Když jde o peníze, všichni jsou nadobyčej tvůrčí, říká pražský radní pro kulturu

Co již stačil Václav Novotný za osm měsíců ve funkci radního pro kulturu „vyčistit“, co ho trápí a (Prahu) jistojistě nemine?

Marie Reslová 11.9.2012
Většina sporů kolem financování pražské kultury se odehrává ne kolem kvality projektů, ale kolem definice neziskového a podnikatelského sektoru. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Většina sporů kolem financování pražské kultury se odehrává ne kolem kvality projektů, ale kolem definice neziskového a podnikatelského sektoru. | foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Většina sporů kolem financování pražské kultury se odehrává ne kolem kvality projektů, ale kolem definice neziskového a podnikatelského sektoru.

Radního pro kulturu Václava Novotného (TOP 09) čeká náročný vstup do „školního“ roku: výběrová řízení na šéfy Galerie hl. m. Prahy nebo Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, ustavení nové grantové komise nebo rozhodování o transformaci pražských divadel. I po osmi měsících ve funkci stále ještě na radnici a v jejích organizacích „uklízí“. Podařilo se mu prakticky zrušit kritizovaný program „partnerství“, v němž o dotacích pro kulturu nebo cestovní ruch rozhodovali politici, často na základě konexí a stranických doporučení. Vyměnil vedení Obecního domu. Z veledůležité židle šéfa odboru památek přesadil Jana Kněžínka na méně důležitou…

ČESKÁ POZICE se ptala Václava Novotného, jak postupuje ve věcech, které jsou pro pražskou kulturu životně důležité.

Výběrová řízení

Za pár dní budou uzavřena výběrová řízení na šéfy Galerie hl. m. Prahy a Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, která pražský magistrát vypsal v polovině července. Když se naposledy vybíral ředitel Divadla na Vinohradech nebo nájemce Divadla Komedie, byla kritizována neprůhlednost řízení a politický klíč při sestavování výběrové komise. A také to, že veřejnost se nemohla předem seznámit s koncepcemi uchazečů, diskutovat o nich, a hlavně posléze kontrolovat, jak jsou naplňovány v praxi.

ČESKÁ POZICE: V čem jsou ta současná výběrová řízení jiná?

NOVOTNÝ: Zásadní změna je, že až nám zájemci naposílají obálky s přihláškami a v nich své koncepce, vyvěsíme je na web. To tu nikdy nebylo. Nemáme s tím žádnou zkušenost a jsme opravdu zvědaví, co se stane.

ČESKÁ POZICE: Ale v tom výběrovém řízení je také věta, že se uchazeč může rozhodnout, zda se zveřejněním souhlasí. Takže se teprve uvidí, kolik těch vyvěšených koncepcí galerie nebo FOKu nakonec bude.

NOVOTNÝ: Nemůžeme popřít, že se dotýkáme autorského práva. Když nebudou uchazeči chtít, tak nemůžeme nic dělat. Teoreticky se může stát, že se přihlásí patnáct lidí, všichni řeknou ne a my budeme za blbce. To bychom neradi. Předpokládám ale, že kdo si je sebou jistý, nemá důvod zveřejnění odmítnout. Horší bude, pokud někdo svolení nedá, bude dobrý a my ho vybereme, to bude zase řečí, co s ním máme a proč vyhrál.

ČESKÁ POZICE: Obě komise jsou sice devítičlenné, v jedné je ale pět odborníků a čtyři zastupitelé, ve druhé dva zastupitelé a sedm odborníků... Marně v tom hledám nějaký systém.

NOVOTNÝ: Je to tak, jak se nám podařilo poshánět odborníky a jak velká byla vůle zastupitelů v těch komisích být.

„Základní pravidlo, ale spíš tušené, že tam odborníků má být víc než politiků či úředníků, ty komise splňují.“

ČESKÁ POZICE: To znamená, že nějaká pravidla pro to, jak jsou výběrové komise sestavovány a jak budou pracovat, zatím neexistují?

