Měli bychom rozlišovat praktickou a teoretickou umělou inteligenci

„O superinteligenci se píšou knihy a blbnou se tím lidem hlavy, ale realita je jinde. Musíme se soustředit na algoritmy, které něco opravdového dělají. Víme, proč to dělají, a jak jsme je zkonstruovali, a přinášejí výsledky,“ vysvětluje v rozhovoru profesor Vladimír Mařík, expert na robotiku.

Vladimír Mařík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vladimír Mařík. | foto:  František Vlček, MAFRA
Vladimír Mařík.

Má dlouholeté zkušenosti z vědy, moderního průmyslu i z řízení výzkumu. Před časem profesor Vladimír Mařík, expert na robotiku, se šesti jinými profesory z různých oborů založil Institut Equilibrium, jehož snahou je hledat a nabízet možnosti vyváženého vývoje společnosti. V rozhovoru pak mimo jiné říká: „Otázkou je, jestli jsme ochotni dopustit, aby stroje vytvořily nový druh na Zemi, který by se proti lidem bouřil. I kdyby něco takového hrozilo, jsme schopni si udržet kontrolu, ale to teď reálně není na pořadu dne.“

LIDOVÉ NOVINY: Už několik desetiletí probíhá globalizace světové ekonomiky, díky níž nadnárodní společnosti kontrolují významná odvětví a výroba se přestěhovala do zemí s levnější pracovní silou. Vy jste ale na nedávné konferenci Institutu Equilibrium mluvil o nastávající deglobalizaci...

MAŘÍK: Myslím, žese právě sešly dva trendy, které se doplňují. První: ukazuje se, že přestává být ekonomicky výhodné vyrábět tolik zboží tak daleko jako nyní, až na jiných kontinentech. I tam cena pracovní síly stoupá, a navíc doprava je drahá a ekologicky méně příznivá, než když se bude zboží vyrábět v blízkosti své spotřeby.

Právě se sešly dva trendy, které se doplňují. První: ukazuje se, že přestává být ekonomicky výhodné vyrábět tolik zboží tak daleko jako nyní, až na jiných kontinentech. Druhý trend pak nastartovala pandemie covidu-19, při níž se ukázalo, že některé výrobky, které jsou kriticky potřebné pro naše přežití, vůbec doma nevyrábíme.

Druhý trend pak nastartovala pandemie covidu-19, při níž se ukázalo, že některé výrobky, které jsou kriticky potřebné pro naše přežití, vůbec doma nevyrábíme – ať už v tomto případě roušky, nebo plicní ventilátory, anebo také jiné předměty, které můžeme potřebovat při jiné krizi.

LIDOVÉ NOVINY: Takže byste fandil tomu, abychom byli soběstační?

MAŘÍK: To nejde, Česko jako malá země nikdy nemůže být soběstačné ve všem. Ale měli bychom si určit položky, v nichž potřebujeme být soběstační, další, které si můžeme smluvně zajistit v sousedních zemích. Jsme v Evropě, a věci potřebné pro přežití proto musíme mít zajištěné v Evropě. Musíme najít rozumnou rovnováhu, co potřebujeme vyrábět doma, co v Evropě a co mimo Evropu. Důležité přitom je, že moderní výroba musí být flexibilní. Moderní výrobní linka se dá během jednoho či dvou týdnů přestavět na linku, která vyrábí něco jiného, co je momentálně potřebnější.

Dnes třeba máme Státní správu hmotných rezerv, která spravuje zásoby ropy a dalších věcí, které se jeví důležité, teď například ochranných roušek. Myslím, že by měla především schraňovat počítačové programy, podle nichž se dá rychle přestavět výroba a zahájit produkce toho, co v případě té či oné krize začneme nutně potřebovat.

LIDOVÉ NOVINY: Je tak snadné přestavět výrobní linky v továrnách?

Česko jako malá země nikdy nemůže být soběstačné ve všem. Ale měli bychom si určit položky, v nichž potřebujeme být soběstační, další, které si můžeme smluvně zajistit v sousedních zemích. Jsme v Evropě, a věci potřebné pro přežití proto musíme mít zajištěné v Evropě. Musíme najít rozumnou rovnováhu, co potřebujeme vyrábět doma, co v Evropě a co mimo Evropu.

