Kočičí koalice

Pohled do budoucnosti ODS a TOP 09: Politická perspektiva Nečase ani Kalouska není vůbec jistá.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Ačkoli se ještě koncem minulého týdne zdály být předčasné volby do Poslanecké sněmovny velmi pravděpodobné, Nečasova vláda je z krize jednou nohou venku. Ano, zatím jen jednou nohou, přestože v pátek 27. dubna v hlasování o důvěře uspěla. Byl to totiž toliko první test soudržnosti „slepené“ vládní koalice.

Opravdu je to squadra značně nesourodá! Jejími oporami by měly být ODS a TOP 09, dvě politické strany považující se za pravicové. Už v podzimních volbách do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu se však budou přetahovat z velké části o jedny a tytéž voliče. A aby pro ně byly náležitě rozpoznatelné, i ve vládě, budou se, ostatně jako dosud, vůči sobě navzájem tvrdě vymezovat.

V minulosti si „dva kohouti na jednom smetišti“ brávali do vlády lidovce, aby mezi nimi fungovali jako spojovací můstek či alespoň tlumící „polštářek“. Jenomže lidovci nejsou nyní pro tento účel k dispozici a platformě Karolíny Peake chybějí potřebné zkušenosti, jež lidovci shromažďovali po desetiletí, počínaje vládami první republiky.

Čestné slovo musí stačit

Premiér Petr Nečas si se zbytečnou bravurou dal laťku příliš vysoko

Platforma „Peake“ je přitom mixem „nezařazených“ poslanců, konkrétně odpadlíků od Johnových „véček“ a několika bývalých členů poslaneckého klubu ODS. Nejenže mnozí z nich nevstoupí do nové politické strany, kterou chce Peake rozpohybovat ještě před prázdninami, ale samozřejmě odmítli stvrdit svou podporu vládě písemně, byť si institucionalizování jejich podpory výslovně přál premiér Nečas. Dokonce si to nechal schválit 23. dubna výkonnou radou ODS, leč už za dva dny vzal tento svůj požadavek zpět. Premiér Nečas si se zbytečnou bravurou dal – opět – laťku příliš vysoko a ona mu pak – opět – trapně spadla na hlavu.

Nebylo to za této vládní krize poprvé! Původně přece požadoval od Karolíny Peake deset poslanců, aby vydali na samostatný poslanecký klub, s nímž by ODS a TOP 09 uzavřely „institucionální dohodu“ o podpoře vlády. Když ale Peake desítku ochotných nedala dohromady, premiér slevil na „institucionální dohodu“ s jednotlivými peakovci a posléze už jen na jejich čestné slovo. To by ale mělo stačit, pokud to jsou čestní lidé! Pokud ne, „institucionální dohoda“ by stejně byla k ničemu.

Podobně jako koaliční dokument by to nebyla právně vymahatelná smlouva či dohoda, ale pouze politické prohlášení opírající se nikoli o paragrafy, nýbrž jen a jen o dobrou vůli aktérů. Jakmile by se přestalo dobré vůle dostávat, kdyby převážila vzájemná nedůvěra a ze spolupráce se stala spíše konfrontace, koalice ODS, TOP 09 a peakovců by padla stejně jako ta minulá s Johnovými a Bártovými VV.

Až dusno zhoustne

Spíše bude Nečasovu vládu držet pohromadě to, co lapidárně vyjadřuje německé přísloví Spolu chyceni, spolu pověšeni. Nenechme se přitom mást sněmovní aritmetikou: hlasy pro důvěru vládě lze považovat za její dostatečnou oporu jen za předpokladu, že ODS a TOP 09 budou vnitřně zcela stabilní a jejich poslanci při hlasování absolutně disciplinovaní a loajální (což by byl téměř zázrak) a že si platforma Karolíny Peake s přerodem v politickou stranu udrží ve sněmovně svoji početní sílu, bude spolehlivá a k vládě i v těžkých chvílích loajální. A takové chvíle nastanou dost možná už brzy, pokud se odborům podporovaným opozičními stranami a některými občanskými iniciativami podaří už v květnu „kout železo“, jež úspěšně rozžhavily stotisícovou demonstrací 21. dubna na pražském Václavském náměstí.

