Kdy Izrael zaútočí na Írán?

Americký senátor Joseph Lieberman v projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci nepřímo stanovil datum útoku na letošní červenec.

Petr Pietraš 29.3.2012
Z historické zkušenosti s izraelskými vojenskými zásahy vyplývá, že pokud Izrael nabude přesvědčení, že míra jeho ohrožení přesáhla únosnou mez, nebude váhat a buď s požehnáním USA, nebo i bez něj začne jednat. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Z historické zkušenosti s izraelskými vojenskými zásahy vyplývá, že pokud Izrael nabude přesvědčení, že míra jeho ohrožení přesáhla únosnou mez, nebude váhat a buď s požehnáním USA, nebo i bez něj začne jednat. | foto: © REUTERSČeská pozice
Z historické zkušenosti s izraelskými vojenskými zásahy vyplývá, že pokud Izrael nabude přesvědčení, že míra jeho ohrožení přesáhla únosnou mez, nebude váhat a buď s požehnáním USA, nebo i bez něj začne jednat.

Eventuální vojenský konflikt Izraele a Íránu na programu 48. Mnichovské bezpečnostní konference 3. až 5. února nebyl. Stalo se však z něj hlavní téma rozhovorů na chodbách a o přestávkách, jež všechny ostatní pro bezpečnostní problémy zatlačilo do pozadí. V politicko-vojenských kruzích začíná převládat přesvědčení, že Izrael brzy proti Íránu vojensky zasáhne.

Potvrdil to i ve svém projevu v neděli 5. února americký senátor a „nezávislý demokrat“ Joseph Lieberman. Nepřímo datum útoku stanovil na červenec a prohlásil, že se modlí, aby se Írán vzdal svého jaderného programu. Dle něho USA nebudou v žádném případě tolerovat Írán s atomovými zbraněmi. Prezident Barack Obama sice upřednostňuje diplomatické jednání, ale pokud se mezinárodnímu společenství pomocí sankcí nepodaří do konce června donutit Írán ke změně postoje ke svému jadernému programu, vzniknou vážné důvody, aby proti němu USA vojensky zasáhly.

Jaderné mocnosti na Blízkém východě

Z historické zkušenosti s izraelskými vojenskými zásahy vyplývá, že pokud Izrael nabude přesvědčení, že míra jeho ohrožení přesáhla únosnou mez, nebude váhat a buď s požehnáním USA, nebo i bez něj začne jednat. Současně však nic nenutí Írán, aby se vzdal svého prestižního jaderného programu. Hospodářské sankce mu sice ztrpčují život, navzdory embargu Evropské unie na dovoz íránské ropy se však najde dost jejích nových odběratelů v Číně, Japonsku nebo v Indii.

Írán tím navíc může jen získat. Vlastnictvím atomových zbraní se sice nestane supervelmocí, ale rozhodně bude víc než pouhým regionálním hegemonem. Bude totiž přímo kontrolovat okolní arabské státy vyvážející ropu, a tudíž okolo 57 procent jejích světových zásob.

Mnichovská bezpečnostní konference

Munich Security Conference se poprvé konala v roce 1962. Od té doby se na ní setkávají vrcholní politici zabývající se bezpečností, představitelé armád a zástupci zbrojního průmyslu z celého světa. Ani letos na ní nechyběla velká jména světové bezpečnostní politiky. Z USA přiletěla například současná ministryně zahraničí Hillary Clintonová, ministr obrany Leon Panetta, jeho předchůdce William Cohen, senátoři John McCain (republikán) a Joseph Lieberman, bývalý ministr zahraničí Henry Kissinger nebo šéf Světové banky Robert Zoellick. Zúčastnila se jí i německá kancléřka Angela Merkelová, šéf Deutsche Bank Josef Ackermann, italský premiér Mario Monti, ministři zahraničí Ruska Sergej Lavrov, Polska Radoslaw Sikorski a České republiky Karel Schwarzenberg, generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen a mnoho dalších. Vedle tradičních bezpečnostních témat na konferenci diskutoval bývalý americký generál a ředitel CIA Michael Hayden o problémech kyberterorismu s Jevgenijem Kasperským, spoluzakladatelem společnosti Kaspersky Lab a jedním z hlavních světových odborníků na počítačové viry.

