Konečně cool konzervativec: Boris Johnson

Staronový londýnský primátor je bizarním propojením školometství, skandálů, neobratnosti a nebývalého politického vhledu a ctižádosti.

Luděk Bednář 11.5.2012

Londýnský primátor Boris Johnson (47) šokuje už svými neučasanými blonďatými vlasy, jež připomínají paruku, kterou si nasadilo malé dítě. foto: © ReutersČeská pozice

Londýnský primátor Boris Johnson (47) šokuje už svými neučasanými blonďatými vlasy, jež připomínají paruku, kterou si nasadilo malé dítě.

Minulý týden se od čtvrtka 3. do neděle 6. května ve čtyřech evropských státech konaly volby – prezidentské ve Francii, parlamentní v Řecku, parlamentní a souběžně s nimi prezidentské v Srbsku a místní ve Velké Británii. Vládnoucím stranám či koalicím žádnou radost nepřinesly. Jednou z výjimek je znovuzvolení 47letého Borise Johnsona londýnským primátorem. Možná i díky tomu, že nevědomky reprezentuje „cool“ konzervatismus, vzal hlavní město Británie podruhé ztečí.

Přitom místní volby byly zkouškou důvěry Britů k úsporným vládním opatřením, jež však bez náležitých prorůstových stimulů dostaly britskou ekonomiku do druhé recese. A Johnsonova konzervativní strana v nich utrpěla drtivou porážku. Co umožnilo tomuto typicky britskému politikovi – mondénnímu, obtloustlému, duchaplnému a excentrickému – přežít?

Cíl: Britský premiér

Za prvé Britové milují rošťáky. A za druhé Johnsonova chytrá taktika. Poté, co si totiž přiznal, že život poslance, jímž se stal v roce 2001, není pro něho vhodný, zaměřil se na post londýnského primátora jako na alternativní cestu k vrcholu svého politického úsilí – post britského premiéra. Johnson by poprvé zvolen londýnským primátorem v roce 2008 a následně rezignoval na svůj poslanecký mandát.

Johnsonovi díky jeho zkušenosti s médii – nejprve pracoval v deníku The Times, následně byl zástupcem šéfredaktora listu The Daily Telegraph a poté v letech 1999 až 2005 šéfredaktorem prestižního konzervativního týdeníku The Spectator – a svobodě sledovat kauzy, které chtěl, post primátora nabízel jedinečnou příležitost k útokům na průměrnost a socialismus. Jeden z jeho památných a vtipných výroků v první předvolební kampani na londýnského primátora zněl: „Budete-li hlasovat pro konzervativce, nejenže se vaší manželce zvětší prsa, ale i zvýší vaše šance řídit BMW M3.“

Boris Johnson sám sebe popsal jako „muže smíšeného původu“ – jeho předci byli muslimové, židé i křesťané

Další Johnosonovu předností je dle něho kosmopolitní původ. Sám sebe popsal jako „muže smíšeného původu“ – jeho předci byli muslimové, židé i křesťané.

Nový způsob politiky

Pro mne pak je skvělým novinářem. Poprvé mě zaujal v polovině devadesátých let svými politickými komentáři do týdeníku The Spectator. Uchvátila mě jeho reportáž z května 1997, kdy sledoval doma v televizi průběh parlamentních voleb. Jak se postupně ukazovalo drtivé vítězství tehdy nastupujícího labouristy Tonyho Blaira, počet Johnsonových vypitých plechovek s pivem narůstal. Každá moje vzpomínka na jeho popis ranního probuzení v kocovině v bytě plném prázdných plechovek, již umocňovalo vítězství labouristů, ve mně vyvolává pocit beznaděje.

Konzervativní způsob politiky, jejž ve své funkci primátora předvádí Boris Johnson, je pro Velkou Británii natolik nový, že jen málo politických komentátorů, dokonce ani on sám, jej dosud nezaznamenalo. Není to ani soucitný konzervatismus, jehož představitelem byl bývalý americký prezident George W. Bush, ani odpovědný konzervatismus současného britského premiéra Davida Camerona. Boris Johnson je „cool“ konzervativec, což však není - nejen ve Velké Británii - právě přípustné označení.

Johnson je výjimkou. A je nejen cool, ale i zábavný. Šokuje už svými neučesanými blonďatými vlasy, jež připomínají paruku, kterou si nasadilo malé dítě. Přiznal se, že v minulosti se pokusil šňupnout kokain, ale kýchl a prášek zmizel. Jeho tvář, i když je bez výrazu, vyvolává v lidech úsměv. Jeho nemanželské avantýry bohatě zdokumentovala britská bulvární média. Se svou manželkou je však ženatý 19 let a mají čtyři děti.

Konzervativní způsob politiky Borise Johnsona je natolik pro Velkou Británii nový, že jen málo politických komentátorů, dokonce ani on sám, jej dosud nezaznamenalo

Za své pravidelné komentáře v deníku The Daily Telegraph Johnson údajně dostává ročně 250 tisíc liber. Když byl poslancem, byl vyloučen ze stínové konzervativní vlády. Johnsonova vystoupení v roli hosta v populárních televizních show jsou známější než jeho působení v jakékoli politické funkci.

Příklad pro konzervativce

Boris Johnson je bizarním propojením pompézního školometství, společenských skandálů, přeřeknutí, neobratnosti a nebývalého politického vhledu a ctižádosti. Přitahuje však voliče jako žádný jiný konzervativní politik. Kdyby konzervativci nikdy ve Velké Británii neprohráli volby, Johnsonova šance na zvolení londýnským primátorem by asi byla minimální. Konzervativci by nikdy nenominovali člověka, jakým je Boris Johnson. Hlavní město Velké Británie totiž v podstatě patří labouristům, protože polovina Londýňanů sympatizuje s touto stranou - je to jediné město ve Velké Británii, v němž je možné se stát čímkoli, dělat cokoli a spát s kýmkoli. Boris Johnson prostě nezvítězil podruhé v Londýně díky nějakému politickému triku, nýbrž díky svému charismatu.

Především je však životně důležitý pro konzervativce na celém světě. Pokud totiž chtějí vítězit navzdory všem protivenstvím, zatlačit liberály a pokrokáře a znovu prosadit konzervatismus jako hlavní politickou sílu, musejí vybírat své vůdčí osobnosti velmi pečlivě. Stručně řečeno, zjistit se, který z nich je nejvíc „cool“.

Platí to však například pro současného předsedu ODS Petra Nečase? Neměl by si vzít větší příklad z Borise Johnsona?

Počet příspěvků: 1, poslední 13.5.2012 09:15 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.