NOVOTNÝ: Žádný takový systém není a ani nevím, jestli by měl být. Ani mě to nenapadlo. Základní pravidlo, ale spíš tušené, že tam odborníků má být víc než politiků či úředníků, ty komise splňují, i když každá v jiné proporci.

ČESKÁ POZICE: Co od zveřejnění koncepcí uchazečů, které jste po minulých zkušenostech prosadil, očekáváte?

NOVOTNÝ: V některých výběrových řízeních jsem nabyl dojmu, že se do nich hlásí kde kdo, aniž by byl schopen sebekritické reflexe. Snad si ti, kteří se necítí extra pevní v kramflecích, když uvidí, že jejich koncepce bude viset několik týdnů na webových stránkách, řeknou: Raději to nechám být.

Grantová komise

V grantovém systému se v Praze každoročně rozdělují stovky milionů na kulturní projekty. Pravidla pro pražský grantový systém byla zastupitelstvem magistrátu přijata v roce 2010 a mají evropskou notifikaci, což znamená, že odpovídají evropskému standardu. Čtrnáctičlenná grantová komise složená z odborníků se obměňuje každé tři roky. Předsedá jí vždy někdo ze zastupitelů. V minulých letech to byl Ondřej Pecha (ODS).

V platném Grantovém systému pro léta 2010 až 2015 se o sestavování grantové komise píše: „Návrhy na členy Grantové komise zpracovává a předkládá Výboru pro kulturu ZHMP oddělení kultury OZV MHMP, a to s využitím doporučení Poradního sboru primátora hl. m. Prahy pro oblast kultury, odborné veřejnosti, odborných institucí a členů výboru pro kulturu.“

Až do letošního roku existoval pro rozdělování peněz v oblasti kultury nebo cestovního ruchu i takzvaný program partnerství. V jeho rámci byly přidělovány desítky milionů korun ročně na základě politického rozhodnutí členů výboru pro kulturu.

ČESKÁ POZICE: Schválení grantové komise bylo na posledním zasedání výboru pro kulturu před prázdninami odloženo. Už je návrh jejích členů připraven?

NOVOTNÝ: Se sestavováním grantové komise jsme si užili pěkné léto. Myslel jsem si, že to budeme dělat s pomocí odborných a profesních institucí, ale ono to moc nejde. A protože jsme stále předmětem různých klak a nátlaků, snažili jsme se vybrat si zodpovědně a s vědomím toho, že to děláme na tři roky. Je to jedno z nejvážnějších rozhodnutí vůbec, protože jde do příštího volebního období.

To složení musí být vyvážené, protože v rámci jednotlivých oborů se spolu různé skupiny vlastně nesnesou. Ale je to vždy jeden obor a jeden rozpočet. Velmi jsme usilovali o to, aby grantová komise byla dobrá, a doufám, že bude akceptovaná. A pak je tady ten patnáctý člen. Dlouholetý předseda grantové komise Ondřej Pecha tu funkci dál dělat nechce. Budeme muset najít mezi členy výboru někoho jiného.

ČESKÁ POZICE: Správně by s vámi měl členy grantové komise konzultovat Poradní sbor primátora pro kulturu.

NOVOTNÝ: Tak to už mě i trochu mrzí , že pan primátor Poradní sbor dosud nejmenoval. Protože návrh jeho členů u něj leží čtyři měsíce. Pro mě z toho vyplývá strašná odpovědnost.

Dosud všichni volali po tom, aby nebylo „partnerství“, a měli celkem vzato pravdu. A to ještě v oblasti kultury to rozhodování bylo decentní oproti cestovnímu ruchu. Teď program partnerství nebude. Téměř všechno půjde skrz granty. Co to znamená? Ten systém bude nastavený poměrně natvrdo. Projekty ohodnotí odborníci, kteří rozhodnou, výbor pro kulturu to potvrdí nebo nepotvrdí, pak bude možnost odvolání a na to bude vymezený nějaký malý objem peněz. A konec.

Víte, jak to chodilo. Někdo nedostal grant, tak požádal o to samé na partnerství pro kulturu, když ani tam ne, řekl, že je to stejně program podporující cestovní ruch a požádal znovu. A chodil a mořil každého, kdo s tím měl něco společného...

