Mezi univerzitami se stupňuje boj o talenty

Prvenství MIT v prestižním světovém žebříčku vysokých škol QS odráží trend rostoucí úspěšnosti technicky zaměřených univerzit.

Jan Koucký 3.10.2012
Několik let dominoval žebříčku QS Harvard, v roce 2010 ho přeskočila univerzita v Cambridge a letos se na špici probojoval americký Massachusetts Institute of Technology. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Několik let dominoval žebříčku QS Harvard, v roce 2010 ho přeskočila univerzita v Cambridge a letos se na špici probojoval americký Massachusetts Institute of Technology. | foto: © MITČeská pozice
Několik let dominoval žebříčku QS Harvard, v roce 2010 ho přeskočila univerzita v Cambridge a letos se na špici probojoval americký Massachusetts Institute of Technology.

Nejvýznamnější celosvětové žebříčky vysokých škol publikují světové instituce každým rokem v průběhu srpna až října. Jejich výsledky včetně komentářů k nim představuje Jan Koucký, ředitel Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK, na textech spolupracoval jeho kolega Aleš Bartušek. V první dílu seriálu se autoři zabývali šanghajským žebříčkem Academic Ranking of World Universities(ARWU), jenž byl zveřejněn 15. srpna. V druhém dílu analyzují žebříček QS (QS World University Ranking), jehož výsledky byly zveřejněny v úterý 11. září v irském Dublinu.

QS World University Ranking, který je každoročně zveřejňovaný již od roku 2004, nepochybně patří mezi trojici nejprestižnějších mezinárodních srovnávacích žebříčků vysokých škol (spolu s ARWU a THE). Od vzniku žebříčku až do roku 2009 fungovala při jeho přípravě spolupráce výzkumné a konzultační společnosti QS Quacquarelli Symonds Limited(QS) s britským listem The Times Higher Education (THE) a žebříček byl publikován pod názvem THE-QS World University Ranking. Od roku 2010 se však obě společnosti rozhodly svoji dosavadní spolupráci ukončit. Společnost QS pokračuje ve vydávání žebříčku pod novým názvem, ale na základě dlouhodobého konzistentního rozvíjení poměrně stabilní metodologie QS.

Na počátku každého vydání žebříčku je v současné době více než dva tisíce nejlepších světových vysokoškolských institucí (tedy o něco více než 10 procent z celkového odhadovaného počtu téměř 20 tisíc univerzit, vysokých škol a dalších druhů institucí terciárního vzdělávání na celém světě). Ohodnoceno a zařazeno do žebříčku zveřejněného v roce 2012 na webových stránkách je 726 nejlepších z nich. Celkové skóre, podle něhož je možné univerzity jednoznačně seřadit a porovnat mezi sebou, je ovšem k dispozici pouze pro prvních 400 institucí. Dále jsou instituce uváděny ve skupinách po padesáti s výjimkou posledních 126 institucí, které jsou všechny označeny jako 601+.

QS chce i do budoucna pokračovat ve zvyšování jak celkového počtu hodnocených institucí (jejich seznam je každoročně aktualizován), tak počtu institucí zařazených do žebříčku. V roce 2012 jich je zveřejněno 726 (z rekordních 72 zemí) oproti 692 v roce 2011 (tedy o 34 více), rovných 600 jich bylo zveřejněno v roce 2010 a například pouze 200 v roce 2004. Rozšiřovat se má také množství informací poskytovaných uživatelům.

Poprvé vítězí... MIT

Od roku 2004, kdy byl QS World University Rankings zveřejněn poprvé, až do roku 2009 dominovala žebříčku americká Harvard University. Ke změně na čele žebříčku došlo v roce 2010, kdy Harvardskou univerzitu odsunula na druhou pozici britská University of Cambridge, která svoji vedoucí pozici potvrdila rovněž ve vydání žebříčku QS z roku 2011.

V nejnovějším vydání žebříčku QS 2012 je podle jeho autorů domovem nejlepší světové univerzity opět město Cambridge. Tentokrát ovšem ne ve Velké Británii (jako v roce 2010 a 2011), ale v USA, neboť nejvyšší ocenění získal poprvé Massachusetts Institute of Technology (MIT) sídlící shodou okolností ve městě Cambridge v americkém státě Massachusetts. Cambridge je ovšem také domovem druhé světové univerzity, protože druhé místo v žebříčku obsadila anglická cambridgeská univerzita, která byla v předchozích dvou letech vůbec nejúspěšnější, následovaná americkou Harvard University.

Nejúspěšnějším kontinentem na úrovni TOP 100 žebříčku je Evropa s 39 vysokými školami. Z nich 18 je ve Velké Británii.Mezi 10 nejlepších (TOP 10) na základě žebříčku QS 2012 patří dále v pořadí podle umístění University College London, Oxford, Imperial College London, Yale, Chicago, Princeton a California Institute of Technology (Caltech). Oproti předchozímu vydání žebříčku se v TOP 10 neudržely Columbia University a University of Pennsylvania.

Nejúspěšnějším kontinentem na úrovni TOP 100 žebříčku QS 2012 je Evropa s 39 vysokými školami. Z nich 18 je ve Velké Británii, 1 v Irsku (Trinity College Dublin) a 20 v kontinentální Evropě, kde je nejúspěšnější švýcarský federální technologický institut ETH Zurich (13. místo), následovaný opět švýcarskou École Polytechnique Fédérale de Lausanne (29. místo). První jmenovaná švýcarská instituce přitom zlepšila svoji pozici v žebříčku meziročně o pět pozic, druhá dokonce o šest.

V kontrastu s tím je například Francie, které se v žebříčku propadlo devět nejlepších vysokých škol. Šest z deseti nejlepších německých vysokých škol svoji pozici sice zlepšilo, avšak žádná z nich zatím není v TOP 50, což může vyvolat diskuse o efektivnosti tzv. Excellence Initiative. Čtrnáct z dvaceti nejlepších německých institucí (včetně nejlepších čtyř) se totiž navíc zhoršilo v kritériu počet výzkumných citací na akademického pracovníka.

Severní Amerika má v TOP 100 žebříčku celkem 34 vysokoškolských insitucí (31 v USA a 3 v Kanadě), ale naprosto dominuje na úrovni TOP 20 s 12 americkými a 2 kanadskými institucemi (McGill 18. místo a Toronto 19. místo).

Třetím nejúspěšnějším kontinentem je Asie s 19 vysokými školami na úrovni TOP 100, z toho tři se umístily mezi nejlepšími třiceti: Hong Kong University (23), National University of Singapore (25.) a Tokyo (30.). Austrálie má v TOP 100 žebříčku sedm vysokých škol, přičemž nejlepší Australian National University si polepšila o dvě pozice na 24. místo a druhá nejlepší Melbourne spadla o pět pozic na 36. místo.

Technika šplhá

Jedním z celosvětových trendů je rostoucí úspěšnost technicky zaměřených univerzit. Vedle tradičně úspěšných technicky orientovaných vysokých škol, jako jsou například britská Imperial College London (6. místo v QS 2012), americký Caltech (10. místo) nebo švýcarský ETH Zurich (13. místo), totiž v rámci žebříčku rychle rostou relativně mladé technické instituty především v Asii

Mezi nejvýznamnější příklady patří HKUST v Hongkongu (33. místo) a NanyangTechnological University v Singapuru (47. místo), shodně založené před 21 roky. Navíc největší zlepšení v TOP 100 žebříčku zaznamenal jihokorejský KAIST, který si polepšil dokonce o 27 míst a obsadil 63. příčku. Celkově svoji pozici v žebříčku mezi roky 2011 a 2012 zlepšilo dokonce devět z deseti nejúspěšnějších technicky zaměřených vysokých škol.

Dalším důležitým trendem vyplývajícím z žebříčku QS je rychlý růst mezinárodní mobility studentů. Na úrovni TOP 100 univerzit vzrostl počet zahraničních studentů mezi roky 2011 a 2012 v průměru téměř o 10 procent, což představuje vůbec nejvyšší meziroční nárůst hodnoty kritéria International Students v celé devítileté historii žebříčku. Toto bezprecedentní zrychlení odráží stupňující se globální boj o talenty, který se potvrzuje také na úrovni TOP 500 univerzit – ve srovnání s předchozím vydáním žebříčku vykázaly zvýšení počtu zahraničních studentů o 120 tisíc.

Česká stopa

Jak v žebříčku QS dopadly české univerzity? Do prvního oficiálního žebříčku (sestaveného podle současných kritérií a současné metodologie) v roce 2005 byly zařazeny pouze dvě české vysoké školy – Univerzita Karlova Praha (UK, tehdy 248. místo) a Vysoké učení technické Brno (VUT, 428. místo). V roce 2007 se do hodnocení dostaly navíc další dvě české vysoké školy – České vysoké učení technické Praha (ČVUT) a Masarykova univerzita Brno (MU).

Pozice všech čtyř českých vysokých škol se pak buď zlepšovaly, nebo zůstávaly přibližně stejné jak v roce 2008, tak v roce 2009. Po roce 2009 však všechny čtyři české vysoké školy shodně (více či méně) ztrácejí a v nejnovějším žebříčku z roku 2012 jsou jejich relativní pozice (vůči ostatním školám na světě) téměř shodné, jako byly v roce 2007, případně dokonce o něco horší (VUT Brno).

QS

Vedle celkového žebříčku zveřejňuje společnost QS rovněž tzv. oborové žebříčky v pěti definovaných skupinách oborů: Arts & Humanities, Natural Sciences, Engineering & Technology, Social Sciences & Management aLife Sciences & Medicine.

Zejména obě pražské vysoké školy v nich dopadají poměrně dobře. Univerzita Karlova se pravidelně umísťuje v TOP 200 v oborech Arts & Humanities a Natural Sciences (v Natural Sciences v roce 2009 dokonce v TOP 100) a v TOP 300 v oborech Social Sciences & Management (v roce 2009 dokonce v TOP 200) a Life Sciences & Medicine. České vysoké učení technické bylo v posledních čtyřech letech vždy zařazeno mezi TOP 200 institucí v oboru Engineering & Technology a mezi TOP 300 institucí v oboru Natural Sciences.

Kdo je hodnocen?

Kdo je vůbec do QS žebříčku zařazen, a může tedy nějaké skóre získat? V roce 2004 bylo vybráno 500 škol podle umístění v citačním indexu americké ISI databáze, který zohledňuje počet citací připadající na publikovanou práci autorů z dané školy. Tento postup má však svá úskalí.

Spočívají například v tom, že zohledňuje především výzkumnou práci v oblasti přírodních a lékařských věd a výrazně zvýhodňuje anglicky píšící autory. Tím, že se soustřeďuje na výzkum, a nikoliv na výsledky vzdělávání, je také nevýhodný pro školy, jejichž silnou stránkou je především výuka.

V dalších letech se sice počet škol rozšířil, avšak postupy, na jejichž základě docházelo k zařazování dalších škol, nejsou zcela průhledné ani konzistentní, takže například po německé kritice byly do žebříčku dodatečně přidány univerzity z Německa; obdobně se postupovalo v případě některých asijských zemí. O zařazení do žebříčku může žádat i samotná vysoká škola z kterékoli země světa, musí ale splňovat řadu netriviálních kritérií a musí prokázat, že její zařazení mezi několik prvních stovek škol má opodstatnění. Konečné rozhodnutí o zařazení do tabulky je ovšem zcela v rukou pracovní skupiny QS.

Šest kritérií

V rozborech žebříčků se chceme dívat i za uvedené výsledky a zajímat se o to, jak se k nim vlastně dospělo. QS World University Ranking je založen zčásti na tzv. tvrdých datech a zčásti na datech ze dvou velkých globálních šetření reputace mezi akademickými pracovníky a mezi zaměstnavateli. Vzhledem ke své váze ve výsledném skóre jednotlivých vysokých škol je zřejmé, že výsledky obou velkých šetření reputace se na celkovém hodnocení podílejí významnou měrou. Jsou tedy podstatnými součástmi celkového přístupu QS k mezinárodnímu hodnocení univerzit.

Společnost QS klade při sestavování žebříčku silný důraz na hodnocení odborníky v dané oblasti – jakési celosvětové peer reviewPodle QS to má některé zásadní přednosti. Tou hlavní je, že se QS nechce spoléhat pouze (nebo převážně) na scientometrické ukazatele (jako to dělá například ARWU nebo SCImago), které jsou sice dlouhodobě propracované, ale mají některé známé nedostatky. Přílišná váha scientometrických ukazatelů v mezinárodních žebříčcích a mnohdy i v navazujících politických rozhodnutích – jež mají pro jednotlivé vysoké školy zprostředkované ekonomické, nebo dokonce přímé finanční důsledky – navíc mohou vést ke spekulativnímu chování ze strany institucí, nebo dokonce celých států. Obavy z toho, že k tomu již dochází, se rok od roku zesilují. Také proto klade společnost QS tak silný důraz na hodnocení odborníky v dané oblasti (jakési celosvětové peer review).

