Ceska Pozice

Máme tu krizi důvěry mezi státem a akademiky, říká rektor Masarykovy univerzity

O reformách nelze diskutovat větami s vykřičníkem, říká Mikuláš Bek. Změny mohou nastat, jen když se stát a univerzity dohodnou.

Mikuláš Bek vede Masarykovu univerzitu po odchodu Petra Fialy již skoro dva roky. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Mikuláš Bek vede Masarykovu univerzitu po odchodu Petra Fialy již skoro dva roky.

Dusná atmosféra provází plánované reformy vysokého školství. Poté, co Univerzita Karlova (UK) vydala rezoluci, v níž se uvádí, že je třeba zastavit „nebezpečné hry s budoucností českého školství“, si rektora Václava Hampla pozval ke slyšení ministr školství Josef Dobeš (VV). Přišli za ním i zástupci akademických senátů, kteří se „bojí o akademické svobody“ a požadují stažení obou věcných záměrů zákonů z vlády – o vysokých školách a o finanční pomoci studentům. Jsou to skutečně tak špatné návrhy?

„Oba záměry se liší, i v přípravách. U záměru zákona o vysokých školách je poslední verze příliš obecná, což připouští mnoho realizací nastíněných idejí. To zneklidňuje veřejnost, protože očividně čelíme velké krizi důvěry mezi státem a akademiky. Ve chvíli, kdy není představeno přesnější řešení, se řada členů akademické obce domnívá, že to bude pro ni nepřijatelné,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI rektor Masarykovy univerzity (MU) Mikuláš Bek.

U zákona o finanční pomoci je akademická veřejnost právem zcela zaskočena„U zákona o finanční pomoci je akademická veřejnost právem zcela zaskočena, neboť ministerstvo školství předložilo materiál, který veřejnost při prvním i druhém čtení spíše mate, navrhuje řadu variant. Takto připravený analytický materiál mi připadá více jako nějaká výchozí studie, nikoli jako záměr zákona,“ uvádí Bek k textu, který nastavuje možnosti splácení školného a vznikal v „utajení“ pod dohledem kvestora Vysoké školy ekonomické v Praze. Oba záměry připomínkovala a v této formě odmítla jak Česká konference rektorů, tak Rada vysokých škol.

Pomohly něčemu protesty?

Nejsou však nynější akademické protesty, jež začaly na Univerzitě Karlově a k nimž se přidávají akademické senáty dalších škol, předčasné? Nevyhrocují zbytečně situaci? „To nechci soudit, protože každý vnímáme trochu jinak míru rizika, která jsou za opatřeními skryta. Považuji za legitimní, že se část akademické veřejnosti razantně vyslovuje proti, ale ve svých postojích jsem ovlivněn zkušenostmi své instituce. Mně se zdá, že krize důvěry je jedna stránka problému. Ale že čelíme i krizi sebedůvěry akademické obce,“ tvrdí Bek.

Akademici mají strach, že například nedokážou vzdorovat případným politickým tlakům. Padají silná slova o byznysové a politické lobby. Dle Beka se však nemusejí školy tolik bát. Vychází ze zkušeností s fungováním správních rad, kde už se najdou členové, kteří jsou aktivními politiky.

„Ukazuje se, že se politici na akademické půdě mají ve zvyku chovat v souladu s jejími pravidly. Možná jsem příliš velký optimista. Ano, pokud by rady univerzity nahrazovaly senát, pak je to špatně. Ale pokud bychom, což mi mají někteří kritikové za zlé, dostali větší autonomii v hospodářské oblasti a měli větší stabilitu díky kontraktovanému financování na několik let, pak bych chápal, že přibudou jakési externí kontroly státu, co s těmi prostředky děláme,“ říká Bek, jenž deset let své akademické kariéry strávil i na největší české univerzitě v Praze.

Uklidňující dopis...

V dopise, který stojí za přečtenía jejž rektor MU Bek v pondělí rozeslal, uvádí, že Univerzita Karlova hraje roli konzervativní „kotvy“ systému, zatímco Masarykova univerzita prosazuje změny. Není to pro Brno příliš pochvalný příměr? „Myslím, že to tak vnímá i veřejnost; je to v pořádku. Pro vzdělávací systém je to i zdravé a normální. Většinu inovací MU za rektorování Jiřího Zlatušky zaváděla velmi rychle – třeba strukturované studium jsme už měli akreditované, když jej UK začala se zdrženlivostí dělat. Systém potřebuje obojí. Instituce mají nějakou vnitřní kulturu, a my jsme na tu svou pyšní,“ tvrdí Bek.