Skutečně „bolavé“ budou reformy až od příštího roku, čili tlak na vládu, pokud toho budou odbory v podzimním a zimním nečase schopny, dále poroste

Dá se očekávat politické dusno a velký tlak na vládu, poněvadž ta samozřejmě – bez ohledu na požadavek odborů – neodstoupí. Ani nezastaví reformy, jež se ostatně zatím odbývají pouze v neškodné legislativní rovině. Skutečně „bolavé“ budou pro občany až od příštího roku, čili tlak na vládu, pokud toho budou odbory v podzimním a zimním nečase schopny, dále poroste. Otázka otázek zní: Bude i pak držet renovovaná vládní koalice při sobě?

Aniž bychom chtěli a priori peakovce podezírat, přišli přece z VV, jež mívaly tendenci se lidem zalíbit. Nebudou náchylní přemlouvat koaliční kolegy z ODS a TOP 09 k nějakým těm ústupkům, pokud to bude v ulicích bouřit? A nebude k tomu náchylná i část poslanců ODS, zvláště pokud tuto dnes už v mnoha ohledech spíše středo-pravicovou než striktně pravicovou stranu povede Petr Nečas, jehož slovník bývá ideologicky ostrý, avšak skutky vlídné?

TOP 09 předvádějící se jako „vzorová“ strana konzervativní a pravicová zatím na ústupky z reformního kurzu nevypadá, jenomže pokud by začali měknout koaliční partneři z ODS a parta Karolíny Peake, ani „reformní bouráci“ Kalousek a Drábek by sami palebná postavení pravice neuhájili.

Leč pozor! Jak už padla zmínka, někdy na přelomu října a listopadu budou volby do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu. Téměř vzápětí se na přelomu ledna a února 2013 uskuteční přímá volba prezidenta, bude-li ovšem v Parlamentu ČR vůle přijmout včas příslušný prováděcí (volební) zákon. Masové protesty v ulicích se sice nemají rády s plískanicemi, nicméně září či říjen bývají ještě příjemné. Pokud by se v té době podařilo odborářským bossům to, co 21. dubna na Václaváku, mají šanci ovlivnit hned trojí volební kampaň.

A poněvadž se pravicové strany obávají „oranžového tsunami“ po vzoru podzimu 2008, kdo ví, zdali by pak před podzimními volbami dokázaly případné protivládní protesty ignorovat a v reformách pevně pokračovat. Totiž prosazovat nepopulární zákony ve Sněmovně i v případě, že by jí je vrátil Senát a byla poté zapotřebí minimálně „stojedničková“ většina?

Udeří volby

Česká společnost je pravo-levě dlouhodobě rozdělena „půl na půl“, takže výsledek voleb záleží hlavně na volební účasti, jež bývá příznivější pro pravici, a na aktuální politické a sociální situaci, která dnes nahání voliče levici. Navzdory tomu nepochybně chce letos i při prezidentské volbě uspět jak TOP 09, tak ODS. Zejména druhá jmenovaná strana by se velmi potřebovala rehabilitovat, anžto s výjimkou voleb do Evropského parlamentu (2009) a obecních voleb (2010) byla – počítáno od podzimu 2008 – ve všech ostatních neúspěšná.

Zmíněné volby z ústavního hlediska s postavením a další existencí Nečasovy inovované koalice nesouvisejí, jistá – a nikoli nevýznamná – souvislost tu nicméně existuje. Výsledek voleb, zejména podzimních do krajských zastupitelstev a do Senátu, může mít vážný dopad do nitra ODS i TOP 09.

