Maďaři vyšli do ulic podpořit politiku premiéra Orbána. Proč to Západ nevnímá?

Zdá se, že se v západních novinách odehrává soutěž s názvem Kdo dokáže napsat o Maďarsku větší nesmysl.

Podle odhadu maďarského ministerstva vnitra demonstrovalo na podporu politiky premiéra Viktora Orbána 400 tisíc lidí, organizátoři hovořili o milionu, opozice o desítkách tisíc. foto: © REUTERSČeská pozice

Podle odhadu maďarského ministerstva vnitra demonstrovalo na podporu politiky premiéra Viktora Orbána 400 tisíc lidí, organizátoři hovořili o milionu, opozice o desítkách tisíc.

Maďaři vyšli do ulic. Budapešť zažila v sobotu 21. ledna největší demonstraci od roku 1989. Kdo na zahraničních televizních kanálech náhodou viděl, jak několikasettisícový dav z náměstí Hrdinů po Andrássyho třídě – asi o 200 metrů delší než Václavské náměstí v Praze – kráčí k budově parlamentu, mohl si přečíst hlavní heslo demonstrace: „Nem leszünk gyarmat – We will not be a colony!“ (Pro ruštináře: „Nechceme se stát kolonií!“)

Proč o této pokojné demonstraci nereferovala veřejnoprávní Česká televize? Podle všeho proto, že ji neorganizovali bývalí komunisté. Těžko najít jiný argument, proč tři příležitostní slovenští zpravodajové České televize (ČT) v Maďarsku – Olga Baková, Ladislav Kerekeš a Gregor Martin Papucsek – nebyli na místě. Nechtělo se jim? Nebo chtělo, ale z Kavčích hor jim řekli, že když je to provládní demonstrace, ať nic netočí? Nebo tito novináři o víkendu nepracují?

Jenže jindy, když levice vyjde v Maďarsku do ulic, Česká televize je u toho. A často dokonce v přímém přenosu! Pravda, druhý den, v neděli 22. ledna, ČT věnovala této události téměř třináct vteřin. Ale jen s použitím agenturního materiálu.

Revoluce 1956–1989–2012

Přitom „mírový pochod na podporu politiky vlády a na obranu národních zájmů“, jak pravicová média tuto událost pojmenovala, jistě stál ve světle událostí minulých měsíců za delší reportáž. Tolik lidí – snad kromě revolučních let 1956 a 1989 – v Maďarsku nikdy do ulic nevyšlo.
To, co se v Maďarsku již zhruba rok a půl odehrává, lze vlastně také nazvat revolucí, jakési uzavírání postkomunistického období a hledání nové cesty. Nedivme se proto, že se najednou pohne tolik lidí jedním směrem.

Podle odhadu maďarského ministerstva vnitra demonstrovalo 400 tisíc lidí, organizátoři hovořili o milionu. Přijely tisíce Maďarů z okolních zemí, demonstrace se zúčastnilo na pět set vedoucích romských samospráv, dorazili sympatizanti z Polska, z Litvy či ze Skotska.

Kdo komu co dluží?

Účastníci nesli transparenty, mnohdy přeložené do angličtiny, zřejmě aby ulehčili zahraničním novinářům práci: „EU-tanázie – řekni, ne!“, „Nechceme demokracii diktovanou finančníky!“, „Podporujeme Viktora Orbána!“ či „Evropa nám dluží, ne my jí!“

Zatímco během uplynulých staletí Maďaři bránili hranici civilizované Evropy proti náporu Mongolů a Turků, západ kontinentu ekonomicky a kulturně rostlTato poslední věta naráží na značně rozšířený názor mezi Maďary, že zatímco během uplynulých staletí bránili hranici civilizované Evropy proti náporu Mongolů a Turků, západ kontinentu ekonomicky a kulturně bez větších pádů rostl, stavěl katedrály, paláce, továrny a velké bankovní domy.

Během sobotní demonstrace panovala mezi účastníky dobrá nálada, lidé zpívali lidové písně, skandovali hesla a kolem sedmé večer se pokojně rozešli. Mluvčí vlády Péter Szíjjártó poděkoval účastníkům za podporu Maďarska. „Je obrovská radost vidět největší demonstraci všech dob. Dokazuje, že stále trvá jednota, kterou jsme vytvořili na jaře 2010 a jež otevřela cestu k obnově Maďarska,“ řekl Szíjjártó.