MAŘÍK: Ty tradiční ne. Ale ty moderní, robotizované, kde se například jednotlivé komponenty výrobku rovnou na míru vyrábějí na velkých 3D tiskárnách, už přestavíte snáz. To je dokonce v průmyslu významný trend – postupně se v něm posouváme k tomu, že výroba začne být chápána jako služba: zákazník si nechá vyrobit výrobek, třeba auto, úplně na zakázku, podle svých detailních požadavků. Přicházíme na to, že výrobních kapacit je hodně a nejsou pořádně využity.

Je tedy možné si je půjčovat, přičemž počítačem organizované půjčování výrobních provozů může být chápáno jako služba pro továrníka. Nastává doba továrníků bez továren – tedy lidí, kteří mají plány svého výrobku, zažádají o zorganizování výpůjčky vhodných výrobních linek, tam si jej nechají vyrábět a budou jej prodávat. Vlastně mnohdy může existovat jedna továrna, o jejíž kapacitu se dělí několik firem a vyrábějí v ní různé produkty. Takové sdílení flexibilních výrobních kapacit současně přinese ekonomické úspory.

LIDOVÉ NOVINY: Nekladlo by to přílišné nároky na úroveň robotiky v průmyslu?

MAŘÍK: Běžná veřejnost si to asi neuvědomuje, ale Česká republika je podle zprávy Světové federace robotiky nadprůměrně robotizovanou zemí Evropy se 119 roboty na deset tisíc zaměstnanců – evropský průměr je 106. Sice zaostáváme za Japonskem, Jižní Koreou nebo Čínou, ale celkově u nás roste nasazování robotů, zejména lehkých, kolaborativních.

Postupně se v průmyslu posouváme k tomu, že výroba začne být chápána jako služba: zákazník si nechá vyrobit výrobek, třeba auto, úplně na zakázku, podle svých detailních požadavků. Přicházíme na to, že výrobních kapacit je hodně a nejsou pořádně využity.

To jsou ty, které už nedělají jen samy svoji předem naprogramovanou práci, ale dokážou spolupracovat navzájem anebo s člověkem, aniž by ho zranily. A některé tyto stroje už jsou schopny se od člověka učit – člověk třeba vede jejich ruku a učí je pohyby, které jsou pro požadovanou činnost potřebné.

LIDOVÉ NOVINY: Takové vybavení ovšem nemá každá česká továrna.

MAŘÍK: Ne, zatím jen ty špičkové. Ale jinou cestou než investovat do výzkumu a vývoje nemohou jít ani malé a střední podniky. Ony nemají vlastní výzkumnou a vývojovou základnu, proto je důležité budovat pro ně za podpory státu inovační centra. A v nich je třeba víc využívat možnosti univerzit a pracovišť Akademie věd. Tam mají mozky, které je třeba uplatnit pro praxi.

Dnes například česká ekonomika ve velkém závisí na automobilovém průmyslu, včetně jeho subdodavatelů. Ale to nemůže stačit. Potřebujeme i další odvětví, která budou dlouhodobě perspektivní. Zatím jsme především zemí subdodavatelů.

LIDOVÉ NOVINY: Která odvětví by měla být perspektivní pro budoucnost české ekonomiky?

Běžná veřejnost si to asi neuvědomuje, ale Česká republika je podle zprávy Světové federace robotiky nadprůměrně robotizovanou zemí Evropy se 119 roboty na deset tisíc zaměstnanců – evropský průměr je 106. Sice zaostáváme za Japonskem, Jižní Koreou nebo Čínou, ale celkově u nás roste nasazování robotů, zejména lehkých, kolaborativních.

MAŘÍK: Ta založená na moderních technologiích. Tak například bezpilotní letouny – drony. V Česku existují inženýři, kteří je umějí vyvíjet. K produkci dronů potřebujete dobrou elektrotechniku a dobrou strojírenskou výrobu, obojí u nás je. Potřebujete umět pracovat s umělou inteligencí a na ni tu taky máme odborníky. Tady je šance udělat z Česka zemi dronů, kde se vyrábí vše, včetně motorů a vrtulí, a kde vznikají algoritmy, které umožňují jejich pohyb.

V softwaru jsme na tom vůbec dobře. Známý je český software pro bezpečnost počítačů, který se používá všude na světě. Ale už tu vznikl i velký průmysl počítačových her, což je velký celosvětový trh. Málo se ví, že z Česka pochází řada programů pro virtuální měny.

