Když se v Brazílii volí prezident, je to jako s kopanou...

Říká se, že fotbal nemá logiku. To se hodí i na dění v největším státě Latinské Ameriky, kterým za normálních okolností hýbe spíše kopaná než politika. (Nejen) o klopotné cestě Dilmy Rousseffové k obhajobě prezidentského postu...

Příznivci současné prezidentky oslavují její obhajobu postu v nedělních volbách. foto: Reuters

Příznivci současné prezidentky oslavují její obhajobu postu v nedělních volbách.

Loni v červnu Brazílie hostila Pohár FIFA, který slouží jako generálka pro mistrovství světa ve fotbale. Pelého nástupcům vyšel skvěle po sportovní stránce (Brazílie zvítězila), zato mediálně to byl debakl. Střední třída totiž vyšla do ulic protestovat proti zbytečně nákladné výstavbě tuctu moderních stadionů, kterými chtěly levicové elity vlast prezentovat jako zemi, kterou do škatulky s nápisem „rozvojové“ řadíme už pouze ze setrvačnosti.

Bouře roku 2013…

Jenže to byla habaďúra, protože Brazílie přes svůj evidentní vzestup v posledních dvou desetiletích stále trpí mnoha neduhy typickými pro státy třetího světa: obrovské rozdíly v příjmech, bídná kvalita veřejného školství a zdravotnictví, tragická infrastruktura, malá efektivita erární správy. Statisíce lidí v ulicích požadovaly, aby právě do těchto zanedbávaných oblastí šly miliardy, a ne na výstavu sportovišť pro globální megaakce včetně olympiády v roce 2016.

Došlo k násilnostem, při střetech s policií zemřeli lidé a zlost se čím dál více začala stáčet na prezidentku Dilmu Rousseffovou, která se přesto demonstrujícím snažila nastavovat vstřícnou tvář. Tehdy by si na to, že o rok později obhájí svůj mandát, vsadil jen hazardér, kterého baví pokoušet štěstí sázkami na outsidery.

Dilma Rousseffová oslavuje těsné vítězství v prezidentských volbách.

Dilma Rousseffová oslavuje těsné vítězství v prezidentských volbách.

Přitom do té doby si Dilma, jak se jí po jihoamerickém zvyku všeobecně říká, myslela, že má volební úspěch zaručen. Za vlády její Strany pracujících (PT), kterou k vládnímu kormidlu přivedl počátkem roku 2003 vousatý odborový předák Lula da Silva, se občanům prudce zvýšila životní úroveň. Zásadní vliv na to měl prudký růst cen na komoditních burzách. Díky prodeji zemědělských produktů a nerostných surovin se naplnila stání kasa, což umožnilo Lulovi značně rozšířit systém dávek zvaný „bolsa família“. Pro Rousseffovou byl šok, že ti, kteří se v červnu 2013 bouřili v ulicích, právě z tohoto „rodinného měšce“ profitovali.

Připadalo jí, že nevděčnost světu vládne. Přesto narychlo slibovala další reformy. Nejdále došla reforma zdravotnictví pod názvem Více lékařů, kdy peníze získané z těžby ropy při pobřeží Ria de Janeiro investovala do přetáhnutí doktorů ze zahraničí. Ti za štědrou odměnu vyrazili pracovat do zapadlých nebo nebezpečných koutů Brazílie, kterým se domácí zdravotní personál vyhýbá. Postupně bezkrevná politička, která si na rozdíl od svého předchůdce nemůže pomoci berličkou charismatu, podle průzkumů veřejného mínění získávala občany zase na svou stranu. Byla to však podpora váhavá. Všichni čekali, jak dopadne mistrovství světa.

… a klid roku 2014

Skepse národa k vlastním organizačním schopnostem byla ohromná. Autor textu pobýval měsíc v Riu de Janeiro a São Paulu jen pár týdnů před výkopem a při rozhovorech s desítkami Brazilců různých sociálních vrstev cítil všeobecnou poraženeckou náladu. Z národa údajných fotbalových fanatiků crčela nechuť šampionát pořádat, když republika potřebuje investovat do tolika jiných užitečnějších věcí.

Sportovní tragédie politiku nezasáhla. A protože organizačně Brazílie šampionát k překvapení sebe samé bez problémů zvládla, stal se triumfem Rousseffové.

