Média veřejné služby patří voličům všech politických stran a hnutí

Média veřejné služby mají a musejí být nezávislá na politické moci, nikoli však nad zákonem. Rady České televize a Českého rozhlasu by měly dodržování zákona kontrolovat. Stojí však před úkolem, jak to budou činit.

Český rozhlas. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Český rozhlas. | foto: Lidové noviny
Český rozhlas.

V mediálních radách se několik měsíců debatuje o vyváženosti a objektivitě ve vysílání veřejnoprávních médií, konkrétně z pohledu zastoupení představitelů politických stran. Je to téma citlivé, které okamžitě spouští obavy o nezávislost a pokusy o ovlivňování. Média veřejné služby mají a musejí být nezávislá na politické moci, ale nikoli nad zákonem.

Redaktoři mohou postupovat dle uvážení, vědomí a svědomí, ale jsou povinni zajistit „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“, aby „bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a rozmanitosti názorů“.Objektivitaznamená, že nelze určité tendence ignorovat, ověřenost, že obsah je nutné prověřovat, včetně jeho původce. Požadované dva na sobě nezávislé zdroje znamenají, že zdrojem informace nebude ministr a jeho sekretářka.

Nejobtížnější je to s vyvážeností. Zákon říká: „Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě“ (§31, odst. 3, zákona 231/2001 Sb.).

Kvalitativní i kvantitativní metoda

Úmysl je zřejmý. Zákon, ani interpretovaný etickým kodexem, neříká, jakým způsobem termíny „vyváženost“, „objektivita“ a „názorová pluralita“ posuzovat. Jazykem práva to ani říct nelze. Je to „soft law“ – jazyk politologie a mediální teorie. Jeho interpretace závisí na názorové vyváženosti kontrolního orgánu, vcítění se do společenské reality a pozitivní interpretace úmyslů zákonodárce. Současnou praxí je, že debata na dané téma dříve či později sklouzne do interpretace osobních pocitů, neboť zatím neexistuje ucelená metodika.

Více si myslíme, než prokazatelně a nezpochybnitelně víme. Pomoci může kvalitativní i kvantitativní metoda. U kvalitativní metody, sledující pozitivitu k jedněm a negativitu k jiným postojům, je problém obtížnosti až nemožnosti plošné analýzy vysílání byť jedné stanice. Je to pečlivá metoda, pokud se věnujeme konkrétní kauze, nyní bychom tak mohli přistoupit například k událostem ve Vrběticích. U kvantitativní metody je problémem nesledování kvalitativních ukazatelů.

Současnou praxí je, že debata na dané téma dříve či později sklouzne do interpretace osobních pocitů, neboť zatím neexistuje ucelená metodika. Více si myslíme, než prokazatelně a nezpochybnitelně víme. Pomoci může kvalitativní i kvantitativní metoda.

Jak říkala hollywoodská herečka: „Je důležité, že o mně mluví. Je jedno jak. Jestli dobře nebo špatně. Ale jakmile přestanou, znamená to, že jsem mrtvá.“ Její metodu používá řada politických marketérů. Například, neznám médium ani redaktory „prozemanovské“, navzdory tomu díky emočním až nenávistným textům novinářů, kteří uhranuti Milošem Zemanem zcela zaplnili mediální prostor, se stal předsedou vlády i dvakrát prezidentem. Na začátku stačilo říct, že bude stranické průkazy ČSSD vázat do kůže pravicových nepřátel.

K problematice je možné odkázat na texty naznačující směr – v případě České televize (ČT) na článek reflektující pořad Události, odbornou analýzou podložený text předsedy Rady České televize Pavla Matochy nebo na článek novináře Fabiana Golga, v případě Českého rozhlasu (ČRo) pak i na starší analýzy vysílání ČRo 6 analytika, tehdy rozhlasového radního Štěpána Kotrby.

Trestuhodně jsme se za 20 let od publikování jeho textu nikam neposunuli. Zákon ale platí, kodex také. Zmiňme jen, že Kotrba byl vedle Heleny Havlíkové, Jana Mrzeny a Nikolaje Savického jedním ze spoluautorů a překladatelů Kodexu ČT i ČRo.

Frekvenční analýza

V Radě Českého rozhlasu se nyní podobně jako v České televizi řeší vyváženost politická – odpovídající prostor pro názory politických stran, hnutí a názorových proudů. Rada ČT se setkala při snaze získat data od vedení České televize s neochotou – neumí je prý dodat. Přitom většinu potřebného lze zjistit z televizního webu, shoda pak musí panovat na zpracování a metodě. Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral zvolil opačný přístup.

