Kolik trafikantů se vejde do jedné trafiky

U Alexandra Vondry a Českého Aeroholdingu to na první pohled vypadá, že nejde o nic jiného než o trafiku. Ale co když je to trochu jinak?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

Ta myšlenka krystalizovala již od našeho článku o uvažované trafice pro exposlance Petra Tluchoře, který by mohl zamířit jako zástupce státu do dozorčí rady Sokolovské uhelné. A nyní se znovu hlásí v souvislosti s premiérovou nabídkou pro Alexandra Vondru, totiž aby usedl v dozorčí radě Českého Aeroholdingu. Nemáme ovšem v úmyslu srovnávat oba pány ani důvody, za jakých okolností se poroučeli z politických židlí.

Jde o to, že oba (abychom byli korektní, tak u Tluchoře se informace zatím nepotvrdily) by mohli vytlačit z vedoucích orgánů těchto společností někoho jiného. Možná jiného zasloužilého politika, možná jen méně potřebnou či zasloužilou osobu, kterou čerstvý trafikant svou vahou přebije. Tím se ale spustí procedura, která nemusí mít konce. A lze se domnívat, že funguje i obecně, nezávisle na konkrétních jménech.

Jde o to, že noví trafikanti vytlačí z vedoucích orgánů společností někoho. Spustí se tím procedura, která nemusí mít konce.

Pro lepší názornost si přibližme problematiku na příkladu pana Jiřího Kubínka (TOP 09) z České Třebové, který sedí jako jediný zástupce státu v dozorčí radě Sokolovské uhelné. Je to zasloužilý straník, bývalý náměstek na ministerstvech financí a dopravy, dlouholetý vrcholový manažer ve státní správě atd. Sám ministr financí a jeho stranický kolega Miroslav Kalousek tvrdí, že „v dozorčí radě Sokolovské uhelné plní státem zadané úkoly vzorně“. Nu a tento Jiří Kubínek by podle některých zdrojů najednou měl ve své funkci skončit, protože jeho místo by bylo nutné obsadit Petrem Tluchořem.

Být Kubínkem, jen tak se s tím nesmířím, i když tuším, že Tluchoř je priorita a já bohužel hraju druhé housle. Mám ale kamaráda Mirka a ten mi musí najít něco jiného. Svou práci dělám dobře, koneckonců i on jako ministr si jí cení. Chápe to a hledá. Nenechá mě strádat. Jak to ten Kalousek udělá?

Trafikový kolovrátek

Jsou přinejmenším dvě možnosti, jak umístit potřebného člověka:

  • První, již zmíněná, je vyšoupnout z další dozorčí rady nebo představenstva nebo ještě odjinud jiného, více či méně zasloužilého pracanta. Ten to pochopí, ovšem jen tehdy, najde-li se rovněž pro něj náhrada. A tak by to mohlo pokračovat (možná pokračuje) dál a dál a Kalousek se má co ohánět... Samozřejmě hovoříme o konstrukci, na jejímž vrcholu je ministerstvo financí, které umísťuje zástupce do podniků, v nichž má majetkovou účast stát (nebo tam má stát nárok na svého zástupce jako v Sokolovské uhelné).
    Kdy se tento proces zadrhne? Nabízejí se tři alternativy: zaprvé dojdou státní podniky a poslední trafikant chytí prostě „betla“. Podle druhé, méně představitelné verze se jeden z vyšoupnutých smíří s tím, že se bude dál živit jinak, třeba i poctivě, někde jinde a nebude spoléhat na to, že se o něj přátelé postarají. Třetí možnost: Poslední v řetězci zemře, čímž se problém elegantně sám vyřeší.
  • Jiná varianta nemusí být proti mysli zastáncům nízké nezaměstnanosti a řeší i zádrhel číslo jedna, totiž že dojdou posty: vytvoří se nové pracovní místo, nová funkce, rozšíří se dozorčí rada, představenstvo. Dozorčí rady mají určený minimální počet tři osoby, shora žádné omezení neplatí. Kdo řeší, jestli tenhle státní podnik má členů dozorčí rady 30, jiný 15 a další 9? Tady je skrytý velký trafikový potenciál.
Stranický úkol?

U Alexandra Vondry a Českého Aeroholdingu to na první pohled vypadá, že nejde o nic jiného než o trafiku. Někdejší disident a posléze diplomat bude teď na základě „koaliční dohody ODS a TOP 09“ dělat do létání. Přitom média spekulovala tu o NATO, tu o jeho návratu do diplomacie. Na druhý pohled to tak jasné být nemusí, už proto, že angažmá člověka se zkušenostmi z obrany, diplomacie i vrcholové politiky ve státní společnosti strategického typu, jakou je Český Aeroholding, není až tak nelogické.

Jsou do očí bijící politické trafiky, jež překvapují, ba přímo šokují svou drzostí umístit trafikanta na místo, kde by ho nikdo příčetný v normálně fungující zemi nečekal. To asi není zrovna případ Vondrovy umístěnky. Na „první dobrou“ vyvolává smutek nad současným směřováním jeho kariéry, jakož i podiv nad vynalézavostí Miroslava Kalouska, který s poťouchlostí šikovného loutkáře nalezl funkci exministrovi, jehož pomáhal zničit, a ještě se mu to „povede“ do stejného podniku, kam dosadil nedávného rebela ODS Ivana Fuksu. Že by pan Kalousek byl opravdu tak geniální stratég?

Leda by vše bylo ještě trochu jinak? Co když je Vondrova „trafika“ stranickým úkolem? Lze si docela dobře představit, že Vondra jako Nečasův člověk by mohl být vyslán do Aeroholdingu, aby „dohlédl“ na Fuksu uplacírovaného v představenstvu a v managementu. Prý se tomu říká politika. A našemu uvažování spekulace. Nicméně to nic nemění na tom, že:
a) jeden člen dvanáctičlenné dozorčí rady Českého Aeroholdingu půjde kvůli Vondrovi z kola ven,
b) anebo bude muset být tento orgán rozšířen ještě o další dva členy (počet členů musí být dělitelný třemi),
c) ze stejného důvodu mohou jít teoreticky z kola ven hned čtyři lidé.

A trafikový kolovrátek se nekompromisně rozjede.

O politických trafikách jsme již psali v článku O přidělování trafik.