Ceska Pozice

Kurzové intervence domácí ekonomiku nespasí

Česká národní banka snížila úrokové sazby na rekordním minimum. Jejich výše však nebyla primárním problémem českého hospodářství.

Klíčovou událostí uplynulého týdne na domácí scéně bylo čtvrteční zasedání bankovní rady České národní banky (ČNB). Centrální bankéři naplnili předpoklady a přistoupili ke snížení hlavní úrokové sazby o 25 bodů na rekordní minimum 0,25 procenta. Klesly i dvě další sazby. S účinností od října bude diskontní sazba (tedy sazba, za kterou si komerční banky mohou uložit přes noc peníze u ČNB) činit 0,1 procenta a lombardní sazba (banky si za ni mohou od ČNB při nedostatku likvidity na den půjčit) 0,75 procenta. Úpravy sazeb se víceméně čekaly.

Zajímavější byla následná tisková konference s guvernérem Miroslavem Singerem, kde potvrdil to, co řekl již v rozhovoru v předchozím týdnu. Použití nestandardních nástrojů, konkrétně kurzových intervencí, se nedá do budoucna vyloučit. Tato slova měla okamžitý dopad na devizový trh. Česká měna začala citelně ztrácet nad hranici 25 Kč za euro.

V souvislosti s rozhodnutím bankovní rady vyvstává minimálně několik otázek:

Proti samotnému snížení sazeb nelze nic namítat. Poptávkové inflační tlaky v domácí ekonomice de facto neexistují a růst inflace momentálně hrozí jen v souvislosti s případným růstem cen komodit na zahraničních trzích. V případě eventuálních kurzových intervencí na oslabení domácí měny je situace diametrálně odlišná. Silná koruna není primárně to, co trápí domácí ekonomiku. Přebytek zahraničního obchodu bude letos nejvyšší za samostatnou existenci České republiky a může překonat i 200 miliard korun. Tempo vývozu sice ztrácí na intenzitě, ale na tom se rozhodující měrou podílí zhoršení ekonomického vývoje v eurozóně, než že by byla viníkem příliš silná koruna.

Pokud se podíváme za hranice, švýcarská centrální banka (SNB) již více než rok brání proti euru hranici 1,20 franku, ale to je jiná kapitola. Švýcarský frank v návaznosti na prohloubení dluhové krize v jihoevropských zemích loni během letních měsíců extrémně posílil, a SNB tak nezbylo nic jiného, než aby určila maximální přípustnou úroveň vůči euru. V případě koruny však k ničemu takovému za poslední rok nedošlo.

Buď se musí výrazně zlepšit situace v eurozóně, nebo musí vláda omezit prováděnou fiskální restrikciŽe se ČNB snaží rozpohybovat domácí ekonomiku, je jistě chvályhodné, avšak lze mít pochybnosti, zda na to pokles úrokových sazeb a případné kurzové intervence budou stačit. Primárním problémem totiž nejsou vysoké úrokové sazby, ale opatrnost domácností a podniků. Tato opatrnost má své základy v podobě záporných reálných mezd, vyššího růstu cen a ne zrovna příznivé situaci na pracovním trhu. Navíc část spotřebitelů neutrácí proto, že více šetří, ale protože na to nemá.

Expanzivní měnová politika ČNB sama o sobě nemá v tomto směru příliš šanci na úspěch. Buď se musí výrazně zlepšit situace v eurozóně, nebo musí vláda omezit prováděnou fiskální restrikci. To první se hned tak nestane, takže do značné míry záleží na politicích.

Koruna pod tlakem

Koruna byla v uplynulém týdnu nadále pod prodejním tlakem, její výrazné oslabení přišlo až ve druhé polovině týdne. Vůři euru se až do čtvrtku nic zajímavého nedělo. Obchodovalo se těsně pod hranicí 25 Kč a čekalo se na zasedání ČNB. Po tiskové konferenci koruna skokově oslabila a ke konci týdne se její kurz kótoval již výhradně nad výše zmíněnou úrovní.

K dolaru koruna kontinuálně oslabovala a v pátek odpoledne se již obchodovalo nad hladinou 19,50 Kč. Navzdory návratu koruny zpět nad hranici 25 koruny za euro lze v následujících týdnech očekávat její postupný posun zpět na silnější úrovně.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.