Kdo po Klausovi?

Pokud se vládní koalice nedohodne s ČSSD a nedají dohromady většinu minimálně 120 hlasů, příštího prezidenta bude opět volit parlament.

V současnosti jsou možnými kandidáty na prezidenta (zleva doprava a zdola nahoru): Miloš Zeman (Strana Práv Občanů ZEMANOVCI), Jan Fischer, Vladimír Špidla (ČSSD), Karel Schwarzenberg (TOP 09), Přemysl Sobotka (ODS), Jan Švejnar, Miroslava Němcová (ODS). foto: © ČTK, vláda ČR,Česká pozice

V současnosti jsou možnými kandidáty na prezidenta (zleva doprava a zdola nahoru): Miloš Zeman (Strana Práv Občanů ZEMANOVCI), Jan Fischer, Vladimír Špidla (ČSSD), Karel Schwarzenberg (TOP 09), Přemysl Sobotka (ODS), Jan Švejnar, Miroslava Němcová (ODS).

Stručný průvodce okolnostmi sporů kolem volby prezidenta z pera Petra Nováčka. Zkušený komentátor se tématem prezidentské volby zabýval již v textech pro ČESKOU POZICI nazvaných Přímá volba prezidenta: Pardon, snad příště a Éra tatíčků na Hradě s Klausem skončí. Jaký bude příští český prezident? Nyní rozhodování parlamentu o způsobu volby hlavy českého státu vrcholí a objevují se konkrétní jména uchazečů...

Z hlediska kvality parlamentní demokracie jsou naštěstí přímá i nepřímá volba prezidenta rovnocenné. Jedna ani druhá nezaručuje sama o sobě zvolení optimální osobnosti hlavou státu. Obě volby jsou nicméně zásadně odlišné, co se týče požadavků na vhodné kandidáty, jejich stranicko-politické zázemí a na vedení předvolební kampaně.

Nepřímá volba

Nepřímá volba prezidenta na společné schůzi sněmovny a Senátu umožňuje kuloárové „handly“, tajné koalice stran, jež by se před veřejností styděly podat si ruku, a rafinované taktizování. Platí to zejména o třetím kole prezidentské volby, kdy nerozhoduje většina hlasů všech poslanců a všech senátorů sečtená v každé komoře zvlášť, jako je tomu v prvním a druhém kole, nýbrž většina hlasů všech přítomných poslanců i senátorů sečtená společně v obou komorách. Až ve třetím kole volby, navíc plném nechutností, byl zvolen v letech 2003 a 2008 Václav Klaus.

Pokud se v zákulisí parlamentu povede pro kandidáta „vybártrovat“ potřebnou většinu hlasů, může se příštím prezidentem stát téměř kdokoli. Nebude totiž nucen prezentovat svoje kvality, vést předvolební kampaň a pár televizních „diskusí“ s ním nacvičí najatí „píáristé“.

Přímá volba

Naopak v přímé volbě nemá „Jirka odvedle“ šanci. Kandidovat v přímé volbě si může troufnout jen osobnost obdařená intelektem, jiskřivou výřečností, sympatickým vystupováním, velkým osobním nasazením, ale také organizačním zázemím. Volební kampaň od města k městu si totiž kandidát nemůže zařizovat a shánět na ni peníze vlastními silami. V naší situaci by reálně mohla být takovým zázemím asi jen celostátně fungující politická strana jako ODS při organizování slavných Klausových předvolebních „šňůr“ v letech 1992 a 1996.

Jak se rozhoduje

Trochu jasno snad bude příští středu, kdy by mělo dojít na třetí čtení a závěrečné hlasování sněmovny o vládním návrhu novely Ústavy na zavedení přímé volby hlavy státu. Pokud se vládní koalice nedohodne s ČSSD na kompromisu a nedají dohromady kvalifikovanou většinu minimálně 120 hlasů, příštího prezidenta bude opět volit Parlament ČR.

Táž situace může nastat, jestliže Poslanecká sněmovna novelu Ústavy do Senátu sice propustí, ale jeho levicová většina ji „obohatí“ o pozměňovací návrhy nepřijatelné pro vládní koalici. Ta pak novelu definitivně „zabije“ ve sněmovně, až se tam ze Senátu vrátí.

Kandidáti?

