Kosmetická ofenzíva ODS. A nemůže být jiná.

Pro lidi určitých zájmů možná „modří“ přestali být perspektivní a v očekávání volebního neúspěchu se přeorientovávají na jiné partnery.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Osmibodová Agenda 2014 není poselstvím, které by uhranulo zástupy, ale po dost dlouhé době jde přece jen o pokus ODS nabídnout programový a zároveň ideový dokument. Po předlouhých čtyřech měsících jím výkonná rada ODS splnila zadání listopadového kongresu vypracovat programové priority pro zbytek volebního období.

Některé z vytypovaných priorit jimi ovšem byly už v programovém prohlášení Nečasovy vlády, ale od léta 2010 zůstaly nesplněny. Jiné položky Agendy 2014 jsou zase populistické, zřetelně ovlivněné nedávným ostravským sjezdem ČSSD. Jmenovitě poněkud nevkusnými výroky jejího stínového ministra financí Jana Mládka vůči živnostníkům a také seniorům, jež byly pro „Modré“ darem shůry.

Nečasovu stranu, zakřiknutou podzimním dvojnásobným nezdarem ve volbách do krajských zastupitelstev a do Senátu a v lednu šokovanou totálním fiaskem jejího prezidentského kandidáta Přemysla Sobotky, jako by sociální demokraté pokropili živou vodou. Ofenzívní Agenda 2014 byla rázem na světě a ODS zažila blažený pocit, že se média a politologové budou chvíli zabývat něčím jiným než „kmotry“ a jejími dalšími chorobami.

Rozhovor s Nečasem

S Agendou 2014 jsou spojeny dvě asi stěží nikoli náhody. Výkonná rada ODS ji schválila k večeru 25. března na zasedání, jež zabralo neobvyklé čtyři hodiny. Předznamenáním k němu byl rozhovor s Petrem Nečasem zveřejněný téhož dne v MF Dnes. Leccos z Nečasových odpovědí je vhodné citovat.

Předseda ODS Petr Nečas napadl ředitele agentury STEM Jana Hartla kvůli jeho podpisu pod Tříkrálovou výzvou na Schwarzenbergovu podporu

Například „živnostník je pro ně (sociální demokraty – pozn. red.) parazit, chtějí živnostníky, drobné a střední podnikatele, chytit pod krkem, ale ne tak, aby je úplně udusili, ale aby jen chroptěli a mohli je oškubat (…). Je dobře, že se ukázalo, co je sociální demokracie a jak by vypadala naše země v jejich spárech“, pravil konzervativní předseda ODS a vlády slovníkem, který by mu možná záviděl i jistý Klement Gottwald neblahé paměti.

Anebo byv dotázán, zda v něm nízké volební preference ODS nevyvolávají pesimismus, Nečas napadl osobně ředitele agentury STEM Jana Hartla kvůli jeho podpisu pod Tříkrálovou výzvou na Schwarzenbergovu podporu. Co na tom, že STEM se výzkumem české společnosti zabývá 20 let a třeba na rozdíl od agentury, jejichž služeb využívá ODS, má k dispozici 20leté číselné řady výsledků ze stovek šetření.

Mimochodem sociolog Hartl se netají názorem, že česká politika je v krizi v neposlední řadě kvůli ideové vyprázdněnosti rozhodujících politických stran. Říká to veřejně, takže pochopme předsedu jedné z nich Petra Nečase, že si potřeboval „zchladit žáhu“.

Dva důvody poklesu preferencí

Jinak ale Nečas ve zmíněném rozhovoru nepopírá, že „jsme na tom špatně“. Podle něho nastal u ODS po Novém roce pohyb preferencí směrem dolů ze dvou důvodů:

  • Za prvé to byl „efekt Schwarzenberg, který pomohl TOP 09, ale má jen dočasný charakter“.
  • A za druhé to, že se ODS od poloviny ledna nevěnovala voličům, nýbrž „sama sobě a vnitřní situaci ve straně“.

Co se Karla Schwarzenberga týče, v této zemi mívá občas slovo dočasnost téměř význam věčnosti. Tím nemá být řečeno, že „s Karlem“ a díky okolo něho se formujícím občanským sdružením či nadacím dokáže „topka“ excelovat za třináct měsíců ve volbách do sněmovny a Evropského parlamentu, o obecních a do Senátu příští rok na podzim ani nemluvě. Pokud však TOP 09 a Starostům něco dosud nescházelo, pak neotřelé nápady a schopnost víceméně neformálně oslovit veřejnost, cosi, čeho se ODS v uplynulých letech nedostávalo.

Preferování vlastních starostí na úkor péče o voliče nepostihlo ODS počátkem letošního roku, nýbrž je také onemocněním staršího data

A teď k druhému Nečasovu argumentu. Preferování vlastních starostí na úkor péče o voliče nepostihlo ODS počátkem letošního roku, nýbrž je také onemocněním staršího data. Ve vztahu strany „Modrých“ a voličů musí být dávno něco v nepořádku, vezmeme-li v úvahu, že na podzim 2008 přišla ODS v krajských volbách o všech třináct hejtmanů a oslabila i v Senátu, v roce 2010 získala jen zhruba 20 procent hlasů ve volbách do sněmovny a v témže roce na podzim přišla o mnoho starostů. Loni na podzim pak následoval již zmíněný dvojitý nezdar ve volbách krajských a senátních.

