Kdo je Peer Steinbrück, kandidát na německého kancléře?

Jeho hlavním úkolem je sjednotit sociální demokracii a dovést ji k vítězství v parlamentních volbách na podzim 2013. Velkou koalici nechce.

Bývalý ministr financí Peer Steinbrück byl loni na začátku prosince na mimořádném sjezdu Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) zvolen jejím kandidátem na spolkového kancléře do parlamentních voleb v září 2013. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bývalý ministr financí Peer Steinbrück byl loni na začátku prosince na mimořádném sjezdu Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) zvolen jejím kandidátem na spolkového kancléře do parlamentních voleb v září 2013. | foto: © ČTK, montaž Česka Pozice, Alessandro CanuČeská pozice
Bývalý ministr financí Peer Steinbrück byl loni na začátku prosince na mimořádném sjezdu Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) zvolen jejím kandidátem na spolkového kancléře do parlamentních voleb v září 2013.

Bývalý ministr financí Peer Steinbrück byl v neděli 9. prosince 2012 v Hannoveru na mimořádném sjezdu Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) zvolen 93,45 procenta jejím kandidátem na spolkového kancléře do parlamentních voleb v září 2013. Ve svém projevu pak vyzval k větší solidaritě: „Německo zase potřebuje víc my a méně já.“ A potvrdil sociálnědemokratickou touhu ukončit čas v opozici a znovu převzít vládní zodpovědnost: „Je naší povinností dát této zemi zase sociálnědemokratického kancléře.“ Steinbrückovým hlavním úkolem je sjednotit německé sociální demokraty.

SPD však má s pragmatikem Steinbrückem několik problémů. Nejenže patří k liberálně pravicovému křídlu strany, ale není ani přijatelný pro Stranu zelených, potenciálního koaličního partnera SPD. Steinbrück totiž považuje za scestnou prioritu zelených, že ochrana životního prostředí má přednost před pracovními místy. Tradičním sociálním demokratům se pak nelíbí jeho představa, že svoboda znamená především odpovědnost a že SPD by se neměla zaměřovat jen na důchodce a příjemce sociálních dávek, ale hájit i zájmy těch, kdo chodí každý den do práce a vyprodukují to, co se později rozdělí.

Steinbrück také usiluje o vyhraněnější sociálnědemokratický postoj. A ve svém projevu na sjezdu odmítl eventuální účast SPD ve vládě velké koalice s křesťanskými demokraty (CDU) současné kancléřky Angely Merkelové: „Chci červeno-zelenou většinu pro tuto zemi“. A dodal, že by se SPD měla zasadit o „novou sociální rovnováhu v Německu“.

Bič na Švýcarsko

Na konci roku 2008, kdy byl ministrem financí ve vládě velké koalice, Peer Steinbrück prohlásil na adresu Švýcarska, že kromě cukru musíme na tuto zemi použít také bič. Tímto výrokem chtěl popohnat stagnující jednání Německa s alpskou zemí o bankovním tajemství a daňových únicích. A navíc požádal, aby Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dala Švýcarsko na listinu daňových rájů.

Kandidát SPD na kancléře Peer Steinbrück je známý tím, že říká bez obalu, co si myslí

Tehdejší švýcarská ministryně zahraničních věcí Micheline Calmy-Reyová si pozvala německého velvyslance Axela Berga a vyjádřila mu nespokojenost své vlády se Steinbrückovými výroky. To představovalo nevídané zkalení skvělých švýcarsko-německých vztahů. Steinbrück je ale známý tím, že říká bez obalu, co si myslí, a proto po několika měsících musel německý velvyslanec znovu ke švýcarské ministryni zahraničí.

Tentokrát aby vysvětlil Steinbrückovu alegorii o kavalérii a indiánech: „Kavalérie může, ale nemusí vyjet. Důležité je, aby indiáni věděli, že existuje. A když to u nich vyvolá nervozitu, že se dostanou na listinu, dají se věci do pohybu.“

Nejen díky těmto výrokům a ironii, ale i pragmatickému jednání se Steinbrück během finanční krize v roce 2008 etabloval v nejvyšších patrech německé politiky coby finanční odborník, protože jí dokázal Německo úspěšně provést. A byl to právě on, kdo poskytl SPD ekonomickou kompetenci, a proto se nakonec s těžkým srdcem rozhodla udělat ze Steinbrücka kandidáta na kancléře v parlamentních volbách na podzim 2013.

