Láska posiluje imunitu. V každé domácnosti ale nyní nemá pevné místo

Nejprve nadšení z tolik potřebných společných chvil, jásot dětí, že nemusejí do školy, hodiny strávené u televize. Po pár dnech domácí idylu střídají hádky, výčitky, pocit odcizení, samoty. Všechny poničené vztahy ale nemusejí skončit před soudem. Často stačí pocity si v klidu vyříkat, a především udělat si přes den chvilku pro sebe.

Hranice rodiny. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hranice rodiny. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Hranice rodiny.

Vedle pandemie straší v časech koronavirového domácího vězení páry či rodiny po celé zemi také ponorková nemoc. Láska přitom léčí a posiluje imunitu, shodují se odborné studie. Ne v každé domácnosti má ale nyní své pevné a neotřesitelné místo. „Spousta vztahů se přitom rozpadne zbytečně,“ řekl LN psycholog a párový terapeut Pavel Rataj, který důrazně varuje před unáhlenými soudy a kroky. Ty by měly nastat až po dvou či třech měsících po ukončení mimořádné situace, zkrátka až po ověření.

„V tuto chvíli, která je velmi extrémní, přeceňujeme pocity ze vztahu a zoufalství. Děláme základní chybu, protože generalizujeme, že to, co se teď děje, a co teď cítíme, odpovídá nekvalitě našeho vztahu a že v něm nechceme žít,“ dodal. Současné pocity, napětí, chování a prožívání jsou podle Rataje přirozené, dočasné a nedá se jimi nyní posuzovat partnerské soužití. „Bude důležité, až se současná opatření uvolní, aby lidé přestali řešit a hodnotit vztahy, ale vrátili se k sobě a vydýchali se každý sám za sebe,“ zdůraznil.

Shoda psychologů

Některá zranění či rány se totiž dají odžít, ale řada lidí se o to zřejmě ani nepokusí. „Hodně lidí se pak zbytečně rozvede, protože to, co se jim stalo, vůbec nezpracují, nebudou tomu rozumět a rovnou půjdou za rozvodovými právníky,“ shrnul. Na váhy staví nyní své 15leté manželství 45letá paní Hanka, která spadá podle Rataje do skupiny nejvíc ohrožené. Tedy té, kde už partnerská krize bujela před koronavirovým běsněním.

„Všude slyším, jak si máme užívat domácí pohodu a dělat věci, na které dřív nebyl čas. U nás je to ale přesně naopak. Pracuji teď z domova a k tomu musím stíhat učit děti, vařit a obstarávat chod celé domácnosti. Manžel si chodí nadále do práce a dělá, jako by se nic nezměnilo,“ řekla LN Hana, která pracuje jako účetní nedaleko Prahy. „Nepomůže mi vůbec s ničím. Hádali jsme se kvůli tomu i dřív, ale v současné době se to zhoršilo, ke štěstím a láskou oplývající domácnosti máme tedy hodně daleko,“ dodala. Psychologové se v takových případech shodují: současná situace krizi zvětší.

Některá zranění či rány se dají odžít, ale řada lidí se o to zřejmě ani nepokusí. Hodně lidí se pak zbytečně rozvede, protože to, co se jim stalo, vůbec nezpracují, nebudou tomu rozumět a rovnou půjdou za rozvodovými právníky.. Psychologové se v takových případech shodují: současná situace krizi zvětší. Všechny trhlinami poničené vztahy ale nemusejí skončit před soudem či mediátorem. Mnohdy stačí pocity si v klidu vyříkat, a především udělat si přes den chvilku pro sebe, posedět si ve vlastní samotě.

„Jsou-li spolu lidé více, než jsou zvyklí, vystupňují se problémy, jež mezi nimi byly už předtím,“ potvrdil LN psycholog Petr Šmolka. Mnohdy stačí drobnost neodneseného hrnku ze stolu či hromádka oblečení na židli a spustí to kanonádu starých křiv a bolů. Je odšpuntováno, už to nejde vzít zpátky.

