Kurzarbeit? Ne, děkuji.

Stát bude rozdávat peníze zaměstnancům firem, kterým v krizi klesne objem zakázek. Do začátku má 400 milionů korun z fondů EU.

Průmyslové firmy, které kvůli poklesu ekonomiky přijdou o 20 až 60 procent zakázek, budou moci od září požádat stát, aby jim proplatil mzdu jejich zaměstnanců. Podle středečních Hospodářských novin s tím počítá program „český kurzarbeit“, na nějž má ministerstvo práce do začátku vyčleněno 400 milionů korun z evropských dotací na podporu zaměstnanosti a vzdělanosti. Pokud se osvědčí, k rozdávání bude prý ještě jednou tolik.

Po zavedení podpory volaly firmy i odbory již delší dobu. Inspirací jim byl německý systém, který funguje desítky let. Na mzdy zaměstnanců, pro něž dočasně není práce, se v něm skládá stát a samotný podnik v poměru tři ku dvěma. U nás má být program postaven na principu rekvalifikace – nadbyteční zaměstnanci nezůstanou doma, ale budou si doplňovat znalosti či dovednosti. Pracovat budou jeden až tři dny v týdnu, maximálně to takhle půjde po dobu půl roku. Stát ovšem na rozdíl od Německa uhradí celou mzdu.

V souvislosti s českou verzí kurzarbeitu se hovoří v první fázi o záchraně pracovního místa pro více než šest tisíc lidí, kteří by jinak mohli skončit na úřadu práce. Jenže není všechno tak růžové, jak se na první pohled může zdát. Zde jsou některé nejpodstatnější výhrady, které se k programu pokusil formulovat autor těchto řádků:

  • Posílení opatrovnické role státu. Zavede-li se jednou nějaká státní podpora, firmy či lidé si na ní zvyknou a i do budoucna ji vyžadují. Postupně přestanou spoléhat na vlastní síly a s žádostí o pomoc natahují ruku k eráru.
  • Zakonzervování stavu. Jedním z argumentů pro kurzarbeit je zachování pracovních míst a zabránění tomu, aby lidé skončili na bedrech státu. Jenže nikde není napsáno, že všichni, kdo kvůli propouštění přijdou o místo, zamíří pro podporu na úřad práce. Jistě se najde spousta takových, kteří si budou hledat zaměstnání v perspektivnějších oborech.
  • Podpora místo zakázek. Stát zavedením kurzarbeitu vlastně přiznává, že není schopen vytvářet podmínky pro to, aby firmy měly dostatek práce – jednak vytvářením vhodného podnikatelského prostředí, jednak přidělováním veřejných zakázek. Místo toho použije peníze, které má k dispozici, na mzdy a školení, jehož efektivita se bude jen těžko vyhodnocovat.
  • Diskriminace kvůli omezenému rozpočtu. Na jednu stranu je fajn, že objem prostředků určených na český kurzarbeit je limitován, protože se z něj nestane bezedná díra. Na druhou stranu hrozí, že se nedostane na všechny, kdo se k účasti na programu kvalifikují. Neoprávněnou výhodu tak získají firmy, na které peníze ještě vystačí, na úkor těch, pro něž už nezbude.
  • Úspora nebo jen podpora? Pokud se již stát k nějaké podoře odhodlá, měl by tak učinit s péčí řádného hospodáře. Tedy s výhledem, že se mu rozdané peníze do budoucna vrátí, eventuálně že by v případě nečinnosti nepřišel ještě o víc. Jenže nynější program, alespoň v dosud prezentované podobě, žádné finanční vyčíslení pozitivních efektů kurzarbeitu neobsahuje. Čímž nechci tvrdit, že nemohou existovat.

Nezbývá než doufat, že rozdávání peněz, které jsme zaplatili na daních, pak poslali do Bruselu, aby nám je následně po odečtení „nezbytných“ administrativních nákladu vrátili zpátky, neskončí průšvihem. Vyhodnocení ale bude v tomto případě obtížné, ne-li nemožné.

Počet příspěvků: 1, poslední 22.8.2012 11:25 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.