„To rozhodování je odbornější, ale není spravedlivé. Jediná spravedlnost by byl los. A to by zrovna v tomto případě nebylo ono.“

ČESKÁ POZICE: A teď nebude.

NOVOTNÝ: Ne. A je možné, že si všichni uvědomí, že ty výjimky vlastně měli rádi. To šantění tady po baráku, které se najednou stane bezpředmětným.

A navíc nezávislí odborníci mohou být sebelíp vybraní, i když tam budou zastupovat různé sféry toho kterého uměleckého oboru a jejich individuální pohledy se objektivizují, nebude to dokonalé. To rozhodování je odbornější, ale není spravedlivé. Jediná spravedlnost by byl los. A to by zrovna v tomto případě nebylo ono. Takže si myslím, že jak teď všichni mají pocit, že je dobře, že „partnerství“ zaniklo, tak v lednu, únoru, budou mít pocit, že to tak bezvadné zase není. Zejména ti, kteří nic nedostanou. Do toho systému vstoupí asi tisíc žadatelů a zhruba čtyři stovky z nich nedostanou nic. Tak to bude.

ČESKÁ POZICE: Jak vlastně ten návrh grantové komise nakonec vznikal? Odborníky si najmenovaly jednotlivé strany a z nich se nějakým průnikem vybíralo? Nebo zasedla „Topka“, protože má na starost kulturu, a dali jste to dohromady?

NOVOTNÝ: Ano, zasedli jsme jako TOP 09, dali to dohromady a šli jsme to konzultovat. Všichni si velmi dávali pozor, aby to byla odborná a nepolitická nominace, abychom si nezadali. Mnohdy se stalo, že jsme tam každý měli ta samá jména. Je tam jistý akcent na lidi mladší.

Spolupráce města se státem a soukromými subjekty

Většina sporů kolem financování pražské kultury se odehrává nikoliv kolem kvality projektů, ale kolem definice neziskového a podnikatelského sektoru. Otázku, zda mají být podporováni ti, kteří dělají kulturu jako obchodní společnosti a se ziskem, řeší grantový systém šalamounsky: připouští podporu projektu nezávisle na právní subjektivitě žadatele, ale jen do výše vyrovnaného rozpočtu. Samozřejmě, že se to všelijak obchází. Ne zcela jasná, a hlavně nekontrolovaná, jsou třeba i pravidla pro spolupráci soukromých subjektů s příspěvkovými organizacemi města.

V programovém prohlášení současné Rady pro oblast kultury mimo jiné stojí: „(Rada) bude rozvíjet systematickou a dlouhodobou spolupráci města a jím zřizovaných kulturních organizací se soukromoprávními i státními subjekty s cílem realizace kulturních počinů konkurenceschopných v evropské dimenzi.“ Jak taková spolupráce vypadá v praxi a jak se vlastně daří radě tento bod programu, který má svoji logiku, naplňovat?

ČESKÁ POZICE: Kdo to programové prohlášení pro oblast kultury vlastně psal?

NOVOTNÝ: Ve velké míře já. A to, co je v té větě o spolupráci mezi městskými, soukromými a státními institucemi, to si opravdu myslím. Možná spíš z toho mého cestovně-rucháckého pohledu, protože mám za to, že bychom měli vždycky vytvořit nějakou nosnou událost, která do Prahy přitáhne lidi, a je mi jasné, že každý jednotlivě je na to krátký.

ČESKÁ POZICE: Co jste v této oblasti už vykonali?

NOVOTNÝ: Méně, než bych si přál... Spolupráci Galerie hlavního města Prahy s Národní galerií na expozici Slovanské epopeje jsme zdědili. Ale jako dobrý příklad ji můžeme prezentovat. Spíš si myslím, že se hodně odehraje v Obecním domě. Ve spolupráci s firmou Art Invest se tam chystá cyklus koncertů operních hvězd a výstava Muchových plakátů. Jsou to originály, je to na správném místě, a je to sbírka Ivana Lendla, a tak věřím, že by ta výstava mohla být atraktivní i mezinárodně. Zároveň jde do rekonstrukce Uměleckoprůmyslové muzeum. Zavře, ale vystaví v Obecním domě svoji secesní sbírku. To jsou, myslím, dobré příklady spolupráce.