Prezidentka se nejvíce obávala, že města zaplaví zase demonstranti, takže zařídila, aby se kolem stadionů udělala kružnice o poloměru tří kilometrů, za jejíž linii směli vstoupit pouze fanoušci s lístky nebo lidé se speciálním povolením. Tím odklonila protestující od největší koncentrace kamer zahraničních novinářů. Aktivisté se pokusili uspořádat pochody jinde, ale potvrdilo se heslo, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. Radikálové, kteří pár týdnů před tím byli jistí, jak hlavu státu znemožní, se znemožnili sami. Nedokázali dostat lidi do ulic, byť se situace země za ten rok nikam výrazně nepohnula.

Zápal pro protesty jednoduše pohasl. Nezměnila na tom nic ani šokující porážka „kanárků“ 7:1 v semifinále s pozdějšími vítězi z Německa. Sportovní tragédie politiku nezasáhla. A protože organizačně Brazílie šampionát k překvapení sebe samé bez problémů zvládla, stal se triumfem Rousseffové. Téma předraženosti mistrovství, které do té doby dominovalo debatám, z nich najednou vypadlo, byť se na faktu, že stálo zbytečně moc, nic nezměnilo. Během předvolebního boje jí oponenti příliš nabobtnalé náklady, ve kterých se skrývá korupce i obyčejná neschopnost erárních představitelů, nepředhazovali. Zdálo se, že Dilma v nudné kampani bez výraznějšího tématu míří za jasným vítězstvím.

Pád letadla, který (ne)zahýbal výsledky

Jenže pak spadlo letadlo s představitelem malé levicové strany Eduardem Camposem, který s odstupem zůstával třetí za Rousseffovou a jejím vyzyvatelem Aéciem Nevesem ze sociální demokracie, jež v Brazílii reprezentuje pravici. Smutek nad smrtí perspektivního politika nakopl preference jeho nástupkyně Mariny Silvové ve volebním boji.

Bývalá ministryně životního prostředí Marina Silvová podle předvolebních průzkumů už už mávala na fotobuňku prezidentského paláce...

Drobné ženě pomáhal její příběh o tom, jak se z negramotné rodiny sběračů kaučuku na amazonském zapadákově dostala svojí pílí až do vlády. S takovou „story“ středostavovská Dilma, která se v době vojenské diktatury účastnila práce městské guerrily a která za to byla v režimních věznicích mučena, anebo elitářský Aécio, který politické geny zdědil po dědečkovi-prezidentovi, nemohli poměřovat. Zase se (jako během protestů před rokem) mluvilo o tom, že Brazilci jsou unavení starými elitami a systémem, kde se u vlády střídají jen dvě hlavní partaje, a že chtějí ve svém čele novou krev, která přinese do řízení republiky jiné impulzy. Jako by se do země vrátilo rok staré nadšení pro změnu. Bývalá ministryně životního prostředí podle předvolebních průzkumů už už mávala na fotobuňku prezidentského paláce.

Dveře se jí ale neotevřely. Poté, co smutek opadl, stejně tak polevilo nadšení pro Silvovou. Nakonec skončila až třetí. Světovými i brazilskými médii očekávaná dívčí válka v druhém kole souboje se nekonala. Místo toho Rousseffová narazila na Aécia Nevese, který se podle původních očekávání zdál spíše sparingpartnerem než opravdovým soupeřem.

Aécio Neves prohrál ve druhém kole prezidentského klání jen o zhruba tři procentní body.

Aécio Neves prohrál ve druhém kole prezidentského klání jen o zhruba tři procentní body.

Jenže tím, jak už se ve společnosti rozmohlo volání po změně, nalezlo svého favorita v bývalém guvernérovi státu Minas Gerais. V řadě anket Neves svoji sokyni předběhl, což vedlo k nebývalému zvýšení osobních útoků v posledních dnech kampaně. Vše nasvědčovalo vyrovnanému souboji, který se skutečně v neděli odehrál. Rousseffová ale vyhrála těsně o 3,2 procentního bodu. Pro srovnání – před čtyřmi lety dominovala nad pravicovým konkurentem dvanáctibodovým rozdílem. Hned přislíbila, že bude ještě lepší prezidentkou a že se pokusí volbami rozbouřenou vlast zase zklidnit.

Byla to hodně kostrbatá cesta k tomuto vítěznému prohlášení. Ale přes všechny nelogičnosti dění z minulého roku nakonec Rousseffovou v úřadu zachránila konstanta brazilského veřejného života. Chudý sever země, který se za vlády Strany pracujících výrazně vzmohl, se zase jednoznačně postavil na stranu levice. Vítězství opozice na bohatším jihu tak jasné nebylo, což Dilmě stačilo k obhájení mandátu. Takže oprava: brazilská politika logiku přeci jen má. 

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.

Autor

Tomáš Nídr

Tomáš Nídr. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články

Donald Trump versus Portoriko

27.11.2017 - 18.08