Levicový Senát se zachoval pravicově

Dle Jana Schneidera Senát udělal rozumnou věc, když neprojednal svůj vlastní návrh zákona o uznání třetího odboje. Zákonodárci nesmějí fušovat do dějin!

Jan Schneider 13.12.2010

První místopředseda Senátu Přemysl Sobotka zanaříkal, že Senát udělal první chybu za celou dobu své existence, když stáhnul svůj návrh zákona o protikomunistickém odboji a o odporu proti komunismu. Pro tentokrát pomineme lákavý smeč, že chybou mohl být již samotný vznik Senátu, či další sporné okamžiky způsobené dílem jeho činností, dílem jeho nečinností. Tu měl zřejmě Sobotka na mysli, když hovořil o „osudném a ostudném dni Senátu“, v němž „arogantně a bezprecedentně“ neprojednal svůj vlastní návrh zákona o uznání třetího odboje.

Senát však udělal rozumnou věc. Zákonodárci nesmějí fušovat do dějin! Zákonem nálepkovat minulost je totiž jen drzý pokus „vyrovnat se“ s bolševickou minulostí bolševickým způsobem.

Zamýšlené cíle se navíc se zákonem míjejí. Postoje lidí nesouhlasících s minulým režimem by byly kategorizovány „pro účely správného odškodnění“ různými kádrováky, a celý proces by byl završen stanoviskem orwellovského správního orgánu (Ústavu pro studium totalitních režimů). Zde by jistě měl pro současného ředitele mnohou dobrou radu ředitel minulý, v předminulé době kovaný socialistický svazák.

Jediným záměrem zákona o uznání třetího odboje, který by mohl být hoden řeči, je zmírnění bídných životních podmínek lidí, kteří stáli proti minulému režimu, mohli vykonávat pouze podřadné profese, a podle nich jim byl vypočítán důchod. Jenže přes dvacet let to těmto náhle sociálně prozřevším senátorům nevadilo! Ostatně, většině z nich to nevadilo ani za minulého režimu.

Zákonem nálepkovat minulost je jen drzý pokus „vyrovnat se“ s bolševickou minulostí bolševickým způsobem

Pánové někteří senátoři, o zlepšení sociálních podmínek skutečných odpůrců bývalého režimu jste se měli starat dávno. A když už programově oslabujete stát, buďte konzistentní. Neprivatizujte pouze zisky, ale i náklady. Nechtějte odškodnit odpůrce bývalého režimu ze státních peněz, a to až zpozdile nyní, vymlouvajíce se na to, že na to nebyla zákonodárná vůle. Vždyť tu jste k tomu nikdy nepotřebovali! Mohli jste dávno založit dobročinné spolky a postarat se o ty lidi ve vlastní režii! Spolkům jste mohli udělat tučnou finanční podestýlku ze všech těch špinavých peněz od Pepů z Hongkongu a Lájošů Básců, což bývalo bylo jejich jediné možné použití. To by bylo důstojné gesto místo tohoto trapného kvílení, jehož skrytým důvodem je zřejmě nespokojenost s vlastní minulostí a málo platná snaha ji přeřvat agresívním postantikomunismem.

Senát se zachoval navýsost rozumně, když odmítl orwellovskou ingerenci do dějin. Proti bolševikovi se totiž mělo bojovat za bolševika. Horní komora současně paradoxně „pravicově“ zeštíhlila funkce státu. Nechala tak prostor, aby byly vidět občanské projevy toho, jak si národ a jeho jednotliví političtí představitelé – za své, nikoliv za státní peníze! – váží svých statečnějších spoluobčanů.