Kdože to bránil vyšetřování divoké privatizace MUS?

Švýcaři mají problém. Nebude-li v kauze Mostecké uhelné nikdo odsouzen, hrozí jim, že zaplatí obří náhradu za zablokované miliardy.

Nejvyšší státní zástupkyní České republiky, které dle dokumentů blokovalo žádosti o právní pomoc v kauze MUS ze zahraničí, byla v letech 1999 až 2005 Marie Benešová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nejvyšší státní zástupkyní České republiky, které dle dokumentů blokovalo žádosti o právní pomoc v kauze MUS ze zahraničí, byla v letech 1999 až 2005 Marie Benešová. | foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Nejvyšší státní zástupkyní České republiky, které dle dokumentů blokovalo žádosti o právní pomoc v kauze MUS ze zahraničí, byla v letech 1999 až 2005 Marie Benešová.

Privatizace mosteckých dolů, s ní spojená údajná korupce a jejich švýcarské vyšetřování obsadily v posledních týdnech první stránky novin. Většina médií servíruje čtenářům pohádku, podle níž na Českou republiku čekají ve Švýcarsku miliardy korun, které jen stačí sebrat, což ale komplikují zlotřilí prokurátoři z pražského Vrchního státního zastupitelství. Je to vyprávění sice neuvěřitelné, ale dobře se poslouchá, jak už to u pohádek bývá.

Nejprostěji to napsal týdeník Respekt, jehož redaktoři ze švýcarské žaloby vyčetli, že bývalí správci někdejší Mostecké uhelné společnosti způsobili českému státu škodu za více než osm miliard korun a že ze žaloby „jednoznačně vyplývá, že nepřipojením (k té žalobě) by si Češi nechali proklouznout mezi prsty velkou sumu peněz“. A dále redaktoři Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný uvádějí: „Ty samé dokumenty říkají, že hlavní vinu na prozatímním podezřelém selhání nesou ministerstvo financí a bývalé špičky Vrchního státního zastupitelství v Praze.“

Falešná konstrukce

ČESKÁ POZICE nijak nezpochybňuje fakt, že bývalí státem najatí manažeři Mostecké uhelné společnosti v čele s Antonínem Koláčkem se chovali nemorálně a že za peníze této společnosti ji postupně vlastnicky ovládli. Že státu zbyly oči pro pláč a mnoha sociálně-demokratickým politikům, kteří byli tehdy u moci, miliony na účtech. Nechceme se nyní ani pouštět do disputace, zda to, co Koláček a spol. provedli, bylo, či nebylo trestním činem a pokud bylo, jestli to je či není promlčeno.

Vyprávění o tom, že čestní a schopní švýcarští policisté všechno vyšetřili a že jejich česká protistrana ještě vyšetřování bránila, je naivní

Chceme ukázat, jak je absurdní a falešná konstrukce, že ve Švýcarsku čeká na Českou republiku osm až dvanáct miliard korun a že jen kvůli sabotážím Vrchního státního zastupitelství v Praze nám mohou „proklouznout mezi prsty“. Jak je hloupé a naivní vyprávění, že čestní a schopní švýcarští policisté všechno vyšetřili a že jejich česká protistrana nejenže nevyšetřila nic, ale ještě vyšetřování bránila. 

Realita je mnohem prozaičtější. Ostatně chcete věřit tomu, že by nějaký stát podnikal takovou aktivitu, včetně nestandardních návštěv švýcarského velvyslance na českém ministerstvu financí a ministerstvu spravedlnosti, aby druhému státu mohl předat dvanáct miliard korun? Přece pokud se Česká republika ani nikdo jiný nepřihlásí jako poškozený, tak zadržené miliardy propadnou Švýcarsku. Tedy pokud švýcarské soudy prokážou, že to jsou peníze pocházející z trestné činnosti a pokud se jim podaří obžalované usvědčit a odsoudit.

Co když soud obžalované osvobodí?

Jenže tady je kámen helvétského úrazu. Švýcarům totiž chyběl jak poškozený, tak zdrojový trestný čin, ze kterého měly peníze – posléze dle obžaloby ve Švýcarsku prané – pramenit. Druhou variantou totiž je, že soud obžalované osvobodí, peníze jim vrátí, a pak budou Antonín Koláček a jeho společníci žalovat Švýcarsko o náhradu škody. Za pět let by ze zablokovaných dvanácti miliard byla nepříjemně vysoká pro i bohaté Švýcarsko. Lehce by mohla převýšit i zadrženou částku.

Kdyby byl v České republice v souvislosti s privatizací mosteckých dolů někdo zavřen, pozici Švýcarska to výrazně zlepší

Pravděpodobnějším vysvětlením švýcarské aktivity je jejich vlastní problém, jejich obavy ze zmíněných žalob na náhradu škody, kterými celý příběh může skončit. Právě proto se snaží zatáhnout do hry Českou republiku. Kdyby zde byl v souvislosti s privatizací mosteckých dolů někdo zavřen, pozici Švýcarska to výrazně zlepší.

Bude tedy v ČR za podezřelou „manažerskou privatizaci“ mosteckých dolů někdo zavřen? S největší pravděpodobností ne. Třikrát bylo vyšetřování všemožných podezření odloženo a promlčecí lhůty již uplynuly.