LIDOVÉ NOVINY: Nevím, kolik lidí virtuálním měnám věří...

MAŘÍK: Ta nejznámější, bitcoin, není nic moc. Ale už vznikají i měny, které jsou něčím podložené. Je to krok k nové éře bankovnictví, v níž budou mít banky menší moc. K tomu bude třeba nový inteligentní software, který se u nás může vyvíjet a nakonec již i vyvíjí. Dále je v Česku obrovský rezervoár lékařských znalostí, na kterých je možné stavět nové přístroje a také algoritmy pro léčení lidí. Pro ně je opět trh všude po světě.

LIDOVÉ NOVINY: Zmínil jste umělou inteligenci, pod níž si možná každý představuje něco jiného. Co to je pro vás?

Jinou cestou než investovat do výzkumu a vývoje nemohou jít ani malé a střední podniky. Ony nemají vlastní výzkumnou a vývojovou základnu, proto je důležité budovat pro ně za podpory státu inovační centra. A v nich je třeba víc využívat možnosti univerzit a pracovišť Akademie věd. Tam mají mozky, které je třeba uplatnit pro praxi.

MAŘÍK: Definic jsou snad stovky, navzájem se liší. Obecně by se dalo říci, že pod tím pojmem chápeme počítačové programy a systémy, jejichž chování se nám jeví, jako kdyby za nimi stál člověk, a to ještě takový, o kterém řekneme – hele, ten je inteligentní. Měli bychom ale rozlišit praktickou umělou inteligenci a tu teoretickou až mystickou.

Praktická umělá inteligence se dnes používá ve strojích a zařízeních, které plní složité úkoly. Najdete ji v autonomních vozidlech, v systémech rozpoznání obličejů, v kamerách, které filmují za nás, a vůbec ve špičkových strojích a zařízeních. Ta druhá, až mystická představa je, že do našich počítačů shůry vstoupí jakási éterická entita a vyřeší za nás všechny naše problémy.

LIDOVÉ NOVINY: A nevyřeší, když bude disponovat úžasným výpočetním potenciálem?

MAŘÍK: To víte, že ne. O superinteligenci se sice píšou knížky a blbnou se tím lidem hlavy, ale realita je jinde. Jsem inženýr, a proto si myslím, že se musíme soustředit na algoritmy, které něco opravdového dělají. Víme, proč to dělají, víme, jak jsme je zkonstruovali, a ony přinášejí zajímavé výsledky. Třeba vysoce efektivní a pružné řízení výroby.

LIDOVÉ NOVINY: A co nyní tolik módní neuronové sítě?

K produkci dronů potřebujete dobrou elektrotechniku a dobrou strojírenskou výrobu, obojí u nás je. Potřebujete umět pracovat s umělou inteligencí a na ni tu taky máme odborníky. Tady je šance udělat z Česka zemi dronů, kde se vyrábí vše, včetně motorů a vrtulí, a kde vznikají algoritmy, které umožňují jejich pohyb.

MAŘÍK: To je další zjednodušení, které se často používá – že umělá inteligence rovná se neuronová síť. Tím se myslí počítačová struktura napodobující fungování lidského mozku, ovšem místo mozkových nervových buněk ji tvoří propojené jednoduché softwarové bloky. Kdo dnes nemůže nějaký problém vyřešit, „pustí“ na něj neuronovou síť. Trénuje ji, snaží se, aby reagovala obdobně jako člověk, a čeká, že vznikne výsledek, kterému třeba nebude ani rozumět, ale bude to fungovat. To je sice mnohdy dobrý přístup, ale nehodí se na všechno.

A ta podoba s lidským mozkem je také limitovaná: mozek má 16 miliard buněk, námi vytvářené neuronové sítě mají tisíce, možná desetitisíce elementů. Jejich výkonnost je úplně jiná. Tyto metody se podstatně vylepšují, ukazují svou sílu a do budoucna si myslím, že budeme mít další lepší a efektivnější algoritmy, které budou fungovat rychleji a přesněji.

LIDOVÉ NOVINY: Asi se nedá vyhnout jedné otázce. Ve sci-filiteratuře se tomu říká nadvláda strojů nad lidmi, ve futurologii učeněji technologická singularita. Blížíme se k ní?