ČESKÁ POZICE: A Státní opera? Prý se na to téma intenzivně jedná.

NOVOTNÝ: Vidím, že stát je ze Státní opery intenzivně nešťastný. Sledujeme to, jednali jsme opakovaně s náměstky paní ministryně. Vyčkáváme, co nám nabídnou. Myslím, že se schyluje k nějakému vážnějšímu jednání. Víc vám zatím neřeknu.

ČESKÁ POZICE: Jsou i špatné příklady spolupráce?

NOVOTNÝ: Jestli jsme o něčem přesvědčeni, že je to chybný krok, pak sbírka soukromé Artbanky vystavená v Colloredo-Mansfeldském paláci, který je objektem Galerie hlavního města Prahy (GHMP). Pokud je ten palác havarijní, jak říká galerie, tak tam lidé nemohou chodit. Čili tam žádná Artbanka být nemůže. A jestli je objekt provozuschopný... Naše příspěvkové organizace mají činnost, která je jim vlastní, a mají ji dělat vlastními silami, protože k ní byly zřízeny. Mohou je částečně pronajímat třeba jako kavárnu, prodej suvenýrů, činnosti, které jim vlastní nejsou, k tomu mají právo uzavírat smlouvy nájemní. Ale v tomto případě jde o smlouvu svým obsahem koncesní, tam jde o zcizení činnosti. A k tomu naše organizace oprávněny nejsou. Proč by měla galerie někomu pronajímat svěřený palác, aby tam dělal galerii? Artbanka neplatí GHMP žádné peníze a vybírá tam vstupné. Ta konstrukce je úplně chybná.

„Proč by měla Galerie hlavního města Prahy někomu pronajímat svěřený palác, aby tam dělal galerii?“

ČESKÁ POZICE: Paní ministryně kultury je asi jiného názoru, protože podepsala s představiteli Artbanky memorandum, v němž projektu, a tedy i té spolupráci vyjádřila podporu.

NOVOTNÝ: Třeba to ministerstvo vnímá laskavě či benevolentně. Náš názor je jiný. Jsem odsouzený k tomu vidět věci přes majetek a přes peníze. Z mého pohledu je to špatně a není to možné. Nepochybně to lze interpretovat i tak, že Artbanka dílům, která vystavuje, dodává hodnotu, a že dochází k jakýmsi synergickým efektům. Ale na podporu mladých umělců existují jiné aparáty. Umím si představit, že by to mohlo být předmětem grantu. Naše galerie je tu k tomu, aby dělala svoje výstavy.

ČESKÁ POZICE: Takže tu spolupráci ukončíte?

NOVOTNÝ: Současný ředitel GHMP pan Bufka na konci srpna skončil. Ten, kdo vyhraje výběrové řízení, bude muset tu situaci řešit, je to jedna z věcí, o kterých se s ním budu bavit.

ČESKÁ POZICE: Těch změn na šéfovských postech a kontrol bylo víc. Budou i nějaké postihy?

NOVOTNÝ: Potrestat v dimenzích města znamená, že ten člověk nedostane odměny. To je tak jediný trest, který město zná. A pak mám možnost ty šéfy tím či oním způsobem přimět k odchodu. Buď rezignují nebo sice neodejdou, ale já se přesto cítím dost silný na to, abych vypsal výběrové řízení.

Eventuální kriminální nebo majetkoprávní dopady jsou mimo vnitřní mechanismy města. V tom případě musíte mít věc nade vší pochybnost zdokumentovanou. Pro to slouží institut mimořádných kontrol. A ty se táhnou, protože kontrolovaní mají možnost vznést námitky, a ty se vypořádávají. Ke konci taková kontrola spěje relativně pomalu.

