Když státu dojdou peníze

Osm set tisíc státních zaměstnanců na nucené dovolené, nikdo nekontroluje jídlo ani nepíše statistiky. Aneb USA bez peněz.

foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Americký deník The Washington Post na svém webu průběžně publikuje různé zajímavé dopady nynější blokády vládních financí, takzvaného shutdownu. Často jde o věci, které náhodného pozorovatele ani nenapadnou, a přitom mohou mít dalekosáhlé dopady.

Přestože současná platební neschopnost USA má spíše politický charakter, protože jde jen o tahanici o navýšení dluhového stropu, jde o zajímavou sondu, co všechno se může stát, jestliže státní pokladna vyschne. Nutno poznamenat, že s ohledem na ekonomickou kondici řady západních států je více než vhodné se touto problematikou hlouběji zabývat.

Další malér může nastat zhruba v polovině tohoto měsíce, protože je také třeba navýšit dluhový stropUSA se v neveselé situaci pohybují od začátku letošního října. Republikáni a demokraté se – velmi zjednodušeně řečeno – nedokázali domluvit na řešení sporu o reformu zdravotní péče, takzvanou Obamacare, která mezi oběma stranami dlouhodobě vytváří nepřekonatelný příkop. Výsledkem je neshoda nad vládními výdaji pro současný fiskální rok, který v USA začíná v říjnu. Další malér může nastat zhruba v polovině tohoto měsíce, protože je také třeba navýšit dluhový strop Spojených států, jinak si největší ekonomika světa nebude smět půjčovat.

Zabývejme se nicméně spíše žhavou současností, která poslala na nucenou dovolenou přes osm set tisíc státních zaměstnanců a omezila či zcela přerušila chod nespočtu institucí. V provozu tak zůstávají jen ty, které se zabývají národní bezpečností či bezpečností občanů a majetku. Funkční zůstávají i instituce zajišťující výplatu sociálních dávek.

Krabi a krevety bez kontroly

Teoreticky by tedy bezpečnost měla být zajištěna. Deník nicméně upozorňuje na fakt, že tomu tak docela není. Příkladem může být jídlo: kontroloři masa a drůbeže jsou sice normálně v práci, ale jejich kolegové z Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv jsou z většiny doma na nucené dovolené. V praxi se to projevuje tak, že podstatná část potravin dovážených do USA, jako jsou mořské plody, je bez kontroly. Při dotazu na tento úřad deník vyslechl automatickou zprávu: „Bohužel, v průběhu blokády vládních financí nemůžeme váš dotaz zodpovědět.“

Informace o počasí se přestaly objevovat na sociálních sítích – nemá je tam totiž kdo dávatZajímavý je i dopad na předpověď počasí. Klasické předpovědi a varování před živelnými pohromami nadále fungují, ale informace o počasí se přestaly objevovat na sociálních sítích – nemá je tam totiž kdo dávat. Lidé, kteří to dělají, jsou na nucené dovolené. Na Twitteru či Facebooku těchto institucí visí jen zpráva, že po dobu blokády prostě zpravodajství nebude.

Jedním z dopadů omezení rozsahu státem poskytovaných služeb je i to, že se provádějí prakticky jen okamžité a nevyhnutelné zásahy. Na průběžné kontroly nejsou lidé. Například úřad zabývající se důlní činností sice nadále monitoruje případy aktuálních nehod a dalších věcí, ale na dovolenou poslal kontrolory, kteří vykonávají pravidelné půlroční a čtvrtletní prověrky v dolech. Tudíž roste riziko, že se nějaká závada neodhalí včas a stane se důlní neštěstí. Omezení činnosti se dotklo i úřadů na ochranu spotřebitele, tudíž se oslabila ochrana před nekvalitním zbožím, které by mohlo potenciálně způsobit někomu újmu.

Co si počít bez tabulek

Za zmínku určitě stojí i fakt, že většina úřadů poslala domů svoje statistiky a další pracovníky s podobným zaměřením. Řada lidí bude zřejmě toho mínění, že ta hromada jimi produkovaných čísel a tabulek je k ničemu, ale prakticky tyto informace využívá nespočet lidí z privátní sféry, kteří je potřebují například k analýze situace na trhu. Navíc se na základě těchto zpráv obvykle daly dobře předvídat další kroky například Fedu v oblasti měnové politiky nebo dalších podobných institucí.

