Kůrovci zatrhnout tipec! A Hnutí Duha taky!

Půjde-li to tak dál, budou školní děti povinně chodit do lesů zamačkávat kůrovce, jako museli jejich dědové chodit sbírat brouka mandelinku.

Policie se nemazlí s demonstranty, Stráský s lesem. Zelená Šumava v jeho režii budou pařezy a pařezy na troskách národního parku. foto: © REUTERSČeská pozice

Policie se nemazlí s demonstranty, Stráský s lesem. Zelená Šumava v jeho režii budou pařezy a pařezy na troskách národního parku.

Kdo by si ještě před několika měsíci pomyslel, že nekompetentní ekologická politika současné vlády dovede společnost k tak hlubokému rozkolu. Půjde-li to takto dál, budou muset školní děti povinně chodit do šumavských lesů zamačkávat kůrovce, jako musela generace jejich dědků chodit sbírat zlého amerického brouka mandelinku bramborovou. A kdoví, jestli nám sem toho kůrovce neservírují Bavoráci, když jsou tak pyšní na své bezzásahové zóny v sousedním Bavorském lese.

Vymýtači kůrovce vyrazili do svaté války. Sepsali petici Zachraňme Šumavu, která horuje za záchranu hodnot přírody Šumavy tak rafinovaně a gumově, že bez důkladné analýzy nikdo nepozná, že to je ve skutečnosti namířeno proti bezzásahovosti národního parku. Senát ji přijal stejně gumovým usnesením po podobně gumové diskusi. Je to povel: Hurá na kůrovce!

Na své kůži to důkladně pocítil opoziční politik Bohuslav Sobotka, když šel na pozvání Jaromíra Bláhy z Hnutí Duha obhlédnout kolbiště, kde aktivisté brání těžbě. Odpůrci bezzásahového národního parku ho už čekali. „Narazil na hradbu těl místních obyvatel,“ jásají Haló noviny.

Dvojí les

Současná zpozdilost myšlení bude po čase stejně směšná, jako údajné rozsévání mandelinky z imperialistických balónů. Jenže sedláci se naučili s mandelinkou, oproštěnou od trapné ideologie, žít. Přirozený šumavský horský les nemusí nadšení vymítačů kůrovce přežít. Ti, kdo s aplausem přihlíželi upalování čarodějnic, taky nebyli žádní pitomci. Vždyť to byli naši předci! Jenom se nechali zmanipulovat! Ale proč se v Pošumaví s takovým úspěchem vytváří jednotná protikůrovcová doktrína i dnes, kdy má každý k dispozici tolik zdrojů k vědění?

Jak to, že si někteří rozvášnění Šumavané nevšimli, že za humny mají dvojí les? I v národním parku tvoří bezzásahové zóny jen 25 procent. V převážné části lesů národního parku a ve všech lesích chráněné krajinné oblasti se hospodaří a boj proti kůrovci by tu měl být stejně přirozeným jevem, jako to, že v oné „přírodní“ části parku je hospodářem kůrovec. Dosud nevyřešeným problémem jsou nárazníkové zóny, jejichž stromy padnou za vlast proto, aby se přírodnímu pánu lýkožroutu smrkovému odstranily mosty do hospodářských lesů.

Muselo by nastoupit tisíc dřevařů, aby za pouhý týden, kdy se počítá, že další generace brouka vylétne za novým žírem, vytěžili všech 80 tisíc rizikových stromů

Příležitostí ke kácení tu bylo, je a ještě dlouho bude dost. Muselo by nastoupit tisíc dřevařů, aby za pouhý týden, kdy se počítá, že další generace brouka vylétne za novým žírem, vytěžili všech 80 tisíc rizikových stromů, které si ředitel parku Jan Stráský nechal v převážně obhospodařovávané zóně vyznačit. Místo toho poslal padesát dřevařů vymýtit dosud bezzásahový les kolem Ptačího potoka. To je zdravým rozumem nevysvětlitelná demonstrace technokratické moci nad přírodou.

Vítězí ten, kdo dostane dřevo

Nikoli kůrovcem, ale takovýmito neodbornými zásahy je ohrožena Šumava. Její proslulost nevězí v počtu vytěžených ani přeživších stromů, těch mají ve Finsku či Švédsku podstatně víc. Unikum Šumavy je právě v oné jádrové zóně ponechané přírodě.