Čili něco takového může vyplynout z mimořádné kontroly nebo – jak to udělal Vlastimil Ježek v Obecním domě – z mimořádné inventury. Tam se ukázalo, že chybí za devět milionů majetku v zůstatkových hodnotách. Dohodli jsme se, že udělá tu inventuru ještě jednou, aby se nestalo, že zapomněli otevřít nějakou zapomenutou komnatu a že to tam všechno je. Ale pochybuji. Proč by proboha schovávali v nějakém temném koutě zahradní sekačky, když nemají žádnou zahradu?

ČESKÁ POZICE: Obecní dům nakoupil zahradní sekačky?

NOVOTNÝ: Kromě jiného. A pokud výsledek druhé inventury bude stejný, pak je důvod to posunout dál. Tam by to bylo hodně natvrdo, protože orgány akciové společnosti ručí svým majetkem.

„Proč by proboha schovávali v nějakém temném koutě Obecního domu zahradní sekačky, když nemají žádnou zahradu?“

ČESKÁ POZICE: Kde vlastně je ta hranice dobré spolupráce městské příspěvkové organizace se soukromým subjektem, a kde už je to spíš odvádění městských peněz do soukromé kapsy? Nemělo by mít město v tomhle směru nějaká pravidla?

NOVOTNÝ: Ale ono má pravidla. Když si do důsledku přečtete zřizovací listiny příspěvkových organizací, tak je tam najdete. Jiná věc je, že se to všelijak obchází. Všichni jsou v tomhle směru nadobyčej tvůrčí. A zároveň si tam přečtete, a ne-li tam, tak v zákoně o hospodaření územněsprávních celků, že příspěvkové organizace jsou zřízeny k hlavní činnosti, aby ji provozovaly svými silami prostřednictvím majetku, který je jim obcí svěřen. O tom není sporu.

ČESKÁ POZICE: Konkrétně je tu případ z Hudebního divadlo Karlín, kdy se v rámci „spolupráce“ inscenace nějaké akciovky stane součástí programu divadla.

NOVOTNÝ: Přečetl jsem si audit karlínského divadla z roku 2008, na který upozornila ČESKÁ POZICE. Jeho slabostí je, že je čtyři roky starý a teď může být situace jiná. O čtyři roky starém dokumentu se nedá pořádně mluvit. Takže je tam teď mimořádná kontrola. Na jejich závěry jsem zvědavý. Upřímně, mimořádné kontroly jsou i v jiných divadlech. Toho času i v Ypsilonce a v Divadle Spejbla a Hurvínka.

Transformace divadel

Praha má jedenáct divadel – příspěvkových organizací. Musí je financovat tak, aby mohla vykonávat činnost, pro kterou byla zřízena. Nebo je zrušit. A pak je tu možnost takzvané transformace. Divadla by byla převedena na jinou formu právní subjektivity a musela by se ucházet stejně jako ta ostatní o finance v grantovém systému.

O transformaci pražských divadel se hovoří už nějakých patnáct let a její první vlna už před lety proběhla. Víceméně úspěšně. Divadla jako Činoherní klub, Archa nebo Dejvické divadlo mají statut obecně prospěšných společností. Znamená to, že mají menší jistotu, kolik peněz z městského rozpočtu dostanou, musejí se o ně každé čtyři roky ucházet v grantovém systému, ale jsou prakticky nezávislá na politickém rozhodování.

Pražská příspěvková divadla jsou „zkamenělá“. Dlouhodobě trpí malou obměnou šéfů a souborů, což často vede k uměleckým stereotypům a průměrnosti produkce takzvaně „na jistotu“.

„Autorská divadla ve vlastnictví města je chybná a bezvýchodná konstrukce.“

ČESKÁ POZICE: Už máte vyjasněný koncept, jak naložíte s pražskými divadly – příspěvkovými organizacemi? Pustíte se do té takzvané transformace, nebo ten zamrzlý stav v pražských divadlech vyřešíte jiným způsobem?

NOVOTNÝ: Když mluvíme o transformaci, má se za to, že by se příspěvková organizace měla proměnit na obecně prospěšnou společnost. Já si to úplně nemyslím. Velmi tomu překáží, že zrovna teď je tak strašně nejasné, co to obecně prospěšná společnost je, protože připravovaný nový Občanský zákoník zákon o obecně prospěšných společnostech ruší. A já mám čím dál více pocit, že statut o.p.s. ostatně není jediným možným řešením.

