Michail Chodorkovskij se do čela ruské opozice nejspíše nepostaví

Ruský prezident Vladimir Putin dal propuštěním ikonické opoziční postavy najevo, že se vládnoucí moc cítí silná. A nemůže jí nahnat strach.

Gábor Stier 1.1.2014

Nejznámějšího ruského vězně Michaila Chodorkovského přivítal po příletu na berlínské letiště 20. prosince bývalý německý ministr zahraničí a vicepremiér Hans-Dietrich Genscher. foto: © ČTKČeská pozice

Nejznámějšího ruského vězně Michaila Chodorkovského přivítal po příletu na berlínské letiště 20. prosince bývalý německý ministr zahraničí a vicepremiér Hans-Dietrich Genscher.

Nejznámější ruský vězeň Michail Chodorkovskij je po deseti letech opět na svobodě. Vladimir Putin, který se už dívá vstříc zimní olympiádě v Soči, svou prezidentskou milostí vyrazil jeden z největších trumfů z rukou Západu, jenž používá otázku lidských práv čím dál častěji jako prostředek nátlaku.

Putin tím dal zároveň jasně najevo, že současná vládnoucí moc se cítí natolik silná, že jí nemůže nahnat strach ani propuštění této ikonické postavy opozice. Liberální uskupení doufá, že se Chodorkovskij postaví do jeho čela, nicméně šance na to je zatím značně mizivá. Oligarcha s pochybnou minulostí je totiž ve skutečnosti pořád Putinovým vězněm.

Dokonalé načasování

Vladimir Putin i tentokrát dostál svým slovům. Nejdříve v pátek 20. prosince více než čtyři hodiny odpovídal na otázky novinářů z celého světa, aby poté na odchodu v blahodárném přítmí kuloáru jakoby mimochodem oznámil několika žurnalistům, kterým se podařilo vetřít do jeho blízkosti, onu senzační zprávu, že uděluje milost Michailu Chodorkovskému.

Načasování prezidentské milosti je v politickém smyslu dokonalé, protože vyráží trumfy těm, kdo využívají lidských práv často pouze k nátlaku

Zatímco média, postupně procitající ze svého údivu, spekulovala, zda se ruský vězeň číslo jedna dostane na svobodu ještě před vánočními svátky, opouštěl již Chodorkovskij brány vězeňského zařízení v karelském městě Segeža, aby již o několik hodin později přistál v Německu, kde v době podání žádosti o milost pobývala na léčení jeho matka.

Načasování prezidentské milosti je dokonalé. V politickém smyslu proto, že amnestie, která se dotkne také členek skupiny Pussy Riot nebo aktivistů Greenpeace, vyráží trumfy z rukou těm, kdo využívají lidských práv často pouze k vyvíjení nátlaku. Což má v době blížící se olympiády v Soči obzvláštní význam.

Křesťanský svět navíc takto před Vánoci ještě více ocení gesto odpuštění, jehož lidský rozměr v daném případě navíc zdůrazňuje to, že syn, který se až dosud kál za svoje hříchy, může navštívit své nemocné rodiče. Pro vládnoucí moc je totiž nezbytně důležité nejen zdůraznění síly, která odpouští, ale i motiv pokání a jeho prostřednictvím i uznání viny, které v očích okolního světa představuje sama žádost o udělení milosti.

Změna dřívějšího stanoviska

Ke změně dřívějšího stanoviska mohl Chodorkovského přimět nejen zhoršující se zdravotní stav jeho matky, ale i objevující se zprávy o možné třetí kauze Jukos. Oligarcha považovaný za jednoho z nejzarputilejších nepřátel ruského prezidenta se tudíž nedostal do situace, kdy by musel jako mučedník bojovat za svoji pravdu, kterou ostatně nepodpořil ani Evropský soudní dvůr.

Protože problém odsouzení tohoto ropného magnáta před deseti lety nespočíval v tom, že by byl potrestán nevinně. Ve víru divokého kapitalismu totiž Chodorkovskij často porušoval zákony a na tomto faktu nemůže nic změnit ani to, že k nashromáždění svého obrovského jmění potřeboval kromě známostí z Komsomolu bezesporu také značnou kreativitu a velký obchodnický talent.

Problémem je v první řadě to, proč nejsou ve vězení také jemu podobní oligarchové, které by bylo stejně možné odsoudit nejen morálně, ale i na základě platných zákonů. Ani Chodorkovskij by se totiž nejspíš neocitl za mřížemi, pokud by po nástupu Vladimira Putina k moci neporušil nepsanou dohodu uzavřenou s oligarchy a nepokoušel se své pochybně získané miliardy přetavit v politický kapitál.

