Kdo ovládá Murphyho unii? Merde, nebo Moron?

Jak to jde v Bruselu od deseti k pěti aneb Co se v Evropské unii může pokazit, to se pokazí.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Petr UrbanČeská pozice

Poslední měsíce čím dál jasněji ukázaly, že nad všemi zákony Evropské unie stojí zákon Murphyho, neboli vše, co se v tomto společenství 27 členských zemí může pokazit, to se pokazí. K tomu všemu se navíc přidává i příroda. Francouzský deník Le Monde nedávno v jednom ze svých komentářů na titulní stránce napsal, že blesk, kvůli němuž se musel letoun nového francouzského prezidenta Françoise Hollanda spěchajícího ihned po své inauguraci na návštěvu Berlína vrátit do Paříže, byl Diovým varováním Berlínu, Paříži a Aténám.

Nad EU duní hromy a lítají blesky. Potemnění unijního nebe dobře vystihuje blog na stránkách renomovaného britského deníku The Guardian nazvaný Merde, jehož titul se zde nesluší uvádět v doslovném překladu. Znamená však produkt, v nějž se časem mění vše, co zkonzumujeme. „Řekněte Merkel + Hollande = Merde,“ nabádá předposlední řádka článku. A poslední dodává: „Nebo snad Monti + Cameron = Moron?“ Rozumějte Monti a Cameron jsou snad „padlí na hlavu“.

To se tedy stalo z tandemu Merkozy, jenž EU léta řídil v dokonalé harmonii – z německé kancléřky Angely Merkelové, jež naposledy utrpěla hanebnou porážku v Severním Porýní-Vestfálsku, a rovněž pravicového prezidenta Nicolase Sarkozyho, jenž se stal obětí hněvu pro změnu většiny francouzských voličů. Nad jeho pádem příliš netruchlily ani neoficiální vrstvy Maďarska v oblasti mezi Dunajem a Tisou, třebaže sem díky jeho otci vedou Sarkozyho poměrně zanedbávané rodinné kořeny.

Když toulaví psi útočí

„Unii je třeba vytáhnout ze studny,“ doporučil před pár dny pravicový španělský premiér Mariano Rajoy, který se bude možná podobně jako jeho kolega pověšený na krk Italům, Mario Monti, za několik měsíců snažit vytáhnout ze stejné studny sám sebe. A zatím konzervativci britského premiéra Davida Camerona, jenž figuruje spolu s Montim v uvedené rovnici, podle průzkumů čím dál více ztrácejí na svého úhlavního rivala, Labouristickou stranu.

Blesk, kvůli němuž se musel letoun nového francouzského prezidenta Hollanda vrátit do Paříže, byl Diovým varováním Berlínu, Paříži i AténámA to jsme se ještě vůbec nezmínili o Řecku neboli o zemi, jejíž hrůzostrašná situace může podle nedávných slov nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana učinit společnou evropskou měnu definitivně minulostí nikoli v horizontu několika let, nýbrž měsíců.

Jak říká nejeden scénář načrtnutý v médiích, bude výsledkem zhroucení v důsledku řeckého politického chaosu hromadný útok vkladatelů na italské a španělské banky, z nichž budou chtít své vklady s vidinou záchrany převést do Německa. A co se stane, když v reakci na to vlády v Aténách, Římě a Madridu jedna po druhé omezí výběr vkladů? Vznikne dvojí euro? S jedním z nich budou moci majitelé účtů volně nakládat, a s tím druhým nikoli?

Americký deník The Wall Street Journal, jejž v jeho pravicovém přesvědčení doposud nic nezviklalo, v jednom strašidelném článku s titulem Mrtvá evropská pravice vyslovuje názor, že se unijní vůdci pravice podle všeho pomátli a chtějí ekonomice vdechnout život pomocí zvyšování daní a rozpočtových úspor příznačných pro sociální demokraty. Zatímco levice dělá to, co za léta odkoukala od úspěšné pravice. Neboli soustřeďuje se na růst, v důsledku čehož pravice postupně ztrácí své pozice. Když už to tak vidí dokonce i na Wall Streetu…

Joseph Daul, předseda frakce Evropské lidové strany a Evropských demokratů v Evropském parlamentu, odsoudil incident, při kterém skupina, jež si říká „Lukanikos“, zapálila v Berlíně auto vedoucího evropské pracovní skupiny pro Řecko Horsta Reichenbacha. „Lukanikos“ se jinak nazývají toulaví psi, kteří v Aténách sledují boj protestantů s policií – údajně se sympatiemi. Jejich počet podle řeckého tisku exponenciálně roste.