Když se na jaře v souvislosti se schváleným rozpočtem zkrátily granty, chodili za mnou všichni, jeden za druhým, a říkali: To je skandál a musíte nás dofinancovat. Pak se ohlásil hudební festival Struny podzimu a já jsem mlčky očekával, že řeknou to samé. A oni přišli a řekli: Vy jste nám zkrátili víceletý grant, inu, taková je doba, a my jsme přemýšleli nad tím, co s tím. Nechali jsme si poradit od daňové poradkyně a ona říká, že kdybychom nebyli občanské sdružení, ale s.r.o., že by nám to vlastně vycházelo líp, protože bychom mohli uplatnit odečet daně na vstupu a všechno by se nám o 20 procent zlevnilo. Tak my chceme být s.r.o., co vy na to, pane radní? Řekl jsem, že udělám všechno pro to, aby grantová smlouva platila pro s.r.o. stejně jako pro občanské sdružení.

Byl jsem příjemně překvapený, protože po mně v téhle kanceláři každý vždycky žádá řešení, ale málokdo s ním přichází. Jinými slovy: o.p.s. není to jediné možné. Jenom se za ty roky jako jediné možné traduje. Dokud bylo zřejmé, co o.p.s. je, nebyla síla ta divadla k transformaci dostrkat, natožpak když to v tuhle chvíli jasné není. Naopak jediné, co naprosto jasné je, že autorská divadla nemají být městská. To pozbývá veškerou logiku.

ČESKÁ POZICE: Vy se zabýváte myšlenkou, že by se příspěvková divadla transformovala na s.r.o.?

NOVOTNÝ: No, pokud se upneme k pojmu „obecně prospěšná společnost“, tak se vlastně s těmi divadly nestane vůbec nic, dokud se nevyjasní, co to bude. A to se vyjasní v roce 2014, až nám vyjde Občanský zákoník.

ČESKÁ POZICE: Můžete rozvést tu svoji tezi, o autorských divadlech?

NOVOTNÝ: Nerad bych, aby někdo dezinterpretoval, co řeknu. Autorská divadla prostě nemůžou být městská. Je to asi nějaký historický omyl, že se jimi stala, asi za komunistů jiná možnost nebyla. Ale stejný historický omyl je, že městskými zůstala. Četl jsem svého času článek o divadlech v Lidovkách a tam psali, že by takový městský politik vůbec, ale vůbec neměl ani pomyslet, kdo bude dělat ředitele nějakého autorského divadla.

No, z hlediska svobody a neohraničenosti umělecké tvorby je to dokonalá pravda, jenže z pohledu města jsou ředitelé správci majetku, kteří nakládají s penězi, a ne malými. Támhle šedesát, tuhle dvacet, úhrnem čtvrt miliardy na divadla – příspěvkové organizace. Představme si, že městem vlastněné autorské divadlo – kterékoli – by zásadně pošlapalo všechna pravidla hospodaření, co jich je, tak se s tím pak vlastně nedá nic dělat… Prostě autorská divadla ve vlastnictví města je chybná a bezvýchodná konstrukce. Zároveň však musím připustit, že v rámci celku všech městem zřizovaných divadel se jedná o marginálii.

„Po mně v téhle kanceláři každý vždycky žádá řešení, ale málokdo s ním přichází.“

ČESKÁ POZICE: Ale mohlo by to být tak, že město má divadlo, ve kterém se mu střídají autorská divadla?

NOVOTNÝ: Ale to je něco jiného. To samozřejmě možné a asi i žádoucí je.

ČESKÁ POZICE: Nemůžete alespoň vypsat výběrová řízení na ředitele divadel, aby se v těch příspěvkových organizacích konečně něco pohnulo? Aby se tam vyměnili šéfové a měli možnost si obměnit soubory?

NOVOTNÝ: K tomu určitě dojde, asi někdy před Vánoci, jen co dokončíme výběrová řízení, která jsou už vypsaná. Pak postoupíme k dalším. My bychom jich více najednou asi ani administrovat nedokázali.