ODS se fakticky propadá už pátým rokem, přičemž po volbách 2006 vládla jen díky „nákupu“ Miloše Melčáka a Michala Pohanky. A ač ve volbách 2010 druhá, vládne díky tomu, že ČSSD neměla k vládnutí partnera. „Natvrdo“ by se tomu dalo říci ústup ze slávy.

Zvedání témat

Petr Nečas to ale pochopitelně vidí jinak: „Samozřejmě si nemůžeme nalhávat, že nedošlo k vychýlení kyvadla doleva… V minulém desetiletí jsme měli všechno – vládu, Senát, kraje, radnice i prezidenta.“ V té story o kyvadle je kus fatalismu a také alibismu. Jako by chtěl Nečas naznačit, že nejnovější neúspěchy ODS jsou vlastně zákonité a že má i jim navzdory setrvat v čele ODS, poněvadž nikdo jiný by to stejně nemohl dělat lépe.

Leitmotivem Agendy 2014 je koncentrovat se na voličské skupiny blízké ODS a mít pro každou z nich témata, jež „ódéeska“ začne „zvedat“

Výkonná rada ODS každopádně jeho nápovědě sdělené prostřednictvím rozhovoru pro MF Dnes porozuměla, personálně Nečase „vyztužila“ a schválila jím ohlášenou Agendu 2014. Jejím leitmotivem je koncentrovat se na voličské skupiny blízké ODS a mít pro každou z nich konkrétní témata, jež „ódéeska“ začne „zvedat“.

A „zvedá“ je jako divá. Den co den objevují novináři v e-mailové poště jeden dva náměty či alespoň stanoviska k aktuálním problémům. „Zvednout“ je, čili nastolit jako témata, není ovšem totéž, jako je dotlačit až k finálnímu výsledku. Pokud lze dotyčnou nabídku určité skupině potenciálních voličů ODS uspokojit ministerskou vyhláškou, mohlo by to jít docela hladce v resortech, jež řídí nominanti ODS. Nečasova strana naopak pravděpodobně narazí s prosazováním těch námětů, jež vyžadují projednání ve vládě a její souhlas, o případných změnách zákonů, které by musel schválit Parlament ČR, ani nemluvě.

Vládní koalice fakticky neexistuje

I jen letmý pozorovatel české politické scény už nejspíš zjistil, že situace ve vládní koalici se změnila – fakticky neexistuje. Po konfliktech okolo ministerstva obrany přestala fungovat komise, jež pracovala na znění nové koaliční smlouvy. Ta z léta 2010, jejímž účastníkem byly Věci veřejné, ocitnuvší se mezitím v opozici, už neplatí a ODS, TOP 09 ani LIDEM nyní nemají skutečný zájem vázat se nějakou novou smlouvou.

I jen letmý pozorovatel české politické scény už nejspíš zjistil, že situace ve vládní koalici se změnila – fakticky neexistuje

Koaliční vláda nicméně funguje dál, a to tím způsobem, že ODS, TOP 09 a LIDEM si „šafářují“ na ministerstvech, která řídí. Je to křehká konstrukce a nezdá se pravděpodobné, že by snesla další významné personální změny. Poněvadž na nějaká další reformní či jiná legislativně náročná gesta není ani pomyšlení, koalice věří, že těch třináct měsíců do parlamentních voleb to vláda nějak „doklepe“. Prakticky jde o to přečkat po letních parlamentních prázdninách do konce roku, anžto s počátkem toho příštího vzplane „horká“ fáze volební kampaně.

Na „posílení odpovědnosti poslanců Parlamentu ČR prostřednictvím zavedení jednomandátových volebních obvodů tak, aby si občané přímo volili svého reprezentanta ve sněmovně“, což prosazuje výkonná rada ODS v nejnovějším usnesení, případně na další podobné „maličkosti“ vyžadující změnu Ústavy, neměla Nečasova koalice sílu ani ve svých nejšťastnějších chvílích. Vytyčení natolik absurdního cíle, jenž pro ODS skončí s minusovým znaménkem, je populistický nesmyl.

Trapná komunikace

Ubohý stav vládní koalice názorně ilustruje leckdy až trapná úroveň vzájemné komunikace. Ve čtvrtek 28. března si premiér Nečas povolal „na kobereček“ ministryni práce a sociálních věcí Ludmilu Müllerovou (TOP 09) a naléhavě jí doporučil, aby příští týden přinesla na vládu návrh na zrušení sKaret. Až dosud byla na vládní úrovni řeč toliko o úpravách tohoto projektu zděděného po Jaromíru Drábkovi (TOP 09), předchůdci Müllerové. Na jeho návrh projekt sKarty kdysi schválila vláda a premiér Nečas jej dlouho veřejně hájil. Taková to byla koaliční loajalita, jenže to bývalo…

