Lidové noviny s Klausovou za hranicí nepřekročitelného

Začíná kádrovací doba. Po perlustraci Karla Schwarzenberga je na mušce Livia Klausová. Kdo bude další?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Lidové noviny zveřejnily materiály o otci Livie Klausové Štefanu Mištinovi. Vyplývá z nich, že tento pán byl kolečkem (dosaďme si dle libosti jak velkým) v soukolí tisovského slovenského státu za druhé světové války a údajně se podílel třeba na řízené genocidě velké části slovenských židů.

Autor textu odůvodňuje zveřejnění argumentační idiocií rodiny Václava Klause v kampani prezidentské volby v České republice. Přesněji: Klausova rodina otevřela kádrováním Schwarzenbergových předků Pandořinu skříňku a aby Lidové noviny ukázaly, že je to nepěkné počínání, rozhodly se udělat totéž.

Psal jsem už dříve, že Klausova rodina se dotkla těch nejnižších pudů, které v sobě máme. Je lhostejné, zda něčí otec, matka, sestra, bratr a tak podobně byl ďáblem, nebo andělem – žijeme ve společnosti, která si zakládá na svobodném a za své činy odpovědném individuu, a to se vším, co k tomu patří.

Žijeme ve společnosti, která si zakládá na svobodném a za své činy odpovědném individuuRedakce Lidových novin zajisté prodebatovala, zda zveřejnit, co vypátrala (asi se už radila, že vůbec začne někdo pátrat). Předpokládám, že úmyslem nebylo předložit čtenářům podstatnou informaci – média se v předvolební kampani shodla na tom, že informace o předcích jsou nepodstatné a dokonce nebezpečné.

Zřejmě proto chtěla poukázat na farizejství Klausovy rodiny a lidem sdělit jednoduchou věc – pohleď milý čtenáři, ten, kdo nám tu kádruje něčí předky, má sám za totéž máslo na hlavě.

Média by měla mít, dle mého, dvojí funkci. Jednu zřejmou, druhou pochybnou, leč zřejmě místy ospravedlnitelnou:

  1. poskytovat důležité informace: důležité proto, že informací je nekonečně mnoho a novinář z nich musí vyselektovat to podstatné (pokud se mu to daří);
  2. kultivovat veřejný diskurs (to je ta pochybná funkce): proto má každé médium komentáře, v nichž se novináři pokoušejí o lépe či hůře zdůvodněné normativní soudy na základě získaných informací – když odhlédneme od toho, že selektování informací je už jednak jejich komentářem, a jednak právě už selekcí některá média kultivují. Kdyby například věda zjistila, že běloši jsou od přirozenosti o několik řádů hloupější, agresivnější a mocichtivější (de facto hodni zatracení) než černoši nebo kdokoli jiný, pak by se rozhodně našla řada médií, která by v zájmu zachování smíru a humanity chtěla tuto informaci zatajit, protože by se jí popírala rovnost, na níž naše civilizace stojí.

Média se shodla (dle mého správně), že perlustrovat Schwarzenbergovy předky bylo nejen neslušné, ale že to bylo navíc nepodstatné. Jinými slovy: nebyla to natolik významná informace z hlediska rozhodnutí se, kdo má být českým prezidentem. Lidové noviny proto ani informaci o otci Livie Klausové rozhodně nemohly považovat za něčím podstatnou – pokud neexistuje dvojí metr.

Vyplývá z toho, že se Lidové noviny pokoušely nutně kultivovat veřejný diskurs. Osobně si představuji snad ještě přípustnou kultivaci veřejného diskursu (zřejmě naivně) takto: osoba A řekne, že osoba B je hodna zatracení, protože má černé vlasy, a bude proti ní poštvávat, protože má vliv. Média by měla ve zkratce říci, že lidé jsou si rovni, že osoba A se svým obviněním dopustila narušení obecně sdíleného konsensu, na němž stojí a padá demokracie, a mohla by připojit něco duchaplného, z čehož by vyplývalo, že osoba A je větší či menší hlupák.

Nestačí umýt si ruce výrokem, že „nejsme jako oni“, protože my jen ukazujeme ubohost „jejich“ argumentaceKultivaci, kterou nepovažuji za přípustnou, je tato reakce médií na stejný příklad: média řeknou, že osoba A ve skutečnosti nemá světlé vlasy, že byla svědky opakovaně viděna, jak si je nechává barvit, a že její původní barva vlasů je stejně černá jako v případě osoby B. A připojí, že černá barva vlasů osobu A rozhodně nešlechtí (ba naopak – je přece hrozné mít černé vlasy!?), nicméně je to prý pitomost otvírat tyto nebezpečné otázky.

Nepřípustnost vidím v tom, že média, v tomto případě Lidové noviny, sklouzávají do téže nízkosti, kterou v jiném kontextu ostře kritizují (i když článek mít úspěch nepochybně bude, tak proč ne…). Nestačí umýt si ruce výrokem, že „nejsme jako oni“, protože my jen ukazujeme ubohost „jejich“ argumentace.

Rozdmýchaná krevní msta

Když Mark Twain popisoval v Dobrodružství Huckelberryho Finna krevní mstu mezi dvěma rody, které se postupem času takřka vzájemně vyhladily, nechal promluvit jednu stranu sporu takto:

„Tak tedy,“ povídá Buck, „krevní msta je, když nějaký muž má spor s jiným mužem a zabije ho; potom bratr toho jiného muže zabije jeho. Potom se ostatní bratři, na obou stranách, dávají jeden do druhého. Potom si přisazují bratranci a postupem doby je kdekdo zabitý a je po krevní mstě. Ale je to babravá věc a trvá to hrozně dlouho.“

„A ta vaše krevní msta trvá už dlouho?“

„To bych řekl. Začalo to před třiceti lety nebo tak nějak. O něco se pohádali a pak z toho byl soud. Jeden z nich ten soud prohrál a samozřejmě zastřelil toho muže, který vyhrál. To by udělal každý jiný také.“

Twainova metafora je založena na pomstě, na tom, že kdosi začal s nečestným chováním a druhý se přidal (vlastně se v Twainově knize po letech mezi bojujícími stranami už ani nevědělo, kdo spustil řež). V konečném důsledku je vlastně jedno, kdo začal a kdo se nechal k vraždění (či v případě Lidových novin k nízkému chování) „jen“ vyprovokovat.

Média (zejména tři ze čtyř hlavních, dejme tomu, že nebulvárních, deníků) v předvolební kampani selhala. Nejde ani tak o to, že nebyla zcela nestranná, ale o to, že bezhlavě běžela s jedním z kandidátů v šiku do bitvy. Asi se nedalo čekat, že se přes noc vše změní. Doufal jsem alespoň v to, že nebudou pomstychtivá a nebudou rozdmýchávat twainovskou krevní mstu. Bohužel jsem v to doufal marně.

Počet příspěvků: 43, poslední 22.2.2013 08:37 Zobrazuji posledních 43 příspěvků.