Když Klaus mluví, občan se nenudí

Je strašidelné, jaký způsob myšlení v nás Václav Klaus dokáže na konci svého mandátu bezděčně vyvolávat.

Když socialistická důchodkyně Christiane Kernerová v německém filmu Good Bye Lenin! upadla v roce 1989 do kómatu a probrala se až osm měsíců po pádu berlínské zdi, její syn před ní musel nastalé společenské změny všemožně maskovat, aby šokem znovu „neusnula“.

Podobnému nebezpečí mohli být nyní vystaveni ti, kteří prospali či ignorovali novoroční projev prezidenta Václava Klause a od úterního večera se dozvídají, kdo všechno by měl uniknout spravedlnosti. Budou to exmanažeři společnosti H-System, konkurzní soudce Jiří Berka nebo snad bude zastaveno stíhání bývalého fotbalového bosse Františka „Frančeska“ Chvalovského? Pitr? Trend? Union banka?

To se všechno teprve uvidí, něco se však ukázalo okamžitě. Ať se každý, kdo pozorněji sleduje počínání klíčové figury české politiky delší dobu, přizná: Co ho napadlo, když dosluhující prezident bez podrobností oznamoval svůj amnestijní záměr? Ocenil snad takový pozorovatel, že moudrá hlava státu chce dát lidem potrestaným  za drobnější kriminální delikty, druhou šanci? Že pomáhá řešit tísnivou situaci českého vězeňství? Anebo začal automaticky Václava Klause podezírat, že je to „cinknutý“? Zvlášť když tušení se začalo potvrzovat zveřejněním detailů amnestie. Udeřte desetkrát do klávesnice, komu nenaskočila při čtení dokumentu, konkrétně pasáže „čl. II – Zastavení trestního stíhání“ myšlenka, že Klaus amnestii vyhlásil kvůli vyšetřování kauz typu Mostecká uhelná společnost.

Podobná nálada se okamžitě rozhostila i na sociálních sítích. V úterý odpoledne se Facebookem začaly hemžit spiklenecké teorie, že Klaus tím záměrně pomáhá hlavně šejďířům z dob divokých 90. let (což ale není docela pravda, mnoho deliktů je promlčených, mnoho se jich do amnestice časově nevejde a především se na svobodu dostanou tisíce lidí odsouzených za bagatelní prohřešky). Je ale strašidelné, jaký způsob myšlení v nás Václav Klaus dokáže na konci svého mandátu bezděčně vyvolávat.

Pan prezident však na Nový rok rozhodně naznačil, že jeho odcházení z Hradu (nikoli z politiky) nudné jistě nebude. Jen by jej možná kdekdo z nás raději zaspal jako paní Kernerová.