Český rozhlas od roku 2015 vyvíjí model pro kvantifikaci vysílání frekvenční analýzou zpravodajství a publicistiky – požadovaná data shromažďuje a pracuje s nimi v interním analytickém útvaru

Český rozhlas od roku 2015 vyvíjí model pro kvantifikaci vysílání frekvenční analýzou zpravodajství a publicistiky – požadovaná data shromažďuje a pracuje s nimi v interním analytickém útvaru. Navíc je v kontaktu s akademickým týmem pod vedením Jana Křečka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který z grantu Technologické agentury ČR vyvíjí s firmou Newton Media metodiku pro měření objektivity a vyváženosti alespoň podle zákona 231/2001 Sb.

Na březnovém zasedání Rady Českého rozhlasu jeho ředitel Zavoral prohlásil: „Požadavek Rady ČRo na zveřejnění dat z vysílání Českého rozhlasu považuji za naprosto legitimní, pochopitelný a logicky vyplývající z kontrolní úlohy Rady.“ Na dubnovém zasedání proto Rada ČRo získala kompletní data analyzující politickou příslušnost zvaných hostů do publicistických pořadů Dvacet minut Radiožurnálu, Interview Plus, Polední a Odpolední publicistika, pořad Pro a Proti, frekvenční analýzu zpravodajství, a to i za tři roky zpětně, včetně jmenných seznamů hostí.

Opět jde o data, která by si pilný analytik dokázal většinou vyextrahovat z rozhlasového webu. Protože čísla promluvila jasně, rada následně konstatovala v usnesení 31/2021 nespokojenost s politickou vyvážeností stanice ČRo Plus.

Usnesení 31/21 Rady Českého rozhlasu

Rada Českého rozhlasu na základě dodaných nezávislých analýz, interních analýz Českého rozhlasu a na základě přetrvávajícího počtu stížností posluchačů zaslaných k rukám Rady a ombudsmana Českého rozhlasu konstatuje nespokojenost s tím, jak je dbáno zásad objektivity, nestrannosti a vyváženosti ve vysílání stanice Český rozhlas Plus.

Na základě příslušných ustanovení zákona o Českém rozhlasu a Kodexu Českého rozhlasu vyzývá vedení Českého rozhlasu k nápravě nedostatečné názorové plurality a k zajištění větší vyváženosti zastoupení představitelů společensky relevantních názorových proudů a skupin.

Zdroj: Rada Českého rozhlasu

Celkový obraz vyváženosti

Následná diskuse ukázala, proč je třeba myšlenku kvantifikace nejen u zastoupení osob s politickou afiliací ve vysílání médií veřejné služby dotáhnout do konce, spolu s přijetím arbitrární metodiky pro vyhodnocování. Nárok na vyváženost musejí mít i ostatní aktéři názorového střetu ve společnosti. Nedávno jsme se například dočetli, že 64 procent občanů nedůvěřuje prezidentu Zemanovi. To znamená, že 36 procent mu důvěřuje.

Je podíl „prozemanovských“ názorů ve zpravodajství a komentářích ČRo Plus v poměru šest ku čtyřem? Není. Debata musí vycházet z průzkumu veřejného mínění a celkového přehledu. Bývalý generální ředitel ČRo Václav Kasík tomu říkával „znalostní převis redakce“. Detaily je možné se zabývat intelektuálně i časově náročnějšími metodami kvalitativní analýzy. Rozhlas totiž každý měsíc odvysílá několik tisíc zpravodajských a publicistických příspěvků.

Přítomnost autentických, nedezinterpretovaných názorů politických stran je ale možné poměrně přesně kvantifikovat. Získáme celkový obraz vyváženosti, v tomto případě celé stanice Českého rozhlasu Plus.

Český rozhlas, graf1

Zjištěná data je třeba vztáhnout k nějakému celku. Jeden z mnoha možných přístupů: uvědomíme-li si volební výsledky (barevné sloupce) a jako etalon dáme ANO s třetinou hlasů ve sněmovně a 1324 výskyty ve vysílání ČRo Plus, vychází dost nelichotivé zobrazení (ne)vyváženosti (průhledné sloupce). Jelikož vidíme údaje za půl roku, nelze říct, že nevyváženost je ovlivněna kauzami stran. Ty, mimo Čapího hnízda, zpravidla nemají delší životnost než tři týdny.

