Kdo nabízí jednoduché odpovědi, nejspíš nemá pravdu

Západní propaganda si vždy zakládala na pravdivosti, sovětská byla vždy ideologická. Nynější ruská propaganda se snaží napodobit tu západní, říká Peter Busch, mediální expert z londýnské King’s College.

„Pochod pravdy“ 13. dubna 2014 v Moskvě proti propagandě v masmédiích. foto: Wikimedia Commons/Ilja Schurov

„Pochod pravdy“ 13. dubna 2014 v Moskvě proti propagandě v masmédiích.

Vše záleží na publiku. Pokud se snažíte dostat ven nějakou zprávu – vyhněme se teď termínu propaganda – musíte se nejdřív zamyslet nad publikem a pak vybrat médium. Pokud je to mezinárodní publikum, například Russia Today je vhodným nástrojem pro vládu Ruské federace. Uvnitř Ruska je televize také užitečná. Ale dají se použít i jiné nástroje jako sociální média. I tradiční metody jsou stále populární: noviny, veřejné akce, projevy. Na Západě, konkrétně ve Spojených státech, jsou často cílem informační diseminace elity, vysvětluje v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Peter Busch.

ČESKÁ POZICE: Bylo už zdokumentováno mnoho případů zavádějícího až lživého zpravodajství z Ukrajiny. Je to koordinovaná propaganda? Chyby? Nebo osobní zaujetí novinářů?

BUSCH: Ověřování informací je v konfliktech vždy problém. Také se to odvíjí od toho, k čemu všemu má novinář přístup. U sporných témat novináři často zdůrazňují některé aspekty věcí a jiné zlehčují; odtud pochází spousta nepřesného zpravodajství. Ale jenom skutečnost, že se o těchto chybách bavíme, ukazuje, že jsou odhalovány a že zpravodajství se dá v dlouhodobém kontextu ověřovat – otázkou je, do jaké míry jsou okamžité dojmy důležitější. Kromě toho, každá vláda má nějakou komunikační strategii, podobně jako soukromé společnosti. 

„Můžeme se i ptát na to, do jaké míry je třeba taková BBC nezávislá, i když si rádi myslíme, že úplně“

Je zřejmé, že i v případě Ukrajiny jsou tyto strategie používány: opět, některé věci mohou být zdůrazňovány, a jiné nikoliv, anebo média mohou být ovlivňovaná přímo – jako je například ovlivňován kanál Russia Today. Pak se ale můžeme i ptát na to, do jaké míry je třeba taková BBC nezávislá, i když si rádi myslíme, že úplně. Každá strana má vždy nějakou agendu, ale většina lidí by už dnes řekla, že s faktem, že vlády mají své informační strategie, není nic špatně.

ČESKÁ POZICE: Jaké jsou tradiční rozdíly mezi sovětskou/ruskou a západní propagandou? Dají se současné trendy v informační konfrontaci vystopovat až do dob studené války?

BUSCH: To je zajímavá věc na rozpravách v západních médiích – že se často obrací do minulosti a hovoří o studené válce. Je v činnosti jakýsi „mýtus“ o studené válce, jakýsi rámec, systém – na jedné straně máte Rusko/SSSR a na té druhé „svobodný západní svět“. Co se tradic týče, západní propaganda si vždy zakládala na pravdivosti – publiku, jež chtěla ovlivnit, předkládala fakta, která byla pravdivá a ověřitelná. To nyní vidíme v reakcích NATO na ruské zpravodajství a nepodložené povídání – NATO se je snaží opravovat a upřesňovat. Sovětská propaganda byla těžce ideologická, ale zároveň velmi pružná. Dnes se Rusko snaží do velké míry napodobovat Západ – cokoliv, co řeknou, třebaže to zní jednostranně, je většinou založeno na faktických důkazech. I když i jejich propaganda stále ráda využívá historické předsudky, které prezentují svět černobíle, například teze o „ukrajinských fašistech“.

ČESKÁ POZICE: Jak se za poslední roky změnila ruská média?

BUSCH: Říká se, že v devadesátých letech byla ruská média svobodnější. Konsenzus je takový, že centrální vláda nad nimi nyní má větší kontrolu.

ČESKÁ POZICE: Ruští reportéři udělali rozhovor se zajatci povstalců – byli zmlácení a měli pásky přes oči. Je to etické? Jestli to je součástí informační konfrontace, jak to o povstalcích může vysílat dobrý signál?

BUSCH: Osobně si myslím, že to dobrý signál nevyslalo a pochybuji, že se to děje často – novináři musejí myslet na svou důvěryhodnost. Je to nelegální podle ženevských konvencí. Museli by tím odkrýt něco závažného, aby takový rozhovor ospravedlnili. Možná to souvisí s tím, že zpravodajské stanice se dnes snaží za každou cenu poskytnout 24 hodin obsahu.

ČESKÁ POZICE: Kremlem financovaná anglicky vysílající televizní stanice Russia Today se „těší“ velké pozornosti poté, co stanici protestně opustili dva novináři a John Kerry ji nazval „hlásnou troubou propagandy“. Má pravdu?

„Je tu takový ten ,příběh‘, který se vyvinul v posledních několika dekádách – idea, že svoboda a demokracie jsou neustále ohroženy a podkopávány. V tomto smyslu jsou západní média zaujatá.“

BUSCH: Nedávno jsem se na RT díval – je naprosto zřejmé, o co se jedná. Ukrajině je věnovaná drtivá většina vysílacího času a jejich zpravodajství je zaujaté. Ale možná je dobře, že RT nabízí i tuto perspektivu. Stanice je určená pro mezinárodní publikum, které má na výběr z mnoha jiných kanálů – uvnitř Ruska je to jiné, tam televizní stanice operují jen s jednou verzí událostí. Ale stále musíme myslet i na publikum a jeho preference – zdá se, že Rusové rádi přijímají kremelskou interpretaci událostí, zatímco na Západě rádi označujeme Putina za zloducha.

ČESKÁ POZICE: Dá se povšimnout i nějaké viditelné západní propagandy? Separatisté jsou v médiích často označováni pejorativně.

BUSCH: Existuje jakási výchozí pozice pro západní média. Mohou mít pravdu, nebo ne, ale jejich pozice je často blízko té oficiální. Je to kvůli tomu, jaké zdroje citují, za jakými experty chodí, no a pak je tu takový ten „příběh“, který se vyvinul v posledních několika dekádách, ale možná i staletích – idea, že svoboda a demokracie jsou neustále ohroženy a podkopávány. V tomto smyslu jsou západní média zaujatá. Ale také existuje o těchto problémech diskuse (jako se teď bavíme my), takže i převládající interpretace událostí jsou zkoumány.

ČESKÁ POZICE: Na východní Ukrajině se doslova bojuje o televizní věže a Ukrajina společně s pobaltskými státy zakazuje některé ruské stanice. Je to legitimní? Je ta hrozba opravdu tak velká?

BUSCH: Člověk se kvůli tomu cítí jako o padesát let zpátky, kdy jakékoliv povstání nejprve chtělo ovládnout sídlo televizní stanice – nyní to však je pouze symbolický cíl, podobně jako třeba letiště. Efekt toho, že odtamtud mohou něco vysílat, je skutečně až druhořadý. Pochybuji, že to, co rozpoutává povstání a násilí na východní Ukrajině, je krátkodobá propaganda – spíše to je dlouhodobá nespokojenost s tím, jak věci jsou a byly. Co se týče zákazů vysílání, otázkou je: pomáhá to? Pokaždé, když stát koketuje s cenzurou, vyvstává otázka, co to říká o tom státu a o jeho přístupu k debatě. Velmi lehce se takto vláda může „střelit do nohy“. V současném mediálním prostředí je velice těžké „zakázat“ informaci.

ČESKÁ POZICE: Je intimidace novinářů součástí informační války, nebo spíše součástí války jako takové?

„V současném mediálním prostředí je velice těžké ,zakázat‘ informaci“

BUSCH: Intimidace funguje, pouze pokud má někdo na novináře opravdový vliv. Na západní novináře na Ukrajině to tedy nefunguje, ale místní, co tam musejí zůstat, to mají těžké, musejí myslet na své rodiny atd. A nemluvím jen o novinářích, týká se to i místních, co jim pomáhají, tedy například i taxikářů a překladatelů. Je spousta nehezkých příkladů takové intimidace z Afghánistánu.

ČESKÁ POZICE: Jakou roli hrají v konfliktu sociální média? Podobnou jako při arabském jaru, když se používala k organizování demonstrací?

BUSCH: Hrají důležitou roli – možná už je i zbytečné odlišovat mezi „starými“ médii a sociálními médii. Proti arabskému jaru jsou v tomto konfliktu sociální média využívána hlavně k upozorňování na incidenty, publikování videí, fotografií atd. V Rusku však jsou méně důležitá, tam se nejsilnějším médiem stále zdá být televize.

ČESKÁ POZICE: Ukrajinské ministerstvo obrany požádalo internetové uživatele, aby nešířili videa a fotky, které by mohly odhalit dislokaci a sílu ukrajinských jednotek. Je tento „crowdsourcing“ noční můrou dnešních ozbrojených složek?

BUSCH: Ano. Vždy se obávají o bezpečnost operací. Také je mezi vojáky rozšířená jakási stará idea, že oni musí kontrolovat svůj informační prostor, a že kdokoliv s kamerou je potenciální hrozba. Ale někdy se jim „crowdsourcing“ naopak hodí k analýze různých situací.