Jediný, kdo si na žádost své TOP 09 zatím troufl ohlásit kandidaturu v příštích prezidentských volbách, je Karel Schwarzenberg. Zájem by měl rovněž první místopředseda Senátu za ODS Přemysl Sobotka a o kandidatuře by uvažovala také první místopředsedkyně ODS a předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová, pokud by „ódéeska“ nominovala právě ji.

Za ČSSD se očekává kandidatura profesora ekonomie Jana Švejnara, leč padlo i jméno bývalého eurokomisaře Vladimíra Špidly. A pokud by mu to bylo seriózně nabídnuto, v přímé volbě by kandidoval expremiér „úřednické“ vlády Jan Fischer.

I Schwarzenberg chtěl původně kandidovat jen v případě přímé volby, leč nechal se „topkou“ přemluvit i ke kandidatuře ve volbě nepřímé. Rozhodnutí je to zmužilé, ale patrně předčasné. Ostatní potenciální kandidáti vyčkávají a „jejich“ strany jakbysmet. Proč? Riskantních neznámých je stále příliš mnoho.

Karel Schwarzenberg

S omluvou Karlu Schwarzenbergovi si to ilustrujme právě na jeho kandidatuře. Zůstane-li nepřímá volba, kníže má zanedbatelnou šanci uspět, anžto „topka“ ho sama parlamentem neprotlačí. Ve sněmovně by musela pro Schwarzenberga hlasovat i většina poslanců ODS a Věcí veřejných a v Senátu, kde „véčka“ zatím nezasedají, kromě ODS ještě senátoři ČSSD.

Mimochodem, za rok ve volbách třetiny Senátu obhajuje ODS 16, zatímco ČSSD jen šest mandátů. Převaha levice v horní komoře tedy bude před prezidentskými volbami 2013 asi ještě výraznější, než je dnes. Nejde však jen o matematiku!

Zůstane-li nepřímá volba, Karel Schwarzenberg má zanedbatelnou šanci uspět

Je známo, že „véčka“ mají na „topku“ spadeno, že leží v žaludku ODS a že sociální demokracie kritizuje jak „topku“, tak konkrétně Schwarzenbergovu zahraniční politiku. Suma sumárum, kvůli zvolení Karla Schwarzenberga prezidentem se v parlamentu žádný pravicový blok nevytvoří a vývoj v ČSSD není prý, zaznívá z TOP 09, tak daleko, aby obě strany mohly případně spolupracovat.

Proto Schwarzenberg sázel od počátku na přímou volbu a svou málem „všelidovou“ popularitu, v září 2009 pozitivně hodnocenou 51 procenty ve výzkumu STEM dotázanými občany. Ta se ovšem do letošního listopadu scvrkla na 39 procent pozitivních hodnocení a Schwarzenberg ze špičky žebříčku klesl až na jeho osmou příčku. Všechno se okouká, i milý a prostořeký knížepán, zejména když v jeho posledních exposé nápadně přibývá nezávazných bonmotů na úkor festovnější matérie.

Spíš Němcová než Zeman

Přičteme-li k tomu nikoli banální operaci srdce, již před časem prodělal, a fakt, že v době volby příštího prezidenta bude mít na krku pětasedmdesátku, těžko si představit Schwarzenbergovo absolutní nasazení v předvolební kampani, pro vítězství v přímé volbě hlavy státu ale nezbytné. Bohužel je to tak, i když by to byl prima prezident – noblesní, občany nerozdělující a republiku opravdu reprezentující, neboť má až na diktátorské režimy přátele a dveře téměř všude otevřené.

Když už jsme se dotkli průzkumů popularity, zmíněné Miroslavě Němcové důvěřuje nyní 48 procent občanů a je na žebříčku politiků třetí. Paní Němcová má svoje limity – v linii Masaryk-Beneš-Havel-Klaus by znamenala jistý zlom. Má však i svoje jasné klady – drží slovo i zásady, vždy jedná slušně a přiměřeně, lidi nepolarizuje a je to dáma!

Poprvé bychom mohli mít hlavou státu ženu! Kandidátka či kandidát typologie Miroslavy Němcové má rozhodně větší šanci uspět než staří „rafani“, kterým už ale mezitím částečně vypadaly zuby. To je i smutný případ Miloše Zemana, osobnosti olbřímího intelektu, ale na politické scéně dnes osamocené. Nehledě na to, že v případě nepřímé volby by Zeman těžko riskoval repete ponižujícího podrazu, jaký mu při souboji o Hrad v roce 2003 způsobili Grossovi lidé.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.

Počet příspěvků: 3, poslední 16.12.2011 11:48 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.