Kritika ministra školství: Útočí i dementiony profesora Kahudy

Odpor vůči Josefu Dobešovi narůstá. Zkušení akademici ho někdy přirovnávají k parapsychologickému ministrovi minulého režimu.

Tři zdroje ČESKÉ POZICE přirovnaly počínání současného ministra školství ke kontroverznímu ministru minulého režimu Františku Kahudovi, jenž předpověděl psychoenergetické částice – takzvané mentiony. foto: © MFF UK, Wikipedia, ČESKÁ POZICEČeská pozice

Tři zdroje ČESKÉ POZICE přirovnaly počínání současného ministra školství ke kontroverznímu ministru minulého režimu Františku Kahudovi, jenž předpověděl psychoenergetické částice – takzvané mentiony.

Zlé hlasy a výtky proti současnému ministru školství Josefu Dobešovi (VV) neustávají. Kritizují ho pedagogové, oranžová i zelená opozice, část koalice, odbory a nově i filozofové. Prý v resortu nikdy nebylo hůře, říkají občas (a mimo záznam). Minulý pátek zaslali děkani všech desíti filozofických fakult v ČR výzvu premiérovi, aby konal, neboť „navzdory dlouhodobému upozorňování není ministerstvo školství schopno garantovat elementární organizační, finanční a společenskou stabilitu veřejných vysokých škol“. Všichni děkani – od Ústí po Ostravu – vyzývají Petra Nečase (ODS), aby dodržel slib daný České konferenci rektorů, že bude moderovat diskusi o vysokých školách a zajistí směřování školství k prosperitě.

Děkanové filozofických učení vypočítávají pět hlavních potíží školského resortu: financování škol ničí terciární vzdělávání, ministr Dobeš prý není schopný předložit kvalitní předlohu nového zákona o vysokých školách, ohrožuje čerpání peněz z Evropské unie, nerespektuje pravidla v akreditačním procesu a „dlouhodobě se vyhýbá přímé diskusi s reprezentacemi veřejných vysokých škol“.

Mnoho lidí si myslí, že ministr Josef Dobeš již v tristním panování trumfnul Danu Kuchtovou i Eduarda ZemanaV témže týdnu se čtrnáct učitelských asociací usneslo na společném memorandu, v němž rovněž vytyčují patero problémů českého školství a rozhodnutí resortu hodnotí jako „nepřipravená, chaotická a nekoncepční“. Státu prý chybí koncepce vzdělávání a normy k nastavení kvality, systém je destabilizovaný, podfinancovaný a pracovníci ve školství jsou demotivovaní. Školské odbory zase pohrozily stávkami. Studenti, profesoři (a dokonce i někteří novináři) nosí na klopě placku Stydím se za nejlepšího ministra školství.

Petice OdvolejteDobeše.cz, míněno ministra školství, nikoli dopravy, má k dnešnímu dni 7305 signatářů. Zatímco se prezident Václav Klaus domnívá, že ministr Dobeš je nejlepším polistopadovým ministrem školství (neboť se nebojí konat nepopulární opatření), mnoho lidí si naopak myslí, že za necelé dva roky své činnosti již trumfnul tristní ministrování Dany Kuchtové (Strana zelených) a Eduarda Zemana (ČSSD).

Úniky do teorie metarelativity

Při řadě schůzek, jež reportéři ČESKÉ POZICE absolvují, narážejí na různou míru kritiky politické elity. Včetně ministrů, pochopitelně. V minulých dvou týdnech – zejména po „prodlužovacím“ výroku ohledně plzeňských práv– ČESKÁ POZICE již třikrát narazila na přirovnání ministra Dobeše k profesoru Františku Kahudovi. Mladším ročníkům jméno jistě neznámé, akademickým veteránům známější, neboť se při majálesu v roce 1956 proslavilo studentské rčení: „Dejte mi Kahudu, ať mu dám přes hubu!“

Kdo byl Kahuda? Jde o totalitního ministra školství z let 1954–1963, jenž byl předsedou České jednoty matematiků a fyziků, vedl Psychoenergetickou laboratoř VŠCHT, obdržel Řád práce, Řád za zásluhy o výstavbu i medaili Jana Amose Komenského, byl docentem Vysoké školy ekonomické, Matematicko-fyzikální fakulty UK, ČVUT a od roku 1968 řídil Ústav sociálního výzkumu mládeže a výchovného poradenství na Pedagogické fakultě UK.

A reformoval (po sovětském vzoru) české školství. Dle historiků docela devastačně. Na ministerstvu školství pracoval celkem 16 let, leč obohatil i českou vědu. V roce 1973 prezentoval svou ideu hypotetických mentionů – zvláštních částic mentální energie, které rozhýbávají i hmotu. Časem přidal i roje psychonů, jež plavou v neznámé živé hmotě, v metaéteru. Dávno před CERNovským experimentem s neutriny předpokládal, že mentiony jsou rychlejší světla a vytvářejí jakýsi antisvět, opačný mentální časoprostor.

Nejvíce objevů učinil Kahuda v letech 1975–1980, kdy publikoval zásadní články taktéž v Časopise lékařů českých. „Byl vystavován ostré kritice hlavně ze strany fyziků. Filozofové zůstávali k jeho koncepcím lhostejní, psychologové a psychiatři se je spíše pokoušeli podchytit diagnosticky. Velká část psychotroniků se od Kahudy distancovala již od jeho vystoupení s mentiony. Mention byl brzy překřtěn na demention a sloužil k pobavení a obveselení v přístolních společnostech vzdělanců a polovzdělanců,“ píše filozof kultury Vladimír Borecký v knize Zrcadlo obzvláštního (1999), kterou cele zasvětil tuzemskému fenoménu mašíblů – čili magorů, šílenců a blbů, jakoužto složku si na podivné vynálezce vedla Československá akademie věd.

Jak vidno, kritiky ministra Dobeše, vzděláním psychologa, jsou z hlediska historicky „kolosálního průšvihu“ zatím neadekvátní. Jeho rozhodnutí jsou odvážná, zásadní, kontroverzní, ale týkají se prozatím jen školského prostředí, nikoli nové „teorie metarelativity“, kterou prezentoval jeho předchůdce profesor Kahuda. Navíc tu zbývá patrně meta absolutní – Zdeněk Nejedlý, jenž prosazoval zcela radikální reformu československého školství.