Krize NATO: Líná Evropa nechce přemýšlet o vlastní bezpečnosti

Není-li Evropa schopná dodržovat své finanční závazky, nepomůže jí ani „chytrá obrana“, kterou bude řešit summit Severoatlantické aliance.

Rozhodující členská země NATO, Spojené státy americké, se rozhodla, že dá přednost svým současným strategickým asijským zájmům před evropskými. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rozhodující členská země NATO, Spojené státy americké, se rozhodla, že dá přednost svým současným strategickým asijským zájmům před evropskými. | foto: © Česká poziceČeská pozice
Rozhodující členská země NATO, Spojené státy americké, se rozhodla, že dá přednost svým současným strategickým asijským zájmům před evropskými.

Téměř čtvrt století od konce studené války má Evropa obrovský problém, i když ho tak sama nechce vnímat. Írán, Sýrie a Čína sice možná vládnou hlavním světovým zprávám, ale Evropa se ocitá ve středu vlastní verze „velmocenské hry“ pro 21. století. Dva pilíře jejího uspořádání po roce 1945 – Evropská unie a NATO – totiž pozvolna zasáhla krize.

Zatímco dluhová krize EU se na prvních stránkách médií řeší, krizi NATO se věnuje jen několik transatlantických odborníků. Měli by se jí však zabývat vrcholní představitelé 28 členských zemí Severoatlantické aliance na summitu 20. až 21. května v Chicagu.

Proč je NATO v krizi? Především proto, že evropský bezpečnostní trh ztrácí svého nejvýznamnějšího dodavatele vojenské síly – USA.

Amnézie v nevhodnou dobu

Američané se totiž nejen z finančních a geopolitických důvodů, ale částečně i z neznalosti rozhodli, že dají přednost svým současným strategickým asijským zájmům před evropskými. V důsledku toho snižují vojenskou přítomnost v Evropě, přestože tato jejich přítomnost v minulých 60 letech zajišťovala globální bezpečnost a stabilitu. I díky tomu, že žádný jiný region na světě není stejně bohatý, svobodný, demokratický, inovativní a zodpovědný jako ten severoatlantický.

Jako by hlavní američtí a evropští politici zapomněli základní geopolitická pravidla, jež se za vysokou cenu naučili jejich předkové

Situaci navíc zhoršuje, že USA už nechtějí nést plnou odpovědnost za Evropu, a to navzdory jejímu zásadnímu významu pro americkou bezpečnost a hospodářskou prosperitu. A Evropané v důsledku své slabosti, naprosto nesprávného pochopení geopolitické reality a čiré lenosti to připouštějí a chovají se, jako by se v podstatě nic nedělo. Namísto investic do NATO, aby nepřišly o zbytky zájmu rozhodující členské země Severoatlantické aliance, neustále snižují své rozpočty na obranu.

Jako by hlavní američtí a evropští politici zapomněli základní geopolitická pravidla, jež se za vysokou cenu naučili jejich předkové. Tento záchvat amnézie však přichází v nevhodnou dobu. Dnešní hrozby jsou totiž méně předvídatelné, komplikovanější a dražší, a proto je nemohou vyřešit samostatně jednotlivé národy.

Naplněné obavy

Dlouhou dobu panovaly obavy, že by se USA mohly stáhnout z evropské bezpečnostní oblasti a zaměřit se na vlastní naléhavější problémy v jiných částech světa. V uplynulých dvanácti měsících se tyto obavy naplnily. Loni na jaře poprvé v dějinách NATO odmítl Washington převzít vedoucí roli v hlavní vojenské akci Severoatlantické aliance. A poté, co Velká Británie a Francie přesvědčily spojence, aby zasáhli v Libyi, Obamova vláda, která tuto operaci nepovažovala za svou strategickou prioritu, po ukončení její první fáze trvala na snížení vojenské účasti USA.

Letos v lednu USA oznámily, že v příštích deseti letech kvůli významným rozpočtovým problémům výrazně sníží svůj vojenský rozpočetNavíc podle nedávné studie NATO, kterou získal deník The New York Times, navzdory chvále leteckých útoků NATO na Libyi od západních zemí z tajného hodnocení akce vyplývá vystřízlivění, pokud jde o schopnost tohoto vojenského uskupení vést takové letecké útoky bez významné podpory USA. Studie dospívá k závěru, že spojenci nedokázali sdílet zásadní informace, postrádali speciální plány i analýzy a ve velké míře se museli v oblasti průzkumu a doplňovaní paliva u letounů spoléhat na USA.

Letos v lednu pak USA oznámily, že v příštích deseti letech kvůli významným rozpočtovým problémům výrazně sníží svůj vojenský rozpočet. A navíc přesunou svou pozornost z Evropy do oblasti Tichého oceánu a Blízkého východu. Od té doby také Washington prohlásil, že stáhne z Evropy zhruba sedm tisíc vojáků.

Nedodržování závazků

Americké stahování z Evropy je však relativní. Dle nových obranných směrnic jsou USA stále odhodlané plnit povinnosti dané článkem 5 NATO, dle nějž ozbrojený útok proti jedné nebo více smluvním stranám v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem. Americká vojenská přítomnost v Evropě zůstává nadále větší než v jiných světových regionech. Obamova vláda stále chce plnit závazky vůči svým evropským, zejména středoevropským spojencům a zajišťovat jejich bezpečnost – například umístit v Polsku raketovou obranu a detašovanou leteckou jednotku.

Většina evropských zemí nedodržuje své závazky vůči NATO. Od roku 2008 jen pět z nich vydávalo dvě a více procenta HDP na obranu.

V příštích letech se však USA v důsledku snížení vojenského rozpočtu mohou rozhodnout neposkytnout plnou vojenskou podporu v případě konfliktů, které jsou v první řadě v zájmu Evropanů a nespadají pod článek 5. Tyto nové americké vojenské priority by nemusely Evropanům způsobit problémy, pokud splní své dlouhodobé sliby a přijmou větší odpovědnost za transatlantickou bezpečnost. V rámci NATO se vlády evropských zemí opakovaně zavázaly vydávat každoročně dvě procenta svého HDP na obranu a také slíbily, že získají vojenské schopnosti, jež jim umožní účastnit se operací v zahraničí.

Navzdory snížení amerického vojenského rozpočtu však většina evropských zemí neustále nedodržuje své závazky vůči NATO. Od roku 2008 jen čtyři z nich (Albánie, Francie, Řecko a Velká Británie) spolu s USA vydávaly dvě a více procent svého HDP na obranu. A naopak několik členských zemí aliance, které často vyjadřují zájem o svou bezpečnost, dokonce tyto výdaje na obranu výrazně snížilo. Podle údajů NATO například Česká republika dala v roce 2010 na obranu 1,4 procenta svého HDP.

Přichází multipolární světový řád

Polsko je pak jedinou evropskou zemí, která konstruktivně odpověděla na relativní stahování Washingtonu z evropské bezpečnostní oblasti. Varšava totiž projevila nový zájem o spolupráci na obraně Evropské unie. Vláda premiéra Donalda Tuska sice zůstává věrná NATO, ale ministr zahraničí Radoslaw Sikorski prohlásil, že si Polsko uvědomuje, že nastane čas, kdy USA „zařadí zpátečku“. V tom případě by dle Sikorského „Evropa měla být schopná jednat ve svém blízkém zahraničí“. Varšava navrhla během svého předsednictví EU různé způsoby, jak oživit obrannou a bezpečnostní politiku unie, ale její úsilí se nesetkalo s větším zájmem u ostatních členských zemí, včetně těch středoevropských.

Bezpečnost a stabilitu Evropy nejvíc ohrožuje neschopnost evropských států si přiznat, že si mohou udržet suverenitu, jen budou-li ochotné ji sdílet

Jak se tedy zdá, největší hrozbou pro bezpečnost a stabilitu Evropy je neschopnost evropských států si přiznat, že si mohou udržet suverenitu, jen pokud budou ochotné ji sdílet. Nejsou-li toho schopné, potažmo dodržovat své finanční závazky vůči NATO, nepomůže jim ani koncept „chytré obrany“, sdílení a sdružování kapacit, kterými by spojenci částečně chtěli nahradit výrazné úspory ve svých výdajích na obranu. Ani této chytré obraně, jež by měla být na summitu v Chicagu po Afghánistánu druhým nejdůležitějším bodem programu, se však příliš velká šance na úspěch nedává.

Pro Českou republiku z toho vyplývá jediné: připravit se na nový multipolární světový řád a co nejrychleji se zamyslet, jak alternativně zajistit vlastní bezpečnost. Axiom německého historika Leopolda von Rankeho z 19. století je totiž neúprosný: Příroda nemá ráda volný prostor.