Liknaví Švýcaři

A měl být někdo odsouzen? Ze stovek stran dokumentů, které autor tohoto článku za čtyři roky ke kauze shromáždil, vyplývá, že za korupci ano. Již v roce 2008 publikoval v týdeníku Euro článek, že zbrojař Pavel Musela napojený na bývalého premiéra Stanislava Grosse dostal v souvislosti s privatiazací Mostecké uhelné společnosti provizi pět milionů dolarů. Tehdy to však ani Respekt, ani MF Dnes, ani jiná česká média nezajímalo a kauzu nezdvihly.

A proč to tehdy nezajímalo českou policii? Zdroj ČESKÉ POZICE, který si nepřeje být jmenován, říká: „Samozřejmě nás to zajímalo, okamžitě jsme požádali Švýcarsko, aby nám poskytlo právní pomoc a veškeré informace k této provizi, včetně informací, jestli a ke komu peníze dále tekly. Jenže Švýcarsko nám odpovědělo až za šestnáct měsíců!“ Hezká lhůta, kterou stojí za to připomenout, pokud si dnes Švýcarsko stěžuje, že česká strana odpovídala velmi liknavě.

Žádosti o právní pomoc z ciziny  blokovalo Nejvyšší státní zastupitelství, nikoli Vrchní státní zastupitelství v Praze

Korupci v této kauze se budeme ještě věnovat v dalších článcích, protože ze získaných materiálů vyplývají další zajímavé a dosud nepublikované informace. Zatím se vraťme k otázce, proč česká policie případ privatizace MUS intenzivněji nevyšetřovala, proč nemapovala toky peněz, proč sama nežádala Švýcarsko, Lichtenštejnsko a další dotčené země o právní pomoc. A tím i k obvinění, že ti zlí či neschopní jsou státní zástupci z pražského Vrchní státního zastupitelství. Konkrétně Libor Grygárek, Ladislav Letko a Vlastimil Rampula byli opakovaně označeni za viníky.

Manažerská privatizace Mostecké uhelné společnosti se uskutečnila ve druhé polovině 90. let a od roku 1999 ji začala vyšetřovat česká police. V roce 2004, když ještě kauzy nemohly být promlčené, čeští vyšetřovatelé viděli, že aby se pohnuli dál, musejí získat právní pomoc ze Švýcarska a z Lichtenštejnska. Tam směřovaly peníze a pouze informace ze švýcarských a lichtenštejnských bank je mohly posunout dále. Jenže tehdy Nejvyšší státní zastupitelství (a nikoli Vrchní státní zastupitelství v Praze, které je nyní na tapetě) zastavilo tyto žádosti o právní pomoc.

Ztráta právního zájmu

Policie poté opakovaně předložila žádost o právní pomoc do Švýcarska ještě v roce 2005, a to opět ve věci Appianu (nabyvatele majoritního podílu v MUS) s cílem „zjistit finanční toky a nakládání s akciemi Mostecké uhelné společnosti“, jak vyplývá například ze Záznamu o výkonu dohledu ve věci Mostecká uhelná společnost, který v říjnu 2008 sepsal ústecký státní zástupce Václav Vaněk.

V tomto dokumentu se dále uvádí, že v roce 2006 předložili vyšetřovatelé doplněk opakovaného podnětu k žádosti o právní pomoc do Švýcarska a do Lichtenštejnska, ale opět jim nebylo vyhověno. Žádost vyšetřovatelů byla opakovaně zamítána, a to buď dozorujícím státním zastupitelstvím v Mostě, anebo Nejvyšším státním zastupitelstvím v Brně.

V roce 2007 pak Nejvyšší státní zastupitelství upuštění od podání žádostí o právní pomoc do zahraničí zdůvodnilo „ztrátou právního zájmu“ České republiky, jak je uvedeno ve vyšetřovacím spisu na listu číslo 234.

Zcela v rozporu se zdáním mediální ofenzívy posledních dnů tedy nikoli Vrchní státní zastupitelství, ale Nejvyšší státní zastupitelství bylo tím, kdo blokoval vyšetřování a mařil předávání informací mezí českou a švýcarskou stranou.

V režii ČSSD?

Navíc je třeba připomenout, že Nejvyšší státní zastupitelství odebralo případ Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, a přiřadilo je Okresnímu státnímu zastupitelství v Mostě, které k jeho dozorování nemělo odborné kompetence.

Nejvyšší státní zástupkyní České republiky byla v letech 1999 až 2005 Marie Benešová, dosazená sociální demokracií a v současnosti stínová ministryně spravedlnosti ČSSD. Sociálně demokratická vláda prodala Antonínu Koláčkovi a jeho společníkům Mosteckou uhelnou za zlomek její reálné ceny. K sociálně demokratickým politikům a jejich lidem také míří všechna dosavadní podezření na korupci s tímto případem spojenou (viz provize pět milionů dolarů pro zbrojaře Pavla Muselu a z ní plynoucí peníze pro Roberta Sýkoru a Jiřího Martínka, tedy spolupracovníky či rodinné příslušníky sociálně demokratických politiků).

To pak dostává do jiného světla i vyjádření Stanislava Mečla, který byl po odvolání Vlastimila Rampuly pověřen vedením Vrchního státního zastupitelství v Praze. Mečl přišel právě z Nejvyššího státního zastupitelství, kde byl náměstkem. Mečl nedávno v rozhovoru pro server iHNed.cz uvedl, že švýcarské orgány upozornily Českou republiku na možnost připojení se do trestního řízení kvůli Mostecké uhelné společnosti již v květnu 2010. V této souvislosti prý podle Mečla zaspalo především ministerstvo financí.

Kauze vyšetřování privatizace MUS jsme se věnovali v těchto článcích: