Měnové války bez vítěze

Snaha zemí o co nejslabší kurz vlastní měny je de facto jen o sofistikovanější formou protekcionismu s rizikem do budoucna.

Na začátku roku 2009 tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy v souvislosti s prohlubující se recesí v Evropě prohlásil, že protekcionismus je sprosté slovo a není pro něj místo. Podobně ostře proti protekcionismu vystoupily i mezinárodní organizace v čele se Světovou obchodní organizací (WTO). A jaký byl výsledek? Rostoucí zavádění cel a kvót v následujících letech opravdu nenastalo, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti se protekcionismus odehrává skrz měnové kurzy, respektive tak, že daná země oslabí vlastní měnu.

Záměrné oslabení měny je relativně nový trend, který se pojí s tím, že peníze v dnešní době nejsou kryty zlatem ani jiným hodnotným aktivem. V podstatě až do pádu brettonwoodského měnového systému na začátku 70. let se všechny země snažily udržovat silnou měnu, protože její oslabení by znamenalo vzdát se části zlatých rezerv. Fenomén dnešní doby je opačný. Stále více zemí usiluje o slabší měnu, aby podpořily vývoz, a naopak zdražily zahraniční zboží. S trochou nadsázky lze říci, že protekcionismus v 21. století probíhá ne skrze cla, ale přes záměrné oslabení kurzu.

Většina válek se vede kvůli ekonomickým ziskům. Klasické války, tak jak je známe z historie, jsou mezi dnešními vyspělými zeměmi již téměř nepředstavitelné, a forma vedení boje se musí změnit.

O tom, že pojem měnové války nejsou jen prázdnou frází, svědčí konkrétní činy centrálních bank a vlád v posledních letechZ tradičních válek se stávají války měnové. O tom, že pojem měnové války nejsou jen prázdnou frází, svědčí konkrétní činy centrálních bank a vlád v posledních letech. Jen pro připomenutí pár centrálních bank, které výrazně zvýšily peněžní nabídku: americká centrální banka (Fed), britská (Bank of England), evropská (ECB) či japonská (BoJ). Švýcarská (SNB) pro změnu určila nejsilnější úroveň franku vůči euru.

Od začátku letošního roku je pozornost upřena především do Japonska. Nová vláda vyhrála volby s programem, že po 20 letech zbaví zemi deflace a přivede ji na cestu hospodářského růstu. K tomu má dopomoci mimo jiné slabší japonská měna. Tamní centrální banka, která není plně nezávislá a je s trochou nadsázky jen prodlouženou rukou vlády, již zahájila měnovou expanzi a další kroky na oslabení jenu se dají očekávat od zasedání v příštím týdnu.

Dlouhodobá rizika

Ale zpět do Evropy. V uplynulém týdnu se proti příliš silnému euru vyjádřil lucemburský premiér a šéf Euroskupiny Jean-Claude Juncker, který prohlásil, že euro je nebezpečně silné. Slovně proti norské koruně intervenoval také tamní centrální bankéř.

A středoevropský region? Polská vláda rovněž nechce silný zlotý. Nakonec se dostáváme do České republiky, kde bankovní rada České národní banky (ČNB) uvažuje o devizových intervencích proti koruně, když ty verbální již několik měsíců probíhají. To, zda jsou intervence ČNB opodstatněné, je na jiný komentář.

Pokud chce velké množství zemí mít co možná nejslabší kurz, a bude tím zvyšovat peněžní nabídku vlastní měny, jde de facto jen o sofistikovanější formu protekcionismu, která může mít pouze krátkodobý pozitivní efekt, a naopak těžko vyčíslitelná rizika v dlouhodobém období.