MAŘÍK: Nemyslím, že něco podobného nastane. Technologická singularita je chápána jako bod, kdy schopnosti umělé inteligence překonají schopnosti lidstva a stroje vlastně budou tak silné, že nebudou člověka potřebovat. Pojem technologická singularita prosazoval Ray Kurzweil (americký vynálezce a futurolog – pozn. red.) a i on už teď říká, že v tomto století určitě nebudou stroje schopné nad člověkem získat nadvládu.

V softwaru jsme na tom vůbec dobře. Známý je český software pro bezpečnost počítačů, který se používá všude na světě. Ale už tu vznikl i velký průmysl počítačových her, což je velký celosvětový trh. Málo se ví, že z Česka pochází řada programů pro virtuální měny.

Soudím, že k tomu, aby stroje přestaly člověka potřebovat, by musely mít vlastní vědomí. A to dnes ani zdaleka žádný stroj nemá. Stroj nemá ani emoce, což je předstupeň vědomí. Vědomím u člověka myslím odraz zkušeností našich předků i našich vlastních poznatků, jak se projevují v našich mozkových buňkách, který je navíc ovlivněný projevy dědičné informace uložené v DNA a dalšími mechanismy uvnitř našeho těla. Nic takového stroj nemá, a dokonce se zdá, že anorganická hmota, tedy ani křemík, na němž stojí počítače, vědomí vůbec nikdy nenabude.

Jinou otázkou pak je, jestli jsme ochotni dopustit, aby stroje vytvořily nový druh na Zemi, který by se proti lidem bouřil. Myslím, že i kdyby něco takového hrozilo, jsme schopni si udržet kontrolu, ale to teď reálně není na pořadu dne. Určitě si budeme vždy chtít udržet stav, kdy stroje budou našimi pomocníky a umožní nám mít kvalitnější život, než žijeme nyní.

LIDOVÉ NOVINY: V čem by měl být náš život kvalitnější?

MAŘÍK: Dnes spousta z nás žije ve stresu, pořádně nevidíme svoji rodinu, večer přijdeme domů úplně vyřízení. Ukazuje se, že lidé se úzce specializují na nějakou činnost a jsou v ní dobří, ale současně tím ztrácejí schopnost kombinace širších schopností. Někdy od devadesátých let, kdy začala internetová revoluce, se lidé čím dál víc koukají jen do počítačové obrazovky, nečtou literaturu, nejsou schopni sami spočítat rovnici, protože všechno najdou už předžvýkané. Vidí a užívají svět jen prostřednictvím obrazovek.

Kdo dnes nemůže nějaký problém vyřešit, „pustí“ na něj neuronovou síť. Trénuje ji, snaží se, aby reagovala jako člověk, a čeká, že vznikne výsledek. To je sice mnohdy dobrý přístup, ale nehodí se na vše.

Ale to přece není smysl života. Smyslem života by mělo být, že nějaké čtyři hodiny děláme pořádně svoji práci. Pak se třeba můžeme dvě hodiny zabývat nějakou charitativní nebo společenskou činností, co já vím, třeba vedením kroužku fotbalistů, a pak se věnovat sobě a rodině. To je naplněný život. Myslím, že právě moderní technologie by nám měly dát dostatek volného času pro sebe, rodinu, přátele.

Vladimír Mařík (1952)

  • Absolvoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, kde byl později vedoucím katedry kybernetiky.
  • Inicioval založení Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v roce 2013, nyní je zde vědeckým ředitelem. Středem jeho odborného zájmu je umělá inteligence a její využití v automatickém řízení a systémech pro podporu rozhodování.
  • Je členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace a Výzkumné rady Technologické agentury ČR.
  • Založil a 17 let vedl Rockwell Automation Research Center Praha, součást americké korporace Rockwell Automation, která se zabývá průmyslovou automatizací a informačními technologiemi.
  • Byl spoluzakladatelem české technologické společnosti CertiCon, která se věnuje inovacím a vývoji softwarových a hardwarových řešení, kde je nyní předsedou představenstva.
  • Spolu s egyptologem Miroslavem Bártou, ekonomy Milanem Zeleným a Petrem Staňkem, biochemikem Václavem Pačesem, odborníkem na strategický management Zdeňkem Součkem a neurochirurgem Vladimírem Benešem loni založil Institut Equilibrium, který chce hledat možnosti vyváženého rozvoje společnosti.

Počet příspěvků: 1, poslední 23.9.2020 05:17 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.