To, že si ODS a TOP 09 „okopávají kotníky“ v Poslanecké sněmovně, v tiskových prohlášeních a jinde, kde je k tomu příležitost, je už „stará vesta“

Stranický kolega ministryně Müllerové, první místopředseda TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek, však nadále považuje sKarty za užitečnou věc s tím, že by mohly být „více dobrovolné“. (S dovolením, pane ministře, česky je druhý stupeň adjektiva dobrovolný nikoli více dobrovolný, nýbrž dobrovolnější. Ale nic si z toho nedělejte, například většina novinářů to dnes neví také!) Vylívat s vaničkou i dítě by prý byla „blbost“, pravil Kalousek a na Nečasovo konto poznamenal: „Nejsem v křeči předsedy strany, který je na odpis.“

Premiér si to samozřejmě nenechal líbit a vyjádření ministra financí a místopředsedy „topky“ označil za „přihlouplé impertinence“. To, že si ODS a TOP 09, dvě pravicové strany, jež z 80 procent usilují o stejné voliče, vzájemně „okopávají kotníky“ v Poslanecké sněmovně, v tiskových prohlášeních a jinde, kde je k tomu příležitost, je už „stará vesta“.

Poškozená pověst

Vraťme se však k ODS. Její současný volební model (neplést se stranickými preferencemi, které jsou vždy nižší!) se pohybuje někde mezi deseti až dvanácti, podle jedné agentury až čtrnácti procenty. ODS na tom tedy není hůř, než byla na jaře 2005 ČSSD. Jiří Paroubek, který ji tehdy převzal po Stanislavu Grossovi, za něco málo víc než rok zbývající do voleb počet jejich příznivců téměř ztrojnásobil. ODS se to asi nepodaří, ale odepisovat ji už dnes také nelze.

Paroubek, ač ve vládní koalici s KDU-ČSL a US-DEU, začal legislativně spolupracovat s levicovou opozicí, konkrétně s KSČM. ODS však na pravici nikoho k prosazení co nejvíce položek Agendy 2014 nemá. TOP 09 a Starostové jejími spojenci být nemohou. Nebudou přece ODS vylepšovat pověst a nahánět pravicové voliče, když je chtějí „ódéesce“ odlákat pod svou střechu!

Pověst ODS je navíc silně poškozená nejen Pavlem Dlouhým, Ivo Rittigem, Tomášem Hrdličkou, Patrikem Oulickým a dalšími „privatizátory“ a podle jiných „kmotry“ ODS, aférami na pražském magistrátu za primátorování Pavla Béma a teď už také Bohuslava Svobody a četnými korupčními kauzami, v nichž uvízl nejeden člen této strany poté, co jí orgány činné v trestním řízení začaly měřit stejným metrem jako jiným.

Je to přece logické – ODS vznikla jako strana pro ambiciózní, úspěšné a často také bezskrupulózní jedince, kteří to jaksepatří rozjeli za velké privatizace, aby za „oposmlouvy“ s ČSSD vybudovali pevné předivo klientelistických vazeb ovíjejících Českou republiku.

V podstatě kosmetická změna

Tato „čacká“ minulost, ta léta, kdy ODS měla téměř všechno, abychom v jiné souvislosti připomněli výrok Petra Nečase, nyní stranu „Modrých“ dostihuje jako bumerang. Přitom naráz se od této stinné stránky minulosti ODS oddělit nelze, i kdyby si to Petr Nečas nejen přál, ale dokonce se o to svou personální politikou i snažil. Stejně jako jisté typy ODS k sobě neodolatelně přitahovala, jiné zase spolehlivě odpuzovala. Není proto divu, že za Nečase dnes nemá náhradu v někom úplně odjinud, s jiným politickým „rodokmenem“.

Jestliže ODS opustil Patrik Oulický, nemusí to znamenat zdárné pokračování její očisty

Z tohoto důvodu se ODS mění jen víceméně kosmeticky. Pragmatismus, dlouhodobá ideová chudoba a nedostatek nových lidí ve vedení strany pak zákonitě plodí její klesající důvěryhodnost. Jestliže ODS opustil Patrik Oulický, nemusí to znamenat zdárné pokračování její očisty. Co když je to tak, že pro lidi určitých zájmů přestala být perspektivní stranou a očekávajíce její volební neúspěch, přeorientovávají se na jiné partnery?

Shrnuto, pokud by se na podzim ukázalo, že Agenda 2014 s volebními preferencemi ODS nepohnula výrazně vzhůru, nedůvěryhodnost Nečase a dalších členů vedení ODS by byla potvrzena. „Modré“ by opět čekala výměna lídra „za pochodu“, nedlouho před volbami. To, že by v nich jako v květnu 2010 skončila druhá, není zdaleka jisté. A že by sestavovala vládu, i kdyby se tak náhodou stalo, je krajně nepravděpodobné.

Mnozí mají za to, že churavou ODS může vyléčit jen delší pobyt v opozici. Toť otázka, uvědomíme-li si, že stranu odstavenou na tak dlouho od moci by její „obchodní“ a jiní přátelé mohli odstřihnout od životadárných zdrojů, považujíce ji v opoziční roli prostě za neužitečnou.