Ceska Pozice

Koronavirus nevyvolal chaos světové ekonomiky. Jen jej urychlil

Začala další ekonomická krize. Přichází doba, kdy budou rozhodovat rezervy, jež vlády vytvořily, a „fortelnost“ národních ekonomik. V současnosti však nelze predikovat, jak dlouho bude epidemie trvat.

Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a trh s ropou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a trh s ropou. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a trh s ropou.

Shoda okolností je pojem pro náhodný souběh událostí, jehož důsledkem může být buď například hvězdná kariéra, nebo pád impéria. Při stanovování současného globálního vývoje je „shoda okolností“ nejjednodušším, ale nejméně pravdivým vysvětlením. Jde totiž o souběžný vývoj několika procesů, které se vzájemně ovlivňují. Bude to znít propagandisticky, ale na začátku je klimatická změna. Přichází „doba počasí, které se zbláznilo“.

S růstem průměrné teploty klesá ve středním, nejhustěji zalidněném podnebném pásu spotřeba energií pro vytápění. Současně je na začátku celosvětový proces praktických opatření, jak toto oteplování zpomalit. Důsledkem je přechodná stabilizace spotřeby, jež může v příštím desetiletí přejít v trvalý pokles nároku na dodávku energií, zejména z fosilních paliv.

Pokles ceny ropy

Gradace počtu „nejteplejších zim historie“, jak je každý rok servírují meteorologové, vytváří řadu, v níž bude ta „ladovská“ výjimkou. Dlouhodobý pokles spotřeby zemního plynu, uhlí a ropy pro vytápění je proto na dohled, a tudíž i přebytek energetických komodit na trhu a pád jejich cen. Tento vývoj začal na konci roku 2018, pro ruský export uhlovodíků rekordní. Těžba plynu i ropy sice zůstávala vysoká, ale bylo již třeba počítat s růstem podílu importu zkapalněného plynu do Evropy.

Na trhu s plynem i ropou začalo být těsno, proto Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) přemýšlela, jak přebytek zdrojů kompenzovat. Jednání s Ruskem s leitmotivem „ropu máme pro peníze, plyn pro politiku“, k ničemu nevedla – k regulaci těžby se nepřipojilo. Americké sankce vůči Íránu sice vytlačily část jeho legální produkce ropy z obchodování, ale přebytek ropy na světovém trhu trval. Do toho vstoupily dva faktory – mimořádně vysoké zásoby ropy USA, již exportují, a koronavirová epidemie v Číně.

Na začátku loňského prosince stála ropa typu Brent okolo 60 dolarů za barel, na začátku letošního roku 57, v únoru jen 55, a po krátkodobém růstu spadla počátkem března na 33 dolarů a stále klesá, což představuje pro těžaře náhlý pokles příjmů o 30 procent. Každý producent má hranici zvratu, kdy cena nekryje náklady.

Znamenalo to změnu globální politiky, přičemž zaťatost Rusů, neochota redukovat těžbu ropy kvůli udržení její ceny, vedla k cenovému rozvratu světového obchodu s ropou. Cena nekontrolovatelně padá a producenti sčítají ztráty. Nejhůř je na tom Venezuela, následuje Rusko. Tady vzniká první velký problém – ruská ekonomika je na exportu uhlovodíků zcela závislá a pád ceny komodity zasahuje hlavní finanční zdroje státu.

Na začátku loňského prosince stála ropa typu Brent okolo 60 dolarů za barel, na začátku letošního roku 57, v únoru jen 55, a po krátkodobém růstu spadla počátkem března na 33 dolarů a stále klesá, což představuje pro těžaře náhlý pokles příjmů o 30 procent. To není překlep. Každý producent má hranici zvratu, kdy cena nekryje náklady.

Nejlépe jsou na tom Saúdská Arábie a její firma Aramco a Írán, jehož nevýhodou jsou americké sankce. Oba státy mají těžební náklady do deseti dolarů za barel, ale ani jeden není zatížen daní. Následuje Rusko, jež sice produkuje s náklady asi dvanáct dolarů za barel, ale těžaři platí téměř devět dolarů daň. Mimochodem, cena zemního plynu klesla za stejné období z 21 na 16 dolarů za megawatt – tedy o 24 procent.

Skepse realistů

Mrňavá nestvůra koronavirus COVID-19 je akcelerátorem, nikoliv původcem chaosu. A je jedno, zrodila-li se u pojídačů netopýrů, nebo něčeho jiného. Přikláním se k názoru profesora Jana Pirka, že v lůně matky přírody fungují samoregulační procesy, jež v případě přemnožení jakéhokoliv biologického druhu zajistí návrat k rovnováze. Jako by se (raději) zapomnělo, že pandemie „španělské“ chřipky před 101 lety vyhubila na Zemi více lidí, než bylo obětí, včetně civilních, v obou světových válkách.

USA začaly částečně rozprodávat své strategické rezervy a v čínských přístavech kotví tankery s íránskou sankční ropou. Převis disponibilních zdrojů nad poptávkou proto nadále tlačí ceny ropy dolů. Někteří optimisté říkají, že tato situace bude trvat nejméně do poloviny letošního roku, realisté jsou mnohem skeptičtější.