Ve zmíněném listu rovněž píše, že o reformách se nedá diskutovat slogany či větami s vykřičníkem; nejspíše v odkazu na to, co se v minulých dnech dělo. Změny nynějšího stavu mohou podle šéfa druhé největší školy v Česku nastat jen tehdy, když se stát a univerzity dohodnou. „Nestačí říkat jen NE s vykřičníkem, ale jedním hlasem i to, pro co dáváme ANO. Je to těžší, méně vděčné, ale nezbytné. Na zásadních ne se totiž dokážeme uvnitř akademické obce poměrně relativně rychle a snadno shodnout,“ říká Bek.

Nejednota kolem profesních docentů

Hlavní témata jsou velmi složitá a nejsou na ně uniformní názory. Rektor Masarykovy univerzity je například pro zavedení profesních míst docentů a profesorů, na což však není na českých školách ani zdaleka jednotný názor. Třeba UK vidí v současné hierarchii a titulatuře motivační nástroj. Jiné školy míní, že by zavedení novot a vypisování konkrétních míst nabouralo smysl vědeckých hodností. Podle rektora Beka by to ale pro většinu univerzit znamenalo zkvalitnění personálu.

„Nevím, jestli to tak vadí celé Univerzitě Karlově, vlastně nevím, proč to vadí zrovna UK. Ale myslím, že by to nemělo vadit naší univerzitě, což ale neznamená, že se to nebude líbit některým jejím částem nebo zaměstnacům... V tomhle případě přiblížení se českého systému běžné mezinárodní praxi nemůže znamenat žádné ohrožení akademických svobod. Motivační nástroje jsou také ve mzdách či v pravidelném evaluování, ale ne v tom, jestli se někdy stanu profesorem,“ obhajuje Bek pozice, které by vyžadovaly vyřešení přechodné etapy a změnu akreditací, jež se vážou na počty docentů a profesorů.

Co ještě jedno kolo jednání

Minulý pátek rezignoval na ministerstvu školství ředitel odboru vysokých škol Jiří Nantl, jenž měl přípravu zákona o vysokých školách na starosti. Poznamená to nějak reformy? „Nantl je nyní částí veřejnosti vnímán kontroverzně, protože se účastnil diskusí nad reformami, a to je nevděčná role. Ale jsem přesvědčen, že jeho působení na ministerstvu přispělo k mnohem koncepčnější práci v oblasti vysokých škol. Podařilo se připravit některé strategické dokumenty a politika se posunula k jisté předvídatelnosti,“ hájí Nantla Bek.

Byl jsem příjemně překvapen, jak se v minulém týdnu náměstek Ivan Wilhelm vyslovoval ke klíčovým tématům reformyNení to jen jeho blízkým vztahem k MU, jíž dělal kancléře? „Netajím se tím, že ho dobře znám z jeho předchozího působení. Samozřejmě, že jsem tedy zaujatý. Ale jsou zde měřitelné kroky ke kvalitě. Pokud bude věci přístupný, rád mu nabídnu působení na Masarykově univerzitě,“ říká rektor MU. A za poslední vystupování chválí i náměstka pro vysoké školy profesora Ivana Wilhelma, jemuž dříve někteří vytýkali pasivnější přístup v komunikaci: „Byl jsem příjemně překvapen, jak se v minulém týdnu vyslovoval k některým klíčovým tématům reformy, a v roli zprostředkovatele více skupin obstál.“

A co ještě o stupínek výš? Jak rektor MU Bek hodnotí kontroverzního ministra Dobeše? „Snažím se na věci dívat neosobně. Řada z ministrů vlastně ani žádný koncept reformy nepředložila. V úřadu obratně prospívali, aniž učinili jakékoli rozhodnutí, aby neměli konflikty. To také není dobře. Dobeš má aspoň ambici ve funkčním období něco udělat. Obávám se však, že například nepřátelská gesta, jakým třeba povolával rektora UK Václava Hampla na ministerstvo, jsou neakceptovatelná,“ říká Bek.

Stupňování napětí pak vede k tomu, že se čím dál větší část akademické veřejnosti staví proti jakýmkoli změnám. Bekovo možné řešení: „Nejmoudřejší by bylo otevřít ještě jedno kolo jednání reprezentací vysokých škol a ministerstva.“

zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.