„Může se také stát, že vnější konflikt partnery spojí, jsou totiž nyní na jedné lodi. Ale je to dočasné, s velkou pravděpodobností se jejich konflikt vrátí a začne se to hroutit,“ doplnil Rataj. Všechny trhlinami poničené vztahy ale nemusejí skončit před soudem či mediátorem. Mnohdy stačí pocity si v klidu vyříkat, a především udělat si přes den chvilku pro sebe, posedět si ve vlastní samotě.

„Hned po vyhlášení karantény, kdy jsme se oba s manželem a dětmi ocitli doma uzavřeni v našem panelákovém bytě, jsme si nastavili jasná pravidla. Ráno vstaneme, společně se nasnídáme a pak si každý až do oběda děláme svoji práci a úkoly, po společném obědě v tom pokračujeme a navečer se zase těšíme, co si společně uděláme k večeři a jaký film si pustíme. Naše děti už jsou větší, samostatné, takže velká starost nám tím odpadá,“ svěřila se LN paní Věra. Její příběh je podle některý expertů učebnicový, právě tak by se měly rodiny v době omezení stmelovat.

Zvýšení tolerance

„Ke zvýšení tolerance přispěje dodržování pravidelného denního režimu s alespoň přibližným časovým harmonogramem,“ napsala psycholožka Laura Janáčková. Dobré je do společně stráveného dne zařadit i společnou relaxaci, třeba hraní stolních her či prohlížení fotografií. Zapomenout se nesmí ani na pohyb, byť nyní omezený. Lehké cviky snese i obývák. Před přílišným sledováním návodů a rad, jak by měl nyní ideální vztah vypadat, ale někteří odborníci varují.

Ke zvýšení tolerance přispěje dodržování pravidelného denního režimu s alespoň přibližným časovým harmonogramem. Dobré je do společně stráveného dne zařadit i společnou relaxaci, třeba hraní stolních her či prohlížení fotografií. Zapomenout se nesmí ani na pohyb, byť nyní omezený. Lehké cviky snese i obývák.

„Obávám se, že lidé budou najednou ještě víc v úzkosti, že se nechovají správně, že jim to nefunguje. A jak už to v partnerství bývá, je mnohem těžší si přiznat vlastní chybu, tak to hodíme na partnera. A tady začíná průšvih,“ podotkl Rataj, který mimo jiné působí jako viceprezident Asociace manželských a rodinných poradců ČR. Sáhnout si do vlastního svědomí je podle Rataje mnohem těžší a většina to neudělá. Šanci dává jen pěti až deseti procentům.

„Spousta lidí to totiž neumí, neví, jak se obrátit k sobě, jak se vnímat. Navíc je to často i bolavé, a tak to nakonec hodí na partnera či vztah jako takový,“ upozornil. Vztahový scénář uzavírá ještě jedna skupinka – popírači. Ti, kdo vše popřou, stabilizují a pak padnou. „Tomu se říká posttraumatický šok, přijde v horizontu tří až šesti měsíců po uklidnění současné situace,“ uvedl Rataj s tím, že mohou strhnout i svůj vztah. „Naším úkolem nyní je připravit lidi na všechny eventuality, aby se nebáli vlastních pocitů a uměli sáhnout po pomocné ruce,“ uzavřel Rataj.

I doma jako ve škole. Učesaní, pěkně oblečení

Celý den v pyžamu či odkládání úkolů na večer? Špatně, to dětské psychice nepřidá. Školáci by si nyní měli s rodiči nastavit denní řád a toho se pevně držet. „Je fajn udělat si denní pravidla. Určitě vstávat ve stejný čas. Mít na učení své místo, dělat přestávky,“ říká v rozhovoru psycholožka Ilona Špaňhelová. K udržení řádu přispěje i oblečení jako do školy či učesané vlasy. To by mělo dítě dodržovat, i když školní lavici nahradil třeba kuchyňský stůl.