Základ postupně rozvíjené a zdokonalované metodiky hodnocení QS je poměrně stabilní. Po celou dobu (v letech 2005 až 2012) totiž vychází ze šesti následujících kritérií (v závorce je vždy uvedena váha, s níž dané kritérium vstupuje do celkového souhrnného ukazatele, podle něhož jsou pak školy řazeny ve zveřejňovaném žebříčku):

  • Academic Reputation (40 %) – Akademickou reputaci vyjadřuje index získaný z odpovědí v rámci globálního šetření mezi akademickými pracovníky s cílem vybrat vysoké školy, které jsou v jejich oboru nejlepší.
  • Employer Reputation (10 %) – Reputaci mezi zaměstnavateli vyjadřuje index získaný z odpovědí v rámci globálního šetření mezi zaměstnavateli týkající se hodnocení kvality absolventů vysokých škol.
  • Citations per Faculty (20 %) – Počet citací za posledních pět let připadající v průměru na jednoho akademického pracovníka vysoké školy v databázi Scopus.
  • Faculty Student Ratio (20 %) – Poměr učitelů ke studentům vyjadřuje skóre odpovídající podílu počtu akademických pracovníků k celkovému počtu studentů.
  • International Students (5 %) – Internacionalizaci studentů vyjadřuje skóre odrážející podíl internacionálních studentů (cizinců) z celkového počtu studentů.
  • International Faculty (5 %) – Internacionalizaci akademických pracovníků vyjadřuje skóre odrážející podíl cizinců v akademickém sboru.

Rozsah tohoto článku neumožňuje kriticky se věnovat všem šesti kritériím, a proto se zastavíme jen u dvou: akademické reputace a poměru studentů k učitelům. Počet citací na akademického pracovníka, ale ani oba ukazatele internacionalizace nevzbuzují tolik otázek a reputace vysokých škol u zaměstnavatelů má obdobné vlastnosti jako akademická reputace (navíc mají podstatně nižší váhu).

Akademická reputace

V rámci šetření akademické reputace odpovědělo v roce 2012 celkem 46 079 respondentů z celého světa, což je oproti loňským 33 744 výrazné zvýšení (nemluvě o počtu 1300 respondentů v prvním vydání žebříčku v roce 2004).

Výhodou šetření mezi akademiky je, že klade srovnatelný důraz na umění a humanitní vědy jako na vědy přírodní a biologické. V tom je podle autorů i mnohých kritiků jeho velká síla, a to je také důvodem jeho vysoké váhy.

Výhodou šetření mezi akademiky je, že klade srovnatelný důraz na umění a humanitní vědy jako na vědy přírodní a biologickéPřes neustálý metodologický vývoj a opatření, která mají zabránit zkreslení výsledků, přetrvávají však v designování vzorku a způsobu zpracování získaných dat některé problémy. Vzorek respondentů není proporcionální, ale naopak dosti nerovnoměrný; neodpovídá totiž ani počtu obyvatel, počtu vysokých škol či vysokoškolských studentů v jednotlivých zemích. Přitom rozložení vzorku ovlivňuje do jisté míry umístění škol. To je ovšem velice důležité, zvláště když vezmeme v úvahu, že akademická reputace reprezentuje 40 procent váhy celkového hodnocení QS.

Jednoznačně nejvíce odpovědí pochází sice od respondentů z USA (10,2 % z celkového vzorku), ale je třeba si uvědomit, že v USA je téměř pětina vysokých škol (v současnosti v USA působí více než čtyři tisíce velice různých universities & colleges, tedy v jiné terminologii institucí terciárního vzdělávání), na nichž studuje přibližně 12 procent ze všech studentů. Znamená to ovšem, že například USA jsou ve vzorku respondentů šetření akademických pracovníků podhodnoceny.

Více než pěti procent z celkového získaného vzorku dosahuje ještě Brazílie, Spojené království a Itálie. Odpovědi akademických pracovníků z České republiky tvoří pouze 0,5 procenta všech získaných odpovědí. Vzhledem k tomu, že v ČR působí přibližně 0,4 procenta vysokoškolských institucí a studuje na nich 0,2 procenta ze všech vysokoškoláků na celém světě, to nevypadá špatně.

