Konflikt v Mali: Příčiny hledejme v Alžírsku

Střet malijské vlády a islámských sítí na severu země je především vyústěním tří trendů, které se nedávno v oblasti Sahary protnuly.

Akce ozbrojených skupin v rozlehlé oblasti centrální Sahary, na pomezí Alžírska, Mali, Nigeru a Mauretánie, patří k nejnovějším událostem spojeným s násilným konfliktem, který v letech 1992 až 1999 sužoval severoafrické Alžírsko. foto: © ČTKČeská pozice

Akce ozbrojených skupin v rozlehlé oblasti centrální Sahary, na pomezí Alžírska, Mali, Nigeru a Mauretánie, patří k nejnovějším událostem spojeným s násilným konfliktem, který v letech 1992 až 1999 sužoval severoafrické Alžírsko.

Alžírská armáda ve čtvrtek 17. ledna zaútočila na komplex na zpracování zemního plynu u města In Aménás na jihovýchodě Alžírska, který den předtím obsadil oddíl islamistické guerilly působící v saharské poušti. Do pátečního odpoledne nebyl známý počet obětí, které si tato násilná akce vyžádala, ani její přímá souvislost s odehrávající se intervencí francouzské armády v sousedním Mali. Navzdory tomu lze tvrdit, že obě události spolu souvisejí.

Konflikt malijské vlády a islámských sítí na severu země celý rok 2012 je totiž především vyústěním tří trendů, které se nedávno v oblasti Sahary protnuly a jejichž původ je třeba hledat především v Alžírsku a do menší míry v Libyi.

  • Prvním trendem je dezorientace severoafrických militantních sítí spojených se značkou al-Káida.
  • Druhý trend vyplývá z bezpečnostního a politického vakua, které se v jihovýchodních oblastech Libye vytvořilo po pádu Kaddáfího režimu.
  • Třetím trendem, časově nejdelším, je zmutování a zdegenerování alžírské islamistické opozice, která během 90. let vedla nejprve nenásilný a později ozbrojený boj s vládou v Alžírsku. Rozlehlé oblasti Mauretánie, Nigeru a Mali se postupně staly bezpečným útočištěm pro severoafrické přívržence džihádu, kteří nebyli v letech 1992 až 2007 schopní prosadit své politické plány v domovských zemích.
Proměna v al-Káidu

Akce ozbrojených skupin v rozlehlé oblasti centrální Sahary, na pomezí Alžírska, Mali, Nigeru a Mauretánie, patří k nejnovějším událostem spojeným s násilným konfliktem, který v letech 1992 až 1999 sužoval severoafrické Alžírsko. V něm za mrazivého mlčení zahraničí zahynulo 120 tisíc lidí a válčila alžírská armáda se skupinami ozbrojené islámské opozice.

Salafijská skupina pro kázání a boj se v období 2003 až 2007 proměnila v jednu z poboček sítě al-Káida

Po formálním ukončení konfliktu v roce 1999 se většina mladých mužů vrátila do civilního života. Část z nich začala neformálně obchodovat a založila rodiny, další pak pod tíhou vzpomínek užívat antidepresiva a občas navštěvovat mešity. Zhruba tisíc z nich, do roku 2007 Salafijská skupina pro kázání a boj (GSPC), v důsledku tlaku alžírské armády přenesla hlavní část aktivit ze severního, zalesněného pásu země, neboli Malé Kabýlie, na jih, do značně odlehlé alžírské části Sahary.

Tato skupina, inspirovaná Irákem, se pak v období 2003 až 2007 proměnila v jednu z poboček symbolicky organizované sítě al-Káida. Tento přerod byl završen na konci ledna 2007, kdy GSPC změnila název na al-Káidu v zemích islámského Maghrebu.

Kriminální aktivity

Od poloviny minulého desetiletí se ozbrojené skupiny v saharské oblasti vyznačovaly odlišnými taktikami, které jim v tomto nehostinném prostředí zajišťují renomé a moc. Patří mezi ně například brigáda vedená 40letým Muchtárem Belmuchtárem, který ve druhé polovině devadesátých let bojoval v Afghánistánu a v Alžírsku. Dle současných informací stojí právě on za obsazením komplexu u In Aménásu.