ČESKÁ POZICE: Pokud jsou mainstreamová média více či méně zaujatá, nejsou ironicky sociální média více důvěryhodná? Jak sociální média změnila mainstreamové válečné zpravodajství?

BUSCH: Skutečná síla sociálních médií je v tom, že můžete zdroje znát osobně – například souseda. Pokud znáte zdroj dobře a víte, že je spolehlivý, věříte mu. V tomto smyslu mají sociální média velký vliv na ta mainstreamová – jsou silou, která může odhalit a upozornit na chyby mainstreamových novinářů. Komentují a zkoumají jejich práci. Zároveň pro mainstreamová média zpřístupňují nové zdroje.

ČESKÁ POZICE: Mění se internet ve válčiště o sympatie, o „hearts and minds“? Britský list The Guardian, ale i některá německá média píší o „kremlbotech“, tedy internetových diskutérech, kteří podporují kremelskou interpretaci různých událostí.

BUSCH: Díky internetu může každý komentovat cokoliv. Většina lidí, co se v diskuzích chová extrémně a vše si bere příliš blízko k srdci, není nikým placená, a i tak jich je velmi málo. Někteří ale mohou být součástí takzvané „šedé“ nebo „černé“ propagandy, součástí informační války. Soukromé firmy si samy o sobě ale také píší recenze, třeba na Tripadvisoru. Také to jde s blogy, Twitterem apod. Ale celkově vzato je to stará metoda – publikovat něco a nepodepsat se pod to, předstírat, že se jedná o nezávislý zdroj. Rádio Svobodná Evropa, které financovala CIA, bylo podobným případem.

„Je skutečně tak lehké přijmout, že Putin je zloduch? A naopak, že Ukrajinci jsou oběti?“

ČESKÁ POZICE: Jak se bránit placeným diskutérům?

BUSCH: Mediální gramotnost je důležitá – lidé musejí vědět o tom, v jakém informačním prostoru se nacházejí. Většina lidí nevěří Twitteru ani komentářům pod články. Když se jedná o známé médium, například o BBC, tak je důvěra zesílená. Obranou je tedy „zmoudřet“.

ČESKÁ POZICE: Vyhrává teď někdo informační válku o Ukrajinu?

BUSCH: Vyhrává ten, jehož interpretaci událostí lidé považují za samozřejmou, za „zdravý rozum“. Podle tohoto kritéria tedy vyhrávají obě strany, každá u svého publika. Na Západě se ujal mýtus o studené válce a v Rusku média také, alespoň krátkodobě, zvládají ovlivňovat obyvatelstvo. Zajímavé je, že vlastně víme velmi málo o tom, co si myslí samotní obyvatelé východní Ukrajiny, jak o událostech každý den mluví mezi sebou. Známe pouze extrémní názory – separatistů a vlády. Ale zdá se, že existuje velká část obyvatelstva, která může být názorově někde mezi, lidé, kteří tam jednoduše chtějí žít v prosperitě. Problém je, že máme různé interpretace událostí, rétoriku dělící vše na černé a bílé a do toho všeho se bortí občanská společnost. Přesně takhle začínají občanské války, jako třeba ta v bývalé Jugoslávii.

ČESKÁ POZICE: Nejlepší propaganda je ta, které si nikdo nevšimne. Čemu bychom měli věnovat zvýšenou pozornost a na co bychom si měli dávat pozor?

BUSCH: Jak už jsem říkal, mediální gramotnost je důležitá. Člověk by pořád měl být skeptický, ptát se. Je skutečně tak lehké přijmout, že Putin je zloduch? A naopak, že Ukrajinci jsou oběti? Odpovědi na zásadní otázky jsou často velmi komplikované – kdokoliv, kdo nabízí jednoduché odpovědi, nejspíš nemá pravdu. Ale pokud propaganda skutečně funguje, tak není vidět, a my se pak nemáme na co ptát a nad čím přemýšlet.

Kdo je Peter Busch

Peter Busch
  • Dr. Peter Busch přednáší na katedře válečných studií na King’s College London. Jeho obory jsou propaganda, strategická komunikace a sociální média. Také přednáší na NATO School v německém Oberammergau a spolupracuje s NATO Centre for Excellence v Ankaře.
  • Kromě mnoha vědeckých článků je autorem knihy All the Way with JFK?: Britain, the US, and the Vietnam War, jež pojednává o vztazích mezi Velkou Británií a Spojenými státy během vietnamské války. 
  • Před svou akademickou kariérou, kterou začal v roce 2004, byl novinářem v německé veřejnoprávní televizní stanici ZDF.