Chce to více respondentů

Podstatnější je však srovnání s jinými evropskými zeměmi. Podíl respondentů z ČR je totiž asi desetkrát menší než u Itálie, která má přitom „pouze“ šestkrát více obyvatel a pětkrát více studentů vysokých škol. Velký nepoměr lze v Evropě nalézt například u srovnatelně velké Belgie, kterou zastupuje čtyřikrát více respondentů než Českou republiku, a dále u Švédska, Maďarska nebo Rakouska se zhruba dvojnásobkem respondentů. Více respondentů než my mají ale také například podstatně menší země jako Irsko, Dánsko nebo Finsko.

Pouhé zvětšení vzorku českých akademických respondentů na dvojnásobek povede ke zvýšení průměrného skóre českých vysokých škol o 21 procentVýsledky našeho rozboru přitom potvrzují, že například pouhé zvětšení vzorku českých akademických respondentů na dvojnásobek povede pravděpodobně ke zvýšení průměrného skóre českých vysokých škol o 21 procent. Univerzita Karlova by se tak například s novým skóre 48,3 posunula z 286. na 209. pozici. Samozřejmě k opačnému posunu by došlo při zmenšení vzorku respondentů z ČR.

Přes výhrady z toho plynoucí jsme přesvědčeni, že trend nastoupený kvalitativními šetřeními mezi akademickými pracovníky a zaměstnavateli je potřebný a správný. Zároveň je třeba ocenit snahu QS stále zlepšovat metodiku šetření a analýzy získaných informací, zvětšovat vzorek respondentů a zlepšovat jeho charakteristiky.

Rovněž srovnání postupu QS s přístupem ARWU vyznívá spíše v jeho prospěch. Výsledkem šetření QS mezi akademickými odborníky je více než 46 tisíc názorů jednotlivců získaných v posledních třech letech (jedná se o téměř půl milionu individuálních statistických pozorování, neboť odborníci vybírají ze seznamu v průměru více než deset institucí). Na druhé straně Nobelovu cenu (významné kritérium žebříčku ARWU) v celé její více než stoleté historii udělování (od roku 1901) získalo pouze něco málo přes osm set jedinců a v mnoha případech se tedy rozhodně nejedná o aktuální, ale spíše o historické údaje.

Pro ilustraci: Nobelova cena za fyziku, kterou v roce 1901 získal William Conrad Roentgen, se do žebříčku započítává ve prospěch ETH Zürich a University of Zürich (druhou ze jmenovaných škol přitom absolvoval již v roce 1869). Vztah této historické informace k dnešní kvalitě institucí je přitom více než sporný.

Poměr studentů k učitelům

Podle QS je poměr počtu studentů připadajících na jednoho učitele v současné době jediným celosvětově srovnatelným a dostupným ukazatelem, který QS považuje za vhodný pro hodnocení kvality výuky. Proto také vstupuje do výpočtu celkového skóre s nezanedbatelnou vahou 20 procent.

Jeho opodstatněnost se však po hlubším rozboru ukazuje přinejmenším jako dosti sporná, a to především z důvodu značného zkreslení v důsledku oborových rozdílů v profilu jednotlivých vysokých škol.

Nejlépe můžeme dosah tohoto problému ukázat na několika českých školách, o nichž přirozeně máme nejpřesnější údaje; pilotní propočty za vybrané vzorky vysokých škol v dalších evropských zemích a v USA ovšem potvrzují shodné závěry.

Průměrný počet studentů připadajících na jednoho přepočteného učitele činí v roce 2011/2012 v České republice 18,8, ale u jednotlivých veřejných vysokých škol se pohybuje v širokém intervalu od 4,9 až do 34,3. Nejvýznamnější vliv na tak vysoké rozdíly má přitom evidentně oborové složení studentů těchto škol a částečně také celkové pojetí a organizace studia; o nějaké souvislosti s kvalitou jednotlivých vysokých škol je možné jen zcela hypoteticky (a nepodloženě) spekulovat.