Vedle Belmuchtárovy brigády působí v saharské oblasti skupina vedená Abú Zejdem

Belmuchtár, přezdívaný Jednooký, neboť v Afghánistánu přišel o oko, je však známější jako Mister Marlboro. Profesně, lze-li to tak říct, totiž vzešel z prostředí skupin pašeráků cigaret, které od začátku devadesátých let spojovaly Benin s Alžírskem a Tuniskem.

Vedle Belmuchtárovy brigády působí v saharské oblasti skupina vedená Abdulhamídem Abú Zejdem. Ta se specializuje na únosy, své aktivity financuje z výkupného a během uplynulých let unesla desítky osob, Alžířanů i zahraničních turistů či pracovníků, přičemž několik z nich usmrtila. A prováděla i atentáty a útoky na alžírskou policii a armádní jednotky.

Zločin a rétorika džihádu

Kromě těchto kriminálních aktivit lokální skupiny působící na snadno prostupném a několik tisíc kilometrů dlouhém pomezí Alžírska a zemí Sahelu chrání drogové cesty, po nichž do Evropy putuje jihoamerický kokain. Hlavním uzlem je pravděpodobně okolí malijského města Gao, kde byl v listopadu 2009 objeven opuštěný a ohořelý Boeing 727, který sem prokazatelně přiletěl z Venezuely.

Bylo by však nepřesné považovat nomádské islámské brigády hlásící se k maghrebské al- Káidě za přímé aktéry všech těchto kriminálních aktivit. V případě drogových cest vybírají výpalné od samotných pašeráků, za což jim pak poskytují svéráznou ochranu před bezpečnostními silami. Belmuchtár ale instinktivně pašerákem je.

U všech těchto skupin se prolíná svět zločinu se zjitřenou rétorikou džihádu, již v případě Mali doprovází odsouzeníhodné ničení míst spjatých s lokálními projevy islámského kultu. A byl to právě Abú Zejd, který v létě 2009 spáchal atentát na vrcholného představitele malijských zpravodajských služeb ve městě Timbuktu, čímž otevřel na severu této země konflikt, do kterého v těchto dnech zasáhla francouzská armáda.

Irelevantní značka

Paradoxně byly všechny násilné akce v saharské oblasti od roku 2007 důsledkem neschopnosti saharských islámských skupin přenést tuto svou činnost přes Středozemní moře do Francie, vůči které se al-Káida z arabského Maghrebu nejvíc vymezovala. A bylo to i díky dobré spolupráci zpravodajských služeb evropských zemí po teroristických útocích v Madridu a v Londýně v letech 2004 a 2005.

Arabské intifády ukázaly, že značka al-Káida se u obyvatel blízkovýchodních zemí stala zcela irelevantní

V letech 2010 a 2011 se Abú Zejdovi podařilo snížit vliv Belmuchtára a dalších velitelů místních skupin a postupně se stal hlavní osobou s právem hovořit jménem severoafrické al-Káidy. Lze proto možná tvrdit, že útok na komplex u In Aménásu, prokáže-li se jeho spojitost s Belmuchtárem, a především jeho pečlivé plánování, je součástí souboje o vliv uvnitř severoafrických džihádistických skupin – o zvýšení vlastní legitimity v prostředí, v němž skupiny o ni soupeří násilnými činy.

Arabské intifády v roce 2011 ukázaly, že al-Káida má u obyvatel blízkovýchodních zemí pramalé sympatie a žádnou jejich podporu a že tato značka se stala zcela irelevantní. Zbývalo proto jediné: pokusit se provokací, násilím, vtáhnout do hry přímo na místě francouzskou armádu a poté zahájit dlouhodobě připravovanou akci. A zamířit na nepřítele vzdáleného namísto blízkého, použiji-li klasifikaci teoretiků islámského džihádu.

Počet příspěvků: 2, poslední 20.1.2013 07:40 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.