Český rozhlas, graf2

Pokud bychom podobným způsobem jako etalon použili nejmenší stranu STAN, vypadal by graf jinak. Ale nevyváženost by byla vidět stejně, jen jinak.

Český rozhlas, graf3

Názor na grafy si každý udělá sám, jako kdokoliv může navrhnout jinou metodiku hodnocení. Ale dvě poznámky. Politický střet se vede především v rovině vláda versus parlamentní opozice. ANO a ČSSD mají ve sněmovně 78 plus 14, pokud bychom připočítali i podporující KSČM plus 15, což je celkem 107 hlasů z 200. Opozice včetně SPD má 93 křesel. Role Senátu v politice je marginální. Ani v oblasti mediální nemá žádnou kompetenci.

V mediální teorii se ale uvažuje o „mocenském bonusu“ pro ministry a premiéra, který je přirozeným zrcadlením odpovědnosti vládních stran za management státu. Mocenský bonus ale nesmí mít hodnotu 100 a více procent. Do vysílání dále vstupují vedle představitelů politických stran a poslanců veličiny, jako je prezident, ústavní soudci, senátoři, zástupci krajů, samospráv a politici z Evropského parlamentu. Bylo by proto značně prvoplánové dělat rychlé hodnotící soudy.

Naplňování společenské smlouvy

Například postoje našich zástupců v EP jsou téměř ignorované – je na jinou debatu, o jakých se u nás dozvíme, pokud vůbec. Při pohledu na základní graf s volebními výsledky není třeba dlouhého přemýšlení o tom, který společenský proud je ve vysílání ČRo Plus ignorován (nikoliv „jen“ podreprezentován) a kteří politici jsou v něm častěji, než je zdrávo – za druhé pololetí 2021 z předsedů politických stran ve vysílání ČRo nejčastěji vystupovala Markéta Pekarová Adamová z druhé nejslabší parlamentní strany TOP 09.

Je na podrobnější pohled, o kom se kromě mluvčích hovořilo, kolik kdo dostal ve vysílání prostoru v jakém čase (tudíž i různé sledovanosti), jak k němu moderátor přistoupil (kooperace, konfrontace, návodnost dotazů, četnost přerušení, ironizace, poměr prostoru mezi moderátorem a řečníkem). To je úkol detailní kvalitativní analýzy, kterou by si mediální rady měly v případě pochybností k dané problematice zadat (například covid, daně, Rusko či Evropská unie).

Jedno je jisté – kontrolní orgán nemůže odmítnout společenskou smlouvu naplňovat či něčí stížnost s argumentem, že podle někoho jiného jde, slovy jednoho rozhlasového kolegy, o „podhoubí, které by nemělo ze strany veřejnoprávních médií dostávat podpory“

Společenským konsensem je dané, že média veřejné služby patří voličům všech politických stran a hnutí. I těch, které se do sněmovny nedostanou, a nevoličů, kteří tvoří fiktivní stranu Mlčím/nevolím. Na zastoupení v médiích veřejné služby má právo každý názorový proud, ale v poměru k jeho významu v reálném životě, kde je strana Mlčím/nevolím neviditelná. To vyplývá ze společenské smlouvy realizované v zákonech, které Českou televizi a Český rozhlas zřizují a ukládají jim povinnosti.

Mediální rady jsou od toho, aby dodržování zákona kontrolovaly. Nicméně stojí před úkolem, jak to budou činit. Jedno je jisté – kontrolní orgán nemůže odmítnout společenskou smlouvu naplňovat či něčí stížnost s argumentem, že podle někoho jiného jde, slovy jednoho rozhlasového kolegy, o „podhoubí, které by nemělo ze strany veřejnoprávních médií dostávat podpory“.Tím spíše, je-li tato výtka na první pohled odůvodněná.

Nejvíce stížností je od příznivců hnutí SPD a KSČM. Na základě řečeného, nebylo by načase si alespoň připustit, že mohou mít pravdu, a namísto hledání sofismat uznat své pochybení a usilovat o nápravu?

J. Koutský Proč tu pomluváte Pitomia 8:14 11.5.2021
J. Koutský 7:53 12.5.2021

Počet příspěvků: 18, poslední 16.5.2021 03:14 Zobrazuji posledních 18 příspěvků.