A také do nitra strany Karolíny Peake, jež se jako nová politická formace poprvé nabídne voličům. Pokud by peakovci nepropadli, ale vyšli by z voleb s viditelným zastoupením v krajích a protlačili svého kandidáta do Senátu, nová strana by měla šanci uchytit se na politickém „hřišti“ a připravovat se na něm na „velké“ volby do sněmovny. A kdyby byl navíc celkový výsledek peakovců výrazně lepší než volební skóre VV, pro stranu Karolíny Peake a snad i pro vládní koalici by to mohlo znamenat příchod dalších posil, které by se mohly chtít rozloučit s neúspěšnou Bártovou stranou a vydat se snad za světlejšími zítřky.

Daleko dramatičtější si lze po trojím podzimně-zimním klání představit situaci Petra Nečase a ODS.

Nečas to může mít obratem spočítané

Nečas přebíral stranu půldruhého měsíce před květnovými volbami 2010 do Sněmovny. Přebíral ji jako výkonný místopředseda po Mirku Topolánkovi, předsedovi, který ODS emancipoval od Václava Klause, názorově ji přece jen poněkud otevřel, ale také jí škodil: občasnou neurvalostí, hloupými aférkami a vyzývavě pěstovanými kontakty s mocnými tohoto světa. Topolánka „zařízla“ na druhý pokus výkonná rada ODS v době, kdy strana ztrácela na ČSSD patnáct i více procentních bodů volebních preferencí. Ač měl Nečas do voleb k dispozici jen lichvářský lokýtek času, ODS přesto stačil jakž takž stabilizovat a skončit s ní jen dva procentní body za vítěznou sociální demokracií.

Kvůli nulovému koaličnímu potenciálu ČSSD s Jiřím Paroubkem v čele – byl Nečas přesto prezidentem jmenován předsedou vlády, již ODS sestavila s TOP 09 a s podivnou entitou jménem Věci veřejné, od počátku slabým článkem koalice.

„Pan Čistý“ byl a je ve velmi obtížné situaci: v koalici měl soustavné problémy nejen s VV, ale také a možná především se členy vlády za TOP 09

Nesourodost padlé Nečasovy koalice a populismus VV vyžadovaly ochotu ke kompromisům, kterou Nečas měl, chtěje se mermomocí s vládou udržet nad vodou. Ideologicky „skalní“ část ODS v tom však viděla opouštění programu strany a nedůstojnou ústupnost, připisujíc to Nečasově „měkkosti“. Jenomže „pan Čistý“ byl a je ve velmi obtížné situaci: v koalici měl soustavné problémy nejen s VV, ale také a možná především s ministrem financí Miroslavem Kalouskem, zahraničí Karlem Schwarzenbergem a dalšími členy vlády za TOP 09. S ní se ODS přetahuje o hegemonii na pravici, okopávajíce si přitom vzájemně víc než jen kotníky. Hlavně předání ministerstva financí (této letité baškty ODS) „topce“ Nečasovi jeho spolustraníci dodnes vytýkají. Jako by býval měl na vybranou, když TOP 09 a VV měly ve Sněmovně dohromady více mandátů než ODS, která si jako leader koalice poprvé od roku 1992 nemohla „dupnout“!

Na největší problémy ve své straně si však Nečas „zadělal“ ještě něčím jiným. Zatímco Topolánek před „kmotry“ čili lobbisty a podnikateli manipulujícími politikou a politiky stačil jen varovat, Nečas jim vyhlásil boj. Lépe řečeno, spojil se s menšími „kmotry“, aby se mohl zbavit těch větších.

Zápas je to klopotný a zatím nepříliš úspěšný. Bývalý pražský primátor a šéf regionálního sdružení ODS Pavel Bém, jehož dělné vztahy s „kmotrem“ Janouškem přiblížily veřejnosti nedávno zveřejněné přepisy jejich tajně sledovaných telefonických hovorů, je už sice „jen“ řadovým poslancem. Podobně i Bémův nástupce v čele pražské ODS Boris Šťastný, jinak také osobní přítel pana prezidenta a ovšem i Tomáše Hrdličky z Prahy 10, též považovaného za „kmotra“. Na druhé straně si Nečas vzal do vlády místo „odkloněného“ Martina Kocourka jako ministra průmyslu a obchodu Jihočecha Martina Kubu, za jehož „vodiče“ bývá považován „kníže z Hluboké“, ošklivě řečeno „kmotr“ Pavel Dlouhý. Jeho žena je hvězdou nejčerstvější aféry týkající se ODS.