Především ti menší „domácí“ školáci se vyrovnávají také se strachem a nejistotou, které cítí kolem sebe. „Doporučovala bych dítě informovat pravdivě, krátce, ale nepřetěžovat tím jeho psychiku,“ radí Špaňhelová. V odbourání stresu pomáhá i pohyb. „Navrhuji zařadit do učení chvíle cvičení, tanec, skákání po koberci...“ Hopsat by měli i rodiče. I jejich napětí se tak může odplavit.

LIDOVÉ NOVINY: Děti vesměs nejprve jásaly, že kvůli koronavirové výluce nemají školu, teď už ale řada z nich teskní, chybí jim pravidelný režim i kolektiv. Jak hýbe s dětskou psychikou uzavření škol?

ŠPAŇHELOVÁ: Máte pravdu, zprvu děti jásaly, nyní už ale mnohým škola schází. Současný stav může vyústit v to, že se dítě víc naučí řádu, zlepší ve vědomostech, neboť získá čas se více soustředit. Někdo se může cítit izolovaný, bez kontaktu. Může být smutnější, rozjívenější. I proto je klíčové, aby rodič s dítětem mluvil, ptal se, jak se má, jak se cítí.

LIDOVÉ NOVINY: Dítě potřebuje řád, který teď do určité míry ztratilo. Jak jej aspoň částečně vytvořit?

ŠPAŇHELOVÁ: Je fajn udělat si denní pravidla. Určitě je dobré vstávat ve stejný čas. Mít na učení své místo, dělat přestávky. Pro menší děti pak rezervovat během odpoledne čas na oddych – třeba čtením pohádky. U těch starších považuji za vhodné mít i nějakou povinnost na odpoledne – uklidit myčku, poskládat ponožky, uklidit ve skříni. Případně nachystat večeři, upéct bábovku, napsat pohled kamarádovi, zavolat babičce, vybrat film na páteční večer, spolu s tátou hloubat o vesmíru či s ním zajít do garáže... Prostě stanovit si denní plán.

LIDOVÉ NOVINY: Jak dlouho dítěti vydrží doma nastavená pravidla v souvislosti s učením se na dálku? Po jak dlouhé době se objeví to známé „bez školy nám zvlčil/a“?

ŠPAŇHELOVÁ: Myslím, že až k tomu by dojít nemělo. Navzdory ztíženým podmínkám žáci dostávají od svých vyučujících týdenní úkoly. Rodiče mají ve většině případů nad dětmi větší kontrolu. Někteří učitelé vyučují přes Skype či další vymoženosti moderních technologií. Za důležité považuji dodržovat pravidlo, že než se dítě začne učit, oblékne se, učeše, umyje. To by mělo být samozřejmostí, i při domácí výuce se musí udržet určitý řád.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se duše dítěte vyrovnává se strachem, který teď cítí kolem sebe? Ať jde o zdraví blízkých, ekonomické přežití rodin, zvládnutí učiva a podobně?

ŠPAŇHELOVÁ: Dítě vnímá strach a obavy prostřednictvím rodičů, na základě zpráv z médií, z toho, co slyší, vnímá, vidí. Klíčové je, jak je situace prezentována, jak se o ní mluví. Radím informovat pravdivě, stručně popsat, co se děje, rozhodně však nepřetěžovat psychiku našich potomků. Nedoporučuji mít jako kulisu v domácnosti zapnutou televizi se zpravodajským kanálem, na němž je teď téma koronavirus takřka pořád.

Strach je přirozená emoce. V mnoha situacích ochrání nás samotné i lidi kolem nás. Pomáhá předvídat. Ve svém důsledku může nasměrovat dítě k tomu, že začne více dbát o svou hygienu, projeví větší zájem o prarodiče. Nebo doma začne pomáhat se šitím roušek. To vše přispěje k pocitu, že má strach částečně pod kontrolou, že je vůči němu aktivní.

