Kdy Italové netroubí, i když stojíte na zelenou?

Nemají nic společného s opravdovými chlapáckými motorkami nebo ošuntěle prskajícími mopedy. Jsou ležérní a patří k národnímu stříbru.

Legenda pro nové tisíciletí. Piaggio Vespa GTS 300 se díky výkonnému motoru hodí i na jízdy mimo město. foto: © Piaggio VespaČeská pozice

Legenda pro nové tisíciletí. Piaggio Vespa GTS 300 se díky výkonnému motoru hodí i na jízdy mimo město.

Přiznejme si na rovinu: druhá polovina dvacátého století by byla chudší, nebo aspoň šedivější, nebýt skútru Audrey Hepburnové a Gregoryho Pecka v jejich „Prázdninách v Římě“. Tehdy zároveň příslib lehčího a volnějšího života, dnes nepřehlédnutelný prvek života v jihoevropských městech, spolu s jarním sluncem opět naplno vtrhl do ulic.

Jak moc jsou skútry prima a oblíbené, tak jsou také hlučné. Nemají nic společného s opravdovými chlapáckými motorkami nebo ošuntěle prskajícími mopedy. Skútr je ležérní a pohodový, čistě italský vynález, který si zaslouženě vydobyl své čestné místo mezi dalšími produkty národní chlouby, jako jsou zmrzlina nebo esperesso.

Tohle vozítko elegantních tvarů dodnes mnohým zrychlí tep. Jde sice o pouhý prostředek hromadné dopravy, jenže má větší styl. První Lambretty, které vyjely koncem čtyřicátých let z výrobních pásů v Miláně, byly prostě ránou na komoru. Krátce nato následovaly jejich příkladu ještě lepší a ještě půvabnější Vespy. Mezi automobily dosáhly podobného úspěchu jen Volkswagen „brouk“ a slavný Citroën připomínající plechovku.

Poválečná vzpruha a nové tisíciletí

Z praktického hlediska lze tajemství jejich úspěchu vysvětlit jejich funkčností a nízkou cenou – bylo přece krátce po válce, Evropa se právě vzpamatovávala z obrovské zkázy a lidé toto drobné vozítko poskytující jim svobodu přijali s velkou radostí. To, že přežilo své druhy, však souvisí ještě s něčím jiným: se životním stylem. Pro první skutečně svobodou a veselou italskou generaci znamenalo bezstarostné prohánění po městě synonymum mládí a zábavy. Skútr se stal ikonou nového, nevázanějšího životního stylu. Centrum Říma, prodchnuté atmosférou „Sladkého života“, mírně zvlněná Bologna i úzké uličky Neapole shodně hlásaly radost z bujaré jízdy jako s větrem o závod a chuť bavit se.

Na stříbrném plátně mezitím Sophia Lorenová nasedala na skútr stejně elegantně jako Elke Sommerová nebo Julie Christieová, k čemuž odkazuje zvláštní oddíl věnovaný velkým filmovým úspěchům v Museu Piaggio v toskánském městečku Pontadera. V Americe stála první Vespa v padesátých letech tři sta dolarů a za několik let ji okopírovali i v Sovětském svazu pod názvem Viatka. Byla už oficiálním dopravním prostředkem městských policistů, existuje dokonce rovněž verze pro armádu vyzbrojená malým dělem.

V novém tisíciletí se objevil model GTS s novou technologií, ovšem s karoserií jako ze starých časů, podobně jako třeba dnešní Mini nebo nový Brouk. Na přední místa šlágrů mladé generace se dostala i Vespa Speciale, dnes už stará klasika, která se objevila nikoliv v padesátých či šedesátých letech, ale sotva před pár lety. „Ve škole mi to nejde a pak taky nemám holku, ale všechno je pryč, když skočím na svoji Vespu,“ hlásala vitální melodie přímo uprostřed období těžkopádného naštvaného rapu.

Je prostě skvělý pocit jen tak se bezstarostně prohánět, když vám něco dává křídla. A co že si dokáže vydobýt uznání dokonce i zapřisáhlých nepřátel, totiž automobilistů? No přece pěkné ženské nohy! To na vás potom dokonce ani horkokrevní Italové netroubí, když na semaforu zapomene na zelenou.

Počet příspěvků: 2, poslední 16.6.2011 02:46 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Autor

Tibor Michaels

Tibor Michaels | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články

Budou kuchyně světem mužů?

24.12.2015 - 10.46