Vlastnictvím atomových zbraní se sice z Íránu nestane supervelmoc, ale rozhodně bude víc než pouhým regionálním hegemonem

Faktem však zůstává, že atomový Írán si nepřeje nejen Izrael, ale ani okolní arabské státy. Saúdská Arábie už několikrát naznačila, že bude-li Írán vlastnit atomovou bombu, bude nucena tento jeho vojenský náskok dohnat. V případě závodů v jaderném zbrojení na Blízkém východě se jako další potenciální kandidáti na vlastnictví jaderných zbraní nabízejí dvě země – Turecko a Egypt –, jež mají ambici stát se regionálními mocnostmi. Pokud by to nastalo, v jedné z nejméně stabilních částí světa by bylo několik zemí vlastnících jaderné zbraně. Jejich reakce jsou však často zcela nevypočitatelné, v důsledku čehož se značně zvyšuje riziko atomové války z pouhého nedorozumění.

Historie izraelských zásahů

V této souvislosti je třeba zmínit historii izraelských zásahů proti arabským raketovým a atomovým plánům.

  • Již v šedesátých letech minulého století hrozil tehdejší egyptský prezident Gamál Násir, že jeho země již brzy bude schopná zasáhnout raketami jakékoli město v Izraeli. Izraelskou odpovědí byla Operace Damokles, během níž se pomocí dopisních bomb vědcům, kteří na raketách pracovali, a dalších „opatření“ podařilo tajné službě Mosad egyptský raketový program zastavit.
  • V roce 1981 to byla Operace Opera, jejímž cílem bylo vyřadit z provozu irácký atomový reaktor Osirak v jaderné elektrárně v Tuwajtu zhruba 18 kilometrů od Bagdádu. Tato operace tehdy načas ovládla všechna světová média, ale následný izraelský útok se odehrál téměř bez povšimnutí.
  • V září 2007 izraelská letadla zaútočila v Sýrii na nekonkretizovaný cíl a „něco“ na něj shodila. Arabské státy si na tento útok nestěžovaly a i samotná Sýrie se chovala velmi zdrženlivě, a proto byla nejprve zveřejněna jen tato agenturní zpráva. Až v roce 2008 vyšlo najevo, že šlo o Operaci Ovocný sad a atomový reaktor financovaný v rámci mezinárodního projektu na syrském území Íránem a budovaný pomocí severokorejských jaderných technologií.
Několik teorií

Diskuse o preventivním izraelském vojenském zásahu má zásadní význam. Zejména když si uvědomíme, že v případě věrohodných informací o Blízkém východě stále platí: kdo ví, mlčí, a kdo mluví, nic neví. Sledovat izraelská média příliš nepomůže, protože se k plánovaným vojenským operacím své země nevyjadřují. A pokud ano, většinou citují televizní stanici CNN nebo deník New York Times.

Komentátor deníku Washington Post David Ignatius začal veřejně spekulovat o možném izraelském útoku mezi dubnem a červnem letošního rokuTomuto tématu se věnují především Američané. Například komentátor deníku Washington Post David Ignatius, jenž údajně sděluje názory ministra obrany USA Leona Panetty, začal veřejně spekulovat o možném izraelském útoku mezi dubnem a červnem letošního roku. To odpovídá teorii, že případný izraelský vojenský zásah se uskuteční během horké fáze amerických prezidentských voleb, čímž bude znemožněna rozhodná americká reakce.

Francouzský bezpečnostní expert François Heisbourg k tomu dodává, že stažením amerických vojenských jednotek k 31. prosinci 2011 z Iráku vzniklo v jeho vzdušném prostoru zatím nikým nekontrolované vakuum, což umožňuje izraelským bojovým letounům relativně bezpečný průlet. Dle další teorie Izrael poté, co se mu nepodařilo pomocí počítačového viru Stuxnet zastavit íránský jaderný program, musí vojensky zasáhnout dřív, než Írán přesune svůj program do podzemních bunkrů u města Kom.

Počet příspěvků: 5, poslední 14.2.2012 06:31 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.