Když nyní vyplouvá na povrch, co všechno při platební neschopnosti státu nefunguje, ukazuje se také jedna často opomíjená a důležitá skutečnost: kolik toho stát vlastně obhospodařuje. Rozsah jeho činností je jednoduše obrovský a není nutné se s tímto konstatováním omezit jen na Spojené státy; v jiných rozvinutých zemích je tomu podobně.

Zda je to dobře, či nikoli, je otázka, na kterou neexistuje jedna správná odpověď. Názorové spektrum je široké a není problém najít názory od toho, že by stát neměl obhospodařovat nic, případně by vůbec neměl existovat, až po to, že by měl zařizovat úplně všechno.

Co zmůže či nezmůže trh

Tvrzení, že řadu výše vyjmenovaných služeb by klidně mohl zajišťovat volný trh, je s vysokou mírou pravděpodobnosti správné. Jistě, soukromý subjekt by mohl podlehnout svým obchodním zájmům, místo aby sloužil pro blaho všeho lidu. Jenže nespočet korupčních afér na kontrolních úřadech je dobrým dokladem, že státní moc zrovna imunní vůči obchodním zájmům také není. Navíc, kdyby danou službu zajišťovala firma, tak odhalení jejího příklonu k nějaké konkrétní jiné firmě by mělo za následek ztrátu dobrého jména a důvěry zákazníků. Což je výrazně horší než třeba jeden rok v červených číslech.

Tvrzení, že řadu výše vyjmenovaných služeb by klidně mohl zajišťovat volný trh, je s vysokou mírou pravděpodobnosti správnéNicméně diskuse o tom, kolik služeb dnes zajišťuje stát, by se neměly točit jen kolem toho, zda by je nemohl zajišťovat trh. Přitom v nich tato otázka zaznívá bohužel nejčastěji. Výrazně důležitější je otázka přechodového období. Zkrátka co se bude dít v pauze mezi chvílí, kdy stát tyto služby poskytovat přestane, protože na ně nebude mít, a okamžikem, než je začne plnohodnotně poskytovat soukromý trh.

Na příkladu USA můžeme pozorovat jen velmi jemnou verzi státní platební neschopnosti. Z provozu jsou vyřazeny například kontrolní služby, jejichž nefunkčnost bude zřejmě neviditelná až do okamžiku, kdy se stane nějaký malér. Může to být otrava jídlem nebo důlní neštěstí. Na otázku, kdo může za to, že daná věc nebyla s předstihem zkontrolována, přijde odpověď, že těžko říct, protože už nějakou dobu tyto záležitosti nemá kdo kontrolovat.

Sociální katastrofa

Skutečné drama by nastalo ve chvíli, kdy by stát nemohl vyplácet sociální výdaje. V USA je systém složitější, ale v Česku je dlouhodobě situace taková, že 95 procent příjmů starobních důchodců přichází z eráru. Kdyby stát řekl, že je bez peněz, znamenalo by to, že se více než dva miliony občanů ocitnou bez příjmu. K tomu lze směle připočíst několik set tisíc lidí ve státní správě, na jejichž mzdy rovněž nebudou peníze. To není sociální problém, to už je sociální kataklyzma.

Málokdo se věnuje i otázce, co dělat v případě, že u služeb, které dnes stát zajišťuje, dojde k výpadkuTímto problémem se zarytí příznivci volného trhu zpravidla nezabývají. Obvykle předloží řadu vesměs dobrých argumentů, proč by tu či onu službu mohl a měl zajišťovat volný trh, ale málokdo se věnuje i otázce, co dělat v případě, že u služeb, které dnes stát zajišťuje, nastane výpadek.

V USA se dá čekat, že se po nějakých kompromisech politici nakonec na výdajových limitech dohodnou a že v dohledné době dojde i k dohodě o navýšení dluhového stropu. Tím pádem současná dramatická situace poleví a stovky tisíc státních zaměstnanců se zase vrátí k výkonu svého povolání. Nicméně s ohledem na počet zemí, kterým v uplynulých letech musely nadnárodní instituce poskytnout finanční pomoc, se dá čekat, že brzy budeme svědky i situace, k jejímuž vyřešení politický kompromis stačit nebude.

Počet příspěvků: 3, poslední 20.10.2013 10:37 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Autor

Jiří Táborský

Jiří Táborský | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články