Lekce Diag Human: Nežijete v rezervaci!

Náš problém spočívá v tom, že nejen soukromé občanské, ale i trestní právo – a právo obecně – považujeme za jakousi služku.

Pravomocná rozhodnutí soudů a arbitráže ctí všichni, kdo respektují existenci práva ve světě. Platí to i pro verdikt vídeňského soudu zadržet na návrh Diag Human dva obrazy a plastiku, jež patří České republice. Je mezi nimi i obraz Emila Filly Dvě ženy. foto: © Moravská galerie v BrněČeská pozice

Pravomocná rozhodnutí soudů a arbitráže ctí všichni, kdo respektují existenci práva ve světě. Platí to i pro verdikt vídeňského soudu zadržet na návrh Diag Human dva obrazy a plastiku, jež patří České republice. Je mezi nimi i obraz Emila Filly Dvě ženy.

Kdo všechno nám chce ubližovat? Nejenže rakouské soudy rozhodly, že mají být zadržena česká výtvarná díla – obrazy Emila Filly a Vincence Beneše a plastika Otty Gutfreunda –, aby byl naplněn arbitrážní rozsudek firmy Diag Human proti Česku. (Vycházejí přitom z newyorské úmluvy o vymahatelnosti arbitrážních rozsudků na území jiných států.) Dle francouzských soudů však Česko kvůli stejné arbitráži čelí exekucím státního majetku na celém světě.

Rozhodli tak Rakušané, protože jsou vůči nám zaujatí? Nebo snad proto, že nás nemají rádi? Či jde o jejich odvetu za rozpad Rakousko-Uherska? A proč Francouzi?

Smlouvy je třeba dodržovat

Chování Rakušanů si vysvětlit dokážeme. Důvodů k jejich nevraživosti vůči nám je víc, například Temelín. V případě Francie je to těžší, protože proti nám nic nemá, a je tedy nezaujatá. Rozhodnutí pařížského soudu vypovídá o něčem jiném – o právu na soudní proces a jeho respektování, univerzálních hodnotách západní civilizace a o dodržování smluv. Pravomocná rozhodnutí soudů a arbitráže ctí všichni, kdo respektují existenci práva ve světě. Mají pravdu oni, anebo my, hrdinní Češi? A navíc proti všem?

Každý civilizovaný stát respektuje naše zákony a rozhodnutí českých soudůA bude hůř. Následně totiž podobně rozhodne „obyčejný malý“ soud například v Nizozemsku, Portugalsku, Kanadě, Indii nebo Chile. Francouzi respektují vždy a bez výjimek rozhodnutí zahraničních soudů, i když se jim nelíbí. Třeba okrskového newyorského soudu v trestní věci proti Dominiqueovi Strauss-Kahnovi. Platí totiž ustanovení iura novit curia – právo zná a nalézá soud. Každý civilizovaný stát respektuje naše zákony a rozhodnutí českých soudů. Tak tomu je, ať se nám to líbí, nebo nelíbí.

Náš problém spočívá v tom, že nejen soukromé občanské, ale i trestní právo – a právo obecně – považujeme za jakousi služku. Možná by UNESCO mělo uznat stav právního nevědomí a aplikaci práva u nás za další chráněnou památku. Proti platnosti rozhodnutí zahraničních i našich soudů a arbitrů žádná výhrada být nemůže. Nemáme totiž jen naše vnitřní kmenové právo v rámci rezervace.

Martin Bojar...

Dnes již bývalý majitel firmy Diag Human Josef Šťáva ani jeho advokát Jan Kalvoda nám nemusejí být sympatičtí, ale práva, jež vznikla na základě i našich pravomocných rozhodnutí, musíme ctít. Kauza „české krve v konzervách“ je stejná jako každá jiná v západní civilizaci. Vznikla, měla svůj průběh i kličky účastníků a reflektovala pozitivní právo.

Její součástí je i manažerské rozhodnutí tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara (Občanské fórum) z roku 1992, jehož dosah si představitelé státu vůbec neuvědomovali. V té době totiž bylo v módě právo nerespektovat a považovat je za zbytečnou libůstku. Ministr Bojar byl sice milý, sympatický a upřímný, avšak k výkonu této funkce mu to nepomohlo. Stát je totiž stát a právo, a nikoli nezisková organizace, v níž se vede volná diskuse, a která je štědře dotovaná z grantů. Byla to revoluční doba, a proto je na toto Bojarovo rozhodnutí možné zapomenout, nikoli však na právo. Na to především nesmějí zapomínat politici v zákonodárných ani exekutivních funkcích.

Nelze ani upřednostňovat ekonomy před právníky. V právních státech není možné účelově uniknout právu, což platí i pro generální pardon českým metodám privatizace. Právo je jen jedno. Ostatně, k opovrhování právem a jeho účelovému překrucování se žádný z bývalých vrcholných politiků a otců reforem nehlásí.

... Jan Stráský a Marie Součková

Další ministr zdravotnictví Jan Stráský (ODS) v letech 1995 až 1998, který ovlivnil vývoj kauzy Diag Human, se ve funkci zachoval zcela nekompetentně a submisivně v důsledku ideologie opovrhování právem. V této době však již žádný důvod k omlouvání nekompetentnosti a nerespektování práva neexistoval.

Možná by UNESCO mělo uznat stav právního nevědomí a aplikaci práva u nás za další chráněnou památku

Ministryně zdravotnictví v letech 2002 až 2004 Marie Součková (ČSSD), která kauzu ještě víc „zhodnotila“, byla sice snaživá a poctivá socialistka, ale to neomlouvá miliardové škody, jež způsobila státu. Její obvinění z porušování povinnosti při správě cizího majetku a ze zneužití pravomoci veřejného činitele kvůli smlouvě s advokátem Zdeňkem Nováčkem sice bylo nedávno ukončeno, ale Česku důsledky pravomocných rozhodnutí v zahraničí nikoli.

Josef Šťáva firmu Diag Human nedávno chytře převedl i s nárokem na české státní miliardy na anonymní soukromé investory, což je zcela legitimní. Právo to umožňuje, a dalších státních devět miliard korun je tudíž v nenávratnu.

Teprve začátek

Nebyl to však žádný originální nápad. Už se to stalo například při velké privatizaci Nové huti Ostrava českými manažery z firmy Petrcíle. Ti ji privatizovali za peníze vypůjčené od nezprivatizovaných státních bank, jež později museli splatit čeští daňoví poplatníci prostřednictvím konsolidační agentury. A nároky firmy Petrcíle byly ještě obskurnější než v případě Diag Human. Technické převedení manažerského privatizačního „neúspěchu a know-how“ zakladatelů Petrcíle na neznámé zahraniční vlastníky bylo sice právně možné, ale stát za to tvrdě zaplatil.

Do historie kuriozit českého práva určitě patří i kauza Nomura a IPB a české pivo. Ministr financí na jedno použití Vlastimil Tlustý to státu zařídil a českým soudům vzkázal: handlování skončilo, zapomeňte. Dnes by se Česku, jež se potýká s astronomicky deficitními státními rozpočty, velmi hodily miliardy korun promrhané v arbitrážích. Zmizely však v nenávratnu.

Problém Česka s právem se netýká jen improvizací bývalých českých ministrů zdravotnictví. Rakušané zabavili i novou lokomotivu plzeňské Škodě. Požádala o to německo-kanadská skupina Bombardier údajně kvůli porušení práv na duševní vlastnictví. A to všechno je teprve začátek.