Maturitního žebříčku se nejspíš dočkáme. Zažádal o něj novinář.

Redaktor LN si o pořadí škol zažádal 28. června podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ministerstvo nemá právo ho tajit.

Nebojte se nové maturity! Toto heslo si pořídil projekt státních maturit, který se chýlí k premiérovému konci. foto: © www.novamaturita.czČeská pozice

Nebojte se nové maturity! Toto heslo si pořídil projekt státních maturit, který se chýlí k premiérovému konci.

Zveřejnění výsledků všech škol ve státní maturitní zkoušce se domůžeme právní cestou, hřímali před časem hejtmani českých krajů. „Tak to se nemusí namáhat, už se stalo. Žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsem podal 28. června. I když otázka, zda zveřejnit výsledky, vůbec není triviální,“ píše v dnešním sloupku Lidových novin novinář Tomáš Němeček, jenž se dlouhodobě specializuje na právo a oblast vzdělávání. V textu shrnuje čtyři hlavní námitky proti publikaci tohoto indexu škol, a polemizuje s nimi.

  • Námitka č. 1: Jednotné testy měří školáky, nikoli školy.
  • Námitka č. 2: Státní maturity mají vážné chyby, je to pokřivené zrcadlo.
  • Námitka č. 3: Testy měří jen testovatelné.
  • Námitka č. 4: Zveřejňování zesiluje třídění.

Němeček svůj článeček uzavírá: „Žebříček je hrubý, primitivní nástroj, ale je srozumitelný úplně všem. Tolik se toho namluví o potřebě celonárodní debaty nad vzděláváním; a když máme ideální spouštěč, budeme ho tajit?“

Výsledné pořadí škol je informací, kterou je povinný subjekt povinen na žádost vydatNěmeček by se k těmto informacím měl nejspíše skutečně dobrat. „Výsledků škol se ustanovení, omezující přístup k informacím ve školském zákonu, vůbec netýká. Výsledné pořadí škol je tedy normální informací, kterou je povinný subjekt (ministerstvo školství, ale i CERMAT) povinen každému na žádost vydat,“ sdělil ČESKÉ POZICI Oldřich Kužílek, poradce pro otevřenost veřejné správy ze sdružení Otevřená společnost.

Nikdo nesmí posuzovat, zda to pochopíme

A Kužílek dodává: „Tato informace se nedá posuzovat jako ohrožující jakýkoliv zájem. Riziko nesprávné interpretace existuje ve větší či menší míře u všech informací veřejné správy. Úkolem veřejné správy je v případě takového vyššího rizika naopak poskytnout dostatek dalších, doplňujících informací, aby dopad dezinterpretace byl co nejmenší. Žádný povinný subjekt ale není oprávněn posuzovat schopnost veřejnosti učinit si úsudek o jakékoliv informaci, byť takový úsudek nemusí být jednoduchý a správný.“

Pokud by totiž měly úřady právo posuzovat, co veřejnost správně či špatně pochopí, byla by tím zásadním způsobem omezena svoboda myšlení a možnost veřejné diskuse o věcech veřejného zájmu.

ČESKÁ POZICE, jež publikovala obsáhlý text o rizicích zveřejnění, přidává jen jednu řečnickou otázku: Až Lidové noviny za pár týdnů vydají „svobodně zpřístupněný“ soupis, dosáhnou rekordního prodeje?