LIDOVÉ NOVINY: Současná situace nahrává podle některých úvah tomu, že se dítě stane samostatnějším a osvojí si nové dovednosti. Vnímáte to také tak?

ŠPAŇHELOVÁ: Do určité míry s tím souhlasím. Byť platí, že dítě má jen omezené pole působnosti, bývá ve větší prostorové izolaci, má kolem sebe méně lidí, přesto vidím příležitosti k většímu osamostatňování se.

LIDOVÉ NOVINY: I kvůli výuce na dálku jsou teď žáci často upoutáni k počítačům, tabletům, telefonům. Jak se bránit možným útokům predátorů na sociálních sítích?

ŠPAŇHELOVÁ: Znovu apeluji na komunikaci rodičů s dětmi. Nač se teď v počítači dívají? Je tam něco jiného, nevhodného? Mají něco na postranních banerech? Za vhodné považuji stáhnout si aplikaci pro „rodičovskou kontrolu“. Ale i tady platí, že rozumná domluva je nad zlato. Počítač přece lze využít i ke kreativní činnosti. Proto radím: opatrnost, obezřetnost a částečná kontrola jsou namístě – a k tomu přidat i porci důvěry.

LIDOVÉ NOVINY: Jak děti zvládají technické novinky, jako jsou videohovory s učitelem? Nestresuje je dávka novot?

ŠPAŇHELOVÁ: Mám ohlasy, že pokud se taková technická výzva dítěti ukáže, je pak v této oblasti zkušenější a šikovnější než my rodiče. V tomto směru bych se o ně nebála.

LIDOVÉ NOVINY: Příliš času pohromadě je pro rodinné vztahy výhra, nebo cesta do pekel?

ŠPAŇHELOVÁ: Záleží, jak to která rodina uchopí. Hlasuji pro výhru. Může to být čas, kdy jsme víc spolu, můžeme si víc povídat, poznávat se, hrát si spolu, sledovat film, číst si. A také se víc spolu učit, čímž nemyslím jen školní látku, ale i vzájemnému respektu, být chvíli zticha, nechat druhého něco dodělat. Příležitostí je řada.

LIDOVÉ NOVINY: Co může vztah rodičů s dětmi nejvíce oslabit?

ŠPAŇHELOVÁ: Může jej oslabit větší míra stereotypu, zátěže. Dítě se mnohem víc než běžně musí učit bez spolužáků, někdy nemá výklad látky, je to větší zátěž pro rodiče. Ti si najednou musejí oprášit vědomosti z fyziky, a navíc je čeká jejich práce... Děti jsou pořád za zády. Kdo jich má víc, vnímá, že se někdy hašteří. Dítě je víc doma, nechodí na kroužky. Nudí se, nemá náplň, případně rezignovalo, učilo se na přijímací zkoušky na střední školu a nechce v tom už pokračovat, když neví, jak a kdy to všechno bude.

LIDOVÉ NOVINY: Když už konflikt v rodině nastane, jak jej optimálně zvládnout?

ŠPAŇHELOVÁ: Musíme vnímat, že konflikt je normální věc, patří k životu. Je důležité, aby nezašel příliš daleko – k osočování, sprostým slovům, fyzickému ataku. Je důležité, aby pak přišla omluva a usmíření. I proto doporučuji proložit učení chvílemi na cvičení, tanec, skákání po koberci tam a zpět. Pohyb pomůže, aby stres a napětí nebyly u rodičů ani dětí tak značné.

Ilona Špaňhelová (53)

  • Dětská a rodinná psycholožka, absolventka psychologie na FF UK v Praze.
  • Věnuje se rodinné problematice a poradenství od prenatálního období života dítěte. Zabývá se i komunikací mezi rodiči a dětmi.
  • Pracovala na Lince bezpečí.
  • Je matkou čtyř dětí.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.