Transakcí na jejím privátním účtu si všiml Finančně analytický útvar (FAÚ) Kalouskova ministerstva financí. Nečas žádá od Dlouhého jako od člena výkonné rady ODS vysvětlení. Dlouhý je prý rád poskytne, nicméně s čímsi se už svěřil i široké veřejnosti. „Celou záležitost s mojí manželkou považuji prostě za součást diskreditační kampaně vůči ODS stejně jako další útoky proti mně osobně,“ prohlásil v rozhovoru na Lidovkách.cz.

Zároveň přímo roztomile odmítl dohady na téma, že jsou úhlavními nepřáteli s ministrem financí: „Já mám Miroslava Kalouska rád, mám rád jeho ženu, jeho děti. Je to člověk hodně opitý mocí, ale mám ho rád. Opravdu.“

Jihočech Pavel Dlouhý není jediný z „kmotrů“ ODS, jemuž se FAÚ věnoval

Opravdu? Dlouhý totiž není jediný z „kmotrů“ ODS, jemuž se FAÚ věnoval. Už před časem se proslechlo, že se zabývá pohyby na účtech severočeských „es“ Alexandra Nováka a Patrika Oulického. A byl to rovněž FAÚ, odkud se začala odvíjet kauza známá jako ProMoPro, vznášející se nad hlavou ministra obrany a místopředsedy ODS Alexandra Vondry. Už aby FAÚ lapil také někoho „odjinud“!

ODS jako strana úspěšných k sobě nejspíš přitahovala „kmotry“ a „kmotříky“ ve vysokém počtu, ale jistě nebyla a není jediná, která si s nimi zadala. V Praze například vládla čtrnáct let velká koalice ODS – ČSSD a je nepravděpodobné, že by oranžoví byli čistí jako lilium.

Každopádně se nelze příliš podivovat opatrnosti TOP 09, když nepřijala nabídku ODS postavit na podzim v některých senátních obvodech společné kandidáty. „Topka“ si prý váží dobré vůle ODS, leč jak pravil její první místopředseda Miroslav Kalousek – „my dnes ODS spíše vidíme jako konfederaci regionálních kmotrů, než jako kompaktní stranu s jasnou ideovou základnou“. S tak vybranou elegancí dokáže nakopnout koaličního partnera opravdu jenom velmi zkušený dinosaurus!

Nečas si nadělal ve straně dost nepřátel na to, aby jej ve vhodné chvilce bez skrupulí „zardousili“

Jestli se na podzim ODS volby nepovedou a její kandidát na prezidenta, najde-li ho vůbec, se ukáže být konkurence neschopným, Nečas to může mít obratem spočítané. Hned po podzimních volbách se musí uskutečnit volební kongres ODS, jen velmi extenzivním výkladem stanov odložený o půl roku za časový rámec mandátu současného stranického vedení. Nečas si nadělal ve straně dost nepřátel na to, aby jej ve vhodné chvilce bez skrupulí „zardousili“ podobně jako Topolánka, u čehož ostatně sám asistoval.

Vysloveně spadeno, byť to otevřeně nepřiznají, na něj nemohou nemít za převrat na pražské radnici Bém se Šťastným. Přitom v poslaneckém klubu ODS nemusejí být jediní, kteří se rozvzpomenou na klausovské časy ideologické zásadovosti a přitisknou Nečase ke zdi, až přijde na řadu třeba zákon o církevních restitucích, o rozpočtovém určení daní ubírající z měšce velkým městům, neřku-li zvyšování daní živnostníkům, které ODS považuje šmahem za své voliče.