Zsolt Török, vedoucí tiskového odboru postkomunistů, kteří v letech 2002 do 2010 v zemi vládli, odhadl počet účastníků na pár desítek tisíc. „Tato demonstrace nezakryje špatnou ekonomickou politiku vlády, nespravedlivou daňovou reformu, která zvyšuje rozpočtový deficit, ani vládní boj za nezávislost, jež zvyšuje ceny a znehodnocuje forint,“ prohlásil mluvčí socialistů.

Z cenzorky obhájkyní svobody slova

Zde je nutné dodat, že maďarští socialisté by se v žádném případě neměli srovnávat například s českými sociálními demokraty. Maďarská socialistická dělnická strana v roce 1989 ze svého názvu pouze chytře vyškrtla slovo „dělnická“ a jela dál, jako by se nic nestalo.

Proto působí až tragikomicky, když známá komunistická cenzorka Ildikó Lendvaiová, která od roku 2009 byla dva roky dokonce předsedkyní socialistické strany, nyní hřímá o ohrožení svobody slova v Maďarsku. A světe div se, většina zahraničních novinářů a úředníků v Bruselu a ve Washingtonu tomu uvěří a začne říkat to samé!

Podle stejného vzoru se pak o Maďarsku referuje v zahraničí. „Nová ústava je neevropská, vláda omezuje nezávislost soudní moci i centrální banky a zavádí cenzuru médií,“ dozvídají se čtenáři zahraničních médií.

V Praze jsem v uplynulých měsících potkal několik významných manažerů, mezi nimi i bankéře, kteří si opravdu myslí, že v Maďarsku znárodnili soukromé penzijní fondy! Kolik politiků či podnikatelů v České republice má dostatek informací o tom, co se v minulých dvanácti letech ve skutečnosti dělo v maďarském druhém důchodovém pilíři? Možná ekonomický expert sociální demokracie Jan Mládek a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach.

V mnoha zemích, Českou republiku nevyjímaje, spadá regulátor finančního trhu pod centrální banku, stejně jako nyní v MaďarskuDojemná je také úzkostlivá starostlivost Bruselu o nezávislost maďarské centrální banky. Ta zřejmě měla být ohrožena poté, co víc než dvoutřetinová pravicová většina v parlamentu schválila zákon, který dohled nad finančním trhem spojuje s centrální bankou. Přitom v mnoha zemích, Českou republiku nevyjímaje, spadá regulátor finančního trhu pod centrální banku. Nutí nás snad úředníci Evropské komise, abychom to změnili? Nenutí. Proč tedy ten dvojí metr?

Zdá se, že v západních novinách běží soutěž s názvem Kdo dokáže napsat o Maďarsku větší nesmysl? V médiích vycházejí o této zemi někdy vyložené lži, samozřejmě míněné smrtelně vážně. Jeden příklad za všechny. V nizozemském deníku Metro zpravodajka z Budapešti Sonja Krezingerová 13. ledna napsala, že se v hlavním městě z finančních důvodů zastavila veřejná doprava („…is het openbaar vervoer in de stad stop gezet vanwege financiele redenen“). Samozřejmě, že to není pravda.

Tenkrát tanky, nyní banky

Centrálním terčem útoků levicových a liberálních médií v Maďarsku i v cizině je pochopitelně lídr změn Viktor Orbán. „Viktátor“, „Putin z pusty“, „maďarský Chávez“ či „Orbánistán“. Takto dnes častují i v renomovaných světových médiích tohoto razantního, ale charismatického politika, který měl v roli studentského vůdce v roce 1989 jako první odvahu prohlásit před několikasettisícovým davem: „Ať Rusové odejdou domů!“

Že by takový člověk ohrožoval maďarskou demokracii? Kdo uvěří argumentům maďarských levicových novinářů, že lidé teď vyšli do ulic jen proto, že se bojí represe ze strany diktátora Orbána?

„Tenkrát tanky, nyní banky,“ tak zní obava mnoha Maďarů, kteří mají strach, že jejich země ztratí suverenitu a nakonec bude následovat tragický příklad Řecka. Proč tolik emocí? Proč je maďarská politika až tak vyhrocená?

Není to těžké pochopit. Stačí si představit, že by v ČR v letech 2002 až 2010 vládla lehce zreformovaná KSČM. Ptáte se, jak by po těchto osmi letech naše země a její finanční situace vypadala? Zhruba stejně jako Maďarsko na jaře 2010.