AMU versus VŠE

Studium různých oborů má přirozeně všude ve světě různé nároky na počet studentů připadajících na jednoho učitele. Jde totiž o to, jaký rozsah z celkového studijního času tvoří na jedné straně individuální výuka, laboratoře a další formy náročné na práci učitelů, a na druhé straně například přednášky, kde je počet studentů na učitele podstatně vyšší. Rozdíly ovlivněné především oborovou strukturou lze zřetelně prokázat například při srovnání dvou pražských oborově specializovaných vysokých škol: Akademie múzických umění (AMU) a Vysoké školy ekonomické (VŠE).

V ekonomických oborech je možné – a ve většině zemí také obvyklé – organizovat různé formy přímé výuky (přednášky, semináře, cvičení apod.) pro mnohem větší skupiny studentů než ve většině jiných oborů. Také ve struktuře různých forem výuky převládá podstatně větší podíl hromadné výuky. Z těchto důvodů také na VŠE připadá 31,8 studenta na jednoho učitele. V hodnocení podle metodiky QS dosahuje VŠE v tomto kritériu také minimálního skóre 3.

Podíl počtu učitelů k počtu studentů může indikovat kvalitu vzdělávání jen velice vzdáleně a pouze v omezených případechU uměleckých oborů je to právě naopak. V České republice, ale i v jiných zemích je na podobném typu uměleckých škol obvyklý vysoký podíl individuální výuky, případně výuky v malých skupinách studentů. Proto také na AMU připadá pouze 4,9 studenta na jednoho učitele. V hodnocení podle metodiky QS dosahuje skóre AMU v tomto kritériu dokonce hodnoty 87, a docela těsně se tedy blíží v tomto kritériu žebříčku QS „nejlepším“ školám na světě. Několikanásobný rozdíl v tomto kritériu mezi VŠE a AMU však určitě nelze interpretovat jako rozdíl v kvalitě obou vysokých škol. Jsou zkrátka jenom jinak oborově zaměřené.

Poznatky získané rozborem kritéria podílu počtu učitelů k počtu studentů (na základě mezinárodních i českých údajů) vedou k závěru, že dané kritérium jen velice vzdáleně a pouze v omezených případech může částečně indikovat kvalitu vzdělávání na jednotlivých školách. Strukturou oborů a formami a organizací studia je totiž determinováno mnohem podstatněji než kvalitou dané vysoké školy. Dvacetiprocentní váha, kterou má v celkovém skóre QS, je nepochybně příliš vysoká a je vhodné ji výrazně snížit, případně toto kritérium zcela vypustit.

Obdiv i kritika originálního přístupu

Žebříček QS je průkopníkem originálního přístupu k mezinárodnímu hodnocení vysokoškolských institucí založeném na globálních šetřeních. Tím se nejvíce liší od žebříčků založených jen na tvrdých (většinou scientometrických) datech a zároveň právě tím vyvolává obdiv i kritiku.

Například ve srovnání s žebříčkem ARWU bývá žebříček QS často kritizován za přílišnou subjektivitu vlivem kritérií zohledňujících výsledky globálních šetření a jejich vysokých vah ve výsledném skóre. Vůči tomu však QS oprávněně argumentuje důležitostí aktuálních informací o reputaci institucí a zároveň upozorňuje, že vlastně všechna kritéria jsou subjektivní, neboť už jejich výběr a váhy jsou subjektivním rozhodnutím. Například o udělení Nobelovy ceny (dvě z šesti kritérií žebříčku ARWU) rozhodují panely odborníků, jejichž rozhodnutí jsou do jisté míry rovněž subjektivní.

Provedená analýza výsledků žebříčku QS potvrzuje jeho širší a zároveň méně konzistentní zaměření. Ve srovnání s žebříčkem ARWU, který je orientován převážně na výsledky vědecké a výzkumné činnosti, vypovídá QS i o jiných aktivitách či rozměrech (dimenzích) vysokých škol (například internacionalizaci). Potvrzuje to i nepříliš vysoká konzistence mezi šesti kritérii, která QS používá pro hodnocení kvality jednotlivých vysokých škol.

Silnější vztah lze nalézt snad jedině mezi výsledky obou realizovaných šetření reputace (mezi akademiky a mezi zaměstnavateli) a mezi oběma ukazateli internacionalizace vysokých škol. O něco slabší už je vztah mezi úspěšností v šetření výzkumné reputace a počtem citací na akademického pracovníka. Ostatní vazby mezi kritérii se projevují pouze jako dosti slabé nebo zcela nevýznamné.