Lidský faktor Manning nenapomáhal nepříteli

Vojín Bradley Manning chtěl spolu s WikiLeaks poukázat na temné praktiky USA, ale odhalil spíš slabiny bezpečnostně-zpravodajského aparátu.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ReutersČeská pozice

Vojenská soudkyně Denise R. Lindová odmítla tezi vládních žalobců, že voják, který informace o národně-bezpečnostních záležitostech předá organizaci, jež je pak pro celý svět publikuje na internetu, je vinen napomáháním nepříteli. Pětadvacetiletého svobodníka Bradleyho Manninga, který serveru WikiLeaks vyzrazoval státní tajemství, nicméně shledala vinným z 19 bodů obžaloby, z nichž čtyři se týkají špionáže.

Osvobozující rozsudek v plném rozsahu nikdo nečekal. Už několik měsíců před zahájením soudního líčení se Manning přiznal, že je zdrojem, který organizaci WikiLeaks předal 250 tisíc amerických diplomatických depeší, tajné zprávy z válek v Iráku a v Afghánistánu, palubní videozáznamy náletů a tajné spisy o vězních na Guantánamu. Žalobci Manninga vykreslili jako zrádce, který lehkovážně ohrozil životy druhých, aby se proslavil. Obhajoba ho vykreslovala jako mladého a naivního humanistu s dobrými úmysly, který chtěl vyvolat debatu.

Obamův zátah

Skutečnost, že soudkyně Lindová smetla obžalobu z napomáhání nepříteli, někteří uvítali. „Odmítla snahy prokuratury provést nejnebezpečnější útok na investigativní novinařinu a svobodu tisku v oblasti národní bezpečnosti za několik posledních desetiletí,“ míní harvardský profesor práva Yochai Benkler. Případ nicméně zapadá do zátahu administrativy prezidenta Baracka Obamy proti únikům tajných informací do médií: Manning je jedním ze sedmi obžalovaných z vyzrazování tajemství za Obamovy vlády (všechny předchozí americké administrativy dohromady obžalovaly jen tři lidi).

Někteří analytici považují za nadnesené tvrzení vlády, že Manning způsobil americkým národním zájmům nenapravitelné škody

Vyzrazené diplomatické depeše obsahovaly nejen nelichotivé portréty zahraničních představitelů, ale také například popis kontaktů amerických diplomatů s lidskoprávními aktivisty v autoritářských zemích. Někteří analytici ze zpětného pohledu považují za poněkud nadnesené tvrzení vlády, že Manning způsobil americkým národním zájmům nenapravitelné škody. Nicméně kvůli široké škále a obrovskému množství depeší zveřejněných na WikiLeaks zpochybnilo jejich vyzrazení schopnost USA zaručit se za důvěrnost jakékoli komunikace – ať už diplomatické, vojenské či zpravodajské.   

Po rozhodnutí o vině a nevině v jednotlivých bodech obžaloby nastala fáze soudního líčení, jež má rozhodnout o výši trestu a jež může trvat několik týdnů. Teoreticky hrozí Manningovi až 136 let za mřížemi, ale odborníci předpovídají podstatně kratší délku trestu. Pokud se Manning odvolá, může se proces táhnout ještě několik let.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…

Jiní upozorňují, že podobně rozsáhlé vyzrazení státních tajemství by dříve nebo později tak či onak nastalo, neboť americká armáda, diplomacie i zpravodajské služby si o ně svým způsobem koledovaly. Američané s bezpečnostní prověrkou na stupeň „přísně tajné“ totiž netvoří žádnou úzkou skupinku vyvolených: celkově je jich více než 1,4 milionu. Bezmála pět milionů Američanů má bezpečnostní prověrku k nahlížení do důvěrných informací.

V případě Manninga armáda opakovaně ignorovala varovná znamení, že by mohl být slabým článkem systému

V případě Manninga navíc armáda opakovaně ignorovala varovná znamení, že by mohl být slabým článkem systému. Už po šesti týdnech základního výcviku byla u jeho složky poznámka doporučující ho propustit z armády coby nevyhovujícího. Armáda válčící na dvou frontách, a tudíž lačná po rekrutech ovšem doporučení nejen zamítla, ale vyslala ho do svého zpravodajského školícího centra a udělila mu bezpečnostní prověrkou na stupeň „přísně tajné/speciální rozčleněné informace“ (Top Secret/Special Compartmentalized Information).

Již na jeho první vojenské základně Fort Drum byl poslán do psychologické poradny coby nevyrovnaný, ale citlivou bezpečnostní prověrku si ponechal. Pak byl převelen do Iráku, kde bylo jeho chování nadřízenými popisováno jako nevypočitatelné a provokativní. Nadále měl přístup k přísně tajným zpravodajským informacím, až dokud jednou v kanceláři nedostal násilný hysterický záchvat. Časem mu byla prověrka snížena o jeden stupeň a nakonec byl převelen do zásobovacího skladu. To už měl doličné tajné dokumenty stažené za sítě.

Větší neznamená lepší

Před 11. zářím 2001 mohl voják přijít o prověrku i za malý poklesek a přístup ke „speciálním rozčleněným informacím“ byl udělován pouze těm, kteří je nezbytně potřebovali. „Dneska, abyste ztratili přístup, musíte 700 tisíc tajných dokumentů předat WikiLeaks anebo vyzradit Rusům a Číňanům nejtemnější tajemství NSA,“ pohoršuje se na stránkách deníku The New York Post veterán amerického vojenského zpravodajství Ralph Peters.

Případy svobodníka Manninga i Edwarda Snowdena nasvědčují, že natolik rozsáhlý bezpečnostně-zpravodajský aparát uhlídá asi jen totalitní země

Americké zpravodajské služby se hájí tím, že dávají analytikům široký přístup ke stále rostoucímu počtu tajných informací v naději, že víc lidí pospojuje víc různorodých poznatků, čímž se podaří předejít lapsům, jako bylo přehlédnutí zpětně evidentních vodítek v měsících před 11. zářím 2001 či před bostonským maratonem letos v dubnu.

Případy svobodníka Manninga i Edwarda Snowdena ovšem nasvědčují, že natolik rozsáhlý bezpečnostně-zpravodajský aparát si dokáže uhlídat asi jen totalitní země, kdežto obývaný americký „Velký bratr“ působí spíše jako přerostlý mastodont na hliněných nohou.