Země odsouzená k rozpadu

Socialistům ve volbách na jaře 2010 zlomila vaz především naprosto katastrofální situace země. Všudypřítomná korupce, veřejná správa v rozkladu a ekonomika na pokraji kolapsu. Co to konkrétně znamená? Gigantický zahraniční dluh, z deseti milionů občanů mělo pouze 3,8 milionu oficiálně práci, přičemž zhruba milion z nich neplatil daně.

Když podobné informace premiér Orbán začne vyprávět v Bruselu, každý se vyděsí a vykřikne: „Taková země neexistuje! Taková země je odsouzená k rozpadu!“

Socialistům ve volbách na jaře 2010 zlomila vaz především všudypřítomná korupce, veřejná správa v rozkladu a ekonomika na pokraji kolapsu„Na jaře nás zvolili do čela této země proto, abychom tento stav změnili k lepšímu. Musíme na tom ale pracovat rychle, velice rychle, protože Maďarsko nemá čas na otálení,“ prohlásil nedávno Orbán, který je pranýřován za to, že zákony v parlamentu, kde jeho strana Fidesz a koaliční křesťanští demokraté mají víc než dvě třetiny hlasů, schvalují rychle a bez konzultací s opozicí. Copak se socialisté ohlíželi na názory maďarské pravice během osmi let vlády a tvorby zákonů?

Nedivme se tedy maďarské vládě, že se změny k lepšímu snaží uskutečnit rychle, ale již nehodlá zemi dále zadlužovat. Proto jsou jednání s Mezinárodním měnovým fondem tak složitá. Maďarská vláda neskrývá obavy, že další půjčky ve výši desítek miliard eur do budoucna mohou ještě víc zhoršit ekonomickou situaci země. Proto se snaží financovat ekonomiku na otevřených kapitálových trzích.

Maďarsko se musí udržet na nohou, aby se poté, co krize ustoupí, mohlo stát úspěšnou zemí. Orbán je odvážný politik a nebojí se bránit zájmy své země ani v Bruselu. Nezaleze pod stůl v Evropském parlamentu, ale v otevřené a ostré diskusi si to klidně rozdá s evropskými socialisty.

Žádná zpátečnická národní romantika

Podle Orbána, jehož Fidesz si navzdory mohutným zahraničním mediálním útokům stále udržuje vysoké volební preference, se v Maďarsku nehraje o jeho vládu. To je prý jen zdání. Politické síly podle něho rozděluje to, jak to se zemí myslí doopravdy.

„Kdybychom dnes byli v situaci jako před deseti lety, evropskou hospodářskou krizi bychom přečkali jen se zvednutými límci,“ tvrdí premiér Orbán„Jsem lídrem politického uskupení, které je přesvědčeno, že Maďarsko má na víc. Našim politickým protivníkem je tábor, který si myslí opak. Ale když říkám, že naše země dokáže spoustu skvělých věcí, že Maďaři jsou nadaný a pracovitý národ, pak ze mne nehovoří nějaká zpátečnická národní romantika, ale zkušenosti. V letech 1998 až 2002 jsem stál v čele této země a přesně vím, co jsme za tuto dobu dokázali, kde jsme začali a kam jsme se dostali. Kdybychom dnes byli v situaci jako před deseti lety, celou tuto evropskou hospodářskou krizi bychom přečkali jen se zvednutými límci, nepotřebovali bychom ani pršiplášť. Když jsme v roce 2002 předali zemi do rukou socialistů, nezaměstnanost byla zhruba šest procent, zahraniční dluh v poměru k HDP tvořil 52 procent a růst ekonomiky byl čtyřprocentní. Patřili jsme mezi úspěšné země Evropy. Proto věřím, že se z této krize dostaneme. Klíčovou otázkou je, kdo věří tomu, že to Maďaři dokážou, a kdo tomu nevěří,“ řekl Orbán.

Ještě klíčovější otázkou však je, zda tato víra bude stačit. Když pravicově konzervativní koalice přebírala v létě 2010 od socialisticko-liberální vlády morálně a ekonomicky zdevastovanou zemi, zahraniční dluh Maďarska vůči HDP činil až 83 procent, nezaměstnanost dvanáct procent a hospodářský růst dokonce jen spektakulární 0,1 procenta!

Takové bylo vysvědčení těch, kteří dnes v čele s padlým socialistickým premiérem, v době převratu druhým mužem svazu mládeže a v neposlední řadě miliardářem Ferencem Gyurcsányem – mimochodem oblíbencem Mirka Topolánka –, házejí na Orbánovu vládu špínu.

Počet příspěvků: 14, poslední 4.5.2012 06:31 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.