Králem investic jsou akcie. I když občas hluboko propadnou.

Zamyšlení investičního stratéga Aleše Prandstettra nad vztahem investic a postoje k riziku aneb Kdo bude bohatším důchodcem?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Na vrcholu hospodářské krize v letech 2008 a 2009 začali mít lidé tendenci zpochybňovat zákonitosti trhu. Nenadálý propad akcií vedl v jejich očích k přesvědčení, že kvůli vysoké kolísavosti nemohou tyto cenné papíry svou výkonností dlouhodobě překonat ostatní druhy aktiv. Pravdou však je, že právě ona kolísavost rizikovějších aktiv je důvodem, proč tato zákonitost platí.

Pokud by totiž zisky firem byly předvídatelné a stabilní, ztratila by riziková prémie akcií smysl. Důležité také je si uvědomit, že investice do akcií je současně investicí do kapitálu – konkrétně vkladem do podnikání. Každý vlastník firmy se přitom snaží, aby mu byznys vynesl znatelně více než pouhé pokrytí inflace.

Pokud se podíváme na krizi očima akciových indexů, uvidíme, že často dávají rozdílný obrázek. Co ukazuje vývoj indexu významných korporací obchodovaných na burzách v USA – S&P500? Celkový výnos za roky 2007 až 2011 při reinvestici dividend dosahuje zhodnocení převyšujícího sedm procent a v roce 2012 dále přidává, přestože v mezidobí o desítky procent spadl.

Akcie jsou investičně zajímavé z dlouhodobějšího pohleduEvropské akciové indexy na tom byly v hodnoceném období o poznání hůře, včetně toho českého, který ztratil téměř třetinu. Nicméně stále jsme pouze v polovině investičního horizontu uvažovaného pro akcie. Ty jsou proto zajímavé z dlouhodobějšího pohledu – z této perspektivy jsou stále králem mezi aktivy.

Investiční horizont

Zásadní proměnnou při investičních úvahách je čas. Je obrovské riziko koupit akcie, když peníze za půl roku nutně potřebujete. Do podnikání také nejdete s představou, že za pár měsíců skončíte. Je dobré si uvědomit, že cílová doba, která bývá vymezena očekávanou výnosností akcií přibližně pět procent nad výnosem bezpečných dlouhodobých obligací, se obvykle pohybuje v rozmezí sedmi až deseti let.

Zamysleme se v této souvislosti, který druh úspor má takto dlouhodobý horizont či delší. Ano, jsou to úspory na důchod. Historie ukazuje, že důchodce investující celý život do akcií bude násobně bohatší než ten, jehož úspory poznají jen účet v bance.

Když přijmeme přece jen poněkud zjednodušující tezi, že pokud akcie přinesou kladný výnos, jde o dobrý rok, pak dobré roky drtivě převažují. Není to jen kvůli postupnému růstu hodnoty firem, ale i v důsledku toho, že pády většinou bývají mnohem razantnější než vzestupy. Jinými slovy – co index jeden rok ztratí, to pak pomalým tempem několik let nabírá.

Češi a dlouhodobé investice

Direktivní ekonomika minulého režimu oslabila vztah mezi finanční rezervou a primárními potřebami Dlouhodobé investiční horizonty a v nich zhodnocované dlouhodobé rezervy v portfoliu investorů nejsou ani tak výsledkem racionálního kalkulu jako sociálním návykem. A tento návyk u nás nemá tradici. Česká měnová historie od roku 1918 má za sebou těžké otřesy. To vytvořilo v myslích našich rodičů hlubokou skepsi ohledně vztahu aktiv a času. Direktivní ekonomika minulého režimu oslabila vztah mezi finanční rezervou a primárními potřebami (zdravotnictví, vzdělání, komfort v seniorském věku). Žilo se zde v krátkých horizontech. A tento sociální návyk stále trvá, i když se politická a ekonomická situace postupem času radikálně změnila.

Důvody starých návyků jsou mnohdy posilovány i novými událostmi. Jako příklad uveďme situaci, kdy státy mění podmínky v průběhu realizace dlouhodobého rozhodnutí.  Typickým příkladem může být stavba domu – stát může změnit podmínky stavebního spoření, DPH nebo daně z nemovitosti. Proto se není čemu divit, že máme vžitou nedůvěru k dlouhodobým plánům.

Co by nás mohlo vést k opačnému postoji? Pádným důvodem jistě bude rostoucí počet chudých důchodců. Mnozí se postupně na vlastní kůži přesvědčí, že myslet včas na budoucnost se vyplácí a rizikem je spíše dlouhodobé rezervy a úspory nemít.

Postoj k riziku a dlouhodobá investiční strategie

Jsou mezi námi tací, kteří pracovně, sportovně nebo životním stylem ohrožují své zdraví, a přitom představa ztráty několika jednotek procent majetku je pro ně hrůzostrašná. Je správné přistupovat k „životním aktivům“ trochu komplexněji. V otázce péče o kapitál vždy vysvětluji, že nízkoriziková strategie není dlouhodobě tou, která vyhrává. Měli bychom si proto přiznat, že riziko ze svého života odstranit nemůžeme, ale musíme si je zvolit. Jinak si ono najde nás.

Riziko ze svého života odstranit nemůžeme, ale musíme si je zvolit. Jinak si ono najde nás.Vrátím-li se od životních postojů k praktickému investování, plyne z výše napsaného jediné: investiční strategie by měla odpovídat investičnímu horizontu. Pokud zvažuji dlouhodobou investici, řekněme v horizontu 20 let, po dobu prvních zhruba deseti let vkládám volné peníze převážně do akcií. Poté postupně podíl akcií snižuji. Rok před uvažovaným čerpáním úspor mám již uvedenou finanční rezervu na nízkorizikových spořicích účtech a v bezpečných krátkodobých dluhopisech.

Není to dogma, záleží samozřejmě na tržních podmínkách, ale velká odchylka od uvedeného postupu by nastat neměla. Historie a matematika hovoří jasně a z obou je dobré brát si ponaučení.

Počet příspěvků: 1, poslední 21.5.2012 02:24 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.