Lekce z geometrie pro Nečase, Sobotku či Kalouska

Klíčovým prostorem je politický střed. Nezdá se však, že hlavní strany ODS a ČSSD ve volební kampani chystají mířit právě na tento terč.

Současná politická scéna Velké Británie je kuchyní, ve které by čeští politici mohli najít inspirativní a varovné recepty pro dobu předvolební, do níž se Česká republika zanedlouho ponoří. Tuzemská politická realita je té britské dnes v lecčems podobná:

  • Britský premiér David Cameron je v Británii označován za ne příliš přesvědčivého předsedu vládní Konzervativní strany, který nemá situaci ve straně plně pod kontrolou (podobně Petr Nečas coby šéf ODS)
  • Vztahy ve vládní koalici (Konzervativní strana plus Liberální demokraté) připomínají manželství těsně před rozvodem (podobně Nečasův kabinet ODS, TOP 09 a LIDEM)
  • Lídr opozice Ed Miliband nedosahuje přesvědčivých výsledků ani v průzkumech, ani v komunálních volbách, k tomu je kritizován a srovnáván se svým úspěšným předchůdcem Tonym Blairem, což vyvolává uvnitř strany konflikty (podobně předseda opoziční ČSSD Bohuslav Sobotka nedosahuje v průzkumech přesvědčivých čísel, kandidát ČSSD nevyhrál prezidentské volby, v nichž uspěl bývalý předseda strany Miloš Zeman, což ve výsledku zažehlo napětí uvnitř hlavní opoziční strany)
  • Aktuálním fenoménem britského politického světa je šéf anti-evropské strany UKIP Nigel Farage, který svým nedávným volebním úspěchem v komunálních volbách nahání hrůzu Cameronovým konzervativcům, kteří možná i proto směřují na pravolevé ose čím dál tím víc doprava (straně UKIP se v české politice nejvíce podobají zatím nepříliš silní Svobodní Petra Macha, euroskeptici by však mohli posílit případným návratem Václava Klause do stranické politiky; uvnitř vládní ODS se ozývají hlasy pro směřování strany více doprava a k návratu k takzvaným konzervativním hodnotám)   
Geometrická lekce

Podle politického komentátora britského týdeníku The Observer Andrewa Rawnsleyho lídři toryů (Cameron) a labouristů (Miliband) jen stěží dovedou své strany k výrazným výsledkům v parlamentních volbách plánovaných zřejmě na rok 2015. Podle Rawnsleyho je na pomyslné politické úsečce ideálním bodem, který vede nejpravděpodobněji k vítězství, její střed. Do politického středu směřoval jak exprezident USA Bill Clinton (vyhrál dvoje volby), tak labouristé Tonyho Blaira, jenž vyhrál v Británii troje volby za sebou.

Rawnsley míní, že Cameron se měl držet svého původního plánu (po převzetí strany v roce 2005) a učinit z toryů stranu ekonomicky a sociálně odpovědnou, se zájmem o životní prostředí a otevřenou mezinárodní spolupráci (zejména pak v EU). Jenže dle Rawnsleyho se Cameron snaží nyní konkurovat protestní straně UKIP a místo do středu směřuje doprava. Šéf labouristů Ed Miliband se vymezuje jak vůči Cameronově kabinetu, tak vůči odborářům a svým předchůdcům Gordonu Brownovi i Blairovi. „Miliband říká, kde není, ale pozici, kterou hájí, nechává na naši fantazii,“ dodává komentátor týdeníku The Observer.

Tím vzniká prostor pro liberální demokraty vicepremiéra Nicka Clegga. Být sociálně citlivější než toryové a ekonomicky zodpovědnější než labouristé je podle Rawnsleyho způsob, jak by liberálové mohli v příštích volbách zvrátit své v současnosti upadající preference.

Zaujmout středového voliče

Jestli u ČSSD a ODS převládnou odstředivé tendence, na výrazné vítězství ČSSD či alespoň uhájení dominance ODS na pravici to nevypadá

I v domácí politice je klíčovým volebním prostorem střed „úsečky“. Nezdá se však, že současné dvě hlavní strany – ODS a ČSSD – v předvolební kampani chystají mířit právě na tento terč. Občanští demokraté pod Petrem Nečase minimálně v evropské politice směřují výrazně doprava, strana je prosáklá „klausovským“ duchem, ke kterému nemají daleko třeba místopředsedové ODS Tomáš Chalupa a Martin Kuba, či poslanci střihu Borise Šťastného. Program hlavní vládní strany je hodně rozmazaný, v oblastech školství, ekonomiky, zahraniční politiky či ochrany životního prostředí pořádně nevíme, co prosazuje.

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka sice v rozhovorech připouští, že jeho vysněnou vládní sestavou by byla koalice s lidovci a zelenými, v politickém boji ho však na levici zaměstnávají zejména souboje s Milošem Zemanem (a jeho sympatizanty uvnitř ČSSD) a stranou SPOZ, a také neustálé spekulace nad tím, zda jeho strana (ne)přivede do vlády komunisty. Pokud se Sobotka a spol. těmito bojůvkami vyčerpají, vize a program strany, která má dnes největší šance příští volby vyhrát, citelně utrpí.

Této situace by pak mohly využít strany, které jsou dnes středu nejblíže – TOP 09, KDU-ČSL či třeba zelení. Sociálně a ekonomicky odpovědné reformy, rozvoj školství a ekologie, podpora podnikatelů, investice do průmyslu, protikorupční opatření. To jsou témata, kterých se ve svých předvolebních programech mohou zhostit jak ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, tak ČSSD. Kdo z těchto ingrediencí zvládne namíchat koktejl, má výraznou šanci v příštích volbách uspět.

Avšak jestli u ČSSD a ODS převládnou odstředivé tendence, na výrazné vítězství (v případě sociálních demokratů) či alespoň uhájení dominance na pravici to nevypadá. Sobotka se nesmí nechat zaměstnat na plný úvazek soubojem s prezidentem Zemanem a komunisty, reprezentantům ODS by zase neprospělo, kdyby se do aktivní politiky (ať už do ODS nebo nějaké nové strany) vrátil Václav Klaus.

Pokud voliči holdující politickému středu nebudou mít uspokojivou nabídku, mohou přelétnout k novým protestním hnutím – ANO 2011 Andreje Babiše nebo Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury. Vzhledem k tomu, jak divoké uskupení by do sněmovny mohl dovést populární zlínský senátor, nebylo by od věci, kdyby si zavedené politické strany uvědomily, jak důležité pro udržení klidu v rámci politického systému je zaujmout středové voliče.

Počet příspěvků: 1, poslední 14.5.2013 10:03 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.