Pohled do budoucnosti TOP 09

Pokud začnou Nečasovi v nevhodnou chvíli kverulovat jeho vlastní poslanci, jinak jistá vládní většina se okamžitě stane nejistou. Z koaličních partnerů je na tom relativně nejlépe TOP 09, leč ani ona nemá před sebou umetenou cestičku.

Padla zmínka o zákonu o rozpočtovém určení daní. Kdekdo ho po léta sliboval, ale teprve Kalousek a Nečasova vláda jej hodlají prosadit. Oficiálně jde o to konečně přestat neodůvodněně a přemrštěně zvýhodňovat pár největších měst na úkor měst jiných a samozřejmě obcí a vesnic. Jinak je to ovšem také nekompromisní požadavek hnutí Starostové a nezávislí (STAN), s nímž tvoří TOP 09 jednu volební stranu se společným poslaneckým klubem.

Co na venkově nevyhrají Starostové a nezávislí, to Praze a v několika větších městech TOP 09 nezachrání

Tak jako je TOP 09 záležitostí převážně městskou, na prvním místě pražskou, doménou STAN je venkov. Zatímco na úspěchu voleb do Poslanecké sněmovny má hlavní zásluhu „topka“ a až potom STAN, ve volbách do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu, v nichž rozhoduje kandidátova osobnost a jeho místní známost, tomu patrně bude naopak: co na venkově nevyhraje STAN, v Praze a v několika větších městech TOP 09 nezachrání.

A jsme u problémů, jež na Schwarzenbergovu a Kalouskovu stranu možná teprve čekají. Bude-li v podzimních volbách úspěšná a zaslouží-li se o to výrazně STAN, časem nejspíš dostane chuť nově vybalancovat v „dvojdomku“ s TOP 09 poměr sil. Co když ale třeba mladý předseda společného poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové (tak se klub správně nazývá) Petr Gazdík nebo místopředseda hnutí STAN Stanislav Polčák vyvolají ve zkušených politicích TOP 09 podezření, že se mladí příliš brzy tlačí na jejich místa?

A pohlédněme ještě o kousek kupředu: Kníže Schwarzenberg, ostatně jako jeho předci, sice považuje službu této zemi, zvláště když ji na sebe přijal dobrovolně, za povinnost, od níž se neutíká, jenomže i jemu léta přibývají. Viditelně není v nejlepší zdravotní kondici a „topka“ by ho neměla vehnat do situace, kdy při službě vlasti padne. Autor tím chce se vší úctou naznačit, že jednoho dne se stane kníže nejspíš čestným předsedou TOP 09 a Miroslav Kalousek, než strana najde někoho vhodnějšího, se provizorně ujme vedení.

„Topku“ čeká úkol najít si včas takového budoucího předsedu, který nebude na překážku jejím solidním volebním výsledkům v budoucnu

Pokud „asociála Kalouska“, jak mu neprávem lají odbory a opozice, nevezme to té doby veřejnost na milost, viditelným předsedou TOP 09 nebude moci zůstat na dlouho. Jinými slovy „topku“ čeká úkol najít si včas takového budoucího předsedu, který nebude na překážku jejím solidním volebním výsledkům v budoucnu. Po marketingově geniální dvojici „roztomilý kníže Karel – zkušený dinosaurus Mirek“ to bude velká a podstatná změna tváře strany, která si pravděpodobně vynutí jinou skladbu její voličské základny.

Strach jako tmel

Sečteno a podtrženo, koalice v pozměněné sestavě pokračuje. Strach z brzkých voleb, v nichž by s ČSSD a KSČM asi výrazně prohrála, ji teď nějakou dobu udrží pohromadě. Bude-li mít strach z komunistů, který přiživuje u veřejnosti, dostatečně velký účinek, možná vydrží až do voleb v řádném termínu někdy na jaře 2014. Čekají-li ji však ještě dva roky života, bez dalších krizí se obejdou jen stěží. O kočkách se říká, že mají devět životů. Třeba to platí také o Nečasově vládní koalici.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.

Počet příspěvků: 2, poslední 29.4.2012 10:46 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Autor

Petr Nováček

Petr Nováček | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články