Když si někdo otevře bistro pro radost

Kidó je víc než kavárna či vývařovna. Je to projekt stvořený z bujné kreativity. Například takové „bolognese“ jen tak neochutnáte.

Dana Alena 28.9.2012

Je na co hledět a je to nakažlivé. foto: © KidoČeská pozice

Je na co hledět a je to nakažlivé.

Je to vážně radost, moci se konečně podělit o veskrze příjemný kulinární zážitek. Řeč bude o Kidó, bistru – kavárně – obchodu na Letné hned u bran Stromovky. Vypozorovaly jsme, že je totiž opravdu velký rozdíl, když si majitel/ka podnik otevře pro radost, anebo jen proto, aby utržil/a. V prvním případě z něj ona radost vyvěrá, takže se alchymicky přenáší i na hosty.

Kidó není jen tak obyčejná vývařovna. Podle slov majitelky jde o rozsáhlejší projekt vzájemných inspirací z města, venkova, kuchyně a dílny, do něhož se můžete zapojit i vy, pokud budete hýřit kreativními nápady.

Výzdoba sice nemusí být tak úplně váš šálek čaje, ale tak už to s osobitými interiéry bývá. Každopádně je na co hledět: vedle vzorníku tureckých dlaždic (které si lze objednat) a parádního retro bicyklu především na pestrou škálu vystavených slaných i sladkých dobrot či obrovský bokál domácí limonády, z nějž si můžete čerpat sami. Každý den se navíc připravuje jeden druh polévky plus jeden hlavní chod, k nim se limonáda přikládá jako samozřejmost.

Stejně jako nevíte, co si dřív objednat, váháte, kam si nejspíš sednout. Na zahrádku před podnikem? Do vstupní místnosti, jakéhosi útulného kvelbu? Dozadu, kde je sice větší klid, ale příval modré a černé ze stěn a židlí může na někoho působit poněkud chladně? Na zahradu do vnitrobloku mezi truhlíky s bylinkami a další flórou? Dilema jsme vyřešily ve stylu chytré horákyně: jídlo v zadním blankytu, kávu a dezert na zahradu, sluníčko už podle všeho vykukuje.

Kreativní smršť

Mleté maso zastoupila červená čočka rozptýlená ve znamenité omáčce z loupaných rajčat, paprik a bazalky

Menu se toho dne skládalo ze zeleninového vývaru (mrkev, fazolky, květák, kedluben, petržel, cibule), lehoulince zahuštěného a korunovaného opečeným plátkem křupavého bílého chleba. Chuť výborná, domácí, bez dochucovadel. Hlavní chod spočíval v těstovinách, bohatě pokrytých vegetariánskou obdobou omáčky bolognese. Mleté maso v ní však zastoupila červená čočka rozptýlená ve znamenité omáčce z loupaných rajčat, paprik a bazalky. Sós byl hustý, aromatický a lehce pikantní – výborný tip pro všechny vegetariány! Meníčkový duet jsme doplnily španělskou tortillou (45 korun), což v tomto případě byla jakási macatá selská omeleta plná velkých kusů brambor a inovačně i další zeleniny (červená paprika, listový špenát, cibule, cuketa) a žampionů. Ke všemu se podával výborný salátek ze strouhaného červeného zelí, mrkve a kopru, my si navíc přiobjednaly i míchaný (ledový salát, lollo rosso, plátky ředkviček, naklíčené mungo, okurka, papriky, cibule) a paprikový (směs na nudličky pokrájených červených a žlutých paprik, černé olivy –  dost průměrné, balkánský sýr).

Tím se téma zeleniny více než vyčerpalo a pomalu nastal čas přesunout se do exteriéru. Po delším váhání (nabídka vypadala vážně lákavě) jsme si vytipovaly dezerty: koláč z blum (45 Kč) a cosi jako muffin s hruškami a blumami (27 Kč).

První z nich nebyl zlý, ale přece jen kapánek zklamal: blumy, rozkrájené na vrstvě tvarohového krému, byly tvrdé a kyselé (možná by šlo je krátce předpovařit s cukrem, aby vynikla jejich karamelová konzistence); celá zrnka máku, jen řídce nahozená na povrchu koláče, nenesla skoro žádnou chuť ani význam, jen občas křupla, což nám přijde málo. Startovní idea tandemu slíva+mák je nám jasná, jen nějak nebyla dotažena do zdárného konce.

Muffin nebyl klasický, tento po zakrojení odhalil báječnou vanilkovou krémovou náplň, povrch zdobily kousky hrušek, blum a drobenka. Jeho velikost byla pro náš už trochu plný žaludek akorát.

Káva byla kvalitní, i zde se očividně prosadila česká pražírna La Boheme Café, nechybělo ani teplé mléko a sklenka vody.

Nabídka u pultu je znamenitý psychologický tah, máte pocit, že musíte ochutnat ode všeho trochu

Za oběd jsme zaplatily 490 korun, což nám za naše debužírování připadá docela odpovídající. Je ale fakt, že lákavá nabídka u pultu (kam se jídlo a pití chodí objednávat) nás svedla natolik, že jsme si toho vlastně naobjednaly víc, než bylo nutné. Z psychologického hlediska jde o znamenitý tah, člověk má totiž pocit, že musí ochutnat ode všeho trochu...

Interiér přední místnosti je navíc úžasně přitažlivý! Kombinaci krásných kachlíků, patinovaného dřeva a báječného jídla lze těžko odolat. Takže nikoho asi moc nepřekvapí, že jsme cestu na Letnou brzy vážily znovu. V denní nabídce figurovala skvělá polévka z červené řepy a rajčat, okořeněná lístky tymiánu, a brambory zapečené se zeleninou a smetanou – rovněž vynikající.

Snad jediné, kde bychom ještě viděly příležitost ke zdokonalení, je – jak tomu obyčejně bývá - chování některých členů obsluhy. Ne, že by byli nepříjemní, ale trochu nám přišlo, že v tak prima podniku by jistě šlo chovat se trochu méně „obchodně“ a navázat s hosty osobnější kontakt. Ale to bychom zase asi nebyli v Čechách...

Kidó Bistro

Praha 7, Šmeralova 22
www.lovekido.cz
Tel.: 233 320 426
Otevřeno: PO – PÁ 8.00 – 21.00.

Počet příspěvků: 2, poslední 1.10.2012 10:30 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Autor

Dana Alena

Další autorovy články

Jak chutná plevel

18.11.2013 - 14.48