Křetínského deal: Levně, ale bez hádek s Ficem

Holding EPH přenechává podíl v části skupiny SPP slovenskému státu. Vzdává se tím rizikového byznysu.

„V roce 2008 se vám může zdát investice do jaderné energetiky jako vynikající investiční příležitost a o čtyři roky později může vypadat z hlediska běžných komerčních principů zcela nesmyslně,“ říká Daniel Křetínský. foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

„V roce 2008 se vám může zdát investice do jaderné energetiky jako vynikající investiční příležitost a o čtyři roky později může vypadat z hlediska běžných komerčních principů zcela nesmyslně,“ říká Daniel Křetínský.

Na kolik desítek či stovek milionů eur si byznysmen, který podniká na Slovensku, cení smír s premiérem Robertem Ficem? V této otázce je sice obsažena jistá nadsázka, protože rozhodně nejde o žádný přímý úplatek. Faktem ale je, že známý český podnikatel Daniel Křetínský se posledním schváleným obchodem na Slovensku hrozící konfrontaci s Ficem skutečně preventivně vyhnul. Alespoň prozatím.

Křetínský stojí v čele Energetického a průmyslového holdingu (EPH), který je po skupině ČEZ druhým největším hráčem v české elektroenergetice a jehož největším akcionářem je nejbohatší Čech Petr Kellner. A kromě samotného Křetínského v něm má podíl také finanční skupina J&T. Na začátku letošního roku EPH uskutečnil vůbec největší českou investici v zahraničí, když koupil za více než 65 miliard korun 49procentní podíl ve slovenské plynárenské skupině SPP – ale i s manažerskou kontrolou.

Nyní se však Křetínský části získaného impéria vzdává – podíl v „obchodní části“ SPP, která se zabývá prodejem plynu konečným spotřebitelům, přenechává slovenskému státu za pouhých asi 60 milionů eur. Tedy za zhruba 1,5 miliardy korun, a to formou převedení dluhu v této výši. Sám Křetínský před časem uváděl, že reálná hodnota tohoto podílu by mohla být šestkrát až sedmkrát vyšší.

EPH ostatně poskytl možnost takového nákupu slovenské vládě už v době, kdy získával podíl v celé skupině SPP od německé a francouzské společnosti. Potřeboval totiž souhlas Bratislavy jako majoritního akcionáře s celou transakcí. Klíč k ochotě EPH vzdát se tímto způsobem „obchodní části“ – tedy vlastně nynější mateřské společnosti SPP –, a ponechat si naopak manažerskou kontrolu v distribuci i slovenských tranzitních plynovodech Eustream je ale nutné hledat v příběhu, jehož počátky sahají do doby, kdy Křetínský o získání podílu v celé skupině SPP v Bratislavě vyjednával. Tedy především v loňském roce.

Lepší než vyžírkové

Fico tehdy obviňoval Křetínského předchůdce v SPP – německou společnost E.ON a francouzskou firmu GDF Suez –, že se chovají jako vyžírkové. Ze slovenské plynárenské skupiny údajně pouze „rýžovali“, aniž by přispívali k jejímu rozvoji. Němci a Francouzi měli naopak pocit, že je Slovensko tlačí ke ztrátám právě v oné „obchodní části“ – prodeji plynu konečným zákazníkům. Slováci totiž bránili zvyšování cen. A podle slovenských médií nyní ministr hospodářství Tomáš Malatinský připustil, že tamní regulátor nastavil prodej plynu opravdu jako ztrátový byznys.

Šéf EPH dával Ficovi najevo, že je pro slovenskou vládu mnohem přijatelnější partner než Němci a Francouzi. To byla dobrá, ale riskantní strategie.Křetínský dával při loňských rozhovorech Ficovi najevo, že EPH je pro slovenskou vládu mnohem přijatelnější partner než Němci a Francouzi a má skutečný zájem o strategický rozvoj SPP. To byla ze strany šéfa EPH dobrá vyjednávací strategie, která ale musela vyvolávat otázku, zda se mu jednou nevymstí. Neskončí to náhodou všechno jednou tím, že Fico a jeho lidé budou držet ceny plynu uměle na nízké úrovni?

Holding EPH, který by se snažil podobným ztrátám čelit, by se pak mohl dostat do podobné situace jako Němci a Francouzi. Místo strategické spolupráce EPH se slovenským státem by vše skončilo stejně ostrými spory jako v časech německých a francouzských akcionářů…

Faktem je, že Křetínský se podobnému scénáři nyní vyhnul. Riskantní „obchodní části“ SPP se zbaví a teď už záleží na tom, jak EPH zhodnotí svůj vstup do toho, o co mu šlo bezpochyby nejvíce – distribuce a plynovodů. Ani tady nemusí být vše růžové, protože Křetínskému a Kellnerovi se nepodařilo získat ke slovenským plynovodům českou síť Net4Gas.

Zmiňovaný ústupek slovenské vládě, pokud jde o „levný“ prodej části SPP, se nicméně jeví logicky. Slovům slovenských politiků, že stát začne vydělávat na prodeji plynu konečným spotřebitelům i při relativně nízkých cenách (mimo jiné díky větší vstřícnosti dodavatelů z ruského Gazpromu) je možné věřit i nevěřit. Pokud ale vláda dává pořád najevo, že v případě potřeby je ochotna i prodělávat, je to přece jen pro soukromé investory hodně sporný byznys.