Bývalý lesník, kníže, toho času místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg je si velmi dobře vědom toho, že jen tím je Šumava pokladem nejen pro Čechy, ale pro celou střední Evropu. „Nemáme v Evropě, uprostřed kontinentu, něco tak významného, jako je Šumava,“ řekl Schwarzenberg v České televizi. A položil závažné otázky: „Chceme národní park, nebo ne? Nebo chceme Šumavu zkomercializovat, rozparcelovat ji na místní zájmové skupiny, obce a tak dále? Nebo chceme ten poklad zachovat?“ A dospěl k závěru: „Buď máme národní park, a pak tam musíme dodržovat pravidla národního parku, což je bezzásahovost. Nebo máme hospodářské lesy, pak můžeme zasahovat. V okamžiku, když to všechno promícháme, vytvoříme paniku, všude musíme kácet. Jediný, kdo z toho má opravdu výhodu, je ten, který to dřevo dostane do ruky.“

Šumavský Absurdistán

Zatímco se Schwarzenberg pro Šumavu angažuje, ministr životního prostředí Tomáš Chalupa z dovolené přizvukuje Stráskému, kterého si pro tu funkci mezi všemi přírodovědeckými neuměteli vybral a jeho kácení stejně neodborně posvětil.

O zachování Šumavy jde i angažovaným občanům, kteří se nechávají policií vláčet bahnem, riskovat kroucení rukou či šrámy na obličeji jenom proto, aby svým pasivním postojem bránili kácení. A zatímco jim nějací výtržníci rozbíjejí v obci zaparkovaná auta, a narušují brzdové systémy, jsou lidé otloukaní výkvětem policie onálepkováni demonstrujícími Šumavany jako militantní ekologové. Chybí už jen málo k tomu, aby na Kleti zaplála hranice. Hnutí Duha vyloučil z lesa dokonce soud.

Policie ve dvojnásobné převaze nad aktivisty pokorně posluhuje tomu, kdo ve třech bodech porušuje zákon na ochranu přírody a krajiny

Tím šumavský Absurdistán nekončí – policie ve dvojnásobné převaze nad aktivisty pokorně posluhuje tomu, kdo ve třech bodech porušuje zákon na ochranu přírody a krajiny. A pronásleduje ty, kteří zákon brání. Stráský je připraven na výzvu TOP 09 uspořádat kulatý stůl, ale není ochoten přerušit onu divadelní těžbu, která z něj v očích rozvášněných občanů dělá zachránce Šumavy.

Za této situace nesejdou ze scény ani odpůrci kácení. A policie ještě posílí počty a přitvrdí metody. Úlohu mírotvorce Stráský nebere, chce sehrát svou roli nemilosrdného stínače až do hořkého konce.

Lokalita Na Ztraceném tyto hrátky nepřežije. Přestože je vklíněna mezi dvě první zóny, do nichž se Stráský s pilou ještě neodvážil. Člověk nemusí být ani odborník, aby pochopil, že obě první zóny a Ptačí potok tvoří jednolitý celek.

Propast se rozevírá

Nad vším se vznáší stín komunistické minulosti. Profesor Josef Fanta tvrdí, že ještě v 50. letech jsme měli výtečnou lesnickou ekologickou školu, díky níž z lesnické fakulty vycházeli komplexní odborníci. A vzpomíná: „Když se do lesnictví dali komunisté, přišel ministr a prohlásil: ,K čemu je nám nějaká lesnická ekolologie, tu my nepotřebujeme, potřebujeme kubíky dřeva.´ A lesnická ekologie se přestala vyučovat.“

A jaký závěr z toho Fanta vyvozuje? Že lesníci vychovaní od 60. do 80. let mají tendenci v dobré vůli řešit všechny problémy z technického hlediska. „A to v národním parku samozřejmě nejde,“ zdůraznil Fanta.

Tak se vytvořila odborná propast mezi skupinkou Stráského lesníků a mnohačetnou vědeckou frontou, která na celý problém bezmocně pohlíží z druhého břehu.

Politická propast nad Šumavou se teprve rozevírá. Jestliže se zmíněný Bohuslav Sobotka nezbaví bezradnosti, s jakou stál vůči rozezleným potenciálním voličům, kůrovec ho k té propasti přistrčí. Jeho rival o první post v ČSSD Michal Hašek se rychle přidal k těžařům. Může se opřít o jihočeského hejtmana Zimolu, který je tak zapálený těžař, že si dovedu představit, jak po nocích vyráží do bezzásahových zón se sekerou.

Tvář vůči Šumavě si zachovávají jen TOP 09 a mimoparlamentní zelení. ODS žádnou ekologickou tvář nemá. Jen neschopného ministra.

Hlavní slovo na Šumavě však mají panikáři a nepřátelé národního parku. Ve Slezsku a na severu Moravy je výskyt kůrovce stejně velký. Zajímá to někoho? Tam přece nelze přes kůrovce útočit na národní park.

Počet příspěvků: 4, poslední 11.8.2011 04:03 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.