, které by vedly ke zvýšení čistých příjmů o dvě procenta, by více dostatečně kompenzovaly nárůst životních nákladů,“ tvrdí autoři studie. V takovém případě se však nabízí otázka, jaký prospěch bude mít z daňových změn státní pokladna, a zda mají vůbec tyto úpravy smysl.

Například domácnostem, jež patří mezi deset až dvacet procent nejchudších, by v případě sjednocení DPH na 19 procentech vzrostly životní náklady o 1,88 procenta. Naopak pro domácnosti, které patří mezi deset až dvacet nejbohatších, by zvýšení představovalo 1,55 procenta. Ani u nejmovitějších, a naopak nejnuznějších není rozdíl v dopadech nijak obrovský – činí pouhého tři čtvrtě procentního bodu.

Analýza, jejíž kompletní znění bude k dispozici příští rok v únoru, se jistě může stát šikovnou příručkou pro politiky, kteří budou muset před lidmi zvýšení daní nějakým způsobem „odagitovat“.  Jak už to však u podobných odhadů bývá, s realitou bude mít jen pramálo společného. Těžko si lze totiž představit, že by spotřebitelé v důsledku takových výrazných daňových změn nezměnili nákupní chování. Zejména ti, jimž po odečtení všech nezbytných měsíčních výdajů, nezbývá v peněžence nic už teď.