Kdy začne svět brát vážně svůj závazek chránit Syřany?

Americká diplomatka Nancy Soderbergová se domnívá, že v syrské krizi je nezbytné k diplomacii přidat sílu, jinak se situace kupředu nepohne.

Rok po začátku krize v Sýrii je na čase si přiznat, že svět je připraven se smířit s tím, že prezident Bašár Asad vraždí své spoluobčany. Pokud nebude použita vojenská síla na podporu diplomacie, mezinárodní společenství nechá Asada zabít o desítky tisíc lidí víc než dosavadních odhadovaných 7,5 tisíce, píše ve svém komentáři pro agenturu Reuters Nancy Soderbergová, americká diplomatka, jež za Clintonovy administrativy mimo jiné působila jako bezpečnostní poradkyně při OSN.

Soderbergová připomíná, že Valné shromáždění OSN v roce 2005 souhlasilo s tím, že svět má odpovědnost za ochranu obyvatelstva v ohrožení. A tentýž rok tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan, dnes zvláštní vyslanec OSN a Ligy arabských států pro Sýrii, prohlásil, že nic nemůže ospravedlnit zločiny proti lidskosti. Kdy začne svět brát vážně svůj závazek chránit Syřany před jejich vražděním? ptá se Soderbergová.

Podle ní jsou zjevné tři kruté pravdy ohledně syrské krize:

  • V dostatečném zájmu žádné země není použití leteckých náletů a nakonec i pozemní armády, aby zastavily útoky syrského režimu, což je podle Soderbergové jediná cesta, jak ukončit současné vraždění. Všechny vedlejší aktivity, i dobře míněné, které zachrání pár životů – summity, zvláštní vyslanci, humanitární koridory, bezpečné zóny, ozbrojování opozice a pokusy dosáhnout příměří –, jsou jen kouřovou clonou pro Asada, aby dokončil likvidaci povstaleckých „teroristů“. Diplomacie nebude fungovat bez použití síly.
  • Mezinárodní společenství se nesmí nechat zmást malými ústupky syrského režimu, které by možná někdy mohly vést k ukončení násilí. Diplomaté stráví dny a týdny domlouváním, jak například evakuovat zraněné. Další týdny ztratí dohadováním humanitárních zón a koridorů. Přestože jsou tyto kroky důležité a zachrání životy, krizi nevyřeší. A jen odvádějí pozornost od použití síly proti Asadovi.
  • Humanitární zóny nefungují dobře uprostřed občanské války, neopírají-li se o podporu mezinárodních sil. A ani to nemusí zabránit masivním obětem, jak ukazuje příklad z Bosny v roce 1995. Tehdy měla OSN mandát „odradit útoky“ v šesti bezpečných zónách, ale stejně v nich a okolo nich zahynulo nejméně 20 tisíc lidí, z toho jen ve Srebrenici na sedm tisíc. Zóny rovněž vyžadují čas na přípravu. Ve Rwandě v roce 1994 se je povedlo zavést až po genocidě...

Bašár Asad hraje známou hru na zdržování a pomalé vyjednávání, aby stačil dokončit svůj job. Soderbergová apeluje, že si musíme konečně přestat lhát do kapsy a přiznat, že diktátora lze zastavit pouze silou. Nic jiného v krátkém časovém horizontu nepomůže.

Je tu však zásadní otázka: Kdo a jak zasáhne v Sýrii? To není Libye. Sýrie má regionální spojence Írán a Libanon a podporuje ji Hizballáh a Hamás. To však nelze brát jako důvod k nečinnému přihlížení vraždění, ale pouze k pečlivému plánování.

Tedy jak? Bezpečnostní zóny syrští rebelové sami neochrání, tato ohrožená území a syrská města zajistí jen mezinárodní síly, a to jak ze země, tak ze vzduchu.

A kdo? Soderbergová se domnívá, že ukončení syrské krize je především v zájmu celého regionu. Státy v nejbližším okolí budou řešit uprchlíky, ekonomické důsledky pádu Asadova režimu i pokračující občanské války v zemi. A právě ty by měly vyslat své vojáky do Sýrie. Americká diplomatka navrhuje jakousi regionální koalici s tichou podporou OSN a Ligy arabských států. (Akce na základě rezoluce OSN je zřejmě vyloučena kvůli ruskému vetu.) Většina obyvatel Sýrie jsou sunnitští muslimové, tudíž sunnitští sousedé by jim měli poskytnout ochranu. Po úspěšné akci a následném vyjednávání by se zřejmě zapojily i jednotky OSN a letky NATO k udržování „míru“.

Kdy začne svět brát vážně svůj závazek chránit Syřany před jejich vražděním?