Ke změně stanoviska mohl Chodorkovského přimět nejen zhoršující se zdravotní stav jeho matky, ale i objevující se zprávy o možné třetí kauze JukosJenže magnátovi, který se až do té doby držel tiše v ústraní, popletla ta spousta peněz hlavu, takže ho nenapadlo nic lepšího, než že Rusko spasí a změní. Pochopitelně k obrazu svému, jehož součástí bylo kromě liberálních zásad také to, že si za své dolary koupí polovinu dumy, potažmo s tím vytvoří vlastní frakci a ropovody budované směrem do Číny přehraje americké společnosti ExxonMobil.

Špatná reputace

Za těchto okolností je třeba uznat, že bylo politicky motivovaným rozhodnutím, když to Putin nedovolil. Všichni přitom věděli, že státním zástupcům nedá příliš práce, aby se v Chodorkovského minulosti dopátrali něčeho protizákonného. Osud Jukosu měl rovněž sloužit jako varování pro oligarchy, kteří Rusko dohnali na okraj propasti a totálního rozkladu, což také podle všeho dobře pochopili.

Jak je vidět, ani sám Chodorkovskij nezačal po svém propuštění organizovat demonstrace před Kremlem. Putinovo rozhodnutí jasně ukazuje, že se moc cítí dostatečně silná, aby mohla předvádět podobná gesta. Navíc si je dobře vědoma i toho, že tato ikonická postava opozice je politickou mrtvolou a obrazně řečeno zůstává nadále Putinovým zajatcem.

V politickém smyslu už Michail Chodorkovskij není nebezpečný. Nadále sice zůstává symbolickou postavou liberálního uskupení, ovšem se svou reputací, jejíž základy spočívají v divokém kapitalismu devadesátých let, by nebyl schopný strhnout na svou stranu davy. Naopak by se nejspíše musel utkat i o post vedoucího politika opozice třeba s takovými novodobými titány, jako je Alexej Navalnyj.

Názory analytiků

Jak prohlásil Alexej Muchin, jenž udílí rady také Kremlu, Chodorkovskij je bezzubý lev. Podle Muchina lze ve střednědobé perspektivě jen těžko očekávat, že by se Chodorkovskij vrátil do politiky, a dívat se dál prý nemá cenu. Podobný názor má i známý německý odborník na postsovětskou oblast Alexander Rahr, který na někdejšího nejbohatšího ruského obchodníka čekal na berlínském letišti jako tlumočník bývalý ministr zahraničí a vicekancléř Hanse-Dietricha Genschera, jenž hrál v Chodorkovského propuštění klíčovou roli.

Člen Valdajského klubu Rahr se zúčastnil i 2,5letého procesu vyjednávání a Chodorkovskij podle něho bude po způsobu jakéhosi nového Solženicyna přemýšlet spíše o ruské budoucnosti. Rahr považuje současné události za triumf Německa a poukazuje na to, že tajné kanály, jež vznikly ještě v šedesátých letech, fungují dodnes.

Oba analytici – Rahr a Muchin – současně upozornili na lidský rozměr amnestie s tím, že ani Putin, ani Chodorkovskij si nemohli dovolit, aby se něco stalo s těžce nemocnou matkou bývalého prezidenta Jukosu, která se v době napsání žádosti o milost 12. listopadu, nacházela na léčení v Berlíně.

Otázka doznání viny

Ruské veřejné mínění zajímá kromě Chodorkovského politické budoucnosti především otázka doznání jeho viny. Opoziční oligarcha sice ohlásil, že se nechystá k politickému návratu a nezabývá se ani znovuzískáním majetku Jukosu, ale jeho stoupenci doufají, že jeho rozhodnutí není konečné.

Zda dohoda s Putinem obsahuje rovněž Chodorkovského přiznání viny, se názory různí

To ostatně Chodorkovskij dle vlastního vyjádření napsal také v dopise Putinovi, který byl součástí jeho žádosti o milost. O tom, zda tato dohoda obsahuje rovněž přiznání viny, se názory různí. Z právního hlediska to sice k udělení amnestie není třeba, ale v obecném ruském povědomí se to již od carských dob rozumí samo sebou.

Uskupení ruských liberálů přijalo Chodorkovského propuštění s velkými nadějemi a současně za něho vyjádřilo své díky Západu. Nelze však nevidět, že po všech současných ovacích by tento symbol opozice čekaly v každodenních bitvách vnitřní boje i ztráta významu, a lze přepokládat, že Chodorkovskij má dost rozumu, aby se nad ně povznesl a držel se stranou velké politiky. 

Počet příspěvků: 2, poslední 31.12.2013 03:10 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.