Starší si možná pamatují epidemii „hongkongské chřipky“, jíž v roce 1968 podlehlo více než milion lidí na celém světě. Tím nechci vylekat, ale upozornit, že lidstvo v minulosti čelilo podobným či horším epidemiím, a obstálo. Globální ekonomiku rozkolísala zejména klesající cena ropy, přičemž záchranná opatření – koordinované omezování její těžby – navrhovaná především Saúdy v OPECu narazila na ruskou zaťatost. Nový koronavirus se stal spíše akcelerátorem neblahého vývoje než jeho hlavním zdrojem.

Ostatně, shánění zdrojů k tomuto článku bylo zábavné – a možná i poučné. Zásadní rozdíl v prognózách těžby, spotřeby a cen ropy se objevil na začátku letošního března. Do té doby byl cenový vrchol okolo Vánoc považovaný za předzvěst návratu k cenám nad 60 dolarů za barel a s očekáváním summitu OPECu a Ruska panoval mírný optimismus. Summit skončil na neústupnosti Ruska, přičemž Saúdové současné kroky k omezení těžby učinili pozdě.

USA začaly částečně rozprodávat své strategické rezervy a v čínských přístavech kotví tankery s íránskou sankční ropou. Převis disponibilních zdrojů nad poptávkou proto nadále tlačí ceny ropy dolů. Někteří optimisté říkají, že tato situace bude trvat nejméně do poloviny letošního roku, realisté jsou mnohem skeptičtější.

Zaděláno na malér

Ropa patří mezi nejpoužívanější suroviny na Zemi. Pokud dříve byly USA jejím čistým importérem, dnes ji díky ložiskům ropy a plynu v hlubokých břidlicových strukturách exportují. Tato změna byla systémová, americké strategické zásoby ropy se staly hlavním indikátorem její světové ceny. Export americké ropy znamenal růst disponibilních prodejních objemů na světových trzích, tedy nárůst konkurence, a v důsledku i pokles ceny. Arabští producenti tím ztratili vyděračský potenciál vůči USA.

Zapomeňme na předpovědi expertů před 20 lety, že by do konce tohoto století měly být světové zásoby ropy vyčerpány. Nebudou. Ropa, její dostupnost a ceny však stále značně ovlivňují, či přímo určují vývoj na světových trzích s ostatními komoditami. Spojí-li se tento turbulentní vývoj s růstem ekonomické nejistoty vyvolané koronavirovou epidemií, je na malér zaděláno.

Zapomeňme na předpovědi expertů před 20 lety, že by do konce tohoto století měly být světové zásoby ropy vyčerpány. Nebudou. Ropa, její dostupnost a ceny však stále značně ovlivňují, či přímo určují vývoj na světových trzích s ostatními komoditami. Spojí-li se tento turbulentní vývoj s růstem ekonomické nejistoty vyvolané koronavirovou epidemií, je na malér zaděláno. „Špajzová politika“ není doménou obyvatel, u nichž jde o nedůvěru ve státní instituce, že jim zajistí v krizi živobytí, ale vtrhla i na všechny světové burzy.

Doufám, že jsme daleko od události, jako byl krach newyorské burzy 24. října 1929, nicméně na většině světových burz převládá výprodej akcií, a v jeho důsledku pokles jejich cen. Ten však znamená i snižování celkové hodnoty majetku, jež akcie reprezentují, tedy chudnutí. Investoři si chtějí plnit „špajzy“ jen zlatem, neboť stále platí Murphyho zákon: „Zlaté pravidlo věd a umění: Kdo má zlato, určuje pravidla!“

Zlaté časy skončily

Nárůst nákazy koronavirem COVID-19 vytváří chaos – jako by rozkládal složitou strukturu ekonomických i mezilidských vazeb. Nikdo si zatím nedokáže představit, co tato postupná destrukce společenských vztahů přinese. Jedno je jasné: Země bude nějakou dobu fungovat v nouzovém režimu se všemi dopady na životní úroveň, zaměstnanost a produkci.

Nárůst nákazy koronavirem COVID-19 jako by rozkládal složitou strukturu ekonomických i mezilidských vazeb. Zdá se, že zlaté časy na nějakou dobu skončily, ale po opadnutí přímého ohrožení přijde postupná lidská, politická i ekonomická rekonvalescence – jako po každém těžkém onemocnění. Držme si palce, ne klobouky.

Umíme více či méně úspěšně řešit epidemie na omezených, nikoli však na velkých územích. Kde jsou krizové plány, na něž byly vynaloženy miliardy? Zřejmě jsme se příliš spoléhali na to, že globální ohrožení je pouze politické téma, přičemž tomu tak není. Další ekonomická krize začala. Způsobil ji pád ceny ropy, jehož důsledky zmnohonásobila šířící se nákaza koronavirem COVID-19. Přichází doba, kdy budou rozhodovat ekonomické rezervy, jež vlády vytvořily, a „fortelnost“ národních ekonomik.

Mezinárodně-politická situace se změní. Nemám informace, zda a jak se šíří epidemie koronaviru v Rusku, ale její průběh v něm může být dramatický. Ekonomika založená na exportu ropy, jejíž ceny dramaticky spadly – a nelze předpokládat, že v dohledné době porostou –, je náchylná ke kolapsu. Co může následovat, nevíme. Variant je víc – jedna horší než druhá.

V současnosti je prakticky nemožné predikovat, jak dlouho bude celosvětová epidemie COVID-19 trvat, ani její následky. Zdá se, že zlaté časy na nějakou dobu skončily, ale po opadnutí přímého ohrožení přijde postupná lidská, politická i ekonomická rekonvalescence – jako po každém těžkém onemocnění. Držme si palce, ne klobouky.

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.