Miloš Pravdomluvný?

Soulad mezi slovy a činy nového prezidenta je problematická veličina.

Oproti svému předchůdci chce Miloš Zeman na Hradě vyvěsit vlajku Evropské unie. Dosud není známo, zda by měnil i nápis na prezidentské standartě „Pravda vítězí“. Bylo by to možná na místě. Ale třeba se nový prezident spokojí jen s tím, že se tomuto heslu bude spolu s Václavem Klausem vysmívat.

Miloš Zeman se v předvolebních debatách a rozhovorech soustředil na několik vět, které opakoval jako kolovrátek při každé otázce na dané téma. Co se budoucího personálního obsazení Kanceláře prezidenta republiky týče, Zeman nesčetněkrát řekl, že v případě svého vítězství vyhází všechny „politiky“ (jako příklad dával Ladislava Jakla nebo Petra Hájka) a nahradí je „úředníky“, popřípadě „byrokraty v tom dobrém, rakousko-uherském smyslu“.

Realita: kancléřem se má stát současný předseda Strany práv občanů – Zemanovců Vratislav Mynář. Nejvyšší stranický post prý už obhajovat nebude, ale chce zůstat alespoň krajským předsedou. Mynář na Hrad ještě ani nenastoupil, ale do médií již vydává prohlášení, jak se bude snažit na postu kancléře udělat co nejvíce pro svou stranu. O jeho úřednické kariéře není nic známo a těžko lze předpokládat, že by se jí při svých podnikatelských aktivitách stihl někdy v životě věnovat.

Zemanovi „pátečníci“?

Jako bonbonek nabízí Zeman tým poradců, se kterými chce obnovit tradici Masarykových „pátečníků“. Tento příměr je – dle naladění čtenáře – buď komický, nebo nestoudný. Nikdo snad nemůže s bratry Čapky, Ferdinandem Peroutkou, Janem Masarykem nebo Vilémem Mathesiem srovnávat Zemanovu suitu v čele s Miroslavem Grégrem, Janem Fenclem nebo Jaromírem Schlingem.

Překvapení však není na místě – Zeman jen pokračuje v tom, co ho vyneslo na vrchol. Celou jeho kampaň provázely úkazy, které lze při nejvyšší shovívavosti nazvat nepravdami. Připomeňme nápomoc článků Klausova oblíbence Adama Bartoše, což nakonec konstatoval i Nejvyšší správní soud (článek 25 usnesení). Svých prohřešků Zeman nijak nelituje, jak je patrné i z toho, že jeden z nich (právě ten uznaný soudem) má dodneška vyvěšený na svých stránkách(předposlední odstavec).

Zjevné nepravdy ostatně Zeman neváhal učinit součástí inauguračního projevu, kdy tvrdil, že není „přímo ani nepřímo spojen s žádnou parlamentní stranou“. Pokud snad pan prezident jen zapomněl: Senát, kde má Zeman dva členy strany (Vladimír Dryml a Jaroslav Palas), jejímž je dosud čestným předsedou a která nese jeho jméno, je rovněž součástí Parlamentu.

A tak můžeme předjímat jen s mírnou nadsázkou: Miloš Zeman v průběhu kampaně i těsně po inauguraci sliboval, že nebude využívat práva udělovat amnestie a milosti. V atmosféře, která zavládla po „majstrštyku“ Václava Klause, je logické, že naháněl hlasy i tímto slibem. Vzhledem k Zemanovu osobitému přístupu ke konzistenci záměrů a postojů si ovšem můžeme snadno představit, že pokud by se například jeho známí Martin Nejedlý, Zdeněk Zbytek či Miroslav Šlouf ocitli v nečekaných obtížích, nějaká ta milost by se přeci jen najít mohla.