Peer Steinbrück (65)

Narodil se 10. ledna 1947 v Hamburgu v konzervativní rodině. Otec byl architekt Ernst Steinbrück, matka původem Dánka. Jedním z jeho předků byl i Adalbert Delbrück, spoluzakladatel největší německé banky Deutsche Bank. Steinbrück začal studovat na gymnáziu, ale jeho studijní výsledky byly špatné. Dvakrát opakoval ročník a po opuštění gymnázia absolvoval střední odbornou hospodářskou školu.
V roce 1969 se jeho otec díky vlivu tehdejšího spolkového kancléře Willyho Brandta začal přiklánět k sociální demokracii a Steinbrück vstoupil do SPD během vojenské základní služby. Jeho hlavním důvodem nebylo bránit zájmy pracujících, ale Brandtova výzva odvážit se více svobody. Steinbrück si proto vždy sociální demokracii představoval jako moderní stranu vyznávající společenský pokrok. V žádném případě by se neměla obávat budoucnosti a bránit zastaralé struktury.
Po ukončení služby v Bundeswehru vystudoval sociologii a ekonomii na Univerzitě Christiana Albrechta v Kielu. Po studiu pracoval pro vládní úřady, například v letech 1978 až 1981 spolkového kancléře Helmuta Schmidta. V roce 1986 se stal šéfem úřadu ministerského předsedy Severního Porýní-Vestfálska Johannese Raua. V roce 1990 pak státním tajemníkem ve vládě Björna Engholma ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko.
V roce 1993 se stal ministrem ekonomiky a infrastruktury v této spolkové zemi, stejný úřad zastával od roku 1998 v Severním Porýní-Vestfálsku. A od roku 2000 v něm byl ministrem financí. V letech 2002 až 2005 byl premiérem Severního Porýní-Vestfálska koalice sociálních demokratů a Strany zelených. Ve volbách této spolkové země v roce 2005 však Steinbrück neuspěl a sociální demokracie pod jeho vedením dosáhla s 37,1 procenta nejhoršího výsledku v Severním Porýní-Vestfálsku od roku 1954.

Změna názoru

Po parlamentních volbách v roce 2005 se kvůli postkomunistické straně Die Linkspartei (PDS), která získala 8,7 procenta hlasů, nepodařilo sestavit vládu křesťanským demokratům s liberály (FDP) ani sociální demokracii se zelenými. Proto vznikla velká koalice CDU a SPD pod vedením první německé kancléřky Angely Merkelové. Ta v listopadu 2005 povolala Steinbrücka do funkce spolkového ministra financí.

Do léta 2008 Steinbrück tvrdil, že německý bankovní systém je stabilní a finanční pomoc nepotřebuje. Na konci září téhož roku však musel názor změnit.

Jedním ze Steinbrückových hlavních rozhodnutí v této funkci bylo zavedení celoživotního daňového identifikačního čísla pro všechny německé občany. Za to v roce 2007 získal negativní ocenění Big Brother Award. V té době se však už do Evropy začala přesouvat z USA finanční krize.

Do léta 2008 Steinbrück tvrdil, že německý bankovní systém je stabilní a žádnou finanční pomoc, natož záchranu, nepotřebuje. Na konci září téhož roku však musel svůj názor změnit, protože bylo nutné okamžitě zachránit společnost Hypo Real Estate. Ta byla považovaná za systémově relevantní banku, a proto za ni německý stát převzal záruky ve výši několika set miliard eur a v roce 2009 ji zestátnil. Steinbrück se později hájil tím, že se její bankrot nedal předpokládat a byl důsledkem rozhodnutí americké vlády nechat zkrachovat banku Lehman Brothers.

Selektivní výběr informací

Po krachu banky Hypo Real Estate Steinbrück v telefonickém hovoru žádal tehdejšího amerického ministra financí Henryho Paulsona, aby jeho vláda nenechala zkrachovat dalšího finančního giganta, například jednu z největších pojišťovacích společností na světě AIG. Steinbrück chtěl zabránit panice na finančních trzích, a proto Němcům lhal o skutečném stavu finanční krize a zaručoval se za jejich bankovní vklady.

Steinbrück chtěl zabránit panice na finančních trzích, a proto Němcům lhal o skutečném stavu finanční krize a zaručoval se za jejich bankovní vklady

Později to označil za selektivní výběr informací, protože měl obrovský strach: „Celému ekonomickému systému hrozil kolaps, neboť neměl dostatek krve.“ Steinbrück se však zachoval statečně a chladnokrevně a díky tomu provedl bezpečně Německo turbulencemi finanční krize.

Tento názor přetrvává navzdory tvrdé kritice mimoparlamentních organizací, například hnutí Occupy. Ty politické elity obviňují, že krizi způsobila jejich deregulační liberální politika.

Spíš přednášková činnost než práce poslance

Po volbách do Spolkového sněmu v roce 2009, v nichž sociální demokracie prohrála, se Steinbrück stal řadovým poslancem a v podstatě se stáhl z vrcholné politiky. Začal se však intenzivně věnovat přednáškové činnosti pro významné ekonomické podniky, jako je ocelářský koncern ThyssenKrupp, americká banka JPMorgan Chase či poradenská firma KPMG. V dubnu 2012 německá média zveřejnila, že v letech 2009 až 2012 Steinbrück za 75 přednášek obdržel 1,25 milionu eur. S honoráři za knihy a členství v dozorčích radách to činilo více než dva miliony eur z vedlejší činnosti.

Web abgeordnetenwatch.de, který sleduje práci a příjmy poslanců Bundestagu, kritizuje Steinbrücka za to, že vykonává své povinnosti poslance velmi vlažně – z 19 důležitých hlasování ve Spolkovém sněmu se dvanácti nezúčastnil. Dle tohoto webu údajně dává přednost lukrativním přednáškám. Vrchol této jeho činnosti představuje honorář od městské firmy Stadtwerke Bochum, jež zaplatila za Steinbrückovu přednášku 25 tisíc eur, přestože město Bochum neustále balancuje na pokraji bankrotu.

V dubnu 2012 německá média zveřejnila, že v letech 2009 až 2012 Steinbrück za 75 přednášek obdržel 1,25 milionu eurPo těchto špatných zprávách Steinbrück zveřejnil své vedlejší příjmy. Neodpustil si však na svou obhajobu říct, že není žádný záškolák a úplná transparence existuje jen v diktaturách.

Sponzorská aféra

Počáteční fázi Steinbrückovy kandidatury na spolkového kancléře doprovázejí negativní informace v médiích a další jeho problémy jsou na obzoru – například takzvaná sponzorská aféra z roku 2006. Steinbrück tehdy ještě jako spolkový ministr financí požádal firmy Telecom, Deutsche Post, E.ON, Deutsche Bahn a Porsche o sponzorský dar ve výši až milion eur na privátní šachový turnaj. V právnických kruzích je přitom žádost o sponzoring od státních firem považovaná za neslučitelnou s postem spolkového ministra.

Steinbrück musí tuto aféru rychle a důvěryhodně vysvětlit, protože ho čeká hlavní úkol: přesvědčit německé občany, aby volili sociální demokracii. Musí jim jasně zdůvodnit, proč by ji měli volit, a ukázat, čím se on sám liší od kancléřky Merkelové. Situace totiž zatím není o mnoho lepší než v roce 2009, kdy byl kandidátem SPD na kancléře Frank-Walter Steinmeier, přičemž se sociální demokracie propadla na historické dno 23 procent hlasů.

Steinbrück může počítat s podporou bývalého kancléře Helmuta SchmidtaMomentálně SPD v předvolebních průzkumech veřejného mínění získává okolo 30, a častěji méně procent hlasů, čímž zaostává za křesťanskými demokraty. V každém případě však Steinbrück, o jehož kandidatuře na kancléře se spekulovalo již od roku 2010, může počítat s podporou bývalého sociálnědemokratického kancléře Helmuta Schmidta. Jsou přátelé a společně napsali i knihu Zug um Zug (Tah za tahem). A loni Schmidt prohlásil: „Steinbrück na to má.“

Stoupenci spikleneckých teorií mají jasno

Stoupenci spikleneckých teorií a tajných jednání mají v internetových diskusích jasno. Helmut Schmidt se v roce 1973 zúčastnil setkání Bilderberského klubu a za rok se stal německým kancléřem. Helmut Kohl se jím stal v roce 1980 – dva roky po účasti – a Angela Merkelová jen několik měsíců poté, co na něm byla přítomná v roce 2005.

Šéf parlamentní frakce zelených Jürgen Trittin navštívil setkání Bilderberského klubu letos a loni Steinbrück. Ani začátečník v oblasti spikleneckých teorií nemůže mít žádné pochybnosti, že příští německá vláda bude socialisticko-zelená a spolkovým kancléřem Peer Steinbrück.